Zivotem bez hranic

Na cestě po Libanonu

2012-02-09T21:40:00.002+01:00

Udelejme si dnes maly vylet z Nigerie a pojdme se podivat do Libanonu, zeme odkud pochazi Roger a pul Anicky ;))

Na cestě po Libanonu

A kdo by se preci jen rozhodl, ze tam stravi letosni dovolenou tak ahlan va sahlan u nas v cervnu, v kvetnu jsme totiz v Cesku ;)

Marti Z. dekuji za zaslani odkazu na video ;)

Fool

2012-02-08T20:16:00.005+01:00

Co potrebujeme: Fazole, malou cervenou palivou papriku (muze byt i nepaliva), cesnek, citronova stava, olivovy olej a sul

Fazoli namocime pres noc do vody, rano vodu slijeme, dolijeme novou a dame varit uplne do mekka. Po uvareni fazole pomackame (ne uplne), pridame rozmackanou cervenou papriku, utreny cesnek se soli, citronovou stavu vse podle chuti a do dulku nahoru nalijeme olivovy olej.

Jestli se vam nechce varit s fazoli, muze byt i z konzervy ;)

Salat ze zelenych fazolovych lusku

2012-02-07T14:25:00.006+01:00

Co potrebujeme:
Fazolove lusky, cesnek, cerveny vinny ocet, stavu z citronu, olivovy olej, sul

Lusky ocistime, umyjeme a dame varit. Kdyz uz jsou lusky skoro mekke osolime a po uvareni slijeme vodu a nechame vychladnout.

Zalivka: (na mnozstvi co je na obrazku) 2 strouzky cesneku-utreme, 1 polevkova lzice cerveneho vinneho octu, 1 polevkova lzice stavy z citronu a 2 polevkove lzice olivoveho oleje

Protoze jsme v Africe......

2012-02-03T14:59:00.002+01:00

........ i kdyz jsme tu ziveho slona jeste nevideli ;)

Vanoce

2012-01-31T09:56:00.009+01:00

Jelikoz posledni dobou nezbyva na psani cas, postnu alespon fotoblog z Vanoc. Letos jsme nikam neodleteli a nas vanocni cas travili poprve tady v Nigerii.

Vyber vanocnich stromecku v supermarketech byl otresny. Predrazene metlicky, ktere se uz v obchodech vsemozne nahybali na vsechny mozne strany jen dokazovali, ze je na nich nekde zarucene vyryto made in China. Stejne tak i na kycovitych plastovych bankach. Ale coz neco jsme domu potrebovali a krivy vanocni stromek nedela preci atmosferu vanoc. Nerozbitnost vanocnich banek jsme posleze opevovali poprve, kdyz si Anicka myslela, ze vanocni banky jsou jeji nove balonky a pinkala si s nema o zem a po druhe, kdyz ty sve "kutululu" jednou rano nasla vsechny zavesene na stromku a chtela je sundat a stromek na ni spadl cely. A to se v prubehu Vanoc opakovalo jeste dvakrat ;)

Nenapadne za stromecek .....

....strhneme aspon maslicku ;))

Na Stedry den jsme pozvali vsechny nase bratrance a kamarady, co pres Vanoce zustali v Nigerii a neodleteli do Libanonu, rozbalili darky a spolecne povecereli. Anicka chodila udivene kolem stromecku a darku a porad opakovala "Co toto je", coz je jedina ceska fraze, kterou umi od sve starsi sestrenice Lucinky. Klidne vsak sedela a pomahala rozbalovat darky s hlasitym waaaaaaw ;)

Darecku dostala pozehnane a to i diky tomu, ze ji nektere poslal Jezisek letadlem od rodiny z Libanonu ;) A tak se hned vsechno muselo poradne vyzkouset...

Do autosedacky pro panenku se proste vlezu a hotovo!!!

A do kocarku pro panenku taky !!

Anicka a Rogeruv bratranec Charbel, ktery je ted nejnovejsim prichozim.

Vanoce jsme stravili predevsim na bazenu, v materskem centru, nebo Ocean View, coz je absolutne jedina cukrarna v Lagosu, ktera ma posezeni venku na zelenem travniku s par, na ceske pomery 'nic moc" prulezackami a houpackami, kde se ale schazime s nasima znamyma a jejich detmi. Venku svitilo slunicko, my se potili v trickach na raminka pod vysokyma palmama a ty nase typicke Vanoce nam pripominal asi jen ten krivy, cinsky stomecek ;) Ale presto jsme prozili nadherne dny hlavne diky tomu, ze Roger nemusel pracovat na plno a my si tak mohli uzit volny cas spolu...

Novy rok nam tu pak zacal trosku nestastne, kdyz se ze dne na den bez nejakeho predesleho informovani zvedla cena benzinu z 65 naira na 141 naira. Nasledujici stavka pak na vice nez tyden absolutne ochromila celou Nigerii. Prvni den jsme se jeste smali a vtipkovali, ze tohle prece dlouho trvat nemuze. Druhy den jsme si tipovali, ze ve stredu to ukonci. Ve stredu se v tech statech, kde byly v pondeli protesty nejsilnejsi uklidnili a vsechna sila se presunula do Lagosu, kde naopak vsechno zacalo nabirat obratky. Blokovani cest demonstrujicimi, zavrene banky, obchody, strileni na ulicich, nedostatek pravdivych zprav, to vse vedlo k naprostemu chaosu, kdy vetsina leteckych spolecnosti zrusila sve lety, a letiste se zaplnilo lidmi snazicimi se odtud co nejdrive dostat. Ve ctvrtek uz prichazely zpravy o ozbrojenych loupezich a rabovani a nektere firmy zacali posilat sve zamestnance domu. Patecni vsemi ocekavana schuzka parlamentu, prezidenta a delnicke strany, ktera protesty organizovala, nedopadla dobre i presto, ze predtim predseda delnicke strany s usmevem hlasil, ze na 99,9 procent se ten den uz domluvi a ze na schuzce vidi jen vysmate tvare. Stavka mela pokracovat, ale na sobotu a nedeli vyhlasili demonstrujici pauzu, a my jsme mohli konecne po tydnu vylezt z baraku ven a doplnit zasoby. To uz zacali byt nervozni i libanonci, kteri na takove situace jsou ze sve zeme zvykli a zacali posilat sve zeny a deti s egyptskyma aerolinkama domu. My, stale vahajici jsme si rekli, ze pondeli rozhodne. V pondeli byla do ulic nasazena armada, prezident s vladou se znovu setkali s predaky delnicke strany a stavka byla ukoncena s cenou benzinu na 97 naira. 65 naira nebo NIC, slogan se kterym vysla delnicka strana do ulic, tak popreli urcite tucnym balikem penez a obycejni lide, kteri nadavali, ze tohle divadlo bylo dohodnuto uz pred stavkou, nenadelali nic. O tuhle cenu pry vlade slo, protoze jim bylo jasne, ze jakekoliv zdrazeni povede k vlne protestu a kdyby cenu dali rovnou na sto naira museli by po stavce jit dolu aspon na 80 naira, tak nahodili okamzite 141 naira a slo se dolu na jejich vytycenou cenu. Spekulace? Kdovi...Cele to jednani, ale opravdu pripominalo typickou nigerijskou trznici, kde se kazdy snazi prekricet toho druheho a nejvice na nem vydelat, to znamena obrat ho.. Vyjednavajici delnicke strany, ktery se v televizi neumel ani vymacknout se branil, ze vlada neakceptovala jit zpet na 65 naira, ze tim padem je konec stavky a lidi maji jit druhy den do prace. Ostatni demonstrujici, kteri chteli ve stavce pokracovat okamzite zatknula armada, jejich obrovsky camp byl rozmontovan jeste pred oficialnim ukoncenim stavky a nigerijci nadavajici, ze tohle neni demokraticky stat ale diktatura, sli druhy den do prace, a zivot se vratil do normalnich koleji, jako by tu nikdy zadna stavka nebyla. A my diky Bohu nemuseli balit kufry nekam pryc, protoze i pres to vsechno, co nas tu stve a na co si stezujeme a nechapame, jsme tu radi a zatim se nam odtud nechce ;) Tak a zaciname nas dalsi novy rok v Nigerii ;))

PF 2012

2012-01-01T10:49:00.001+01:00

Materske centrum

2011-12-09T21:06:00.011+01:00

Nevite kam drive zamirit v Cesku s malymi detmi za zabavou? Zoo, kina, divadla, parky nebo ruzna materska centra? Ne tak bohuzel my tady v Lagosu. Zoo a detske parky tu nemame zadne, mozna tak dve restaurace s nejakyma plastovyma klouzackama a skakacim hradem. Muzete jit na plaz, kde se ale kvuli velkym vlnam oceanu neda koupat, nebo na bazen, ktere se zase pro male deti moc nedoporucuji, kvuli nekdy nedostatecnemu cisteni vody a tim padem moznym infekcim. Jedinou moznosti, ktera vam a vasim detem zbyva, aby jste se zavreni doma nezblaznili, je navstevovat vase kamaradky se stejne staryma detma, aby si doma spolu vyhrali. Anebo jak to spousta maminek dela, dat vase ditko do jeslicek. Do jeslicek se me Anicku jeste davat nechtelo, a tak jsem byla moc rada, kdyz me ma mexicka kamaradka Emma rekla o existenci jedineho materskeho centra v Lagosu. Tohle materske centrum spada pod britske zastupitelstvi, ktere ho urcite i z casti financuje. Za na Lagos velice smesny poplatek tu mame k dispozici dve velke mistnosti plne hracek, venkovni hriste s ruznymi typy prulezacek, houpacek, plastovych domecku, auticek a motorek a taky zastresenou terasu, kde mivaji deti svacinku a maminky kafe. Materske centrum je otevreno vzdy v pondeli, stredu a patek od pul desate do pul dvanacte. Bohuzel zajemcu je hodne a kapacita je 50 deti, a tak si musite pockat na cekaci listine, az na vas dojde rada. My s Anickou cekali pres pul roku, ale kdo si pocka ten se docka. A tak ted trikrat tydne pleska Anicka radostne pred vstupni branou, aby ji za dve hodiny s brekotem, ze chce zustat dele, opoustela ;)

Halloween, poradany v MC

A nedavna Vanocni besidka

Ne Santu neee aneb Jezisek je lepsi ;)

The secret lives of Baba Segi's wives - Lola Shoneyin

2011-11-23T12:41:00.010+01:00

For Baba Segi, his collections of wives and children are signs of his virility. All runs smoothly in the polygamous home until wife number four arrives. Bolande is a soft-spoken university graduate who is quickly ostracised by her illiterate co-wives. However, she is determined to give Baba Segi the children he expects. Her failure to conceive exposes a dark family secret. This revelation has devastating consequences for the entire household. With sardonic humour, Lola Shoneyin unravels the rotten innards of this polygamous household in a cleverly-plotted story.

Don't get my wrong, I didn't only come here to get away from my mother; I came to escape the feeling of filth that followed me. If I stayed at home, I know the day would come when Mama would open my bedroom door and find the pools of blood at my wrists.

After everything happened, I tried hard to continue being myself but I slowly disappeared. I became Bolanle - the soiled, damaged woman. Except that was hard too because Mama kept trying to make me do all the things the old Bolanle would have done. Don't you think you should get a job, Bolanle? Won't you apply for this bank job in the newspapers, Bolanle? Didn't you see the handsome boy that was looking at you, Bolanle? How could I tell her that I had failed to preserve my dignity? I was too ashamed to let her see the fickle shell I'd become. Inevitably, it became unbearable. The more she pushed, the more I resisted. I didn't want a job! I didn't want a white wedding! I just wanted the war between who I used to be and who I'd become to end. I didn't want to fight any more.

Somehow, it all made perfect sense when I met Baba Segi. At last, I would be able to empty myself of my sorrow. I would be with a man who accepted me, one who didn't ask questions or find my quietness unsettling. I know Baba Segi wouldn't be like younger men who demanded explanations for the faraway look in my eye. Baba Segi was content when I said nothing.

So, yes. I chose this home. Not for the monthly allowance, not for the lace skirt suit, and not for the coral bracelets. Those things mean nothing to me. I chose this family to regain my life, to heal in anonymity. And when you choose a family, you stay with them. You stay with your husband even when your friends call him a polygamist ogre. You stay with him when your mother says he's an overfed orangutan. You look at him in another light and see a large but kindly, generous soul.

"The gods forbid it! We forbid it! We will not let it happen. Look what I have brought you." Iya Segi slipped me a small plastic bag bound several times over with a rubber band.

"Iya Segi, you have the heart of a lion and the wisdom of a tortoise. What better day to bring that monkey to justice?"

"Keep your voice down." Iya Segi peered out of the back door. "Iya Tope must not hear of this. Who knows where her weakness is leading her?"

"Yes, it is between us. We must settle this matter. And God will help us."

"Listen to me. Place Bolanle's portions outside her bedroom door like we normally do when she doesn't join us. When she returns this evening, we will greet her as if all is well so she does not suspect anything."

"How quickly does it work? Will we have cause to rejoice by tomorrow morning?"

"Mr Taju said the medicine man who sold it to him promised immediate results. He said it was collected from the fangs of a cobra. Taju lied that it was for easing life out of an ailing dog. When the poison turns her belly, Baba Segi will be forced to take her to her father's house."

"You can count on me, Iya Segi. Evildoers should get what they deserve. The Bible says so."

As soon as Iya Segi left the kitchen, I tore at the bundle impatiently. The Lord is going to use me to conquer my enemy. The mantle of justice has fallen on me. Ha! I am blessed.

"I know the reason why Bolanle has not conceived," she continued, "and it its not one that a thousand doctors can cure. Yam cannot cook itself. It needs a careful hand that will slice it and expose it to raging heat."

Baba Segi gasped in confusion.

"I am not quiete sure I understand you." Dr Dibia wanted Iya Segi to spell things out for her husband.

"That is because you are young and do not know the ways of the world. I was a young wife when I found myself in a cloud of sadness. I was childless and restless. Every time I saw a mother rocking a baby on her back, my nipples would itch to be suckled. My husband and I tried everything. He did not let my thighs rest but leapt between them every time dusk descended upon us. Even his mother was hungry for his seed to become fruit. Then, I had and idea. It was a sinful idea but I know it would bring my sadness to an end. In fact, it was more than an idea; it promised to be a solution. If my husband did not have seed then what harm could it do to seek it elsewhere?" She shrugged her shoulders. "So, I found seed and planted it in my belly."

Baba Segi turned his side to his wife and looked at her through one eye only. His arm was raised in defence as if to shield himself from the odious suggestions hidden in her parables.

"Are you saying your husband is not the biological father of your first child?" Dr Dibia asked. Eureka!

"Not my first, not my second."

Baba Segi ducked as if someone had taken a swing at his face. "Woe! It cannot be!"

"And the other wives? What about their children? Dr Dibia asked. It might as well come out in one big gush; better that than in dribs and drabs.

"I misled them. Perhaps if I had not shown the second one my way, this shame would have come out sooner. But you see, they were so desperate to be fruitful. They knew that my husband valued children above all things so when I saw their desperation, I took pity on them and shared my secret. They also followed the same path."

Mimiiiiiii

2011-11-22T16:05:00.003+01:00

Prisel nam balik z Libanonu. Aniccino obleceni na cely rok dopredu, boty o dve az tri cisla vetsi, nejake hracky a mezi nema bajbybornacke mimiiiiiiiiiiiii. “Mimiiiiii” kricela Anicka cela stastna, kdyz spatrila na stole otevrenou krabici a v ni v modrych sateckach plastovou panenku. “Mimiii, mimiii” rozlehalo se celym bytem, kdyz ji brala do rukou, pusinkovala a hladila ji. Mimiii jsme pak nekolikrat nakrmili, prebalili, prevlekli a ja mezi haji, haci, mnam, ham a kaka pozorovala Anicku, ktera do ted vsechny panenky hazela znechucene zpatky do krabice, aby si z tama vyhrabala cervene porsacke auto, ktere si v Cesku ukradla z pokoje meho brachy; jak najednou plna nehy tiskne plesatou panu na hrud, aby se s ni snad uz po ste pomazlila. A tak autoooo vystridalo mimiiiii, ktere s nama od ted muselo delat vse, co delala Anicka. Kdyz vse, tak vse, rekla jsem si a posadila jsem poprve Anicku a jeji mimiiii na nocnik. Hlasite haciiii pak vystridalo okamzite kakaaaa a ja neuvericne hledela na malou louzicku v Aniccinem nocnicku. Nadsene jsem pak utikala umyt nocnik a napustit vodu do vanicky na vecerni koupani. Mimiiii, ale muselo jit za kazdou cenu s nama. Vyslect Anicku, vyslect mimiii, umyt Anicku, umyt mimiii, osusit Anicku, osusit mimiii, oblect Anicku, oblect mimiiiii, nakrmit Anicku, nakrmit mimiiiiiii. Zvuk slova mimiiii proneseny temi malickymi sespulenymi rtiky se me zacal vryvat az do mozku. “Panenka. Anicko rekni pa nen ka” vyslovovala jsem pomalicku, ale odpovedi me bylo jen dlouhe tahle mimiiiiii. To uz me nadseni z detske nehy vuci panne zacalo prechazet. Panenka pak s nama samozdrejme putovala i do postele. Chytracky jsem ji polozila na polstar a prikryla dekou a za hlasiteho “haji, mimi spinka” jsem tak ulozila i mimi moje opravdove. “Haji, haji, haji” slysela jsem stale vice tlumeneji a kdyz uz jsem chtela pet chvalu na bejbybornacke panenky, ktere nejenze nauci holcicky na nocnicek, ale taky krasne spinkat, se celou mistnosti ozval odporny zvuk mimiiiiiii. Nechala jsem tedy Anicku at si s panenkou jeste chvili hraje, pokousejic se ji znovu vysleknout a sundat plinku a cekala jsem az se unavi sama od sebe. Po hodine me to ale prestalo bavit a vzala jsem Anicku s mimiii do ruk a chodic po loznici s dvanactikilovou zatezi a plastovou rukou rypajici me do ramena, jsem ji nakonec uspala. Rogerovi, ktery uz minuly tyden nadhazoval, ze Anicka je uz velka holka, a nase postel nam vsem trem zacina byt mala, takze by uz konecne mohla zacit spavat ve sve postylce, jsem pak musela vysvetlovat, ze ted nejenze budeme spat v posteli ctyri, ale ze ta madrace pod mimiiii je trosku mokra, protoze ty debilni bejbybornacke panny nejenze muzou jist, pit a koupat se ale oni taky curaji. V noci jsem pak mimiiiii nenapadne vyrvala z Aniccineho pevneho objeti, zavrela ho do skrine a navrch krabice s hrackami dala jeji drive oblibene cervene porsacke autoooooo..

A zase zpatky do tepla...

2011-11-14T21:40:00.010+01:00

Kdyz jsme se konecne dockali narozeni druhe bratrovy dcery Terezky...

A zacala byt takova zima, ze kdyz jsem Anicce zvykle jen na tricka a kratasky, oblekla bundu a ta se divajic na sebe v zrcadle, tahajic za rukavy a za kapucu, opakujici porad dokola od starsi sestrenice Lucinky naucenou frazi "Co toto je, co toto je", uznali jsme, ze po dvou mesicich prazdnin v Cesku, je cas k navratu zpet do Afriky.

Prahu jsme letos uplne vynechali, hlavne kvuli Anicce, protoze zima uz by nam nedovolovala se jen tak hodiny toulat po meste a v hotelu se nam jenom sedet nechtelo, takze nas tatka odvezl v den odletu primo na letiste. Po dvouch poslednich letech se rvouci Anickou jsem byla pripravena na nejhorsi, ktere se diky Bohu nekonalo a ona cely let z Prahy do Frankfurtu vzorne prospala. Dalsi sestihodinovy let z Frankfurtu do Lagosu si stridave hrala a spala a spolucestujici ji chvalili jak vzorna holcicka je ;)) Joooo kbyby jenom vedeli ;))) Unavou rvat zacala az v aute domu, ale to ji uz nikdo krome nas neslysel ;))) Navrat do Nigerie si stejne jako naposledy poradne odstonala teplotou, prujmem a zvracenim. Diky Bohu, ze mame pres par ulic malou kliniku, kterou vlastni slovenska doktorka Maria, ktera udelala Anicce potrebne testy a pak uz bylo zase dobre a my si zase mohli uzivat teplych dni, treba jen takhle improvizovane na dvore ;))

Prazdniny v Cesku - fotoblog

2011-11-05T12:11:00.014+01:00

Anicka pak v Cesku oslavila uz po treti svoje prvni narozeniny ;)

Vydovadela se s tatkou, ktery nam pak za 2 tydny odletel zpet za praci do Nigerie, na detskem hristi...

Poznala prababicku Annu, po ktere ma sve prvni jmeno a pradedu, ktereho vzdy uz z dalky zdravila zvednutim ruky, jak ji to on naucil.

A objevovala ...

Ptacky na dvore...

Motorku...
Krtince ...;)
Kyticky..
Rajcata...
Svestky..
Kaminky...
Babiccinu kuchyni...

A strycuv sklep ;)

Aby jsme jen nesedeli doma, zajeli jsme si na vylet do Zoo v Hodonine...

A taky za kamaradkama do Lednice...

Nejvetsi kamaradky se sestrenici Lucinkou...

S Erickem ....

S Dominickem...

A v Cesku take Anicka dostala svou prvni opravdovou pusinku ;))

Imagine this - Sade Adeniran

2011-11-02T13:16:00.007+01:00

Since the age of 9, Lola Ogunwole has written a diary. Born in London to Nigerian parents, Lola and her brother Adebola grow up in a foster home after their mother abandons them. They are briefly reunited with their father when, in danger of losing them for good, he moves them back to Nigeria to live. For Lola, the trauma of leaving London and settling in Lagos is soon overshadowed by separation from her father and the only constant in her life, her brother. They are sent to live with different relatives and Lola ends up with her aunt, in a small village called Idogun. With no light, no water and no-one who can understand her English, Lola finds that Idogun is where her struggle for survival really begins.. The novel is a compelling story about the human spirit and resilience against the odds.

He never asked Adebola and me what we wanted. He just came home one day and said we were going back to Nigeria to live. We didn't want to come to Nigeria, but we came and now he's breaking our family up again. I'll be eighteen, an old women, before I ever see Adebola again. He probably won't recognize me. How could Daddy do this? Doesn't he love me any more? Maybe he found out I broke all the glasses on top of the fridge. I didn't mean to, I was just throwing the ball against the kitchen wall because I didn't have anyone to play with.

Everything here is so confusing. I have too many relatives and I don't know how we're related. It seems like I'm related to the whole village. We came to visit once before and I didn't like it then. No-one could understand what I was saying, and hey still can't. Now I'm going to have to spend the rest of my life here with no-one but you to speak to. I prayed and prayed because Daddy said that God answers the prayers of little children, but I must have been really naughty because God didn't answer my prayers.

Father turned up late; I refer to him as father now because that is how I think of him. Daddy is someone you love, someone who kisses away your tears, tells you everything will be all right with your world, someone who is there for you. Father is someone who had a part in your germination but didn't bother to water the seeds so that they would bloom into flowers. A father doesn't care and that is what I have, a father. I've wished with all my heart that I had a Daddy, but as Mr Abraham always says to me, "If wishes were horses, beggars would ride."

Father stood by the grave with me, his hand on my shoulder. His eyes were red as if he hadn't slept. He wasn't supposed to be there. Neither was I. It's taboo: but Father didn't care about tradition and custom; he wanted to see Adebola buried. They buried him in the graveyard between Ugbe and Ishara. The graveyard is on the way to school and I'll have to walk by it every day. Will I ever stop hurting? Will everything really be okay like Uncle N said?

I remember Uncle Joseph asking Father to forgive him, he hadn't realize how sick Adebola was. Father just looked straight through him and didn't say a word. How could he not say anything? I HATE HIM and I'll never forgive him for as long as I live. If we hadn't left London, I'd still have a brother. He'd still be alive. It's all HIS fault.

They say a man does not run among thorns for nothing. Either he is pursuing a snake, or a snake is pursuing him. A venomous snake is definitely pursuing me and I've decided it's time for me to leave. Let them have their flat and their cars and their money. Those possessions means zero to me; there is nothing left for me here. Alhaja advised me and I know it's the best thing to do. I can start again in London. I hope there is money in the accounts over there. If there isn't, I'll still survive. According to the papers I've found, the house in London is now mine. I'm so glad Uncle N gave me Daddy's death certificate for safe keeping. He wanted me to give it back to him the other day but I pretended not to know where I'd put it.

The government in England will pay for my tuition and give me money to survive on. It's better option than the one I have here, particularly as I'll have my own house. I'll finaly free on their charity.

Prazdniny v Cesku

2011-10-26T13:47:00.002+01:00

“Rohlik, mas rohlik?” ptame se nasi mamky, ktera nas spolu s tatkou prijeli vyzvednout na letiste. “Mam, ale prece nebudes jist suchy rohlik? Dej si na to neco” odpovida nam a vytahuje z kabelky sacek. Zakusuju se po dvou letech do obycejneho ceskeho rohliku a vychutnavajic si kazde sousto jak decko cokoladu se rozhlizime z auta. Jestlize nam prelet z Nigerie do Libanonu pripadal jako neuveritelna zmena, tak potom rozdil mezi Nigerii a Ceskem je nepopsatelny. Upravene silnice, na prvni pohled viditelna cistota, desitky firem a obchodnich center s tisici a tisici vybornymi produkty. Po dvou letech stravenych na Blizkem vychode a v Africe jsem se ve sve zemi citila jako Alenka v risi divu. Mezi vyberem salamu, syru, rohliku, jogurtu, cukrovinek, presnidavek a nevim ceho vseho jsme se citili zmateni. Rohlik, apetito, salam a horcici jsme snidali kazdy den s pocitem nejlepsiho jidla na svete. V obchodech mezi regaly a v letacich na fotkach jsme se podivovali nad stovkami modelu nabytku, hracek, kol, jidla a nevim ceho vseho jeste. “Tady jsou veci, ktere ani nevim, ze vubec existuji” smal se Roger. Uvyknuti na minimalni vyber jak jidla tak ostatnich veci se nam Cesko znenadani jevilo jako raj, konzumni raj.

Pitna voda rovnou z vodovodniho kohoutku, spani bez moskytiery, krasne upravene domy jak zvenku tak zevnitr, knihovna, obycejne detske hriste, zametene silnice, Aniccino zdravotni pojisteni, ktere ji plati stat, jeji cestovni pas vyrizeny za minimalni poplatek v ciste kancelari bez prutahu a bez uplaceni me nechalo dmout se pychou. Clovek citi tak, jak podle ceho porovnava a ja porovnavala s horsim.

“Nostalgie” rikala jsem si, kdyz jsem se porad dokola prochazela po panelove ulici, vedouci do kravina na ktere jsme si jako decka ve stinu topolu hravali a kradli kukurici z poli a opekali si ji nad ohnistem ve vetrolame, kde jsme meli ve vykotlanem strome svoje hnizdo. “Nostalgie” rikala jsem si take, kdyz jsme kracejice vplouvali do zelene naruce briz lemujici ulice nasi vesnice. Ten samy pocit me prepadal take v knihovne, kde jsem se opet snad po dvaceti letech zaregistrovala a vypujcila si par knizek. Nebo take na hrbitove, prochazejic se mezi nahrobky hledajic tvare zname i nezname. Jak najednou cela dedina byla tak malicka, ze jsem ji dokazala za chvili obejit. Vzdyt prece od naseho baraku k bytovkam to byla na detskem kole takova streka a ted je to sotva par kroku. A tak jsem se snazila opet prosmejdit vsechny ulice a ulicky, vrazit si do pameti kazdicky barak, strom, lavicku a tvare lidi, protoze….Protoze kdovi, kdy se tady zase takhle budu prochazet.

A po cele dva mesice jsme na par malickych vyjimek nevytahli paty z vesnice. Mela jsem dost lagosskych nekolikahodinovych zacp, nebo libanonskych predvadejich se oslav. Nas zivot tady byl jen Anicka a cela ma rodina, kde vsichni jako vrabci bydlime na jednom konci ulice. Tety, strycove i babicka s dedou. Kazdy den nas navstevoval take muj bratr s manzelkou a dcerou Lucinkou, ktera se s Anickou vzdy tak bourlive vitaly, objimajici se a rechtajici se na cely dum, aby se za par minut mohly detsky postuchovat o par hracek. Pozdeji se Lucince narodila sestricka Terezka, kvuli ktere jsme si i letenky oddalili, aby jsme se ji dockali. A druhy braska, ktery kdyz me daval na me narozeniny 33 cervenych ruzi, zustala jsem stat jak oparena. A jeho pritelkyne Hanka, ktera vzdy nosila pro Anicku vsemozne dobroty, ktere ji posilala jeji mamka. A pak hlavne babicka ke ktere se jako prvni Anicka poprve na svych vratkych nozkach rozbehla pres pul obyvaku a deda, ktereho vitala s usmevem po kazdem prichodu z prace. A moji pratele, kteri me jezdili navstevovat a se kterymi jsme stravili hezky cas, ale taky ostatni ve vesnici, kteri se k nam chovali moc hezky. Vsichni tihle lide vytvorili nase prazdniny nejkrasnejsimi prazdninami pro nas vubec.

A tak jsem mozna z nostalgie, mozna z volani mych korenu zatouzila po tech skoro deseti letech zivota v zahranici, alespon na chvili, na rok nebo i vice, vratit se do sve rodne zeme a uzit si ji plnymi dousky. Ne kvuli tomu jidlu a vsemu tomu vyberu, ktery se tam nabizi, ale kvuli tomu, ze nezalezi kolikati zememi jsem prosla a co ve me zanechali, co vsechno jsem se tam naucila a prijmula za sve, ale protoze na dne sveho vlastniho ja jsem porad ceska jako poleno a moje rodna zeme i pres spoustu nedostatku, je me porad ze vsech tech zemi nejblizsi. Ale hlavne proto, ze prestizni mezinarodni skoly Lagosu ani ctyri reci, kterymi na Anicku mluvime ji nevynahradi blbnuti s dedou a babickou.

A tak mozna, nekdy, snad…..Kdovi???? Kez by, aspon zase na chvili…

a taky trochu cestovani ...

2011-10-14T07:59:00.007+01:00

A aby jsme z toho vseho oslavovani nezblbnuli, odjeli jsme se take trochu kulturne vyzit. Dve jmena, ktera k Libanonu neodmyslitelne patri jsou Khalil Gibran a Svaty Charbel. A my se tak vypravili do jejich rodnych mist.

Khalil Gibran se narodil roku 1883 ve meste Bsharri, ktere je pro me jednim z nejkrasnejsich mist v Libanonu a proto sem take kazde prazdniny jezdime. Asi 40 minut jizdy autem z domu stale vys a vys do hor, a pote kolem nadherneho udoli Kadisha. V Bshari je jak rodny dum Gibrana tak i jeho muzeum, ktere se nachazi na konci mesta postaveno na vyvysenine, ze ktere je nadherny pohled na cele udoli. V muzeu se nesmi fotit, ale na stenach muzete spatrit jeho obrazy, kterymi proslul jeste drive nez svou literarni tvorbou. Najdete tu take jeho knihovnu, ve ktere vedle sebe lezi svazky klasicke literatury tak i nabozenskych a filozofickych del z celeho sveta. Pro me, ktere se kolena podlamuji i v Narodnim divadle, je tohle misto neco neuveritelneho, jakoby jsme vstoupili na chvili do jineho sveta. Do Gibranova sveta. A kdyz jsme ve sklepeni muzea vstoupili do do skaly vytesane mistnosti a stanuli jsme tvari pred pohrebni truhlou, ve ktere spocivaji Gibranovi ostatky zustala jsem nema uplne.

A protoze je Libanon mala zeme, pokracovali jsme od Bshare asi pul hodinu cestou jeste vys do vesnice Bekaa Kafra, kde se narodil nejvyznamejsi libanonsky svaty. Svaty Charbel. Libanonci veri na zazraky tak moc, ze vam snad kazdy rekne nejakou malou historku, kde a jak jim svaty Charbel pomohl. A tak proto je v kazde rodine nekolik muzu se jmenem Charbel a aby to nebylo nekterym divkam lito, existuje uz i divci varianta jmena Charbela, se kterou ja jsem tedy jeste ale nesetkala, zato Charbelu muzu znam desitky.

Slova jako ranni cervanky - Chalil Dzibran

2011-10-12T21:47:00.005+01:00

Mam te rad, muj bratre, at jsi jakykoli - at se modlis v kostele, klecis v chramu a nebo v mesite uctivas Boha. Ty i ja, oba jsme deti viry. Nejrozlicnejsi cesty nabozenstvi jsou jako prsty na milujici ruce one nejvyssi bytosti. Tato ruka se vztahuje ke vsem, nabizi vsem dovrseni ducha a touzi vsechny obejmout. - Ideje

Vetsina nabozensky zalozenych lidi hovori o Bohu, jako by byl muzskeho rodu. Pro mne vsak je matkou stejne jako otcem. On je oboji, otec i matka zaroven. Zena je materske bozstvi. K otcovskemu bozstvi lze dospet rozumem nebo darem predstavivosti. Ale k materskemu bozstvi je mozno dospet pouze srdcem - prostrednictvim lasky. Laska je posvatne vino, proudici ze srdci bohu, kteri je vlevaji do srdci lidi. - Ideje

Jak mohu ztratit viru ve spravedlnost zivota, kdyz sny toho kdo spi na peri, nejsou krasnejsi nez sny toho, kdo spi na zemi? - Pisek a pena

Jen po stezce noci se dojde k rannnim cervankum. - Pisek a pena

Moudrá slova představitele východní kultury. Jako ranní červánky propojují noc a den, jež k sobě nerozlučně patří, stejně tak promlouvají slova Chalíla Džibrána o skryté jednotě protikladů života, silou lásky spojují výšiny ducha s hloubkou srdce. Chalíl Džibrán emigroval již v mládí do Severní Ameriky, a tím jeho život vytvořil oblouk mezi Starým světem Orientu a Novým světem Spojených států. Po celý život se pak snažil propojit oba dva tyto póly. Citáty z jeho díla ukazují také jeho boj proti otroctví materialismu, touhu po vnitřní svobodě člověka, proti bezcitným lidským zákonům, proti obojaké morálce mocných. Ve svých úvahách se zasazuje i za osvobození ženy a vztahem ženy a muže. Milovníci Džibrána, kteří znají jeho díla Prorok a Zahrada prorokova, Písek a pěna a další jistě nebudou tímto výborem zklamáni.

Nejste uzavreni ve svych telech ani pripoutani ke svym domum a polim. Vase prave ja dli nad horami a potuluje se s vetrem. Neni to neco, co se blizi ve slunci, aby se ohralo, nebo si hloubi diru v temnote, aby bylo jistejsi.
Je to svobodne stvoreni, duch, objimajici zemi a pohybujici se ve vesmiru. - Prorok

Vsechno, co ma na tomto svete vyznam, vznika z jedne jedine myslenky nebo z jednoho jedineho vnitrniho pocitu cloveka. Vsechno, co se nam dnes zda jasne z del a vymozenosti minulych stoleti, bylo kdysi skrytou myslenkou v mozku nejakeho muze nebo hlubokym citem v srdci nejake zeny.

Silenec neni mene hudebnikem nezli ty nebo ja; pouze nastroj, na nemz hraje, je ponekud rozladeny.

Liska pozorovala pri vychodu slunce svuj stin a pravila: "Dnes v poledne chci zhltnout velblouda." Cele rano patrala po velbloudech. V poledne se opet zahledela na svuj stin a rekla: "I mys mi postaci."

a slavili.......

2011-10-12T06:27:00.018+01:00

Na svateb jsme behem tech dvou tydnu, co jsme prazdninovali v Libanonu, byli pozvani hned na nekolik. Nejdulezitejsi pro nas ale byla svatba Rogeroveho bratra Romea. O randeni a svatbach v Libanonu jsem tu uz drive psala, o predsvatebnim setkani rodin take, tak ted muzu alespon popsat jak takova svatba v krestanske rodine probiha. Nejdulezitejsim bodem, jako urcite vsude jinde, je kolik chcete do sve svatby investovat penez. Jsou rodiny, ktere jsou schopne udelat svatby honosne, citajici nekolik tisic hostu, slavicich po nekolik dni, jako napriklad svatba jednoho bohateho synka z Miziary, ktera se uskutecnila letos v zari na ostruvku Mykeny v Recku a trvala cely tyden. A aby se svatebcane nenudili o zabavu se starali svetoznami zpevaci. Ne kazdy ma vsak tak bohateho taticka, ktery by byl do svatby ochoten investovat stovky tisic dolaru, v tom pripade vam nezbyde nic jineho nez si udelat svatbu pekne doma ve sve vlasti. Ale i svatby v Libanonu jsou vetsinou velice nakladne. Rodiny citajici nekolik desitek clenu musite pozvat, protoze i vy jste na svatbe jejich deti byli nebo pujdete a tak svatby o dvou stech svatebcanu jsou jakymsi standartem. Na techto okacich vydelavaji samozdrejme ruzne firmy, jen pujceni satu pro nevestu i tech nejobycejnejsich, ktere by v Cesku stali mnohonasobne mene vyjde na zhruba dva tisice dolaru. Malokdo ale chce saty z pujcovny, protoze onosene se nenosi a kazda nevesta chce byt originalni. Na takove saty usite na miru si nachystejte klidne i tak petkrat vice nez za ty pujcene. Pozadu nechteji byt ani svatebcanky, kde jinde by se take mohly poradne ukazat nez na neci svatbe. Make up a uprava vlasu je dohodnuta s pritomnym vizazistou uz hodne dopredu, a neexistuje, ze by jste si vzali stejne saty na dve svatby po sobe, proste jedna svatba jedny saty, ktere vam pak vetsinou lezi ladem skladem ve skrini. Libanon je pak rajem nakupu, coz libanonky stejne delaji s velikou oblibou. A jeste vetsim rajem je pro ruzne navrhare, ale i dovozce satu. A jelikoz kazdy chce byt in a tvrde zde plati primitivni cim drazsi tim prestiznejsi, najdete tu v ruznych buticich obleceni, ktere v obchodech v USA stoji treba 40 dolaru ve vyprodeji, zde se ale napina ve vyloze s vysackou 300 dolaru a vice, a to jsou ty levnejsi privezene varianty. Saty libanonskych navrharu stoji daleko vice. O navrharich jeste nekdy napisu.

K vybranemu obleceni pak bud vy anebo agentura, ktera vam celou svatbu zarizuje a organizuje objedna jidlo, restauraci nebo resort, pro svatby k tomu vyhrazeny, a nejakou zabavu, to znamena zivou tanecni skupinu nebo znameho zpevaka, cim znamejsi tim lepsi, o vasi svatbe se tak bude dlouho mluvit ;))

Darem pak nevesta dostane zlate sperky nebo se svatebcanum posilaji penize na otevreny ucet.

A kde na to ti lide s nekolika detmi berou? Tak to bych take rada vedela :)))

A ted uz zpet ke svatbe Romea..

Den pred svatbou vam z ucty k vam rodina i pratele poslou ruzne kvetinove kose, kterymi si vyzdobite svuj dum a ktere slouzi v den svatby jako dekorace k foceni..Svatba se kona vetsinou v podvecernich hodinach, takze az se nevesta vrati od kadernika a vizazisty cekaji uz jeji hoste na spolecne foto. Hodiny tak stoji nevesta na miste na ktere miri kameraman a fotograf a cela rodina se strida v pozovani. Na fotce nevesta Mirella s rodici.

V zenichove dome se take foti...

Ti kteri uz maji odfoceno muzou treba tancovat ;)

Rodice zenicha se svymi bratry a sestrami ( vyraz ucty k nevestine rodine) odjizdi do domu budouci snachy, kde se take veseli...Zenich se svedkem a ostatni hoste cekaji v kostele..

Svatebni pruvod jde pak za ruzneho provolavani a radostnych vykriku ke kostelu...

Kostel byva vzdy vyzdoben kvetinami...

Po obradu se opet foti a foti, aby meli zenich a nevesta pamatku na svuj den...
A pak svatebni hostina... Momentalne nekteri novomanzele kvuli snizenim nakladu na honosne svatby misto predrazenych oslav ve velkolepych restauracich davaji prednost tzv. bufete. Tohle obcerstveni bylo na terase kostela..
A pak uz jen i u nas znama tradice hazeni kvetinou a muze se jet do domu manzelovych rodicu, kde nevesta musi kousek uplacaneho testa nalepit nad ram dveri. To ma symbolizovat stastne a spokojene manzelstvi. Pote uz zustava v byte ci dome, ktery manzel koupil ci pronajmul a zaridil, on je totiz ten ktery se bude starat o financni zabezpeceni rodiny a svou zenu si vsemozne hyckat ;)

A v Libanonu jsme pak slavili.....

2011-10-11T10:17:00.011+01:00

Libanonci miluji oslavy. Na prazdniny prileti rodiny s detma, ktere jinak ziji v zahranici a probihaji svatby, narozeniny, krtiny a spoustu dalsich prilezitosti se dobre najist, napit, zatancovat si a hlavne se sejit vsichni pohromade. A i kdyz Anicka oslavila svuj prvni rok uz v Nigerii, museli jsme ji stejne jeste udelat narozeninovou party v Libanonu. Narozeniny deti se neslavi jen v rodinnem kruhu, ale zvou se predevsim ostatni deti, a to muzou byt jak sestrenice nebo bratranci oslavence, tak take kamaradi, spoluzaci nebo proste kdokoliv, koho si na oslavu chcete pozvat. Pak se jen rozhodnete, kde vse bude probihat, jestli u vas doma, nebo nekde v restauraci. Vetsina lidi dava prednost restauracim, kde se nemusi starat o jidlo a ktere maji uz i svuj narozeninovy program. Dulezite take je, aby jste vsem detem, ktere jste pozvali koupili nejaky malicky darecek jako podekovani za prichod a za darek od nich. A pak uz muzete nerusene slavit....

My slavili doma...

Dort byl samozdrejme kupovany, takovy by se me nikdy nepovedl ;)

Dulezite je hodne jidla a piti...

A take zabava pro deti, aby se nenudili..

Anicka take napjate sledovala...

Deti byli nadsene...

A kouzelnice mela obrovsky uspech...

Pote se krajel dort...

Spolecne fotce s babickou, dedou a strycem Romeem...

Doslo take na pinatu, v Libanonu novodoby zvyk puvodem snad z Ciny, dnes ale znamy predevsim z Mexika. Z papiru si vyrobite jakoukoliv krabici neboli bednu, kterou nazdobite a ktera se naplni sladkostmi a mensimi darky. Jen davejte pozor, aby jste ji pro male deti nemeli prilis vysoko ;)

A po pinate to vypadalo asi takhle..Starsi deti sbirali bonbony a ty mladsi se aspon vyfotili ;)

Vejce a ja - Betty MacDonaldova

2011-09-30T10:30:00.003+01:00

Behem plavby do Victorie se Bob tvaril jako dobre zapracovany urednik pojistovny a hovoril znalecky a podrobne a dlouho o premiich, pripojisteni a zivotnich pojistkach a ja jsem ucinila predsevzeti, ze se zeptam maminky, kolik mam nastudovat o pojistovani, abych mohla svemu muzi pomahat, ale abych se mu zas moc nepletla do prace, a premitala jsem, jake pritelkyne asi jsou manzelky zamestnancu pojistovny.
Na zpatecni ceste z Victorie hovoril Bob o svem detstvi na ranci v Montane, kde se pestovalo obili, o studiich na zemedelske fakulte a o svem prvnim zamestnani - byl spravcem na velike slepici farme. O obilnarskem ranci vypravel s nadsenim, s jakym by clovek vzpominal na svych prvnich patnact let prozitych na galejich, a usoudila jsem, ze povazuje praci v zemedelstvi za tvrdou a nevdecnou.
Ale potom zacal o tom slepicim podniku a pohraval si s kazdou drobnustkou tak laskyplne jako matka s prvnim strevickem sveho mimina. Kdyz dosel k cislum - cena za slepici a za vejce, cena za tucet vajec, vyhoda otevrenych vybehu, ctverecni metry pripadajici na jednu slepici - vyslovoval je s takovou touhou, ze naslouchat lhostejne bylo jako pokouset se plavat klidne ve vodnim viru. A nakonec mi povedel, ze nasel mistecko na pobrezi - casto tam pry jezdiva na sluzebni cesty - mistecko jako stvorene pro slepici farmu a ze by se to mohlo koupit skoro zadarmo. A co pry si o tom myslim? Co jsem si o tom myslela? Inu, co bych si myslela, maminka mi vstepovala, ze manzel musi byt stastny ve sve praci, a jestli chtel byt Bob stastny ve slepicarstvi, byla to jeho vec. Ja jsem umela udelat majonezu, narovnat rohy prosteradla a rozsvitit svicky na stole prostrenem
na veceri, a tak slepici farma nebo pojistovna, ja si svuj udel splnim.

Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý.
Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury.

Predtim, nez jsem souzila s Bobem, jsem se s kuraty stretla pouze jedenkrat, kdyz me bylo jedenact.
Lezela jsem na brise v nasi sitove houpacce, zavesene mezi dvema gravensteinskymi jablonemi v zahrade u domu v Laurelhurstu, vytahovala jsem stebla travy, cucala sladky stonek a pozorovala Layettu, babincinu oblibenou barredrockskou slepici, jak zene hejno svych ctrnacti doma vysezenych nacepyrenych zlutych kuratek spadanymi listky jablonovych kvetu a pod nizkymi kvetoucimi kdoulemi. Tento sentimentalni utrzek meho detstvi mel hodne daleko ke stovkam a stovkam nazloutle bilych, pipajicich, pachnoucich, mrnavych nesmyslu, ktere zjara promenily muj zivot ve zly sen.
Priznavam se, ze jsem se nemohla nasich kuratek dockat a ze jsem stravila mnoho stastnych hodin v ocekavani jejich prichodu, kontrolujic teplomer, blazena v teple a cistote nove lihne.
Ale ke svemu zalu jsem zjistila, ze kuratka jsou hloupa, ze smrdi, ze je clovek musi krmit, davat jim pit a dohlizet na ne prinejmensim kazde tri hodiny. Nesnazi se naprosto o nic, nez o to, aby se nacpala pod lihen a dala se zabit, aby nastrkala sve pitome hlavicky do napajedel tak hluboko, az se utopi, aby se napila studene vody a posla, aby dostala B.W.D., slepici mor nebo nejakou jinou chorobu, ktera znamenala okamzitou smrt. Tyhle mrnave priserky si navzajem klovou oci a udobavaji si nohy, az jim z nich zbudou jen krvave pahyly.

Pred odletem .....

2011-09-27T21:12:00.013+01:00

Tak jsem zase zpet. Sice jeste ne zpet v Nigerii, ale zpet tady na blogu. Uz pres dva mesice totiz prazdninujeme a tak na nejake psani zatim nebyl absolutne cas. Ale vezmeme to pekne po poradku...

Nigerijska viza nam nakonec za uplatky prodlouzili a my jsme byli radi, ze se nemusime ucastnit neprijemneho handrkovani na letisti.

Anicce jsme jeste stihli prodlouzit libanonsky pas, jehoz platnost byla rok, na dalsich pet let a cely tento proces trval na libanonske ambasade snad jen 10 minut, kdy vratny vybral penize a odnesl jeji pas, aby nas za pet minut odvedl k pani sekretarce, kde jsme podepsali dokument a odnesli si prodlouzeny pas, na kterem se bude dalsich pet let vyjimat fotka trimesicni Anicky ;)

Stihli jsme jeste oslavit Rogerovi narozeniny...

A taky Aniccine narozeniny, kdy svuj dort ozobavala v tradicnim nigerijskem kaftanku ;)

Nakoupili jsme spoustu suvenyru, ktere bohuzel museli zustat v Libanonu, kvuli omezenemu poctu kg v letadlech ceskych aerolinii a nasi vybavou na chladnejsi pocasi ;)

A pak na prelomu cervence a srpna, kdyz uz si vsechny nase kamaradky s detmi davno uzivaly prazdnin ve svych rodnych zemich, prisel take nas cas k odletu. Aby jsme se s Anickou nemuseli ucastnit ruznych prutahu a cekani na letisti, vyresila to za nas firma uplne nejlepe. Den pred odletem si prijela jedna pani jak pro zavazadla, tak pro pasy a druhy den rano jsme prisli na letiste, kdyz uz nase kufry putovali na pasu smer letadlo. Pani nas - bez nas, aniz by nas pracovnik za prepazkou vubec videl a identifikoval- odbavila a provedla VIP zonou a po 10 minutach ( i se zouvanim botu pred detektorem - nejaka novinka) jsme uz sedeli v odletove hale a tesili se na to, jak Anicka cely den nezamhourivsi oka, bude urcite v letadle alespon chvili spat...

Po pripoutani a vzletu to jeste vypadalo nadejne...

Za par minut ji vsak vzorne sezeni omrzelo, jelikoz v letadle je preci tolik veci na zkoumani. A tak se dalsich 7 hodin zmenilo pro nas ve zkousku na nervy.. Knourani, ze nemuze lozit po letadle vsude kam si umane. Rev, kdyz jsme ji zakazovali tahat za vlasy pana, co spal o sedadlo pred nama. Pan to nastesti bral s humorem, ale o to mene hyperaktivni Anicku chapala maminka sedici za nama, jejiz devitimesicni holcicka po celou dobu sedmi hodin vzorne sedela a ukusovala chleba, ktery zapijela mlekem. Kdyz se ji chtelo spat sama si povytahla polstarek a usnula a po vzbuzeni opet vzorne pokracovala v jidle. A tak podle sebe soudim tebe maminka hodne holcicky i pres nase ujistovani, ze Anicka prave dojedla vydatny obed uznala, ze nechce sedet, protoze ma hlad a zacala ji cpat ruzne dobroty. V momente kdy ale zjistila, ze nez jeji hodna holcicka sni jednu malou susenku letadlo uleti stovky kilomentru a do Anicky susenka zapadla behem sekundy a dozadovala se dalsich a dalsich a mezitim stejne stihla delat veci po svem, tedy nurat po celem letadle, jak my rikame na Morave, zanechala mila maminka krmeni nasi Anicky a nechala ji svemu osudu.. A tak Anicka nurala kde se dalo ;))))

Chlapec v pruhovanem pyzamu - John Boyne

2011-09-08T10:35:00.004+01:00

Kdyz Bruno prisel jednoho dne ze skoly domu, s prekvapenim zjistil, ze v jeho pokoji je sluzebna Marie - ta, ktera v zivote nezvedla hlavu a divala se jenom na koberec -, vytahuje mu ze skrine jeho veci a uklada je do ctyr velkych drevenych beden. Davala do nich dokonce i to, co mel schovane az uplne vzadu, co bylo jenom jeho a nikomu do toho nic nebylo.

"Co to delate?" zeptal se ji co nezdvorileji, ackoliv se mu vubec nezamlouvalo prijit domu a zjistit, ze se mu ve vecech hrabe cizi clovek, ale matka mu vzdy kladla na srdce, ze se musi k Marii chovat slusne, ze by nemel napodobovat zpusob, jakym s ni mluvi jeho otec. " Prestante prosim sahat na moje veci."

Marie jen zavrtela hlavou a kyvla smerem ke schodisti, kde se prave objevila maminka. Byla to vysoka zena s bohatymi rusymi vlasy, ktere si svinute vkladala do sitky vzadu na siji. Nervozne si mnula ruce, jako by se prihodilo neco, o cem se ji vubec nechtelo mluvit anebo cemu proste nemohla verit.

"Mami," Bruno k ni udelal par kroku a zeptal se: "Mami, proc se mi Marie hrabe ve vecech?"

"Ona je bali"

Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.

Bruno si svou otazku dobre promyslel,pral si, aby tentokrat znela naprosto presne, nechtel znit drze nebo nevychovane.

"Kdo jsou vsichni ti lide tam venku?"

Otec naklonil hlavu doleva a zatvaril se mirne zmatene. "No prece vojaci, Bruno. A sekretariat. Proste zamestnanci. Vzdyt uz je davno znas."

"Ne, ja nemyslim tyhle. Myslim ty lidi, co se na ne divam z okna. V tech baracich, tam v dalce. Vsichni jsou stejne obleceni."

"Aha, ty myslis tamty lidi." Otec kyvl a lehce se usmal. "Ti lide...vis, to nejsou vubec lidi, Bruno."

Chlapec se zachmuril. "To ze nejsou lidi?" Nebyl si jisty, co tim chce rict.

"Ve smyslu, jak my tomu rozumime. Ale s temi si vubec nelam hlavu, nemaji s tebou vubec nic spolecneho. A ty nemas nic spolecneho s nimi. Zkratka snaz se usadit co nejlepe ve svem novem domove a bud hodny chlapec. To je vsechno, co po tobe zadam. Prijmi situaci jaka je, a vsechno bude mnohem snadnejsi."

Kdyz uz pochodoval skoro hodinu a dostaval hlad, rozhodl se, ze je toho zkoumani pro tento den az dost, ze udela nejlip, kdyz se otoci a pujde zpatky. Nicmene prave v tu chvili se daleko na obzoru objevila drobna tecka. Privrel oci a pokousel se rozpoznat, co by to asi mohlo byt. Bruno si vzpomnel, ze jednou v nejake knize cetl, ze se nejaky muz ztratil v pousti, a protoze nemel ani jidlo ani vodu, zacal mit predstavy, ze pred sebou vidi skvele restaurace a uzasne fontany, ale kdyz se z nich pokusil najist a napit, vyparili se mu pred ocima, v rukou mu zustal jen hrsti pisku. Co kdyby to byl i jeho pripad?

Pri tech uvahach ho nohy nesly az k te vzdalene tecce, z niz se mezitim stala skvrna a ze skvrny se rychle udelala kanka. A z kanky se zahy stala figurka, a kdyz Bruno prisel jeste bliz, zjistil, ze to neni ani tecka, ani skvrna, ani kanka, ani figurka, ale postava.

Byl to chlapec.

"Ja vim jenom to," spustil Smuel, "ze nez jsme sem prijeli, tak jsme vsichni, tedy tatinek, maminka, ja a muj bratr Josef, bydleli v malem byte nad obchodem, kde tatinek vyrabel hodiny. Kazde rano jsme se v sedm hodin rano spolecne nasnidali, ja pak sel do skoly a tata sel spravovat hodinky, ktere mu lidi prinesly, anebo vyrabel nove. Ja jsem mel take krasne hodinky, ktere mi dal, ale uz je nemam. Mely zlaty plast a kazdy vecer pred spanim jsem si je natahoval, sly uplne presne."

"Co se s nimi stalo?"

"Sebrali mi je."

"Kdo?"

"No prece vojaci," odpovedel Smuel, jako by to bylo uplne samozdrejme.

"No a pak se zacalo vsechno menit. Jednou jsem prisel ze skoly domu a nasel maminku, jak pro nas vsechny dela pasky ze zlute latky a na kazdou kresli hvezdu. Takovouhle." Prstem nakreslil do prachu sesticipou hvezdu.

"Rekla nam, ze pokazde, kdyz jdeme ven, musime si navleknout tuhle pasku."

Muj otec nosi take pasku," pridal se Bruno. "Ma ji pripevnenou na rukavu sve uniformy. Je moc pekna. Ma jasne cervenou barvu a to, co je na ni namalovane, je cerne a bile." Ted zase on namaloval prstem do prachu obrazek hakoveho krize.

"Ale kazda paska je jina, ze jo?"

"Mne jeste nikdo zadnou pasku nedal," postezoval si Bruno.

"Ale ja jsem nikdy zadnou nechtel," opacil Smuel.

"To je jedno, ja bych urcite nejako chtel. Ale nemuzu se rozhodnout kterou, jesli tu tvoji, nebo otcovu."

"Ahoj, Bruno," pozdravil pritele, kdyz ho videl prichazet.

"Ahoj, Smueli, odpovedel Bruno.

"Nebyl jsem si jisty, jestli se uvidime, kdyz tak prselo a tak vubec, myslel jsem si, ze mozna das prednost tomu zustat doma."

"Chvili to bylo nerozhodne," souhlasil Bruno, "pocasi bylo fakt priserne."

Smuel kyvl a naprahl ruce a Bruno otevrel pusu nadsenim. Kamarad mu podaval par pruhovanych pyzamovych kalhot, pyzamovy kabatek a navic jeste hadrovou cepici, uplne stejnou, jakou mel sam na hlave. Nic z toho nevypadalo zvlast ciste, ale byl to koneckoncu jenom prevlek a Bruno davno vedel, ze spravni badatele si potrpi na spravne prevleky.

"Porad mi chces pomoct najit tatinka?" zeptal se ho Smuel nejiste, a Bruno rychle prikyvl.

"To se vi," opakoval svuj slib, ackoliv hledani Smuelova taty nebylo pro neho v tuto chvili tak dulezite jako naplneni touhy seznamit se zblizka se zivotem na druhe strane plotu.

"Myslim, ze uz je cas, abych sel domu. Doprovodis me zase k plotu?"

Smuel otevrel pusu k odpovedi, ale v tu chvili zaznelo ostre hvizdnuti a deset vojaku - to bylo vic, nez Bruno kdy videl pohromade - odrizlo urcity usek tabora, a byla to prave ta cast, kde stali Bruno se Smuelem.

"Co se deje?" zeseptal Bruno. "Co je to?"

"To se nekdy stava. Nuti lidi aby se dali na pochod."

"Na pochod! Copak ja muzu nekam pochodovat? Ja musim domu, je uz cas na veceri. Mame pecene hovezi."

"Pst!" Smuel prilozil prst k ustum. "Nic nerikej, nebo se rozzuri."

Bruno se zamracil, ale byla tu jista uleva. Videl, jak se na teto strane tabora shlukuje mnozstvi lidi v pruhovanych pyzamech, vetsinou je vojaci postrkovali pred sebou, takze on a Smuel byli schovani uprostred velkeho mnozstvi lidi a nebylo na ne videt. Nechapal, proc se kazdy tvari tak ustrasene - vzdyt pochodovani nakonec neni nic hrozneho - chtel jim septem rict, ze se nic nedeje, protoze velitelem tabora je jeho otec, a jestlize on si preje, aby delali prave tohle, tak je to uplne v poradku.

Dalsi hvizdnuti, tentokrat se skupina lidi, muselo jich byt kolem stovky, vydala na pomaly pochod, s Brunem a Smuelem porad ve stredu. Nekde vzadu doslo k jakemusi pozdvizeni, par lidem se asi nechtelo pochodovat, ale Bruno byl prilis maly, aby videl, co se tam deje, potom uz jen slysel hlasite rany, znelo to jako vystrely, ale nevedel to jiste.

"Bude to pochodovani trvat dlouho?" septl, protoze se mu uz silne ozyval zaludek.

"Myslim, ze ne. Jenze lidi, kteri sli pochodovat, jsem pak uz nikdy nevidel. Ale nemyslim si, ze to bude trvat dlouho," odpovedel mu taky septem Smuel.

Kdyz se chce, tak to jde

2011-07-29T00:44:00.001+01:00

Kdyz se rekne diplomacie vetsina z nas si predstavi elegantne oblecene zeny a muze, vybranou mluvu, schopnost predchazet problemum, ochotu poradit, pomoci a spoustu jinych, spise tech lepsich vlastnosti. Tak by to take melo byt v pripade lidi, kteri zastupuji nasi Ceskou republiku v zahranici na ceskych ambasadach. Bohuzel ale ti, co ziji delsi dobu v zahranici se spise shodnou o opaku. Nebrani telefonu, otevirani ambasad a smluveni schuzek, jak se zachce zamestnancum, povysovani se, neporadek v papirech, neovladani ciziho jazyka, nedostatecnost informaci, pomlouvani zemi, kde momentale ziji atd. Jestlize mate co docineni nejen s jednou ambasadou, ale hned s nekolika, nabudete tak dojmu, ze do diplomatickych sluzeb se zarucene dostanou jen dcerusky a synackove z vyssich vrstev, kteri si bohati tatinkove posilaji na dobre posty do zahranici. Nekteri pak bez absolutne zakladnich informaci o zemepise a vseobecnem prehledu zjisti, ze jsou i jine zeme nez Ceska republika a ne vsechny jsou na jeji urovni. A co ted, kdyz uz podepsali smlouvu na dobu urcitou? Aspon to osladime tem co tu ziji, aneb proboha jak tu muzou vubec zit a pomalicku budeme odpocitavat, kdy z tehle otresne zeme muzeme vypadnout. Tohle byla alespon do nedavne doby nejen moje zkusenost a moje presvedceni, ale take vetsiny mych znamych. Slecna, ktera na ceske ambasade v Madridu po vstupu do EU nevedela, jestli teda muzeme cestovat na obcansky prukaz nebo ne a odkazovala me zavolat si na cizineckou policii v CR. A celkove zmrseni nasich svatebnich dokumentu na teze ambasade a konzulatu v Benidormu s tim, ze jsme tyden pred svatbou nevedeli, jestli se vubec budeme brat, jestli nam ty papiry vubec stihnou poslat a vyridit, kdyz lhuta 3 mesicu uz byla davno prekrocena. Ve Spojenych Arabskych Emiratech v Abu Dhabi pak uznani nasi svatby a vydani ceskeho oddaciho listu probehlo absolutne bez problemu a v danem casovem useku, jen si pani zamestnankyne neopustila trapnou, jizlivou poznamku, ze se muj muz umel vyborne ozenit a ze ted uz urcite pujdeme do te Evropy ( rozumej – vzal si te jenom kvuli vizu;). To, ze jsme se prave pristehovali ze Spanelska a o navratu zatim vubec nepremysleli, bohuzel nevedela. Stihla si ale postezovat, jak jsou Emiraty otresne, jak vlastne byla otresna i zeme, kde pracovala na ambasade predtim a ze otresna bude urcite i ta zeme, kam ji zase poslou. V Libanonu to zase bylo to, ze vam reknou, ze nepotrebujete schuzku a kdyz do Beirutu dojedete, nechteji vas pustit dovnitr, protoze schuzku nemate. A v Nigerii pro zmenu nebrali telefony a neodepisovali na emaily. A tak jsem si tu jednou postezovala, vypsala se a vykricela a clanek potom zase smazala s tim, ze mozna je to jen ma zkusenost (a nebo spise vymenili zamestnance ;) a jako by to byla pravda, vse se najednou v dobre obratilo a tak to sem zase pisu, abych si na ambasady jenom nestezovala ;)

Kdyz jsme v Libanonu vyrizovali Aniccinu narodnost, cech, ktery na ambasade pracuje nam poradil mistni prekladatelku-cesku a tim jsme usetrili cas posilanim dokumentu do CR. Ve smluvene schuzce nas pak poslal na kafe a mezitim vyplnil kopu formularu s tim, ze on uz vi co ma vyplnit a tak to bude rychlejsi. Po vybornem kafe ve Starbucksu jsme jen prijeli dane dokumenty podepsat a odjeli domu. A za ani ne tri mesice prisel email z ambasady, ze Aniccin cesky rodny list je u nich a uschovaji me jej do te doby, az si jej prijedu vyzvednout.

A v Nigerii jsem nedavno volala na ambasadu s tim, ze potrebujeme nova viza pro Rogera a i kdyz by se melo delat vse osobne na ambasade v Abuji, domluvili jsme se na odeslani formularu postou a presne za dva tydny byla viza hotova a velice prijemny pan, ktery me nikdy nezapomel poprat prijemny den, se jeste omlouval, ze to trvalo tak dlouho, ale ze musi dodrzovat pro ne dane lhuty. Celkove telefonaty a vyrizovani s ceskou ambasadou v Abuji byla ma nejprijemnejsi zkusenost.

Takze kez by jsme tak rychle vyridili i ceska viza pro Anicku do libanonskeho pasu v Beirute, kdyz uz jsem tak pozde zjistila, ze se od cervence deti do pasu rodicu nezapisuji a nasi nejmensi tak musi mit cestovni doklad svuj. No a pak uz muzeme letet na nasi vytouzenou dovolenou do Ceska, kde dovyrizujeme zbytek a hlavne si uzijeme prazdnin s celou rodinou.

Postylka

2011-07-27T12:18:00.004+01:00

Tak me to proste nedalo a tu jedinou detskou postylku, co tu nabizi nejvetsi obchodnak Shoprite v Lagosu, jsem proste musela s jeji cenou vyfotit. Nigerie opravdu neni levna zeme, jak si nekdo muze myslet. Vetsina veci, hlavne ty pro nas pristehovalce, se musi dovazet a ceny pak dosahuji neuveritelnych vysek. Treba tahle postylka made in china, ktera je tak malicka, ze by se do ni stezi veslo dite jednoho roku. Mozna proto taky uz tam stoji snad pul roku, ne-li vice.

A kolik stoji? 20.000 korun ceskych. No nekupte to ;))

Divka s buraky

2011-07-23T00:48:00.007+01:00

Vsimla jsem si ji uz drive, kdyz sla proti nam v upnutych, dzinovych kratasich a bilo-zlute pruhovanem, usmudlanem triku, s pohledem uprenym do zeme a pravou rukou pridrzujice obrovsky tac na hlave. Nemela jsem u sebe penize, abych na ni zavolala a nechala si nasypat par vybornych, varenych buraku do plastoveho sacku. Nezpomalila, ani nezvedla hlavu a nekyvla na pozdrav, jak to delaji ostatni, kdyz se mijime na ulici, ale prosla kolem nas, jako by jsme tam nebyli, jakoby neslysela drncajici kocar narazejici do drobnych kaminku a stebetajici Anicku v nem, jakoby nebyla soucasti tohoto sveta.

A pak jsem ji potkala znovu, pred vraty naseho domu. Tentokrat se nase pohledy setkaly, nase cesty se na par minut zkrizily. “Pockej tu prosim na me, prinesu si penize” rekla jsem ji a ona uz opet s pohledem uprenym k zemi sundala z hlavy tac a posadila se na drevenou lavici u zdi. “Za tri sta” podavala jsem ji bankovky a ona, aniz by si je hned vzala, plnila dlouhymi prsty arasidy do rezave plechovky, kterou odmerovala dane mnozstvi a sypala je do cerneho, igelitoveho sacku. Delala to automaticky, bez jedineho slova, bez zbytecnych pohybu s pohledem uprenym k zemi, do dalky, nebo vsude mozne jenom ne na nas. Na dotazy neodpovidala a kdyz se nase pohledy opet setkaly a na jejich rtech se zachvelo neco jako usmev, roztrepala se ji brada a oci opet rychle zaborila do zeme. Nevedela jsem, co si mam myslet. Je nema? Nemluvi anglicky? Ma strach nebo se jen tak moc stydi? Mozna vsechno tohle dohromady.

Byla tak odlisna od ostanich divek a zen, co tu denodenne potkavam. Nemela tradicni saty, ani jizvy ve tvari, ani paruku, ani zluty odstin vybelene pleti po kremech a zmalovanou tvar, aby se co nejvice podobala beloskam. Byla prirozena, hubena a krehka, neuveritelne krehka. Mela cokoladove hnedou, sametovou plet, kratoucke vlasy zvyraznujici jeji kulatou lebku, ostre rezane plne rty a male oci. A v tech ocich se odrazelo neco, co jsem nedokazala odhadnout, v tech ocich, co porad tekali a nechteli se na me podivat jakoby bylo vepsano, ze ona vi o zivote sve. Byla krasna, neuveritelne krasna, jinou krasou nez tou, co se ukazovaly lagosske panicky nebo evropske divky.

A tak jsme tam staly v tichosti naproti sobe, obe dve uplne odlisne, kazda z jineho prostredi z jinych zemi, jedna evropanka, druha africanka, jedna ze zdeneho domu, druha z tech, co bydli v chatrcich, jedna snad sotva dvacetileta, druha v naruci s deckem, jedna cerna a druha bila.

Kdyz me pak opet mlcky predala sacek s buraky a vzala si ode me penize, nasadila si hubenyma rukama tac na hlavu a pomalym tempem kracela pryc. A ja tam stala s pohledem uprenym do dali na vzdalujici se, cernou siluetu mlade divky, dokud me nevyrusilo mumlani modlitby a pleskot rukou o modlitebni koberecek Ibrahima kousek ode me. Veliky Boze......A v ten moment jsem pocitila neuveritelnou pokoru k zivotu.

Kousek Ceska co zahreje ;)

2011-07-14T16:11:00.002+01:00

Taky jste vzdy radi, kdyz v cizine najdete neco, co vam pripomene nasi domovinu? Taky vas to vzdy zahreje u srdicka? Tak tenhle cesky, cokoladovy liker, vyrobeny v Plzni a zakoupeny ve Sparu v Lagosu, me zahral dvojnasob ;))

Najdza hvezdy v srdci - Iva Pekarkova

2011-07-13T14:33:00.002+01:00

Muz, ktery ovlada slunce. Na svetlince v busi, daleko od vesnice, se mezi plantainovniky tyci osamely dum. Rodina, ktera si ho tu postavila, se uz pred lety odstehovala. Ted v nem bydli mistni - kluci se uculuji - a z housti se vynori seschly nahy deda. "Sorry," septa mi nas hlavni pruvodce, starsi bracha kluka, kteryho jsme zadali o doprovod. "Zapomeli jsme ti rict, ze nenosi kalhoty."

Snazim se byt cudna, ale neni proste mozne nespatrit obrovske brokos, ktere se mu bimbaji pod svrasklou zadnici.

"Oblec si kalhoty," prosi ho pruvodci. "Je tady dama." On se skutecne oblece a potom stoji ve dverich te barabizny, rukou mava ze strany na stranu a posunuje po obloze modr. Mluvi jazykem, kterymu ani Kenny poradne nerozumi - je z kmene Urhobo a tuhle rec misi s jazykem benin a nejspis i se svym vlastnim jazykem, ktery si vymyslel docela sam.

"Ovlada slunce," objasni nam kluci. "Kazdy rano mu poruci, aby vyslo, a kazdej vecer, aby zapadlo." Rikaji to trochu s usklebkem a trochu vazne. Nejsou si tak docela jisti, jestli je tenhle pan blazen. Nejsou si tak docela jisti, jestli skutecne slunce neovlada. Co kdyby mu jednou porucil, aby se zastavilo na obloze a prazilo nepretrzite po mnoho dnu, az by vsichni uschli zizni? Co kdyby mu jednou rano rekl, ze se tentokrat nemusi obtezovat - a zadny vychod slunce nebude? Kazdopadne jsou kluci na muze, ktery ovlada slunce, dost vlidni.

Cim se tenhle pan zivi, to nikdo nevi, mozna si nasucho opeka plantainy, ktere mu tady vsude rostou, mozna je polyka za syrova. Ze by si rozdelal ohen, to tady jeste nikdo nikdy nevidel. Kdyby nebydlel tak daleko v busi, urcite by mu vesnicane tu a tam neco prinesli. Takhle mu nenosi nikdo nic, nikdo se sam do buse neodvazi. Zato tenhle pan ma pro strach udelano. V deset vecer, kdyz vsichni vesnicani sedi doma a vubec se jim nechce ven, pry tenhle chlapik beha po lese a z duchu, co tu litaj, si nic nedela. Nema ostatne co ztratit. Mel se ve sve risi stat obou - kralem, ale vladnout se mu nechtelo a saman z jeho vesnice se nastval. Navzdy mu zatemnil mozek, zije takhle uz buhvikolik let, nikdo ho nepamatuje jinak. Snad trochu krade na polich - ale i kdyby, nikdo se mu neodvazi postavit. Je mozna saman, mozna blazen. Kazdopadne je mistni rarita.

Odchazime a pan, co nechtel byt kralem, za nama cosi krici urhobsky a dal naviguje slunce po obloze.

Za dve hodiny mu rekne, aby zapadlo.

K dalsim atrakcim vesnice Ute patri dum, ve kterem se zitra bude konat svatba, farma, kde pestuji dva drave pary bez letek, a ostatne i dum nasich pruvodcu. Vyznacuje se kozou boxerkou, ktera se postavi kazdemu, kdo ji napadne, kdyby byl jakkoli velky, a tim nejobrovstejsim kohoutem na svete, zhruba velikosti pudla, ktery ma prave tak bojovou povahu.

Dali jsme klukum celych pet se naira, prestoze si vubec o nic nerekli, a cestou z rudohnedeho blata jsme se probahnili zpet.

A i kdyz tohle vsechno, co o tehle vesnici pisu, vam mozna vubec nepripadalo zajimavy, i kdyz jsme mozna navstivili jen uplne obycejnou "moderni"vesnici ( kde ani nebyly hlineny chatrce, ani tam netancili zmalovani valecnici v sukynkach z travy), tak me v tom okamziku pripadalo, ze se prede mnou na par hodin rozevrel docela novej, zaroven pratelskej a zaroven tajuplnej svet. Dalsi misto, kde bych chtela aspon par let zit.

Netradicni cestopis spisovatelky Ivy Pekarkove, tentokrat z nejlidnatejsi zeme Afriky, Nigerie.

Vyber si sve peklo

Clapek umre a prijde do pekla. Kdyz tam dorazi, zjisti, ze kazda zeme ma sve vlastni peklo.

Nejdriv jde k brane nemeckeho pekla a pta se: " Co tu s vami delaji?"

"Nejdriv hodinu sedite v elektrickem kresle, pak hodinu lezite na lozi z hrebiku a potom prijde nemecky cert a cely den vas bicuje."

Chlapkovi se to vubec nelibi, a tak jde dal. Vyptava se v americkem pekle, britskem pekle, ruskem pekle, cinskem pekle, ale vsude dostane stejnou odpoved.

Konecne dorazi k nigerijskemu peklu. Pred nim stoji dlouha fronta hrisniku, snazicich se dostat dovnitr.

"Co tu s vami delaji?" pta se chlapek.

"Nejdriv hodinu sedite v elektrickem kresle, pak hodinu lezite na lozi z hrebiku a potom prijde nigerijsky cert a cely den vas bicuje."

"Ale to je uplne stejne jako ve vsech ostatnich peklech! Tak proc se vsichni chteji dostat prave sem?" divi se chlapek.

"Protoze tu vecne nejde proud, takze elektricke kreslo nefunguje. Hrebiky z loze uz davno nekdo ukradl a cert byval statni zamestnanec, takze sem dorazi, napise si prichod - a jde zase domu."

Prsi, prsi jen se leje

2011-07-10T23:52:00.012+01:00

Prsi, prsi jen se leje zpivala jsem Anicce kazdou chvili, kdyz zacali destove kapky tukat do oken. Je destova sezona a tak se prece neni cemu divit, kdyz sem tam zaprsi. I kdyz ono po pravde nezaprsi jen sem tam, ale prsi kazdy druhy, ne-li kazdy- den a to neni jen nejake mirne poprchavani, ale poradna tropicka prutrz mracen, ktera trva hodiny a hodiny. “Tahle destova sezona je nejaka silna” stezovali si vsichni zamestnanci po prichodu do prace, kdyz byli promoceni na kost “aby tak hodne prselo to si teda nepamatujeme” dodavali a to same nam potvrzovali vsichni nasi znami, kteri tu uz nekolik desitek let ziji nebo se tu i narodili. Jelikoz Lagos nema kanalizaci, ktera by asi stejne takove mnozstvi vody nepobrala, zustava voda v ulicich. Auta, alespon ty vetsi to projedou, a chodci si vyhrnou kalhoty az po kolena a brodi se. Bohuzel ne tak dnes.

Prsi, prsi jen se leje zpivala jsem male kdyz jsme vyjizdeli ke znamym, kam jsme byli pozvani na obed. Od brzkeho rana se spustil sileny lijak a kdyz jsme nasedali do auta na dvore uz bylo asi tak 5 cm vody, ale to nic neni, to tu mame v obdobi destu skoro porad. Po hezky stravenem dnu, kdy se nase skoro stejne stare holcicky dosytosti vyradily, my jsme se s kamaradkou podivaly na fotky a chlapi se na dvorku pod pristreskem vykecali jsme se zacali balit k odjezdu. Bylo uz docela pozde a neradi by jsme domu jeli az za uplne tmy, preci jen to trva skoro hodinu. Cesta probihala v poradku, sem tam jsme museli sice zpomalit kvuli obrovskym kaluzim na silnici a desti kteremu sterace nestihali, ale jeste porad to slo. Ne tak posledni dva kilometry. “Proboha proc tamto auto jede pozpatky?” divili jsme se a nechapali jak nekdo na nekolikaproudove silnici muze tak riskovat. Ale v ten moment uz jsme videli vracet se i ostatni auta. “Zacpa. Asi tam bude bouracka. Neni divu v tomhle pocasi” zhodnotil situaci nas sofer. Az kdyz jsme se priblizili a videli jsme vodu, vodu a zase jenom samou vodu. V jednom pruhu odstavene auta a autobusy, lidi snazici se je roztlacit nebo aspon natlacit na bok silnice a ostatni jeste fungujici, jedouci krokem a modlici se, aby zrovna to jejich auto nechciplo a dovezlo je domu. “Mame jeep, to musi zvladnout” utesovali jsme se s Rogerem i kdyz uz voda na moji strane dosahla ke dverim. Lijak neprestaval a to co se delo venku bylo silene. Snad kazde druhe auto zustalo stat a lide je tak nechavali a utikali pryc, vedle nich stali prazdne autobusy, vsude plavali kopy odpadku a lidem na nekterych mistech dosahovala voda az skoro do pasu. “Jed, jed, jed” prosila jsem v duchu nase auto, kdyz v nem uz po nekolikate poradne zahrcelo a koberec pod nohama zacal vlhnout. Zacinala jsem byt pekne nervozni, protoze v aute by jsme zustat nemohli, kdovi jak ta voda bude pribyvat a vyjit ven do toho lijaku s Anickou v naruci jsem si ani nedokazala predstavit. A preci tam byli lidi, kteri nemeli na vyber. S miminkama v naruci vybihali z aut a brodili se vodou. Kam? Dojit az domu to v takovem pocasi prece nemuzou a pockat na autobus, kdyz vetsina uz jich nepojizdnich stala kolem cesty. Jeli jsem krokem a davali preveliky pozor kam jedou auta pred nama. A asi za hodinu jsme ujeli nejhorsi dvoukilometrovy usek. Pak nas jeste to same cekalo kousek od naseho domu a nakonec jsem konecne s Anickou v naruci vyskocila do asi triceti centimetrove vody na nasem dvore. Do domu nastesti nedosahla.

Libanonske aerolinie okamzite odvolali lety a na zitrek byl pry v Lagosu vyhlasen den volna, stejne by se nikdo do prace nedostal. A tak budeme mit destove prazdniny, ale prsi prsi Anicce pro jistotu zpivat nebudu, ted by to chtelo nejakou o slunicku, aby nam to tu vysusilo.

Podivejte se co dokaze udelat ne vic nez 12 hodin deste a omluvte spatnou kvalitu fotek je to foceno kamarady na mobil.

Cim ji uspat?

2011-07-06T00:11:00.003+01:00

“Dej ji panadol, dej ji panadol, dej ji panadol” zni vzduchem jako mantra rada vsech moznych libanonskych teticek, kamaradek, znamych a neznamych, kteri nas nekolikrat denne pocti svou navstevou, jak je to v Libanonu zvykem. “Na co panadol?” ptam se nechapave. “Vsak ji nic neni, vzdyt je zdrava” kroutim hlavou a sklanim se nad dvoumesicni Anickou. “Na ty vetry prece, to ji ulevi a bude spat” radi me jedna z nich. “Panadol na vetry?” vykulim oci. “Joooo” zazni sborove. “Dvoumesicnimu miminku?” lapu po dechu. “Joooo” ozve se zase mistnosti.

“Dej ji panadol, ulevi se ji od te bolesti” radi me porad dokola, kdyz Anicka ve trech mesicich sem tam, jako vsechny ostatni miminka, zabreci. “Od jake bolesti zase?” ptam se uz vycerpane s pocitem spatne matky, ktera neni schopna vycitit, ze jeji dite necim trpi a naopak vsichni ostatni kolem vi presne co ji je. “Zuby lezou ji zuby” zni dalsi zhodnoceni zdravotniho stavu Aniccky, pri kterem do ni pry akutne musim nalit lzicku lepiveho sladkeho sirupu. “Zuby ve trech mesicich? Na ne ma snad jeste cas ne?”prohlizim Anicce dasna a ve zbytku me unavene mysli nadavam sama sobe, ze jsem preci jen mela jet rodit do Ceska do naseho klidu, kdy si kazdy dojde miminko prohlidnout a potichu zase odejde bez zbytecnych rad a otravnych pripominek a kdyz uz, tak neco tatkne podotkne a ne ze vam cela rozvrstvena rodina cely celicky den stoji za zady a kazdy vi vsechno uplne nejlepe, daleko lepe nez vy matka, ktera ma svuj matersky instinkt. “Jo jo zuby, protoze Anna Maria je inteligentni bude mit brzo zuby” zazni za mnou vestecka rada, ktera nejen predvida brzky prurez dolnich jednicek Anicky, ale take ve trech mesicich uz dokaze odhadnout jeji inteligenci a ja se nad tou odpovedi potichu dusim smichy.

Po priletu do Nigerie se me neuveritelne ulevilo. A prece jsem dobra matka pomyslela jsem si, kdyz to tu s ni zvladam sama, bez rodiny, bez babicek a kamaradek. Co potrebuji si vyctu v knizce, na internetu nebo se zeptam, ale nejsem bombardovana ze vsech stran dvacet let starymi, nevyzadanymi radami, jak a co mam delat. Ale spani se tu Anicce stejne o moc nezlepsilo. Uz od narozeni spi malo, nekdy ani nepotrebuje spat pres den a v noci stejne nemuze usnout. “Je to jeji charakter” rekla jsem uz nastvane kamaradce, kdyz me prisla navstivit a ja si jen tak posteskla, ze jsem v noci spala jen par hodin. ‘Ja pry byla taky takova” vysvetlovala jsem ji, co jsem vedela od mych rodicu. “Panadol, dej ji panadol” rypla me v mozku stara mantra pronesena kamaradkou. “Ulevi se ji a bude spat” pokracovala urcite dobre minena rada nevedoma toho, ze my v CR nejsme prasky az tak posedli a kdyz uz, tak radsi zkousime homeopatika. “Ne nedam. S vekem se ji to zlepsi a ted to musim vydrzet, to je jedine moje reseni” uzavrela jsem rec o Aniccine spacich nebo tedy spise nespacich manyrech.

“Co to je Baileys” pipla me vcera zprava na mobilu od te same kamaradky. “Alkohol” odepsala jsem ji v reakci na muj status na facebooku, na ktery jsem vypsala Aniccine prospane hodiny a se srandy dole pripsala “Mym resenim je : Baileys” Ten jsem si totiz ten den po nekolika letech koupila, protoze jsem na nej dostala chut a doma pomalicku ucucavala vedle Anicky v pozdnich hodinach skakajici po posteli, obdivujici kazdy knoflicek na mem tricku, kazdy obrazek v knizce, dirky na moskytiere a vse prozkoumavajici s takovym zajmem a aktivitou, ktere me jasne rikali, ze hodina jejiho spanku se jeste urcite neblizi. A tak jsem prechazela pipani mobilu a cetla uz snad po ste Jak se polamal mravenecek a Jak krtek ke kalhotkam prisel. Az pak za dlouho, kdyz se natrasani matrace pomalu a pomalu zmirnovalo az ustalo uplne a Anicka zacala pravidelne oddychovat ze spanku, vzala jsem si mobil, abych si precetla zmeskane zpravy. “Alkohol? Jses ty normalni? Ty ji davas alkohol? To je to tvoje reseni? Co na to Roger? Jak tak malemu decku muzes dat alkohol? Dej ji panadol, vzdy jsem ti to rikala dej ji panadol a bude spat.” Obratila jsem tedy do sebe sklenku ledem vychlazeneho vyborneho Baileys a pila a pila a pila, aby jsem usnula spankem nejtvrdsim a nezdalo se me o hnusnem detskem lepivem sirupu se jmenem Panadol.

V Africe nacerno aneb kdo to teda ma sakra tezsi

2011-07-04T15:21:00.009+01:00

“Vase pasy” zazubi se zamestnanec cizinecke policie na lagosskem mezinarodnim letisti. Podavam mu muj cerveny a Rogeruv zeleny pas. Chlapik pomalicku listuje, zkouma kazdou stranku, kazde viza a kazde razitko. “Hm, hm Spanelsko, hm, hm Ceska republika, hm hm Emiraty, hm, hm oyibo ma penize co, hm hm oyibo ma residenci v poradku” zaklapne Rogeruv pas a vraci mu ho. “A co madam?” zazubi se znovu a s tou stejnou hlemyzdi rychlosti listuje mym pasem. “Aaa, aaa” udela pusou v Nigerii oblibeny zvuk, znacici neco objevneho, neco nepristupneho nebo prekvapiveho. “A to me teda rekni, co tu jako budes delat pul roku” klepe prstem na ma viza a culi se jako kdyby objevil Ameriku. “Zustanu tu s manzelem preci” odpovidam mu. “Aaa, aaa” kuli na me cerne oci a zacina psychicka bitva o to kdo ma silnejsi nervy. “Aaa, aaa s manzelem jo? Copak vam se nelibi nigerijske zeny?” otoci se na Rogera a snazi se protahovat cas stupidnima otazkama. “Kolik?” zeptame se na rovinu. Urednik odsune papiry ze stolu pod kteryma je schovana vyryta dira do stolu. Roger tam zasune stocenou bankovku a urednik vitezoslavne vezme razitko do ruky a na vedlejsi stranku platnych, nigerijskou ambasadou v Beirute vydanych a 500 dolaru stojicich viz, cvakne razitkem a dovnitr napise 2 mesice. Muzu tu zustat pouhe dva mesice, pak musim vycestovat a vratit se zpet. “Dva mesice? Jak to ze dva mesice? Vzdyt mam viza na pul roku!” branim se. “Madam chcete projit s manzelem a nebo se sama vratit zpet do Beirutu?” zvedne vyhruzne prst a mavne na dalsiho v rade. “Taky z Libanonu? Aaa, aaa libanonci jsou velice stedri lide“ ozyva se za nami dalsi z jeho her, ktera povede k dnes uz nekolikatemu prostrcenemu balicku penez vyrezanou dirou ve stole.

Cekame na kufry, teda necekame, na co taky cekat dalsi hodinu nebo i daleko vic. Zavolate si nejakeho pikolika, kterych kolem vas postava nekolik, kdyz teda nehraje v rohu letiste v televizi fotbal a vsichni zamestnanci se nemackaji tam. Pikolikovi tak vrazite 1000 naira, 500 pro neho a 500 pro vykladace kufru z letadla. Ten utika k letadlu, rekne popis kufru a cislo a kufr mate do 15 minut na voziku, zatimco si ostatni jeste hoodne dlouho pockaji. Kdo nechce platit tak si pocka, to neplati jen na letisti, ale po cele Nigerii bohuzel. A dalsi kontrola a dalsi cekani na rulicku penez. “Co jsi me privezl k Vanocum z Oyibozeme?” ptaji se i mesic po Vanocich nebo rovnou na rovinu “Co pro me mas?” U poslednich dverich delicich zatuchle letiste stoji posledni chlapek aby zkontroloval vas pas a cislo vasich kufru. “Pas” usmeje se a vytoceny Roger odmitajici cekat dalsi stupidni otazky, protoze je jasne o co chlapkovi jde, mu vrazi do ruky 500 naira a rekne “ Tohle je muj pas.” Chlapik se uculi a rekne “Ty jses chytry clovek oyibo” a necha nas projit ven. Za 500 naira si tak nekdo muze nakrast kufru kolik chce. Venku pak za vama jdou k autu vsechna mozna i nemozna stvoreni co nechteji poctive pracovat a tahaji z vas penize. Jestlize nechcete problemy, platite. Beloch je preci bohaty. Nutno vsak rict, ze tyhle praktiky na letisti jsou mezi libanonci tak zname, ze nam firma pri kazdem cestovani dava asi 10. 000 naira na uplatky na letisti.

“Zase me zkratili viza” nadavam pak pokazde v aute. “Jak si to muzou dovolit? Vzdyt me to vydala ambasada, rikali, ze mam narok tu zustat pul roku, jestlize muj manzel ma pracovni povoleni a vzdyt to mam i v pase napsane i cislo tve residence a pry to takhle libanonkam normalne delaji a staci to” vztekam se zbytecne, protoze pri tehle korupci nema nikdo sanci s tim neco udelat. “Oni chteji prachy, protoze z tech co zaplatis na ambasade nic nemaji” rika me Roger. “Chovaji se jako by byli nejdulezitejsi zeme na svete a pritom by mohli byt radi, ze jim sem vubec jezdi turisti, kteri tu nechaji spoustu penez pri tech silenych cenach tady a jeste je okradaji. Ambasada dela problemy s vizama, musis mit milion papiru, kdyz sem chces jet a pak kdyz je za 500 dolaru dostanes jeste me je rozdeli po dvouch nebo trech mesicich. Copak si muzu dovolit kazdou chvili litat do Libanonu a zpet?” penim a za dva mesice misto toho abych odletela, firma plati dalsi penize za prodlouzeni mojich viz.

Ja vim, uz jsem o tomhle nekolikrat psala, protoze takhle presne to v nasem pripade probiha. Drz hubu a plat nebo te sem taky nemusim pustit, hraji s vami tuhle hru. A to oni opravdu muzou. O to vic jsem byla prekvapena naposledy, kdyz vsechno probihalo uplne ale uplne jinak. “Viza na rok dobre” bouchl chlapek razitkem a podal nam pasy. Na diru ve stole si samozdrejme ukazal, Roger zasunul prachy a sli jsme. Zadne cekani na kufry, ty uz byly na svem miste a cekaly na sve majitele. Letmo jsem prohledla pas a vidim jednicku, jako jeden rok, domnivala jsem se. Nevericne jsem kroutila hlavou, radovala se a pritom nechapala, ze to probehlo tak bez problemu. “Asi kvuli Anicce” rikal Roger “Asi nejsou vsichni stejni” branil je. A tim jsme na nas pas zapomeli az do vcerejska, kdyz jsem si tiskla letenky na prazdniny do Libanonu a Ceska a porad v nejake podezirave nejistote, kterou me tahle zeme uz naucila, ze by vsechno slo tak hladce, jsem ze zvedavosti do toho pasu nahledla. A ona je tam fakt jednicka, jenze hoooodne dole pod ni skoro neviditelnym pismem napsano MONTH. Takze ne rok, jak jsme si naivne mysleli, ale my dostali viza na jeden jediny mesic a od te doby jsme tu nacerno. V zivote by me totiz nenapadlo, ze viza vydane nigerijskou ambasadou na rok s poplatem 800 dolaru nam budou zkracena na mesic. A zitra Roger pujde prodlouzit nas pobyt s tucnym uplatkem pro me i Anicku. Tahle se vydelavaji penize. Takze az me tu zase nekdo bude prosit o viza do Evropy a laterit jak je tezke se tam pro mistni dostat, jak jim to tam vsechno stezuji, odmitnu ho s tim, ze v jeho zemi to pro nas evropany neni vubec ale vubec lehci. A do te doby nez nam prodlouzi za stovky dolaru pobyt, tu s Anickou budeme belochy nacerno ;)

Every day is for the thief - Teju Cole

2011-07-02T11:32:00.005+01:00

   Pastor Olakunle strides up and down the stage. He is all energy. He stops, peers into the camera, holds up his bible, and breaks into a wide white grin. He breathes heavily into the microphone : God is good. God is goood. Pastor Olakunle is delivering a teaching to the faithful. This is a mighty word that the Lord has laid on his heart, praise the Lord. God doesn't want you to be sick, God doesn't want you to die. If only you would believe. You. Shall. Be. Healed. Praise the Lord. Our God is not a poor God, nor is he wretched. His true followers can neither be poor nor wretched.
   Pastor Olakunle is attired in a silk suit. His shoes are of fine Italian leather, his accent is American as befits a prosperous man, praise the Lord. Pastor Olakunle is intoxicated with the joy of the Lord. He jumps up and down. One more thing, he says, and this is wonderful : once you are walking in faith, you shall never be sick again. Yes, you heard it right. The Lord will banish all sickness from your life. Healing is yours, in the mighty name of Jesus.
   Pastor Olakunle owns several Mercedes Benz cars. It is not clear if he is living as victoriously as Pastor Michael who, as is well known, owns both a Rolls Royce and a Lear Jet, praise the Lord. But who also, inexplicably, has just died. The Lord, moves in mysterious ways. Nevertheless, our God is not a poor God, and Pastor Olakunle does very well. The Church of the New Generation is filled to the rafters, praise the Lord, and when he gives the word about permanent healing, a women in the audience raises her hand in awe and adoration of the mighty name,rises to her feet, swoons.

A young man decides to revisit Nigeria after a long absence. Ahead lies the difficult journey back to the family house and all its memories, meetings with childhood friends, and above all, an encounter with the paradox that is Nigeria.

The unnamed narrator experiences life in Lagos : he is captivated by a women reading on a danfo, attempts to check email are frustrated by Yahoo Boys, he is duped while buying fuel. The grace and courage of a bereaved family friend makes a strong impression on him, and he is inspired by the new malls and cultural venues. The question becomes: should he stay or should he leave?

-Well paid?

-No. Not really. I mean, I live with my parents, so I can manage. But it's not great.

- What are we talking, a hundred?

-More like seventy.

I whistle. Seventy thousand naira a month, for a doctor in a private hospital. I hadn't expected it to be so little. That comes to five hundred dollars a month, a pittance. And there's no real adjustment to make for cost of living because, in Lagos, television sets, silk ties and car parts cost just as much as they cost elsewhere. This is the reality in an economy that is almost totally dependent on imports. A used car will set you back ten thousand dollars, same as in the US, and a new paperback novel costs fourteen dollars. Meanwhile, rent is not cheap, and thought salaries have risen, they have not kept up with the rate of inflation at all. It is difficult for the average Nigerian to live a middle-class lifestyle. And even those who by dint of profession or education have an income well above the average still struggle. And for those in the fifteen thousand, twenty thousand naira range, life is simply hell. A hundred and forty dollars a month is poverty, anywhere in the world. (knizka byla vydana v roce 2007)

Jaky je zivot v Lagosu? Precte si tuhle knizku! Kazda kapitola vystihuje presne denodenni zivot tady. Dozvite se kdo to jsou Yahoo Boys a Area Boys, co znamena 419, jak se sidi na benzinu, o nefungujici elektrice, o Armed robbers, o policajtech zastavujicich vas pro nic za nic, aby z vas vytahli nekolik stovek naira, o silene korupci, ale take o chudobe a zkratkovitem jednani mistnich lidi snazicich se o pouhe preziti. Knizka je o to zajimavejsi, ze ji napsal Nigerijec. A pak mozna i pochopite, proc to tu spousta lidi nenavidi a miluje zaroven, stejne tak jako my.

Vsechno je jinak IV

2011-06-10T16:38:00.003+01:00

Roger ma novou praci

Firmy Rogeroveho bratrance se rozrustaji, pribyvaji novi zamestnanci a pribyva novych projektu. Do minuleho roku Roger pracoval na nekolika vecech, tim nejdulezitejsim bylo ucetnictvi vsem firmam, dale pokracoval hledanim produktu pro dovoz do hotelu a stavebnich firem (praci, kterou delal uz v Dubaji) a zacal rozjizdet novy projekt a tim je cisteni odpadnich vod. Nova prace mu zacala zabirat stale vice a vice casu a proto prenechal cast ucetnictvi novemu zamestnanci Parwinovi, indovi, ktery uz v Lagose nejakou dobu zil. Ne tak jeho kamarad, ktery vcera priletel z Indie aby Parwinovi pomahal a z Rogera tak konecne spadlo ucetnictvi cele a nova firma tak mohla prejit pod jeho kontrolu. Prestal tedy vysedavat v kancelari a cele dny travi venku. Zhani zakazky, jedna s majiteli, s inzenyry, s delniky, ale take napriklad s ministrem zivotniho prostredi, od ktereho firma dostala specialni cenu a naposledy treba i s Obou of Lagos, kralem Lagosu, u ktereho momentalne vyhrali konkurz a od pristiho tydne zacnou pracovat v kralovskem palaci. Byl s nim ale take natocen rozhovor pro mistni televizi o dulezitosti cistoty odpadni vody ve meste a dalsi rozhovor vysel i v lagosskem specializovanem magazinu. A Rogera nova prace nesmirne bavi, bodejd by take ne, kdyz se dostane na mista, kam by se s ucetnickou praci nikdy nepodival a navic ziska dobrou praxi jak v praci tak i do zivota.

V Lagosu neexistuje mistni kanalizace, stejne jako tu neexistuje mistni vodovod a spousta ostatnich, pro nas samozdrejmych, veci. Jdou tu jakesi prikopy po stranach silnice, ktere jsou zakryty betonovymi panely (ne vsechny a sem tam do nich treba i nekdo spadne) , tyhle prikopy by vsak meli slouzit na odvadeni destove vody, jenze hodne mistnich chytraku na ne potajmu napoji sve trubky na odvadeni odpadu ze zachodu, a tim samozdrejme dojde k tomu, ze bud v jednom pripade vsechny tyhle fekalie odhazi do mistni zatoky a pote do oceanu, a v druhem castejsim pripade, ze se prikop ucpe a vsechen tenhle “odpad” zustava ve meste. Firma pro kterou Roger pracuje tak instaluje cisticky odpanich vod, ze kterych se pak do prikopu odvadi jen cista, nezavadna voda. Cisticky tak pracuji na stejnem principu jako cisticky u nas v Evrope jen nejsou urceny pro cele mesto, protoze to v Lagosu zatim mozne neni, ale alespon pro mistni hotely, nemocnice a ostatni vetsi objekty, ale stejne tak i pro domy, jestlize si to majitel preje. Zajem o cisticky kupodivu je, a spise je to i tim, ze by mel vyjit nebo mozna uz vysel novy zakon narizujici vetsim objektum cisteni odpadove vody. Takze ti co nechteji platit kontrolujicim, zkorumpovanym urednikum vysoke a caste uplatky si cisticku vody radsi poridi.

A pro nas to znamena jedine. Vyresila se tak otazka jak to bude do budoucna a prozatim zustavame v Nigerii na dobu dlouhou neucitou.

Nedelni cvachtani

2011-06-07T11:13:00.006+01:00

Roger pracuje sest dni v tydnu od rana do noci, takze na Anicku mu bohuzel nezbyva tolik casu kolik by si pral. O to vice se ji to snazi vynahradit v nedeli. A jelikoz v Lagosu neni moc mist k vyziti, a pro deti uz vubec ne, stali jsme se alespon cleny jednoho hoteloveho resortu, kde travime ten pro nas jediny volny den v tydnu. A Roger Anicku z ruk nepusti a to doslova ;)

A plaveme ;)

Unavena po narocnem dnu ;)

Oyibo baby jedeeee

2011-06-04T00:59:00.000+01:00

“Oyibo baby jedeee” slysime kazde rano pri prochazce kolem nas. “Oyibo baby se vezeeee” volaji deti a utikaji se podivat na Annu Marii lebedici si v kocarku. Nevim co vyvolava vice zvedavosti, zda bile dite, nebo ten kocarek. Nejspis vsak oboje. Mozna tyhle deti, bydlici v drevenych chysich, postavenych vedle na mistni pomery velice drahych, cihlovych domu, kde jejich rodice pracuji jako posluhovaci, ridici nebo kuchari, vidi bile dite v kocarku poprve. Kocarek samozdrejme muzete v Lagosu koupit, narazila jsem na ne v nejznamejsim lagosskem obchodnim centru Shoprite, predrazene a zajite prachem, jak dlouho uz tam stoji. Na co totiz kocarek v Africe, ze jo, kdyz se s nim muzete prochazet akorat tak v tom obchodnaku, nebo na ulici v rezidencnim centru a to jeste musite uhybat jedoucim autum a blaznivym ridicum motorek. Navic mesicni plat napriklad pomocnic v domacnosti nedosahuje ani na desetinu ceny kocaru a pro pracujici nigerijky je stejne nejpohodlnejsi uvazat si dite na zada. Jak by se totiz dostali s kocarem do mistnich autobusu, ktere jsou spise jako nase dodavky, jen se vyhodi sedadla a daji se tam drevene lavice, aby se na ne veslo co nejvice lidi, nebo jak by asi takova africanka chodila s kocarem po ulici, kdyz tu nejsou chodniky a doprava je silena a silnice sama dira. Kocary tu vidivam spise u evropanek a prave jen v tom vyse zminovanem Shoprite nebo u libanonek, ktere na detskych party nechavaji sve deti v kocarku spat. K prochazkam jako v Cesku tu kocarky neslouzi. My ale mame diky Bohu tu vyhodu, ze bydlime v dobre casti Lagosu v residencni casti Lekki, kde je docela bezpecno a tak se kazde rano muzeme s Anickou vydavat na nase kazdodenni prochazky.

“Oyibo jak se ti dari?” smejou se deti, ktere nechodi do skoly a musi pomahat rodicum treba s prodejem jidla, a prosi zda by alespon mohli na chvili tlacit kocar. Ty odvaznejsi si sahnou na Aniccinu bilou kuzi, aby se presvedcili, ze Oyibo baby je opravdu zivy tvor a ne nejaky duch s pover, ty stydlivejsi se usmivaji a klopi oci, ale najdou se i takove, ktere vykuli oci a propuknou v srdceryvny plac vystraseni snad belochem. Ne tak ostatni zamestnanci predevsim hlidaci sousednich domu, kteri Anicku uz znaji. Sedici kazde rano, pred branami domu, cekajici na prochazejici zeny, ktere jim na svych hlavach prinesou nadoby se snidani a volajici “Anna Maria dobre rano! Anna Maria jak jsi se vyspala? Anna Maria chces kousek chleba kamaradko?” a tehotna prodavacka v mistnim stanku, neboli drevene boude prodavajici nejruznejsi susenky si prijde na Anicku sahnout a potajmu si preje, aby se ji narodilo taky zdrave dite, to prvni ji totiz zahadne po porodu zemrelo. Miluji tyhle ranni prochazky, plne vykriku, smichu a obycejne lidske radosti a mistni prodavacce ze srdce preji, at se ji brzo narodi opravdu zdrave dite a Anicka tak bude mit na ulici o jednoho Oyibo babies obdivovatele navic.

Pisek a pena - Chalil Dzibran

2011-06-02T12:28:00.001+01:00

Jeste vcera jsem se domnival, ze jsem zlomkem zachvivajicim se bez jakehokoliv rytmu ve sfere zivota.
Nyni vim, ze tou sferou jsem ja, a ze cely zivot se rytmicky zachviva ve mne.

Kdyz procitli, rekli mi : "Co jsi ty a svet? Ty v nem zijes, ale jen jako zrnko pisku na nekonecnem pobrezi nekonecneho more."
A ja jsem jim ve snu odpovedel : "Ja jsem nekonecne more a vsechny svety jsou jen zrnky pisku na mem pobrezi."

Prava podoba druheho cloveka neni obsazena v tom, co vam o sobe prozrazuje, ale v tom, co vam nemuze prozradit.
Proto chcete-li mu porozumet, nevenujte ani tak pozornost tomu, co rika, jako spise tomu, co nerika.

Knizka vznikla zasluhou Dzibranovy pritelkyne Barbary Young, ktera svedomite zapisovala vse, co Dzibran vyslovil v rozhovorech s ni, prateli, kteri ho v atelieru navstevovali nebo pri jeho umelecke tvorbe. Kdyz mu navrhla publikaci knihy usmal se a pronesl, ze by to bylo jen trochu pisku a peny. Barbarin napad ho pak ale zaujal a tak ji sam zacal davat popsane utrzky. A tak roku 1926 vysla kniha Pisek a pena s podtitulkem Knizka aforismu.

Je tomu davno, co zil Clovek, ktery byl ukrizovan proto, ze velmi miloval a byl velmi milovan.
A je zvlastni, ze jsem ho vcera trikrat potkal.
Poprve zadal straznika, aby nezaviral do vezeni prostitutku;
podruhe pil vino s jednim vydedencen;
a potreti se utkal v chramu na pesti s poradatelem zapasu.

Jednou jsem mluvil s potokem o mori a potok si myslel, ze mam bujnou fantazii.
A jindy jsem zase mluvil s morem o potoku a more si myslelo, ze jsem zlehcujici pomlouvac.

Kdybychom nekladli takovy duraz na vahy a miry, stali bychom se stejnym uzasem pred svetluskou jako pred sluncem.

Jednou mi rekli : "Kdybys znal sam sebe, znal bys vsechny lidi. "
A ja jsem rekl: " Teprve az poznam vsechny lidi, budu znat sam sebe."

Ano, nirvana existuje,
Nirvana je, kdyz vyvadite ovecky na zelenou pastvu, kdyz ukladate dite ke spanku, a kdyz pisete posledni radku sve basne.

Vzdycky jednou za sto let se v jedne zahrade mezi horami v Libanonu setka Jezis z Nazareta s Jezisem krestanu. Dlouho tam spolu rozmlouvaji.
A kdyz Jezis Nazaretsky odchazi, vzdycky rika Jezisi krestanu : " Mily priteli, bojim se, ze my se spolu nikdy neshodneme."

Verite na zazraky?

2011-05-30T12:04:00.005+01:00

Verite na zazraky? Libanonci ano. A nejenze na ne veri, oni zazraky zazivaji. Vira v Libanonu je stale tak silna, ze se kazdou chvili setkavate s lidmi, kteri vam tvrdi, ze ten a ten svaty jim vylecil tu a tu nemoc, nebo jim dal dite. Dukazem toho jsou vzdy davy lidi kazdou nedeli v ruznych klasterech, hlavne v tech, kde spocivaji ostatky libanonskych svatych. Ale do kostela se nechodi jen v nedeli. Nektere zeny, predevsim starsi generace, ktere jsou v domacnosti, navstevuji kostel treba kazdy den. Modli se za zdravi sve rodiny, za sve syny a dcery zijici v zahranici a za spoustu jinych prani a raduji se, kdyz jsou vyslyseny. Asi by jste nenasli domacnost, kde by nemeli obrazky svatych a krize po celem dome. A tak vam kazdy dava svecenou vodu, oleje a kadidlo privezene z klasteru nebo ruzence z poutnich mist. Na poutni mista nechodi libanonci jen v Libanonu, ale poradaji zajezdy i do zahranici. Santa Fatima v Portugalsku, Lourdes ve Francii nebo Medugorje v Bosne a Herzegovine patri mezi nejoblibenejsi. Libanonska delegace z Miziary, vesnice odkud Roger pochazi, nesmela chybet ani pri nedavnem blahoreceni byvaleho papeze Jana Pavla II.

Vira v Boha je tak silna, ze je i absolutni soucasti reci - arabstiny. Napriklad jestlize neco planujete a oznamite to ostatnim, odpovi vam vetsinou slovicky Nshallah, Hamdallah, Iza Allah Rod, ktere by se dali prelozit jako jestli Buh da a jsou to opravdu jedny z nejpouzivanejsich slov a to jak mezi krestany, tak i mezi muslimy, protoze jak uz jsem tu jednou psala arabske slovicko Allah neznamena v prekladu do cestiny nic jineho nez Buh. Zamerne jsem take napsala, ze libanonci veri v zazraky a ne libanonsti krestane, protoze napriklad nejznamejsi libanonsky svaty Charbel vykonal zazraky i na muslimech a jestlize se pojedete podivat na poutni mista v Libanonu, zarucene tam vzdy nektere muslimy potkate.

I napriklad Prazske jezulatko je v Libanonu snad znamejsi nez v Cesku. Kdyz jsme ho tetickam z Prahy privezli jako suvenyr, necekali jsme jak budou nadsene. Jedna z nich si pozvala pana farare, ten ji sosku posvetil a k Jeziskovi za par stovek z ruskeho obchodu se chodily modlit tetiny kamaradky. Modliteb pry totiz nikdy neni dost, a zazraky se deji kazdy den, rekla me teticka. A jeden takovy zazrak se pry prave stal.

Minuly vikend ze soboty na nedeli, kolem dvanacte hodiny v noci, poprve spatrili na nebi u poutniho mista Harissa obraz Panny Marie. Pocasi je momentalne spatne, obloha je zatahla, prsi a jsou bourky. Obraz je ale pry velice citelny. Na chvili vzdy zmizi a pote se opet objevi a jeste dnes tam byl, rekl me Rogeruv bratranec, ktery se na Harissu jel podivat. Videoprojekce, podvrh nebo odraz sochy Panny Marie z Harissy do mraku, rikaji jedni. Zazrak rikaji druzi. A uz druhym dnem se sjizdi verici na "zazrak" podivat.

Zivot je skola

2011-05-28T12:58:00.006+01:00

Mark je jednim z nasich nejmilejsich pribuznych. Uz od malicka se s nim zivot nemazlil a tak kdyz mu bylo ctrnact let musel zanechat studii a odejit pracovat za otcem do Nigerie, aby pomohl matce s vychovou dalsich dvou sourozencu. Otec se k rodine skoro vubec nehlasil, takze Mark prevzal odpovednost za celou svou rodinu. Zacal od tech fyzicky nejtezsich praci a velice se mu darilo. Mozna to bylo jeho pracovitosti a mozna taky snem stat se bohacem, za kterym si tvrde sel. Po par letech v Lagosu dostal praci v kancelari a po dalsich par letech si zalozil svou firmu. Spousta zbozi v te dobe byla stale nedostatkova a bohati lide si radi kupovali dobroty privezene ze zahranici, takze jeho obchod nadmiru prosperoval. Mark bohatl a zakladal dalsi a dalsi firmy v ostatnich zemich zapadni Afriky. Ve triceli letech se z nej stal milionar, ktery vlastnil firmy uz nejen v Africe, ale take v Jizni Americe, Spanelsku ale i ostatnich zemich sveta. Splnil se mu davny sen, byl bohaty, moc bohaty. Ted nejenze mohl zabezpecit svou matku a nadale pomahat svym bratrum, ted mohl pomahat cele rozvrstvene rodine, ba co i ostatnim lidem ve vesnici. Skupoval byty po celem svete, vlastnil nejnovejsi, nejrychlejsi a nejdrazsi auta, cestoval na mista o kterym by se ostatnim mohlo jen zdat, mel pratele mezi politiky a mezi popularnimi lidmi z celeho sveta, mel to, co si vzdy pral a mnohem, mnohem vic.

“Zivot je moje skola” rikaval, kdyz jsem se ho ptala, kde se naucil plynule mluvit anglicky, francouzsky a spanelsky. “Zivot je moje skola” rikaval, kdyz nam volal jeden tyden z Australie, druhy tyden z Ciny a treti tyden treba z Venezuely. “Zivot je moje skola” opakoval porad dokola, kdyz nam vypravel o setkani s Dalajlamou na jeho prednasce v Dharamsale, nebo o meditacich v ashramu Osha v Pune, a taky o tom jak si zrizuje spiritualni lazne ve Spanelsku. Materialni zivot ho tak nasytil, ze zatouzil po tom spiritualnim a tak se zacal setkavat s nejznamejsimi “mysliteli” a spisovateli dnesni doby. A vzdy, kdyz nas prisel navstivit, nam o tom vsem vypravel. Stihly, dobre obleceny, vzdy upraveny a zenami obletovany Mark se u nas uzazoval do kresla, aby nam hodiny a hodiny vypravel o tom, co se zrovna naucil a o tom, co je v zivote nejdulezitejsi. Mela jsem rada tyhle rozhovory, jeho zivot byl tak odlisny od zivota obycejnych lidi, jeho zivot byl jako nekolik zivotu ostatnich lidi, a presto nezavidenihodny. Casto nam vypravel o stesti, jake cesty k nemu vedou a jak ho nalezt a take o lasce, te nejvyssi, nejcistci, vseobjimajici lasce, ktera je absolutnim smyslem zivota a my citili, ze stesti a laska je prave to, co mu v zivote chybi. Jedno manzelstvi ztroskotalo a deti, ktere zustali daleko postradal. Druhe manzelstvi zalozene spise na vypocitavosti jeho manzelky, kterou kvuli jejimu dokonalemu divadlu o zajem jeho osobnosti, ctete penezum, nedokazal odhalit drive. Rozvadet se uz nechtel, mel s ni dalsi dite, ale stejne ho to neodradilo od setkavani s dalsimi zenami, osudovymi, jak rikaval.

A pak se mu jednoho dne nikdo nedovolal. Telefon zvonil nekolik dni az ho Mark vycerpany neustalym bombardovanim sms, co se s nim deje, vypnul uplne. Rezignoval na hledani stesti, na hledani lasky, ve kterou stale pevne veril, a taky rezignoval na neustale pujcovani penez lidem, kterym nebylo trapne prijit s prosikem o nove auto, protoze model, ktery jim Mark koupil pred dvema lety, uz neni IN, nebo lidem, kterym nebylo ani trosicku trapne zebrat penize na letenku prvni tridou, vzdyt prece chapes, jak ta ekonomicka trida je nechutne uzka, kam bych si asi tak natahl nohy, nebo lidem na nove saty a hostiny neuveritelnych rozmeru, aby se oni hostitele mohli pysnit, co dokazali, ale ze to bylo za cizi penize, to uz nikdo vedet nesmel. “Natahnes prst a urezou ti celou ruku. A kdyby jenom ruku, sezerou te za ziva celeho, ani chlup - dolar, po tobe nezbude” rekl nam, kdyz se dostal z nejhorsich depresi. Ztahl se ze spolecnosti, ale pohrouzil se jeste vice do sveho spiritualniho sveta. Cele dny meditoval, jedl zdrave, cvicil a dusevne se cistil. Kazda jeho navsteva byl rozhovor o nejakem novem smeru, ktery prave nalezl, kazdou jeho navstevou jsme se dozvidali o jmenech uznavanych ci mene znamych guru, kteri vas pry zarucene dovedou ke stesti a dobremu zivotu, rikaval nam, co o sobe rikaji oni. Kazdy jeho guru mel svuj pohled na svet, kazdy jeho guru mel svou vlastni cestu, kterou si velevazene prosazoval v dnesni “spinave” spolecnosti, a jen jeho cesta byla nasledovanihodna. Jezne tech guru bylo nekolik, a taky nekolik jejich cest. Ale ktera cesta je ta spravna, videli jsme, jak se honi Markovi hlavou. Ale copak nejaky guru muze vest vas zivot, kdyz vyrustal uplne za jinych podminek s uplne jinym ucelem tady na zemi, rikali jsme si my s Rogerem. Copak se da nasledovat urcita osoba a uplatnovat jeji zivot na nasem zivote? Copak nejsme jedinecni sami o sobe? Copak nejsme guru sami sobe? Copak nas zivot neni take prikladem? A tak cim vic se Mark snazil najit sve stesti v zivote, tim vic mel Roger o nej obavy. Az do nedavne doby.

“Jsem v Lagose. Dojedu vas dnes navstivit” volal pred par tydny Rogerovi. To odpoledne se na nas ve dverich usmal jemne zarostly a jeho par kilo navic mu moc sluselo. “Co se stalo? Kde je ta uzkostlive strezena hubena postava” zeptal se Roger se stipavou ironii v hlase, aby ho popichl. “Nalezl jsem novy zivotni smer” usmal se Mark. “Uz zase?” zakroutil hlavou Roger. “Jo uz zase, ale tentokrat je to definitivni. Sednete si neco vam reknu” opet se usmal a my jsme se pohodlne uvelebili do kresla, aby jsme mohli zase hodiny a hodiny poslouchat v cem nasel Mark sve zivotni stesti. “ No moc se tak neroztahujte nebudeme tady sedet dlouho, pujdeme ven, zivot se ma totiz prozivat a ne prokecat a promyslet” uzemnil nas. “A tva nova zivotni filozofie?” zeptala jsem se jej ja a cekala jsem uhlazene vypraveni o tom, kde zase byl a co zase slysel. “Ta je velice jednoducha” odpovedel me. “VYSRAL JSEM SE NA VSECHNO!” dodal hlasitym hlasem a zalikajicim se smichem. “Na vsechno, uplne na vsechno” chechtal se dal. “Na vsechny ty meditace, na jogu, na cviceni, na zivotospravu, na premysleni o zivote, smrti a o Bohu. Vysral jsem se na minulost, kterou stejne uz nezmenim a vysral jsem se na budoucnost, kterou stejne neovlivnim. A to je uplne ta nejjednodussi filozofie sveta, ktera opravdu funguje. Ziju pritomnosti vis. Problemu mam kvuli mezinarodni krizi nad hlavu, spousta mych firem zkrachovala, ale me je to jedno, co taky nadelam, tohle je zivot, dulezite ale je, ze jsem zdravy a ziju, tak budu delat vsechno proto, aby ten muj zivot mel nejaky smysl. V zivote musi byt rovnovaha ta jak se ztrati, tak ma clovek problem, a psychicke utrpeni je daleko horsi nez to fyzicke to me ver. Uz nedelam veci, protoze jsou zdrave nebo ze me nejak dusevne posunou, protoze to nekdo rika, ted delam veci protoze me bavi. Kdyz nebudu mit cas na cviceni jogy, jen protoze jsem pracoval, neznamena to, ze jsem dusevneji na nizsi urovni, na tu nizsi uroven se dostanu, jestlize si to budu sam o sobe myslet. A nezapomente myslenky, to je to co nas ovlivnuje, jestlize si budu myslet, ze kdyz nebudu jist zdrave tak budu nemocny, tak opravdu onemocnim. Clovek je svobodny a kazda nase cesta je uplne jina, zavisla jen a pouze na nas a ne na nekom, kdo nam kaze o sve ceste. Jak muze nejaky mnich zijici cele roky v klastere v celibatu kazat o sexu a manzelstvi a detech? Jak muze nekdo, komu otec predal prosperujici firmy kazat o tom jak dojit v zivote k bohatstvi? Nikdo nemuze kazat nic a kazdy si musi tu svoji cestu najit sam. Jen my jsme sami sobe prikladem a poucenim. Jen na nas zavisi nas zivot budouci, protoze jen ja jsem zodpovedny za svuj zivot. Vite jen, co me trvalo naucit se odrict pomoct vsem tem prizivnikum, co na me viseli, kdyz kazdy guru hlasa pomahejte? Ale jak mas poznat, kdo tu pomoc opravdu potrebuje a kdo ne? Nene zavrit se jen do spirituality a meditovat kazdy den je jako bys o zivote cetl, ale nezil ho. Dotykas se veskerych tech vyssich veci, ale nemuzes si je opravdu ohmatat. Copak tim, ze si sednu pod stromem v Indii nakrmim svoji rodinu? A ze nedosahnu nirvany? Pro me je nirvanou to, ze se rano vzbudim do krasneho dne, nebo kdyz slysim smich ditete. Zit je hrozne jednoduche a my pritom hledame stesti na nejruznejsich krizovatkach. Zivot dava neco za neco, zivot ma vzdy dve strany, zivot je vzdy padesat na padesat ale zalezi na tobe, kam se priklonis. Byt milionarem neni v zivote zadna vyhoda, nezaruci ti nic, naopak ti sebere vsechny cesty ke snum, ktere chces uskutecnit, protoze mas najednou tolik penez, ze vse si muzes splnit ted hned. A pak si plnis sny, a hledas se a hledas, az se v tom hledani uplne ztratis jako vetsina tech guru, co hlasaji, ze uz objevili veskerou pravdu zivota a pritom nevi, ze opet stoji na samem zacatku cesty, protoze ve svem kralostvi je kazdy chytrakem, ale dat takoveho znalce zivota do jine zeme, do jine spolecnosti a kultury zjistil by, ze neobjevil nic a ze je opet na zacatku. Zivot je totiz neuveritelna a nevycerpatelna skola informaci a to je to, co jej dela krasnym, to je to proc je krasne zit” zamyslel se.

A vcera vecer kdyz se Roger vratil z baru, kde byl s Markem me rekl, ze mu tahle filozofie zatim vydrzela a ze je to poprve v zivote, co jej vidi opravdu stastnym.

Prekvapeni v okne ;)

2011-05-28T00:54:00.004+01:00

Tak tohoto lizarda jsem nasla predevcirem v okne koupelny. Okno bylo otevrene z venku a on si tam visel na sitce na komary, na DERAVE sitce. Dnes uz tam nebyl a ja doufam, ze vylezl ven a ne dovnitr, ale stejne jsem cely den naslapovala jako baletka ;)

Zahada perovek a kulichu vyresena ;)

2011-05-07T00:00:00.005+01:00

Neni to davno, co jsme s Gabinou resily to, proc v Nigerii, kde je kazdy den horko k nevydrzeni, si uvazuji matky na zada deti teplou dekou larisou a na hlavu jim nasadi kulicha. Smaly jsme se jim, tukaly si na celo a nedovedly jsme si absolutne predstavit, ze v tom 35C horku by jsme si na sebe oblekly neco jineho nez letni saty.

Deti s kulichama nas tak zaujaly, ze jsme o tom verejne plkaly na facebooku a Gabina o tom napsala clanek na blog. Chtely jsme za kazdou cenu prijit na to proc. Proc ta tlusta deka a proc ten kulich na hlave. Nicmene to nejsou jen deti, kdo takhle v Lagosu chodi navleceny. Deti se nemaji jak branit, protoze je to matka, kdo rozhoduje o jejich odevu, ale oni takhle obleceni chodi i nekteri mistni obyvatele. Takze zatim co vy cerveny, rozehraty, zpoceny a ulepeny Oyibo sedite v aute a lapate po chladnem vzduchu z klimatizacky, venku se prozene sem ta nejaky muz v perovce a kulichu. Zeny jsem tedy takhle navlecene jeste nevidela.

“Treba jsou ty deti nemocne” napsala me jedna kamaradka uvahu jejiho nigerijskeho muze a ja ztlumila klimatizacku, protoze se me zdalo, ze je nastavena nejak silne. Vecer jsem ji pak nastavila na minimum a na druhy den, kdyz mela Anicka porad studene ruce, jsem ji vypnula uplne. “Ta klimatizacka nejak blbne” hlasila jsem Rogerovi a sla si prevlect saty za tricko s rukavem a rifle. “Proboha snad ti neni takova zima?” smal se me Roger vecer u televize, kdyz jsem si natahovala ponozky a prikryla nas dekou. “No praveze je. Asi budu nemocna” odpovedela jsem mu.

“V Cesku snezi!” napsala me pak jedna kamaradka na skype “Moni napis me kolik tam mate stupnu, at se zahreju aspon pri tom pomysleni” chtela vedet. A ackoli nemame nikde teplomery, jala jsem se hledat na internetu, kolik ze je tu dnes presne stupnu. “Lagos 21C” zablikalo me na obrazovce. “21 stupnu” napsala jsem ji “to se nam nejak ochladilo” dodala jsem. “Ze ochladilo, co ja bych za to dala, kdyby tu bylo 21C” odepsala me kamaradka. “No jo, ale tady byva porad pres petatricet” odepsala jsem ji a oko me padlo na me rukavy na tricku, rifle a ponozky. A pak me to doslo, ty kulichy, larisy a perovky! Klimatizace neblbne ani nebudu nemocna, me je proste zima. Paneboze me je zima v Africe!! Ale bodejd by ne, vzdyt vite co to je 15ti stupnovy rozdil????!!!!!

Kdo si koho bral kvuli vizum?

2011-05-06T12:39:00.004+01:00

“Kam ze to musis? Na ceskou ambasadu? Pro viza?” zeptal se jednou prekvapene jeden nas kamarad. “A ty jeste nemas cesky pas? Vzdyt uz jste manzele” kroutil hlavou.

“Ne nemam” odpovedel Roger.

“Ani ceskou residenci?” vykulil oci kamarad.

“Ne, ani tu.”

“A to si porad musis zadat o viza?”

“Jo, ale plati me po cely rok” vyvetluje Roger.

“No ale obcanstvi je obcanstvi. Vis ty, co by ostatni za to dali mit manzelku evropanku? Tisice dolaru plati za fingovana manzelstvi, aby se dostali do Evropy a ty si porad jenom zadas o viza. No ale na druhou stranu aspon jde videt, ze jste se brali z lasky. Nikdo vas nemuze z niceho podezirat” prohodi uznale Sayed smerem ke me.

“No z lasky jsme se sice brali, ale kvuli pobytu prece jenom taky” zasmeji se.

“Roger si te bral kvuli pobytu ? To jako aby jste v budoucnu zili TAM?” divi se zase Sayed

“Ne on me, ale ja jeho preci a to aby jsme ted mohli zit TADY” rekla jsem mu tehda v Dubaji.

Falafel

2011-05-05T00:54:00.006+01:00

Na falafel existuje hned nekolik receptu. Napriklad v Egypte se dela pul na pul z cizrny a fazole jmenem Fava, nekdo muze pridat i zelenou petrzelovou nat a nebo koriandr. Me chutna falafel jen z cizrny, protoze me prijde, ze tak lepe vynikne jeji chut. A nepridavam ani nejak moc koreni. Recept, ktery mam od sve tchynky, je tedy velice jednoduchy.

Co potrebujeme:

pul kila cizrny ( namocime pres noc, ale NEVARIME), 4 cibule, asi 2 hlavicky cesneku, sul, kmin a cerny pepr, vse podle chuti

Dame do mixeru a rozmixujeme na hrubsi kasi. Potrebujeme silny kuchynsky mixer nebo je mozno vse rozemlit i na masovem strojku. Ze vznikle kase pak tvarujeme zplostele kulicky, libanonci na to maji specialni tvarovatko a smazime v rostlinem oleji (musi byt cele ponorene).

Hummus bi tahini

2011-05-04T23:49:00.004+01:00

Co potrebujeme :

2 a pul hrnku uvarene cizrny ( cizrnu pres noc namocime, rano slijeme vodu, dolijeme vodu novou a uvarime do mekka), 4 strouzky cesneku, 1 cajova lzicka soli, 3 polevkove lzice tahini, pul hrnku citronove stavy

Vse dame do mixeru a pridame vodu z uvarene cizrny ( ne moc aby to nebylo ridke) a rozmixujeme na hladkou, hustejsi kasi.
Servirujeme do misky, udelame do humusu ryhu dokola a do te nalijeme olivovy olej. Hummus se ji tradicne s libanonskym bilym nebo tmavym chlebem.

Kvetna nedele

2011-05-04T10:14:00.004+01:00

Do kostela na bohosluzbu sice nejdeme jak je rok dlouhy (do kostela chodim, kdyz je prazdny) , ale ten kdo ma deti na Kvetnou nedeli proste musi. Kvetna nedele ma vyznam v Libanonu hlavne kvuli detem. Tem se koupi nove, vetsinou bile saticky (musi byt nove) a jde se na predvadenou. V Lagosu maji libanonci svuj maronitsky kostel, ktery mimochodem postavil nas soused z Miziary, a kdyz tchyne poslala Anicce satecky uz s dvoumesicnim predstihem sli jsme pro klid v rodine taky ;)

Ale z toho co delala Anna Maria celou dobu v kostele by libanonska babicka asi nadsena nebyla. Anicce se totiz zalibil uplne cizi kluk sedici za nama a tak ho celou dobu v kostele osahavala ;))

Nase "Vesele" Velikonoce

2011-04-29T18:51:00.004+01:00

Romeo je Rogeruv bratr. Romeo momentalne pracuje v Abuji a Romeo take krtil Anicku. A po te se mu zastesklo tak, ze se o Velikonocich rozhodl dojet nas navstivit. Den predtim me do telefonu vypravel, jak videl vsechny jeji videa, ktera jsem davala na internet, jak si je poustel nekolikrat a jak uz se nemuze dockat az si ji pochova a ona na neho spusti to jeji "Baba, tata a mama."

Kdyz pak v patek dorazil z letiste a chtel si ji vzit do naruce, Anicka me objala rukama kolem krku a za nic na svete se me nechtela pustit. “Mama mama” spustil na ni Romeo slabiky, ktere slysel, co rikala na videu a vytrhl ji me z naruci. “Anna Maria rekni mama” usmival se na ni a detinsky zvatlal. Anicka hystericky natahla ruce at si ji okamzite od nej vezmu zpet a vypadlo z ni jen ukricene “Eeeeee.”

“Rostou ji zuby chudince, vsechny ctyri nahore najednou” omlouvala jsem ji a vzala si ji k sobe. Romeo se jeste nekolikrat ten den pokousel pochovat si ji a komunikovat s mama, baba a tata, bohuzel ale bez uspechu.

Druhy den se Anicka probudila uknourana, chtela se jenom nosit a beda jak jsem ji nekam polozila nebo nedej boze, jak se jenom Romeo priblizil. “Co ji porad je?” zeptal se me Romeo v aute, kdyz jsme jeli na bazen, protoze doma by jsme z takove nalady asi zesediveli. “Zuby. Ma nahore cele dasna otekle” branila jsem jeji protivnou naladu, kdyz Anicka narikala v autosedacce a ani gel na zuby ani Panadol ji od bolesti nepomohli. Na bazenu pozorujic dovadejici deti se uklidnila, lec do vody chtela jit jenom s mamkou nebo tatkou. Stryc nemel sanci.

V nedeli nechtela jit uz ani k Rogerovi, hystericky plakala, vycerpana unavou a bolesti pospavala a na spodnim rtu se ji objevila kapicka krve. “Uz je venku, ten teda trval” rekla jsem radostne. “Tak proc zase tak rve?” zeptal se Romeo depresivne lezici na sedacce. “Protoze ji rostou jeste obe vrchni dvojky” zamrkala jsem na neho a on zaboril hlavu do polstare. Kdyz se ho pak Roger odpoledne ptal, jestli chce jet s nama nakoupit, odpovedel, ze ne, ze si musi odpocinout.

V pondeli uz se od stryce sice pohovat nechala, ale mama, tata ani baba mu nezopakovala. Ani paci paci, ani papa a ani berany berany neukazala. A ze se chudak Romeo snazil. Kdyz jsme se pak odpoledne chystali na detskou party, obratil se Romeo na sedacce na druhy bok a rekl, ze at nepocitame s tim, ze pujde s nama. Pry tam budou same decka, decka a zase jenom decka.

V utery kdyz si chystal kufr a ja ohrivala pizzu z predesleho dne, padajici unavou z nedostatku spanku, protoze kdyz rostou zuby, spat se proste neda, zeptal se Romeo Rogera jestli jsou takove vsechny decka. A kdyz pak vecer naposledy zkusil na Anicku ‘Mama” a dostalo se mu hlasiteho ‘Eeeee”, vypadlo z neho “Proboha a to se mam v srpnu zenit.”

Ve stredu ve ctyri hodiny rano Romeo opustil nas dum. Ani jsme se nerozloucili, ani jsme neslyseli jeho budik. Anicka po dlouhe dobe prospala krasne celou noc. A spala az do osmi a kdyz se probudila jeji tvar rozzaril nadherny detsky usmev. Vzala jsem ji do naruce a sly jsme do obyvaku, abych ji prebalila. Anicka me v naruci zacala skakat radosti a kdyz jsem ji polozila na sedacku na ktere Romeo stravil cele Velikonoce, rozeznelo se mistnosti na dlouhe minuty “Mama mama, baba baba a tata tata” A zuby jsou venku ;)))

Krestanske kostely v arabskych zemich

2011-04-27T20:51:00.027+01:00

Uz nekolikrat jsem slysela nazor, ze v arabskych zemich neexistuji kostely. Ze by pry tamni muslimove hnali krestany, kdyby si tam alespon jeden chteli postavit. A ted prisli velikonoce a ja si na facebooku prohlizela fotky mych libanonskych kamaradu roztrousenych po celem svete. A videla jsem deti me kamaradky se svicemi v rukach v kostele v Kuwaite, a Rogerovu sestrenici s jeji matkou v kostele v Abu Dhabi v Emiratech a ostatni treba v Kataru, Egypte, Maroku a dalsich zemich. A tak jsem si rekla, ze si trosku zagooglim a najdu arabskou zemi, ve ktere by opravdu nebyl zadny krestansky kostel. A vysledek?

ALZIRSKO
Islam 99%

Our Lady of Africa v Alziru- katolicka bazilika

Interier baziliky Our Lady of Afrika. Na zdi je francouzsky napsano: Panno Mario z Afriky, oroduj za nas a za muslimy.

LIBYE
Islam 97%

Katolicky kostel Our Lady of the Angels - Tripoli

MAROKO
Islam 98 %

Katedrala Sacre Coeur v Casablance

MAURITANIE
Islam skoro 100%

Ackoli je v zemi kolem 5 tisic krestanu, byly kostely kvuli rostouci islamizaci v roce 2006 zavreny.

TUNISKO
Islam 98%

Cathedral of St. Vincent de Paul

ZAPADNI SAHARA

Spanelska katedrala Frantiska z Asissi v Laayoune, Sagouia el Hamra

EGYPT
3-4% krestanu

Saint Mark's Coptic Orthodox Cathedral - Alexandria

JORDANSKO
kolem 6% krestanu

Greek Orthodox Church in Amman

LIBANON
kolem 40% krestanu

Basilica of St. Paul - Harissa

PALESTINA

Latin church in Gaza

SYRIE
kolem 10% krestanu

St. Elia Maronite Church in Aleppo

IRAK
kolem 3 % krestanu

Seventh day adventist church in Bagdad

BAHRAIN
kolem 9% krestanu - prevazne cizincu

Sacred heart church in Manama Bahrain

JEMEN
kolem 1. tisice krestanu

Krestansky kostel v Adenu

KATAR
kolem 8,5 % krestanu - prevazne cizincu

Katolicky kostel Our Lady of the Rosary in Doha - Katar

KUVAJT
15 % krestanu ( 300.000 az 400.000 )

Katolicky kostel v Kuvajtu

OMAN
kolem 2.5 % krestanu ( kolem 64 tisice lidi) - vetsina pristehovalci

Ghala protestantsky kostel v Omanu

SAUDSKA ARABIE
Ackoli je v Saudske Arabii neco kolem milionu krestanu - pristehovalcu - pracovniku, je oficialni cislo krestanu v zemi nula. Konvertovani z islamu ke krestanstvi by bylo zaplaceno smrti. V zemi nejsou kostely a krestane se schazi privatne v domech nebo na ambasadach.

SPOJENE ARABSKE EMIRATY
kolem 9 % krestanu - prevazne cizinci

Katolicky kostel v Dubaji

SUDAN

Coptic cathedral in Sudan

Takze samozdrejme ze v uplne kazde arabske zemi ziji krestane, v naproste vetsine z nich pak pusobi hned nekolik cirkvi a jenom v Mauritanii a Saudske Arabii nenajdeme krestansky kostel. Od Saudske Arabie jsem to cekala, a dovolim si rict, ze stavet kostel tam, je jako postavit mesitu ve Vatikanu. Naopak v hodne zemich jsou kostely nove postavene napr v Emiratech, Qataru nebo Kuwaitu a vetsina arabskych zemi nema jen jeden kostel ale hned nekolik. A tak si myslim, ze tech par mesit v Evrope by nam zase tak vadit nemelo.

Odvolit a rychle domu

2011-04-07T22:58:00.005+01:00

Tuhle fotku jsem nasla pro srovnani na internetu. Jsou to denodenni zacpy na hlavni silnici v Lagosu ve Victoria Island. Kdyz se do takove zacpy dostanete, muze vam usek peti kilometru trvat ujet klidne i hodinu a vice .

A tohle je ta sama silnice v sobotu v den voleb, kdy platil zakaz vychazeni. Poslal me ji dnes kamarad, ktery mel specialni povoleni k vyjezdu a cesta do prace mu misto kazdodennich 40 minut trvala 5 minut ;))

Kdyz se nevoli a volit by se melo

2011-04-05T09:29:00.009+01:00

V sobotu 2. dubna mely byt v Nigerii volby do parlamentu a senatu. Tuhle sobotu mely nasledovat prezidentske volby a dalsi sobotu 16. dubna volby do statnich parlamentu a guvernerske. A proc pisu, ze mely a ne ze uz probehly? Protoze k zadnym volbam ani nedoslo! Asi dva tydny pred volbama byl kazdou nedeli Lagos plny policajtu a vojaku. Babatunde Fashola, nynejsi guverner Lagosu, poradal predvolebni meeting, a tak byla vsude ostraha. A taky zaroven cviceni vojaku, pry kdyby se neco stalo. Kdyby se neco stalo, nemyslim si, ze by tomu vojaci dokazali zabranit, lec by byli ve vyhode, protoze maji zbrane. "Tihle by byli prvni, kteri by brali nohy na ramena a se zbranema by rabovali" smeji se jim obycejni nigerijci.
V sobotu platil zakaz vychazeni od 6 hodin od rana do 6 hodin vecera. Lagos byl najednou absolutne vylidnene mesto. Odvolit a jit domu. Nejake shlukovani lidi nebo postavani okamzite rozhanela policie. Ven se mohlo jen s volebnim prukazem a jen do sve casti, kde se volic registroval. Rano volby zacaly, dopoledne volby pokracovaly, az najednou odpoledne na televizni stanici NTA uvedli predstaveni Nigerie, ze volby jsou zruseny a odlozeny. Pry pro nedostatek volebnich listku. Pry pro spatnou organizaci voleb. Pry, pry, pry..Kazdy vi, co rika NTA jsou lzi. Prece nemuzou rict pravdu. Pry volby uz byly dopredu zmanipulovane, pry v nejakem state Nigerie doslo kvuli tomu k takovym problemum, ze se tam i strilelo, septaji si lidi. Tak se volby radsi rychle zrusily, aby se rebelie nerozrostla po celem state. A ze nebyl dostatek volebnich listku, tomu neveri snad nikdo!
Volby byly presunuty na pondeli a v nedeli vecer opet zruseny a presunuty na dalsi sobotu. Tim se vsechna nasledujici volebni kola posouvaji o tyden dozadu. Takze v sobotu dalsi zakaz vychazeni z domu.
Soboty jsou tu v hodne pripadech pracovnim dnem, takze spoustu veci zustava stat. I pracovni schuze se pres tyden rusi, pry az po volbach. Vsechno az po volbach.
A v nasem osobnim pripade jsme zakazem vychazeni v sobotu ziskali den navic. Roger nepracoval a zustal s nama doma. Valet u televize se nam nechtelo, tak jsme vytahli bazen a uzili si krasny den na dvore s Anickou.

V nedeli jelikoz situace vypadala dobre, jsme odjeli na bazen, kam ted jezdime kazdy vikend. A volby? Jen caste kontroly vojaku a skoro vylidneny bazen.

Doma jsme pak doplnili tekutiny ..

A unavou usnuli jak se da...

Detska sprcha

2011-04-02T15:21:00.020+01:00

Ve stredu jsme se s Anickou zucastnili Detske sprchy neboli v originale Baby shower party, ktera se porada na pocest budoucich maminek a jejich jeste nenarozenych miminek. Zvany jsou predevsim zenske, ktere okouknou vzdouvajici se brisko, prinesou nejake darky a poplkaji mezi sebou. Drive se Baby shower party poradala jen pro prvorodicky a darky meli slouzit jako podpora pro zacatek. Tahle tradice je znama predevsim z USA a v Libanonu se zacina uchycovat az nyni spise jako modni hit. Musim rict, ze to byla prvni Baby shower, ktere jsem se ucastnila a pres prvotni skepticismus se me opravdu libila. Nase kamaradka Judy o nicem nevedela, a my ji tak nachystaly hezke prekvapeni, jelikoz za par dni odleta kvuli porodu do Libanonu.

Budouci maminka Judy

Vsechny ucastnice jsme dostaly na krk karticky s nazvy detskych veci a tak jsme se po celou dobu nemohly oslovovat svyma jmenama, ale misto toho jsme na sebe volaly treba plinko, nocniku nebo vlhcene ubrousky - coz jsem byla treba ja ;))))

Krajeni dortu na kterem jde videt jakeho pohlavi budouci dite bude, kdyz to tedy matka vi ;)

A vyborna hostina

A pak nasledovalo hrani her. Mely jsme za ukol ochutnat detske vyzivy, kterym byli snaty obaly a uhodnout o kterou prichut se jedna.

Mrkvicka ;)

Vsichni poctive zabrani do souteze ;)

Dalsi hrou bylo ochutnat z plinek ruzne prichute, ktere nevabne pripominaly to, k cemu plinky slouzi. Musim rict, ze krome maminky cokoladu z plinky nikdo ochutnat nechtel ;)

A nasledovalo rozbalovani darecku

Anicka jako prava zenska se party taky zucastnila

A spolecne foto nakonec

Vsechno je jinak III

2011-03-13T11:18:00.007+01:00

Pomocnice Rose

Nase drivejsi pomocnice Dania otehotnela a se svym pritelem se odstehovali zpet do sve vesnice u kamerunskych hranic. Dania poslala za sebe nahradu a to svou sestru Elizabeth. Ta se spolu s Joy, ktera uz je s nama kolem dvou let, staraji o pokoje nasich kamaradu a bratrancu v patre nad nama. A jelikoz Roger pracuje od rana do noci, a ja bych vsechno sama s hyperaktivni Anickou tezko stihala, poprosili jsme Joy jestli nezna nehoko, kdo by chtel pro nas pracovat. A tak nam Joy privedla svoji sestru Rose. Ta nam pomaha s domacimi pracemi. Momentalne je v Nigerii obdobi harmatanu, to znamena, ze sem ze Sahary vane jemnoucky prach a pisek, takze kazdodenni utirani prachu a vytirani podlah je nutnosti. Specialne take, kdyz se zde lide neprezouvaji, ale chodi v byte v botech a vy mate na zemi male, plazici se dite. Dalsi veci je vecne vedro, kolem 35 C, a protoze bydlime asi kilometr od oceanu, trapi nas i silena vlhkost vzduchu. Tutiz se musite nekolikrat denne prevlekat a pracka tak sotva stiha a jelikoz voda ve ktere se pere neni pitna, jako skoro vsude u nas v CR, a muzou byt v ni bakterie, tak se veskere pradlo musi poradne vyzehlit. A Rose si s timhle vsim umi poradit. Sama pred tim pracovala tri roky pro jednu libanonskou rodinu, takze kdyz prisla k nam nemusela jsem ji ucit, jak se ma umyvat zem, zehlit pradlo nebo jine veci, jako treba holky pred ni, ktere nevedely ani nejzakladnejsi veci. Pochopitelne asi ve svych domcich na vesnici nevlastni pracovni pomucky na uklid jake pouzivame my tady.

O Annu Marii se chci starat sama, zadnou chuvu na plny uvazek nepotrebuji a nechci. Kdyz si ale potrebuji uvarit nebo neco jineho doma udelat, Rose se o ni pekne postara a Anicka ji ma moc rada. A tak kazde rano, kdyz prijde Rose do prace Anicka me skace z naruci, aby si ji pochovala. A ja jenom doufam, ze nam to takhle vydrzi.

Fattet Hummus

2011-03-11T13:17:00.005+01:00

Co potrebujeme:

1 a pul hrnku cizrny, 4 bile jogurty (nejlepe recky, ktery je podobny libanonskemu, ale kdyz neni tak nevadi) libanonsky bily chleb, tahini, cesnek, drceny kmin a sul

Cizrnu pres noc namocime. Rano slijeme vodu, dolijeme vodu novou a varime do mekka. Az je cizrna skoro uvarena osolime a pridame drceny kmin podle chuti.

V jine mise smichame jogurt, lzicku tahini, drceny cesnek, sul a kdo chce muze pro chut pridat trosku maty, susene nebo i cerstve.

Libanonsky pita chleb narezeme na ctverecky a bud ufritujeme nebo ugrilujeme.

Zavesy po nigerijsku

2011-03-08T13:33:00.004+01:00

Pani Esther je svadlenou, ktera sije uniformy zamestnancum firmy pro kterou Roger pracuje. A nesije jen uniformy, ale i normalni saty a treba i zavesy. A zavesy jsme prave potrebovali. Jeden do obyvaku a druhy do kuchyne, aby na nas nikdo nevidel vecer z protejsich oken nebo ze dvorku treba hlidaci. Na zavesu do obyvaku jsme se, i pres maly vyber latek, shodli i s garnyzi, ale do kuchyne jsme chteli zaves plastovy, aby se dal omyvat a garnyz nejakou obycejnejsi. A tohle je vysledek. Zaves je koupelnovy a garnyz nemusela byt az teda tak obycejna. A ucel pry udela, tak co by jsme chteli ;) Ale na druhou stranu lidi si tu umi porad opravdu se vsim ;))

Nase dny tady

2011-03-03T15:34:00.010+01:00

Protoze jsem minuly rok nemohla byt nejak moc aktivni a protoze jsem tu v Nigerii rok nebyla a nevidela tak sve pratele a Rogerovy rodinne pribuzne dohanime ted co se da. A je jedno ze zijeme na jinem kontinente, ten obycejny, vsedni, denodenni zivot je vsude uplne stejny.

A tak si cteme

Chodime na prochazky

Zasli jsme do Lekki conservation centre a pozorovali jsme opice, ktere byly jen kousicek od nas. I kdyz zrovna tohle Anicka v kocarku prospala ;)

Ale zelvu uz zaujate pozorovala

Starame se o pejsky

Zucastnujeme se narozeninovych party (s tetou Gabinou)

Tulime se s Omkou a Esoskou

Blbneme s tatkou

A mame se radi ;)

Aniccin prvni zoubek - Snayniye

2011-02-21T21:33:00.004+01:00

V Cesku se rika, ze by maminka za prvni zoubek sveho ditete mela dostat nove saty. V Libanonu saty nedostane, ale zato se dela Snayniye. Tenhle "desert" je obycejna uvarena psenice s cukrem, posypana kokosem, orechy a rozinkami.

Uvarenou psenici pak plnite do ruznych taliru, misek, proste co si podle gusta na Snayniye vyberete.

Pridate orechy, kokos a rozinky

A dalsi sladkosti. Nekdo je dava rovnou na uvarenou psenici, nekdo zase do zvlastni nadoby, aby psenici nezabarvily.

Na kraj taliru, se jeste pridaly cokolady a oplatky.

Vse se zabalilo a rozvezlo po rodine. Kazda teticka, strycek, sestrenice a proste cela rodina tak musi vedet, ze vase dite uz ma svuj prvni zub a tak si na jeho pocest zkazi trosku ty zuby svoje ;)

I muzi maji sve dny ;)

2011-02-18T22:04:00.007+01:00

Kdyz jsem si dnes stahovala fotky z fotaku, ktery si tu Roger po cely rok nechal s tim, ze na nej potrebuje fotit nove projekty, upozornil me ve srande, at si dam pozor, abych tam na neho neco nenasla. A ja nasla ;)

Tohle je kancelar a na obrazku ???????? Pry se jim ten den nechtelo pracovat, tak vsichni sedi u protejsich stolu a divaji se na Krtka.. No diky bohu za tohle, taky jsem mohla najit neco horsiho ;)

Vsechno je jinak II

2011-02-14T16:35:00.003+01:00

Kuchar Vincent

Asi pred rokem jsem tady laterila nad problemy s nasimi kuchari. Ale..Kdo si pocka, ten se docka. Ano prisel kuchar z Beninu z Cottonou , sousedniho statu Nigerie a ano je s nami az do dnes. Vincent drive pracoval 4 roky v hlavnim meste Abuji pro jednu libanonskou stavebni firmu, kde varil pro patnact lidi a to dve jidla denne. Nejen ze varil, ale mel na starosti celou kuchyni i s nakupem a uklidem. Nas je tu sedm a Vincent taky vari dve jidla na obed, vecere uz si delame kazdy sam...anebo on nam stejne kolikrat Vincet udela nejake prekvapeni.

Kdyz jsem se ho ptala, proc dela dve jidla, ze kdyz jsem tu zila pred rokem, varili jsme jsme jidlo jen jedno. Vincent se na me s usmevem podival a rekl : “A co kdyz to jedno jidlo nekomu nebude chutnat? Co pak? Prece nebude cely den hladny? Tak udelam dve a kazdy si muze vybrat.” A me jeho starostlivost a pracovitost uprime zaskocila, stejne tak, kdyz me na otazku, kde se naucil varit libanonska jidla odpovedel kratce “www.sahten.com “ Nechapave jsem se na nej podivala a Vincent znovu zopakoval webovou stranku. “Chces me rict, ze umis na pocitaci? Ze si ty recepty vyhledavas na internetu?” zasla jsem, jelikoz za prve v Nigerii je pocitac vymozenosti jen pro bohatsi lidi. Existuji sice ruzne internetove kavarny, ale plat obycejnych zamestnancu nedosahuje na to, aby si v nich mohli dovolit vysedavat. A za druhe ne vsichni tihle zamestnanci, at uz se jedna o ridice, kuchare nebo uklizecky, maji nejake vzdelani. Ti, jejichz puvod je z ruznych zapadnutych vesnic z Nigerie neumi napriklad ani cist a psat, v zivote logicky treba nevideli varnou konvici, mikrovlnou troubu, i sporak jako takovy, natoz aby umeli pracovat s pocitacem. Vincent vsak umi a vyhledava si tam nejen recepty, ktere nam pak s nadsenim vari, ale vyhledava si tam i ruznou kucharskou literaturu, kterou mu pak vsichni kupuji a vozi z Libanonu. “Tahle knizka je rozdelena podle kraju v Libanonu, kazda cast ma jine jidla. Napsal ji sef Ramzi. Znas sefa Ramziho?” ukazujeme me tlustou kucharku momentalne nejznamejsiho libanonskeho kuchare. A my s Rogerem kroutime hlavou, jaky ma prehled.

“Vincente umis delat i indicka jidla?” ptala jsem se ho minuly tyden. “Jeste jsem je nedelal, ale uvarim, co si vyberete” odpovida me a ukazuje na jednu z tlustych knih na polici v kuchyni. A na druhy den nam na stole voni kureci Tikka Masala a musime uznat, ze je lepsi nez z indicke restaurace, kam obcas chodime. Vincent je perfekcionista, nikdy by na stul nedal neco, co se mu nepovedlo. Jeho jidlo je promysleno do detailu, plnene lilky i s oprazenymi mandlemi a kdyby jsme doma mandle nemeli, radsi by to jidlo neudelal. Nadobi si po sobe umyva, a proti oknu kontroluje cistotu sklenicek. Nechce, aby mu nekdo pomahal, uklizecky pry vsechno odbydou a on si to pry radsi udela sam. A pak po obede, kdyz utre posledni talirek, vytahuje testo, ktere si uz rano pred varenim prichystal a udela nam jeste nejakou libanonskou dobrotu, jako treba male placicky s korenim zaatar, masovou smesi nebo testove tasticky se spenatem nebo rajcaty. A ja tak nejak tusim, ze kdyby si byl Roger jisty tim, ze Vincent dostane pracovni viza do Evropy, tak nepracujeme v Lagosu, ale zaridili by jsme si v Praze libanonsko-africkou restauraci ;)

Sofiin svet - Jostein Gaarder

2011-02-13T23:43:00.002+01:00

Kdyz Sofie otevirala branku, nakoukla do schranky. Zpravidla tam nachazela ruzne reklamni letaky a velke uredni obalky pro matku. Sofie tu hromadu vzdy polozila v kuchyni na stul a sla se nahoru do sveho pokoje ucit.
Otci obcas prisel nejaky dopis z banky, ale on stejne nebyl zadny normalni otec. Soffin otec byl kapitan na velkem naftovem tankeru a vetsinu roku travil mimo domov. Kdyz nekdy pobyl par tydnu doma, chodil v pantoflich po dome a snazil se Sofii a mame zprijemnovat zivot. Ale kdyz vyjel na more, hodne se jim vzdalil.
Dnes lezel ve schrance jenom jeden dopis - a byl pro Sofii. Na obalce stalo "Sofie Amundsenova, Jetelova 3". To bylo vsechno, odesilatel zadny. Dokonce ani znamka.
Jakmile za sebou Sofie zavrela vratka, obalku otevrela. Jedine, co v ni nasla, byl listek, stejne velky jako obalka. Bylo na nem napsano: KDO JSI?

Norský učitel J. Gaarder kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slaví mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch; vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 se stala nejprodávanější knihou na světě. Sofiin svět je zároveň krásná literatura i přemítání o záhadě vesmíru a o Bohu, ušlechtilá zábava i návod k tomu, jak se orientovat v životě. Po knize sáhnou středoškoláci, ale i jejich rodiče a učitelé a vůbec všichni, kteří se chtějí něco dozvědět o duchovních pramenech naší civilizace, nebo prostě rádi čtou. Chytře komponovaný román: 3000 let zachycených na 400 stranách - jednoduše, ale nikoliv triviálně. Sofiin svět je pozoruhodná kniha zájem o ni mezi čtenáři nepolevuje.

Mila Sofie, lide maji ruzne zaliby. Nekdo sbira stare mince nebo znamky, nekdo ma nejradeji rucni prace, jiny travi vetsinu volneho casu nejakym sportem.
Hodne lidi s oblibou cte. Ale je velky rozdil v tom, co cteme. Nekdo cte jenom noviny nebo komiksy, nekdo cte rad romany, zatimco jiny dava prednost treba kniham o astronomii, o zviratech nebo o technickych vynalezech.
Jestlize se zajimam o kone nebo o drahe kameny, nemohu cekat, ze se o ne budou zajimat i ostatni. Jestlize napjate sleduji vsechny sportovni prenosy v televizi, musim chapat, ze ostatnim se sport muze zdat nudny.
Je ale neco, co by melo zajimat nas vsechny? Existuje neco, co se tyka vsech lidi, nezavisle na tom, kdo jsou nebo v ktere casti sveta ziji? Ano, mila Sofie, takove otazky, ktere by mely zajimat nas vsechny, existuji. A prave o nich bude pojednavat tento kurs.
Co je nejdulezitejsi v zivote? Pokud se zeptame nekoho, kdo zije na hranici hladu, jeho odpoved bude znit : jidlo. Pokud stejnou otazku polozime nekomu, kdo mrzne, odpovi : teplo. A pokud se zeptame cloveka, ktery se citi osamely a opusteny, jiste odpovi, ze pratelstvi a lidska spolecnost.
Pokud jsou vsechny tyto potreby ukojeny, zbyva jeste neco, co lide potrebuji? Filosofove se domnivaji, ze ano. Domnivaji se, ze clovek nemuze byt ziv jen chlebem. Vsichni lide samozdrejme potrebuji jidlo. Vsichni potrebuji i lasku a peci. Ale vsichni lide potrebuji jeste neco. Najit odpoved na tu otazku, kdo jsme a proc zijeme.
Zajimat se o to, proc zijeme, tedy neni zadny nahodily konicek jako treba sbirani znamek. Kdo se o takove veci zajima, zajima se o neco, o cem lide diskutuji od te doby, co ziji na teto planete. Proc vznikl vesmir, zemekoule a zivot, je tema vaznejsi a dulezitejsi nez to, kdo na minule olympiade vyhral nejvice zlatych medaili.
Nejlepsi zpusob, jak se k filosofii priblizit, je polozit si nekolik zakladnich otazek : Jak vznikl svet? Je za vsim, co se deje, nejaka vule nebo hlubsi smysl? Je zivot po smrti? Jak nas vubec takove otazky napadly? A predevsim a hlavne : jak mame zit?
Stejne otazky si lide kladli ve vsech dobach. Nezname kulturu, ktera by se nezabyvala tim, kdo jsou lide a jak vznikl svet.
Dalsi filosoficke otazky, ktere bychom si mohli polozit, v podstate uz ani nejsou. Ty nejdulezitejsi jsme prave vyslovili. Historie nam vsak predklada na kazdou z nich spoustu ruznych odpovedi. Je tedy mnohem jednodussi si filosoficke otazky klast nez na ne odpovidat.
I dnes si kazdy z nas musi na tyto otazky najit vlastni odpovedi. V zadne encyklopedii na svete nenajdeme, zda Buh existuje nebo zda je zivot po smrti. Encyklopedie nam neda odpoved ani na to, jak bychom meli zit. Ale precist si, jak jini lide pred nami odpovidali na tyto otazky, nam muze pomoci pri utvareni vlastniho pohledu na svet.
Hon filosofu na pravdu se da prirovnat treba k detektivce. Nekdo je toho nazoru, ze vrahem je zahradnik, jiny zase, ze kuchar nebo komornik. Kriminalni zahadu nakonec policie jednoho dne vyresi. Protoze kazda zahada prece jen nakonec reseni ma.
Prestoze odpovedet na nekterou otazku je nesnadne, muzeme rici, ze je na ni jedina - a pouze jedina - spravna odpoved. Budto nejaky zpusob zivota po smrti je, anebo neni.
O vyreseni mnoha odvekych hadanek se postupne postarala veda. Kdysi byla velka zahada,jak vypada odvracena strana Mesice. Tu nebylo samozdrejme mozne vyresit ucenou disputaci a dopoved byla ponechana nasi fantazii. Ale dnes uz presne vime, jak odvracena strana Mesice vypada, a nikdo si nemuze myslet, ze na Mesici bydli nejaky muz nebo ze Mesic je vlastne kolo syra.
Jeden staroveky recky filosof, ktery zil pred vice nez dvema tisici lety, se domnival, ze filosofie vznikla jako dusledek lidske zvedavosti. Prohlasoval, ze cloveku pripada zvlastni, ze existuje, a tak se filosoficke otazky vynoruji samy.
Jako kdyz se divame na vystoupeni kouzelnika. Nemuzeme pochopit, jak se to, co sledujeme, mohlo stat, a tak se proste zeptame : "Jak dokazal kouzelnik promenit ty barevne satky v ziveho kralika?"
Mnoho lidi ma pocit, ze svet je stejne nepochopitelny jako kouzelnicky trik, kdy kouzelnik z klobouku, ktery byl jeste pred chvilickou prazdny, vytahne kralika.
Pokud jde o kralika, je nam jasne, ze kouzelnik nas nejak napalil. A radi bychom odhalili, jakym zpusobem to dokazal. Kdyz ale mluvime o svete, je to trochu jine. Vime, ze svet enni podvod ani trik, protoze po nem kracime a jsme jeho soucasti. Ve skutecnosti jsme vlastne mozna tim bilym kralikem vytazenym z cylindru my. Rozdil mezi nami a kralikem je jen ten, ze kralik nema z toho, ze je soucasti kouzla, zadny pozitek. S nami je to jine. Vime, ze se s nami deje neco uzasneho, a radi bychom odhalili, jak to vsechno navzajem souvisi.
P.S. Jeste k tomu kralikovi. Mozna to bude lepsi prirovnat ho k celemu svetu. My, kteri tu zijeme, jsme droboucka stvoreni zalezla hluboku v kralici srsti. Filosofove se vsak snazi vysplhat na nektery z kralicich chloupku, aby se mohli kouzelnikovi podivat primo do oci.
Docetla jsi az sem, Sofie? Pokracovani priste.

Vsechno je jinak I

2011-02-07T16:46:00.005+01:00

- mame nove hlidace

Abdul Karim a Aliu uz pro nas nepracuji. Oba dva s nama bydleli skoro pres dva roky v malem pristavku u hlavni brany. Aliu vzdy kazde rano, jeste nez vylezlo slunicko, pozametal dvorek, vykoupal psy a nachystal jim zradlo. Kazdy den s rutinni pravidelnosti delal to same a kdyz si tak za dva roky nasetril nejake penize rozhodl se, ze se vrati do sve vesnicky k cadskym hranicim, aby se ozenil. Abdul Karim si take nasetril penize, lec bohuzel jinym zpusobem jako Aliu. Kdyz k nam Abdul Karim pred dvema lety na doporuceni sveho stryce policajta prisel, chlubil se vysokoskolskym diplomem v oboru informatika. Jeho prace tedy mela byt v kancelari. Posazen vsak k pocitaci, nejen ze ho neumel ani zapnout, ale pocitac snad v zivote nevidel. Putoval tedy do domecku k Aliu s tim, ze mu bude pomahat s hlidanim a v kancelari pak delat jednodussi administrativni prace. Na Abdul Karima byl spoleh a postupem casu si ziskal duveru nas vsech. Penize za nakoupene zbozi vracel do posledni naira. Zacal tedy pracovat pro firmu kamarada a vse probihalo v poradku. Tedy az do minuleho rijna. Karim si v bance zridil, vedle uctu na ktery mu chodila vyplata, jeste jeden ucet. A na ten mu chodili uplatky, ktere vymamil na zakaznikach. Delal to asi takovym zpusobem, ze kdyz poslete nekoho na trh nakoupit a reknete mu, aby vam prinesl uctenku od zbozi, dotycny se domluvi s prodejcem, ze zbozi za 200 naira napise jako za 300 naira a rozdil 100 naira si rozdeli mezi sebe. A takhle nejak to pry delal s klienty i Abdul Karim. Nastesti urednice v bance upozornila kamarada, ze si Karim zridil druhy ucet na ktery mu chodi o hodne vice penez nez byl jeho plat. Kamarad maje uz delsi dobu podezdreni dosel tedy na to, proc je najednou ve smlouvach tolik chyb a kdyz rozzureny volal na Karima, aby se okamzite dostavil do kancelare, Karim si z pokoje kde bydlel sebral uz davno nachystany batoh, odemknul branu a utekl pryc. Nikdy uz jsme ho nevideli ani o nem neslyseli. Asi si ted uziva klidu ve sve chude vesnicce u chadskych hranic, kde se z neho z nakradenych sedmi tisic dolaru stal bohac.

A tak dnes misto Abdul Karima a Aliu mame Mohameda a Ibrahima z Cadu. Ibrahim je postarsi chlapik a Mohamed vysoky stihly mladik s ostre rezanou tvari. Oba dva mluvi velice malo anglicky a jen nejake fraze v arabstine. Kdyz me vsak Mohamed kazde rano otevira branu, abych vysla na prochazku s Anickou neudrzi se a zacne na ni mluvit jazykem sveho kmene. Co z toho, ze mu nerozumi, Anicka kdyz na neho na optatku spusti to jeji grrrrrr, tak on ji taky ne ;)

Zabydleni a aklimatizovani

2011-01-27T19:51:00.003+01:00

Silvestrovskou noc jsem prospala zamerne. Jednak z duvodu, ze me nebavi vynucene slaveni a za druhe jsem si chtela usetrit energii na druhy den. Na Novy rok 1. ledna v 9 hodin vecer jsme totiz zamirili na letiste v Beirutu. Tentokrate uz vsichni tri. Anicka si vypila sve vecerni mleko a pohodlne usazena v autosedacce celou cestu prospala. Let z Beirutu do Lagosu byl letem primym a nocnim, takze kolem jedne jsme nastoupili do letadla a kolem 7 jsme z neho uz na jinem kontinente vystoupili. Mala probrecela jen dobu vzletu a pristavani, jinak cely let spala a to chvili na me a chvili na Rogerovi, protoze nam letecka spolecnost nedala postylku a jeste nas posadila na dve sedadla k oknu, kdyz na nekterych prostrednich peti sedadlech sedeli treba dva lidi, kteri si samozdrejme misto kvuli pohodlnosti vymenit nechteli.

“Vy s tim miminkem pojdte si dopredu” vola na nas pan v uniforme a uvolnuje nam misto. Roger popadne zavazadla, ja kocarek s Anickou a prodirame se mezi ostatnimi spolucestujicimi. “Ahoj holcicko, jak se mas? Kde je tvuj pas a pas tvych rodicu?” usmiva se urednik na malou a my mu podavame nase cestovni doklady. “Tak at se ti v Nigerii libi” pohladi malou po ruce a vraci nam orazitkovane pasy. Podivam se nechapave na Rogera a ten bez mrknuti oka strka chlapkovi petset naira, ktere si samozdrejme vyptal jako vanocni darek. “On to orazitkoval? Mame viza na rok?” nestacim se divit, protoze vzdy kdyz jsem prijela preskrtali moje pulrocni viza na tri mesice. Odchazime k pasum, kde uz obihaji zavazadla a do 10 minut opoustime lagoske letiste. Tohle se nam jeste nikdy nestalo, vzdy jsme tu stravili nejmene dve hodiny. S detmi je tu vsechno jinak. Deti tu miluji.

“Stastny Novy rok” vita nas sofer pred letistni halou a hrne se k Anicce. Ta aniz by tusila, kde se po probuzeni ocitla rozdava usmevy na vsechny strany. Doma pak usina a my vybalujeme. Druhy den zaciname kaslat. “Harmatan je tento rok hodne silny” rikaji nam vsichni. Harmatan je obdobi, kdy ze Sahary vane jemny pisek a nad Lagosem je tudiz seda vrstva prachu. Dalsi den uz nepovolili pristat letadlu z Libanonu a muselo na jinem letisti cekat, az se situace zlepsi. A Anicka se treti den dusi kaslem, odmita jist a kdyz vecer zvraci a hori teplotou, nakladame ji v noci do auta a jedeme do nejblizsi nemocnice. Diky Bohu za to, ze gynekologicka klinika, kam jsem chodila jako tehotna ma i detske lekare, kteri jsou 24 hodin na pohotovosti. Dostavame antimalarika, pry to muze byt malarie, antibiotika, pry to muze byt infekce, vitamin C, sirup proti kasli a paralen na srazeni teploty. Odmitame test krve s tim, ze pockame do druheho dne, protoze na malarii se nam to zatim nezda.Po porade s nasim doktorem v Libanonu davame jen paralen a sirup proti kasli. Tri noci nespime a konecne se mala budi bez horecek. “Adaptace na tropicke klima” rika me kamaradka, pry to tak maji pokazde obe jeji dcery, kdyz prileti z Libanonu.

Dalsi tyden, kdyz uz je Anna Maria zdrava, zaciname kazde rano chodit na prochazky, sice jen pred barak na ulic, kvuli bezpecnosti nikam dal, ale i tak si to uzivame. Anicku uz zna kazdy hlidac. Setkavame se take s Dankou, moji slovenskou kamaradkou, ktera ma chlapecka jen o mesic starsiho nez je Anna Maria, Gabinou, ceskou, ktera bydli v Benin City a do Lagosu priletela na dvoutydenni prazdniny, ale hlavne si uzivame rodinneho zivota s Rogerem. Je krasne pozorovat vztah otce a dcery. To kdyz se Anna Maria v noci probudi, prevali se na brisko a pozoruje tatku, nebo kdyz se smeje jakmile ho vidi ve dverich po prichodu z prace.

Takze prvni pocity jsou veskrze pozitivni. Lagos se neuveritelne zmenil za ten rok, co jsem tu nebyla. Pribylo novych budov, hotelu, obchodu. Postavili se nove silnice a resorty. Roger a firma ve ktere pracuje rozjeli nove projekty a zmenili se take zamestnanci u nas doma, ale o tom az priste.

Tak nam drzte palce, at se nam tu libi!

Krtiny Anny Marie v Libanonu - fotoblog

2011-01-20T22:12:00.015+01:00

Jeste nez jsme odleteli z Libanonu pokrtili jsme Annu Marii. Sice s Rogerem mame viru svoji, ale pro krest jsme se rozhodli z nekolika duvodu. Za prve, v krestanskych rodinach v Libanonu a v rodine Rogerove neprichazelo v uvahu, ze by mala nebyla pokrtena. Krest se bere jako pozehnani a taky ochrana ditete. Pribuzni nechteli ani slyset, ze by jsme jeli do Nigerie pred krtem, pry by se Anicce mohlo neco stat. Za druhe jsme nechteli, aby Anna Maria cely zivot poslouchala, ze je ateista, tak jako my s Rogerem musime poslouchat, ze nejsme oddani v kostele. Nam je to jedno, ale dite by se tak mohlo citit odstrkovane i od ostatnich deti ve tride, protoze jak v Libanonu tak v Nigerii na anglickych skolach se vyucuje nabozenstvi a to formuje podstatnou cast zivota. A tak jsme se rozhodli pro klid v rodine a ve vesnici tim, ze to vezmeme z hlediska tradice a Anicku pokrtime. Otazku nabozenstvi, Boha a opravdove viry ji tak muzeme v zivote vysvetlit sami. A pak si stejne najde cestu svoji.

U maronitske cirkve v Libanonu ma dite dva kmotry. Jeden by mel byt z otcove strany a druhy z matcine. Jeden muz a druhy zena. Jelikoz ma rodina nebyla pritomna, vybrali jsme si jako kmotra Rogeroveho bratra Romea a za kmotru tetu, ktera krtila uz Rogera. Libila se nam totiz ta idea, ze Roger a Anna Maria budou mit stejnou kmotru. Kmotra pak koupi saty pro dite a v den krtu ji je spolu s kmotrem prijedou obleci.

Po samotnem krtu se rozdaji vsem pritomnym svicky ( samy jsme si je s Rogerovou sestrou vyrobily), ktere se zapali a s nema se chodi dokolo kostela a zpiva se..

Suvenyry pro hosty

A doma u dortu, kde se tak s Annou Marii vyfotili postupne vsichni

A priste uz konecne o tom jak se nam dari v Africe.

Libanon z ptaci perspektivy

2011-01-14T17:25:00.007+01:00

Dnes me prisel email s fotkama Libanonu z ptaci perspektivy. Libanon je opravdu krasna zeme, a tak by byla skoda se o ne nepodelit. Bohuzel tento tyden padla vlada a situace vypada napjate a tak nezbyva jen pevne doufat, ze se vse urovna a zvitezi mir jako jde citit z tehle fotek.

Nase Vanoce v Libanonu

2011-01-14T14:46:00.008+01:00

O tom jak probihaji Vanoce v Libanonu jsem tu psala uz minuly rok. Nebudu se tedy opakovat a dodam jen nejake fotky z Vanoc tech letosnich.

V Libanonu rozdava darecky pekne po americky Santa Claus. Nektere obchody, kde si zakoupite darky pro deti, vam nabidnou zdarma i doruceni darku az do domu. Navic, jak uz jsem psala, v Libanonu je rodinou mysleno siroke pribuzenstvo, takze darecky nam Santa Claus nosil od vsech teticek a i od manzelovych sestrenic a bratrancu. A stejne tak my jsme obdarovavali jejich deti. Anicce se tedy sesla obrovska hromada darku a diky Bohu, ze maji teticky alespon trosku soudnosti a darky byli opravdu prakticke.

Roger s Anickou, ktery se ji po 5 mesicich chybeni, nemohl nabazit.

Rozdavani darku

Po hostine se rozkrajel typicky vanocni dort

Anicka s Martou z Ethiopie, ktera me pomahala po celou dobu co jsme byly bez tatky

Chlapi si stihli na terase udelat party ve stylu "Sopranos" ;)))

Pak doslo i na tanec

Spolecna fotka nasi mladsi generace

A Santa Claus toho na konci dne uz mel plne zuby a usnul ;)

Zpet v Africe

2011-01-07T23:30:00.006+01:00

Zitra to uz bude tyden, co jsem znovu po roce vystoupila z letadla na cernem kontinente a ve svych rukach jsem si nesla usmivajici se duvod toho, proc jsem tu rok nebyla. Anicka cestu letadlem zvladla perfektne a po drsnejsim aklimatizovani to vypada, ze konecne uz bude vsechno dobre a bude se nam tu libit. Stastni, ze jsme zase dohromady, stastni, ze muzeme spolu rano vstavat a v noci zase ulehat, stastni, ze jsme jako rodina kompletni.

Ale vezmeme to pekne po poradku.

22. prosince konecne po vsech moznych leteckou spolecnosti manipulovanych letech, nam priletel Roger z Lagosu. Den pred nim priletel jeho bratr Romeo, ktery ted pracuje v Abuji a Anicka k nemu nechtela vubec jit. Kdyz si ji ode me bral, brecela jako o zavod. Pocitala jsem tedy s tim, ze druhy den se bude s Rogerem opakovat to same. Deti ale asi maji nejaky instinkt a sve rodice si poznaji. Sotva Roger vystoupil z auta a vzal si Anicku k sobe, ta jako by nechybel 5 mesicu ale jenom 5 minut, polozila si hlavu na jeho rameno a Roger ji ten den uz nepustil.

24. prosince jsme oslavili Vanoce

27. prosince pokrtili Anicku

28. prosince vyzvedli pasy s vizama do Nigerie

29. prosince jsme jeli na ambasadu CR do Beirutu, kde me velice prijemne prekvapil nas cesky konzul. Jelikoz jsem musela vyplnit spoustu papiru, a nevedela bych poradne co vyplnit mam a co nemam, navrhl me pan konzul, ze vsechny papiry vyplni za nas a my je za 2 hodiny dojedeme jenom podepsat. Tak se tedy stalo a zadost o ceske obcanstvi pro Anicku uz by ted mela byt v Ceske republice. Domluvili jsme se tady na tom, ze az bude rodny list hotovy uschovaji me ho na ambasade az do leta, kdy priletime do Libanonu, pote me okamzite zapisi Annu Marii do pasu a muzeme letet na dovolenou do Ceska ;))

31. prosince jsme prospali Silvestrovskou noc

a konecne 1. ledna jsme odjeli na letiste, aby jsme 2. ledna dorazili do naseho domecku v Lekki.

Vylet do Lehfedu

2010-12-08T06:36:00.011+01:00

Pred dvema tydny jsme se jeli podivat do klastera v Kfifanu, kde je vystaveno telo svateho Estephana a tuhle nedeli jsme se vypravili do jeho rodne vesnice Lehfed, ktera je shodou okolnosti i letni rezidenci libanonskeho prezidenta.

Dum ve kterem svaty Estephan ( 1889-1938), vlastnim jmenem Joseph Nehme, zil s rodici a peti sourozenci. A take typicky libanonsky dum z drivejsich dob.

Uvnitr jsou jen dve mistnosti. V jedne je mala modlitebna a v druhe popsany zivot svateho Estephana.

Kdyz byl jeste svaty Estephan male dite a chodil past kravy, zahledl na jednom miste jezevce. A tam kde mu jezevec zmizel zacal kopat a objevil pramen vody, kteremu se dnes rika Jezevci pramen a ke kteremu se sjizdeji verici lide z celeho Libanonu, aby se napili zazracne vody.

Pohled do okoli od domu svateho Estephana

To jak je vira v zazraky v Libanonu stale ziva, dokazuje i to, ze svaty Estephan byl blahoreceny letos v cervnu 2010. Totiz k tomu, aby cirkev nekoho prohlasila za svateho potrebuje mit jako dukaz zazraky s overenou pravosti. Mezi zazraky svateho Estephana patri napriklad uzdraveni jeho netere, ktera onemocnela rakovinou kosti a modlila se k zemrelemu strycovi a zaroven tak popijela vodu z Jezevciho pramene. Pozdeji bylo zjisteno doktorem, ze nador z celeho tela kompletne zmizel. Dale uzdraveni sestry Clary z vazne infekce ledvin po dotknuti tela zemreleho a spousta jinych zazraku.

A nakonec Anicka spokojena s nasimi nedelnimi vylety ;)

Svata Barbora

2010-12-03T21:49:00.007+01:00

V Libanonu neslavime svateho Mikulase s certy a andely, ale mame tu svatou Barboru, jejiz svatek pripada na druhou adventni nedeli.

Svata Barbora se narodila na počátku 3. století v maloasijské Nikomedii v rodině bohatého kupce, zavilého nepřítele křesťanů. Aby dceru uchránil před světskými svody, nechal u svého domu vystavět luxusně zařízenou věž, v níž dceru uzavřel. Tato věž je atributem, s nímž se sv. Barbora zobrazuje nejčastěji. Mezi sloužícími však pracoval tajný křesťan, který sv. Barboru obrátil na víru. Jednou nalezl její otec u ní kříž a sv. Barbora se přiznala, že je křesťankou. Rozzuřený otec uchopil meč a chtěl ji na místě zabít, ale dívce se podařilo uprchnout do nedalekých hor. Otec ji však vypátral, odvedl domů a snažil se donutit ji zříci se křesťanství. Když neuspěl, odevzdal ji soudci. - Mučení sv. Barbory viděla žena jménem Julia (Juliána); se soucitem předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se sv. Barboře rány zázrakem zhojily. Soudce jí dal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal uříznout prsy. Nakonec sv. Barboře setnul hlavu mečem sám otec, spolu s ní (snad roku 237) skonala i sv. Julie. - Sv. Barbora patří mezi čtrnáct svatých pomocníků, jejichž společná památka se slaví 4. prosince.
(info z internetu)

A kdyz svata Barbora utikala do nedalekych hor, pry se prevlekla tak, aby ji nikdo nepoznal. A na tuhle pamatku se v predvecer svatku svate Barbory oblikaji deti v Libanonu do ruznych kostymu a chodi tak po vesnici "koledovat" jak se tomu rika u nas. Zpivaji pisnicku a neco za ni dostanou. A tak jsme oblikli Anicku do kostymu vcelky a sli jsme s ni po rodine koledovat i my ;))

S tetou Jolou

S tetou Hudou

S tetou Dorou

A nakonec s maminkou ;)

A vy si zase zitra nezapomente narezat tresnove vetvicky -barborky, at vam do Vanoc rozkvetou ;)

Vanocni stromecek

2010-12-02T02:07:00.004+01:00

Zatim tu nemame snih jako v Cesku a ani to pri 28C nevypada, ze by nam brzo aspon trosicku nasnezilo, ale zato uz mame vanocni stromecek.V Libanonu se zdobi zacatkem prosince, nekteri uz i na konci listopadu a tak ani my jsme necekali a vrhli se do dila. Predtim jsme na Vanoce byli vzdy nekde a s nekym, nejcasteji s rodici, takze tento rok to bude poprve, co budeme mit vanocni stromecek ve svem vlastnim byte. A jelikoz mame malou Anicku, zvolili jsme tak odpovidajici vanocni dekoraci ;)

A kdyz uz je stromecek hotovy zbyva jen pockat na tatku ;)

Vylet do Byblosu

2010-11-30T10:08:00.009+01:00

Tuhle nedeli jsme si vyjely s Rogerovou sestrou a Annou Marii do mesta Byblosu, o jehoz historii jsem tu uz drive psala. Pro me je tohle mesto jedno z nejkrasnejsich mist, ktere jsem v Libanonu videla.

Prosly jsme se po tradicnim arabskem souku, kde se daji koupit ruzne arabske suvenyry a byly jsme mile prekvapeny kolik zahranicnich turistu je zde. No bodej by ne kdyz i Marlon Brando a Frank Sinatra tak radi a casto navstevovali tohle mesto.

Byblos byl v drivejsich dobach i sidlem fenicanu od kterych libanonci hrde odvozuji svuj puvod.

Cela obast Byblosu je znama i diky fosiliim, ktere se pry stale nachazi v horach nad mestem. Na souku je pak nekolik obchodu, kde si nejakou tu zkamenelinu muzete koupit. Vyber je obrovsky.

Pristav

Pohled od more k pristavu

Rybari, more a hory

Ani my jsme neodolaly vyfotit se tu

A pak jsme si jeste koupily neco na ozdobu, jsme preci jenom zenske, a honem zpet domu

Vylet do klastera v Kfifanu

2010-11-27T09:33:00.010+01:00

Jekoliz Anna Maria je uz velka holka a v Libanonu je stale hezke pocasi prekracujice 20 C, rozhodli jsme se s Rogerovyma rodicema toho co nejvice vyuzit a jezdime tedy kazdou nedeli na delsi vylety. Minuly vikend jsme tak navstivili klaster svateho Cypriana a svateho Justyna v Kfifanu, kde jsou ulozena tela dvou libanonskych svatych. Libanon ma celkem ctyri svate a temi jsou svaty Charbel, ktery je zde nejvice popularni, dale pak svata Rafka, svaty Hardini a svaty Estephan. My se tak vypravili do klastera, ktery je proslaven diky poslednim dvoum jmenovanym. Mimochodem vsichni tihle libanonsti svati pochazi ze severu Libanonu, kde je taky nejvetsi koncentrace krestanu, na jihu prevladaji muslimove.

Historie klastera saha az do let 717. V roce 1230 se z nej stalo patriarchalni sidlo a od roku 1766 spada pod libanonsky maronitsky rad.

Pri vstupu do klastera je na prave strane rakev svateho Hardiniho, vlastnim jmenem Youssef Kassab (1808–1858). Hardini byl nazyvan svatym uz za sveho zivota pro spoustu zazraku, ktere vykonaval. A na strane leve vystaveno neporusene telo svateho Estephana, vlastnim jmenem Joseph Nehme (1889-1938), ktery byl blahoreceny tento rok 27. cervence 2010.

Rakev svateho Hardiniho

Telo svateho Estephana

(Tyhle dve fotky jsou z internetu, jelikoz se tam nesmelo fotit)

O patro vyse, bylo ukazano jak zmineni mnichove zili

Jeden z kostelu uvnitr klastera

A nakonec jsme se pred klasterem vyfotily i my s Anickou

Diky Vam

2010-11-25T09:53:00.004+01:00

Uz je tomu rok, co jsem si sedla k pocitaci a klikla jsem na "Vytvorit blog". Psavala jsem si tak ruzne od malicka, vetsinou basnicky, ktere koncili v suplikach a pak postupne v kosi, nebo jsem si psavala sve pocity. Vypsala jsem se tak vzdy ze vsech problemu, smutku, radosti, nestastnych lasek a stastnych lasek a bylo me hned lepe. Papir toho totiz snese hodne.

Do psani blogu se me dlouho nechtelo, rikala jsem si co budu psat, ze neni vlastne o cem, ze ziju uplne stejny zivot jako vsichni ostatni a tak proc to tahat na verejnost. A pak jsem minuly rok o prazdninach dostala malarii a jeji lecba a popravde i zivot v Nigerii me rozhodili tak, ze jsem odletela prvnim letadlem zpet do Ceska a zustala jsem tam dva mesice, abych se z toho psychicky a fyzicky dostala. Kdyz jsem se pak do Nigerie vratila zpet, hledala jsem si nejakou cinnost cim bych se zabavila a vyventilovala tak sve pocity, protoze zivot tam je uplne ale uplne jiny nez zivot v Evrope a clovek tak vice casu travi doma za zdi s ostatym dratem nez nekde v parku nebo na ulici na prochazce. A rozhodla jsem se tedy psat pro sve pratele a rodinu, abych nemusela do emailu odpovidat porad na ty same otazky a tak priblizit nas zivot v Africe, ale i nas zivot sam o sobe. A vytvorila jsem si tedy blog. Jenze v te dobe, kdyz jsem se rozepsala jak jsme se do Afriky dostali, co tam delame a jak se nam tam zije, jsem nemohla ani tusit, ze jsem jen par dni tehotna. No a zbytek uz vite. Leteli jste pak se mnou do Libanonu, tam jste me drzeli pesti pri mem tehotenstvi, podporovali me, kdyz me chybel Roger a ja se tak rozepsala o nasem pribehu o nasem setkani a zivote vubec a pozdeji jste se tesili s nama z narozeni Anny Marie. Ted jeste spolu prozijeme navrat Rogera, Vanoce v Libanonu, Aniccine krtiny a vratime se po novem roce tam, odkud jsem tenhle blog zacala psat, a to do Afriky.

A ja bych vam VSEM, znamym i neznamym, co jste postupem casu zavitali na muj blog a chodite sem cist, chtela podekovat za vasi podporu.

A jedna z mych nejoblibenejsich pisni od Hany Hegerove ;)

Leto, leto filozoficke

2010-11-18T16:35:00.002+01:00

“Nepremyslel jsi nekdy kolik svetu je v tomhle svete?” ptam se Rogera, kdyz sedime vecer v baru na plazi. “Vzdy kdyz jsme u more me napadaji takovehle otazky, a v noci obzvlast. Pohledem na hvezdnou oblohu a more tak citim nicotu naseho byti, desitky civilizaci, ktere pomalicku vznikali, pak stali na samem vrcholu a zase zanikali, vsichni tihle vladcove, nabozensti vudci, ale I obycejni lide, kazdy si zije svuj vlastni zivot, svuj vlastni svet. A nekdy I vice svetu najednou. Jeden svet je ten kazdodennich povinosti a ten druhy se odehrava v nasi mysli, svet vysneho zivota. Dalsim svetem je vesmir sam o sobe, nase telo se vsemi organy, kazda bunka, molekula a atom si ziji ve svem vlastnim svete. Svet tak krehky a pritom v tak dokonale symbioze. Vedle naseho zivota se tu tak odehravaji zivoty miliardy jinych veci, vzdyt treba i obycejny stul ma svuj vlastni svet. Svet vzniku a zaniku, svet teplych veceri. Co znamenal svet pro lidi pred nama, kteri nevedeli to, co vime my ted, a co bude znamenat pro ty, kteri prijdou za stovky let po nas? Kde to vsechno zacina a kde to vsechno konci? A existuje vubec nejaky zacatek a konec? A kdo za tim vsim stoji?” kladu Rogerovi otazky, ktere me vyvstanou na mysli.

A tak vikend co vikend sedavame v tomhle baru na plazi, usazeni na proutenych sedatkach s nohama zaborenyma do pisku na Zemi, ktera jako plocha deska pluje na hladine ocenu a pri pohledu na hvezdy pribite na obloze hreby, s nama ke stolu postupne usedaji recti prirodni filozofove -predsokratici, aby nam vysvetlili z jake pralatky se sklada svet a jak se takhle pralatka premenuje nebo nepremenuje v neco jineho. Sokrates nas zavede do Athen, kde rozmlouva s lidmi a nuti je k pouzivani rozumu, aby vsichni jako on zjistili ze vi, ze nic nevi. A kdyz se pak my napijeme vyborneho cerveneho spanelskeho vina, Sokrates vypije svuj pohar smrti. Soud se Sokratem nam pak v Obrane popise jeho zak Platon, stejne tak nam v Ustave vysvetli, jak si predstavuje idealni stat a nakonec nas zavede do sveho sveta smyslu a sveta idei, ktery hned popre nas dalsi host, Platonuv zak Aristoteles. Ten nam objasni svuj nazor na Latku a Formu a take na vztahy pricinnosti v prirode. Logicky s nim pak roztridime vsechny veci v prirode do ruznych skupin a podskupin nezivych a zivych risi zivocichu, rostlin a mineralu. Etikou nas pak nasmeruje k zivotu zlatou stredni cestou. Neshodneme se s nim vsak v nazoru na zeny, kdy nam odhodlane tvrdi, ze zena je neuplny muz a ze je jen pasivni a prijimajici, kdezto muz aktivni a davajici a v momente, kdy nam zacne tvrdit, ze otroci jsou samozdrejmou nutnosti a soucasti kazdeho hospodarstvi jsme radi, ze Aristoteles opousti nas stul a my se tak s nim se slovy “svet je stary” muzeme rozloucit. Najednou zacina u naseho stolu chaos. Prichazi helenisticti filozofove kynikove a ukazuji nam kolik je na svete veci co nepotrebujeme, po nich stoikove s jejich stoickym klidem, epikurejci touzici po nejvyssi slasti a zijici pro tuto chvili a po nich novoplatonci, kteri nas nauci svemu mystickemu splynuti s Jednim – Bohem.

A my jsme tak zabrani do diskutovani o anticke filozofii, ze si nevsimneme, ze k nam po mori prichazi Jezis. “Miluj blizniho sveho jako sebe sameho” rekne nam a vodu ve dzbanu, ktery stoji na stole, promeni ve vino. Kdyz pak odchazi odpousti nam vsechny nase hrichy a my v pisku vedle dvou bosych nohou spatrime ryhu krize, ktery si sebou vlece smerem k Golgote. Pavel se zastavi jen na chvili, aby nam ve spechu zvestoval, ze Jesis vstal z mrtvych, a rychle pospicha sirit krestanstvi do vsech koutu sveta.

Louci se s nami i stredoveky svaty Augustin, ktery vlozil svet idei do Boha. Propojil tak uceni Platonovo s krestanstvim a tim take spojil recky a zidovsky zpusob mysleni stejne tak jako Tomas Akvinsky takhle pokrestanstil Aristotela, kdyz na nejvyssi misto stupnice usporadani prirody dosadi andely a nad ne Boha.

“Necitis tu neco spaleneho?” ptame se zvedave jeden druheho. “To je moje hranice na ktere me upalila cirkev za kacirske myslenky” odpovida nam Giordano Bruno. Galileo Galilei, Mikulas Kopernik a Johannes Kepler si sebou prinesou dalekohled, aby nam ukazali pohyby planet ve vesmiru. A kdyz Galileo Galilei zakrici “A prece se toci!” leknu se tak, ze me z ruky vypadne jablko, ktere jsem se prave chystala snist a Isaac Newton nam tak vysvetli gravitacni zakony. “Vedeni je moc” povzbudi nas Francis Bacon v dalsim nasem vzdelavani se a Martin Luther nam venuje na rozloucenou svuj nemecky preklad Bible.

Racionaliste Descartes, Spinoza a Leibniz se u naseho stolu hadaji s empiristy Lockem, Humem a Berkeleyem o tom, zda je mozne prave poznani diky rozumu nebo smyslum. Sam Imanuel Kant zkritizuje nas cisty rozum, prakticky rozum a soudnost a Hegel nam zase objasni to, ze prava potreba filosofie nemiri patrne k nicemu jinemu, nez se naucit zit a vtahne nas tak do vysvetlovani jedne jedine skutecnosti – panteismu, az mame pocit, ze prestavame byti sami sebou a vse splyva v jeden jediny velky celek a az Kierkegaard nas opet vrati k sobe samym svym individualismem.

Pote prichazi postarsi vousaty chlapik a podava nam svuj vytisk knihy.“Karl Marx” zasepta Roger. “Evropou prochazi strasidlo - strasidlo komunismu” zacteme se do uvodu Komunistickeho manifestu. A kdyz se blizime ke konci knihy, Marx se zvedne od stolu a pri odchodu zavola “Proletari vsech zemi spojte se!”

“Co je to za lod” ptam se a oba dva ze zadivame do dalky na more. “Beagle” precte Roger napis na pridi. “To se Darwin vypravil na svou cestu po mori zmapovat jizni cip Ameriky a pri tehle ceste zavital na Galapagy, kde pozoroval druhy penkav” dozvidame se v naucnem slovniku, ktery si pro tyhle chvile bereme vzdy sebou.

“Uz by jsme meli jit domu, zacina me byt zima” otacim se na Rogera. “Vzdyt jsme tu take s nasimy hosty stravili cele leto” odpovida me. “A stejne mam pocit, ze je jeste tolik veci, co by jsme se meli naucit a pochopit” rikam mu. “Ale to uz muzeme z tepla naseho bytu” pomaha me vstat ze zeme. Loucime se tedy s nasim poslednim hostem Nietzchem, ktery uz se nam na konci sveho zivota snazil namluvit, ze on je ten spasitel, a utikame domu.

Carole Samaha - Khallik Behalak

2010-11-15T08:43:00.000+01:00

Momentalne nejhranejsi pisnicka v televizi

Prace

2010-11-13T13:07:00.002+01:00

“Ahoj ja jsem Samia” predstavuje se me sneda holka. “Taky jsem tu dnes nova” rika me na uvitanou. Tipuji ji na Marocanku a posleze zjistim, ze jsem tipovala spravne. Jeji rodina pochazi z Maroka, ale ona se uz narodila ve Francii, tam take vystudovala vysokou skolu a do Spanelska odjela na staz a to ji tak ucarovalo, ze se rozhodla zustat. Postupem casu se pak seznamuji I s Marcelou z Chille, Susanou a Katy z Venezuely, Joyce z Australie, Petrou z Ceska, Jaanou z Finska, Natalie z Anglie a Veronikou puvodem z Chille, ale vyrustajici ve Svedsku. Tehle tym me pripomina muj kurz nemciny v Nemecku. Lide vsech narodnosti se na chvili sveho zivota setkaji za jistym ucelem. V Nemecku to bylo studium jazyka a tady je to prace. Kazdy z nas odjel ze sve zeme, aby se nekde jinde necemu novemu naucil, aby neco noveho poznal, aby vyzkousel sve sily, nebo aby neco nasel. Treba sam sebe.

Po dva roky pak zustavam pracovat v tehle firme s temito spolupracovnicemi. Po dva roky sedime v jedne kancelari, ukladame telefonni cisla, rozesilame je klukum pracujicim v druhe mistnosti obvolavajice zakazniky z celeho sveta a vyplnujeme smlouvy. Po dva roky se Samiou, ktera sedi vedle me, probirame mezinarodni politiku a problemy muslimskeho a krestanskeho sveta. Se Susanou a Marcelou chodime v patek po praci na sklenicku do baru. Veronika nam vypravi jejich rodinny pribeh o problemech jejich blizskych s chilskym diktatorem Pinochetem a nasledne emigraci do Svedska, Susana ukazuje nadherne malby jeji matky z Caracasu, Natalie nam k tomu vsemu pousti porad dokola Shakiru a s Petrou nostalgicky vzpominame na Cesko.

Po dva roky tak s Rogerem ve stejnou dobu vstavame, snidame, odchazime z domu, nastupujeme do stejneho autobusu a vchazime do stejnych dveri nasi firmy. Pozdeji kdyz se Roger stane managerem administrace sedime I ve stejne mistnosti a mame stoly u sebe. Po dva roky tak vetsinou koncime praci ve stejnou dobu a stejnym autobusem jedeme zpet domu. V lete se po praci prochazime proslunenym Alicante a v noci brazdime bosyma nohama plaz a vychutnavame zpetne se dotykajici vlny more. V zime se pak loudame z autobusu domu, kupujeme pecene kastany a obdivujeme atmosferu vanocne vyzdobeneho mesta. Po dva roky jsme spolu 24 hodin denne a tak to na dlouhou dobu zustane.

A do prace

2010-11-10T16:01:00.001+01:00

“Pujdes me vyprovodit?” pta se me Roger rano, kdyz se chysta na autobus do prace. “Jasne ze pujdu, chodim preci kazdy den. Do te doby nez si najdu nejakou praci, te aspon kazde rano budu doprovazet a kazdy vecer na te same zastavce zase vyhlizet” odpovidam mu. “Klidne si ted udelej par tydnu volno, a po praci se podivas potom” navrhuje me. “Take pak zacne sezona a to se nejake misto urcite najde” doufam. “Me je jedno, kde budu pro zacatek pracovat. Klidne nekde v baru, nebo uklizet, nebo zase u deti. Hlavne ze budu mit nejakou praci. A po necem lepsim se muzu podivat casem” dodavam.

Kdyz pak prichazim domu poustim se do psani zivotopisu. Premyslim o tom kde bych mohla pracovat v Cesku, kdyby jsme tam ted s Rogerem bydleli. Umim nemecky a spanelsky a mam dobrou praxi z predchoziho povolani, kdy jsem pracovala pro nemeckou firmu zabyvajici se dispecinkem. Ale tady ve Spanelsku, co tady muzu delat? Cizinci bez dobre znalosti jazyka tu ziskavaji jen podradne prace, stejne jako vsude jinde. A to je prave ta nase obet, chceme cestovat a poznavat svet, ale nekde nam proste musi byt ubrano. Nikdo na nas v cizine neceka s otevrenou naruci, ba naopak. Prosadit se v rodne zemi je daleko snazsi nez se prosadit v zahranici. Ale momentalne citim, ze me to takhle vyhovuje, byt bezejmeny nikdo, musici se postarat jen sam o sebe. Zacit uplne od nuly jako male dite neumici ani mluvit. Zatim me tenhle zpusob zivota fascinuje. Pri kazdem zacatku poznavam co ve me je, kam az dosahnou me sily a ma samostatnost a tak prostrednictvim okolniho sveta poznavam sama sebe.

“Pujdeme si nekam sednou? Mam chut na vino” pta se me Roger, kdyz se zase vecer setkavame na autobusove zastavce. “Na vino? A kam chces jit?” ptam se ho. “Treba do toho baru kousek od nasi ulice. Mam pro tebe novinku” zamrka na me nadsene. Kdyz vejdeme do baru, objedname si piti a neco na jidlo zepta se me, jestli bych teda chtela do prace nastoupit hned ted, nebo jestli si chci vzit par tydnu volna, jak me navrhoval rano.” “Kdybych neco mela, pujdu hned, uz jsem preci jen chvili doma a samotnou me to nebavi. Nudim se kdyz jses v praci” odpovidam mu. “A co bys rekla tomu, ze me kazde rano nebudes vyprovazet na autobus, ale do toho autubusu nastoupis se mnou a pak zase vecer se mnou vystoupis?” zepta se me zvedave. “Jak to jako myslis” nechapave zvednu oboci. “No ze bys preci pracovala u nas ve firme” zasmeje se. “Sef vi, ze jsi prijela z Barcelony a ptal se me dnes jestli uz mas praci. A kdyz jsem rekl, ze ne, tak navrhl, ze muzes holkam pomahat v administraci. Co ty na to?” “To myslis vazne?”zasnu. “Ale vzdyt neumim anglicky, co tam budu delat? A moje spanelstina preci taky neni na nejake administrativni vyrizovani” pochybuji jestli si tohle Roger vubec uvedomil. “Neboj holky v administraci mluvi spanelsky, jsou z Jizni Ameriky, takze s nema se domluvis a s tim zbytkem, to je preci super vyzva ne? Kde by ses nejrychleji naucila anglicky nez s anglickyma spolupracovnikama. A navic spanelstinu muzes cvicit s rodilyma mluvcima” povzbuzuje me. “Mas pravdu” prisvedcuji a rozhoduji se, ze to vezmu. Nemam co ztratit. Prace v administraci je porad lepsi nez nekde uklizet nebo pracovat u deti. A k tomu se muzu vratit kdykoliv, kdyby me to v te firme neslo. Ale me to pujde, musi, rikam si. Mam moznost naucit se novy jazyk, a s anglictinou se pak uz domluvim vsude. Roger mezitim telefonuje sefovi a ten mu rika, at prijdu uz druhy den.

Takze od zitrka mam novou praci, daleko lepsi nez jsem mohla vubec doufat, rikam si vecer doma, kdyz trham a vyhazuji nachystane zivotopisy. A dalsi den uz to toho autobusu nastupujeme spolu.

Mame letenky

2010-11-09T10:59:00.005+01:00

Pristi mesic prileti Roger! Jak krasne to zni, uz to neni za tri mesice, uz to neni za dva mesice, ale uz je to pristi mesic. Posledni tydny cekani ubihaji vzdy nejdele. My mame ale spoustu vyrizovani a chystani, tak se aspon nenudime. No nenudili by jsme se ani tak, protoze Anicka je hyperaktivni ditko, ktere je ve ctyri rano vyspane, pres den pospava po deseti minutach a vecer jde spat kolem devate. A Anicka ne jen ze je nespave ditko, ale taky ditko nosici se. Nevydrzi sama v postylce, chce se nosit a pozorovat svet. Takze proto ty delsi pauzy na blogu.
Ale co si budeme povidat, ty pauzy na blogu nejsou jen kvuli ni a jejimu nespani, ale take kvuli tomu, jak se tesim na Rogera a jak se tesim na Afriku. Kazdy den planujeme, jak krasne si udelame letosni Vanoce, planujeme co budeme podnikat spolecne ve volnem case v Nigerii a mezitim ja posilam veci do Lagosu a Roger dokupuje zbytek. A tak se nase denodenni konverzace toci ohledne koupene vanicky, typu plinek a mlicka, vyzvednuti postylky a kurfu z letiste atd. Roger totiz prileti pristi mesic, ale tentokrat neodleti sam. Ano uz mame letenky! Tri letenky! A na te treti je napsano ANNA MARIA SAADEH. Nejkrasnejsi kus papiru, ktery me porad ubezpecuje, ze tohle neni sen, ktery jsem si vysnila. Tohle je realita a Anicka s nama bude od pristiho roku bydlet a poznavat zivot v Nigerii.
V momente kdy jsem si myslela, ze cestovani a presunu uz mam plne zuby a ze uz chci zustat na miste, pocitila jsem pri baleni kufru to zname simrani v zaludku a volani dalek a uvedomila jsem si, ze my NIKDY nebudeme mit svuj vlastni domov. Je to jakoby kazda zeme ve ktere jsme zili, v nas zanechala nezmazatelnou stopu. Jeji kultura, lide a nas prozity cas se nam vepsali tak hluboko do naseho srdce, ze se tam budeme chtit porad vracet. A tohle se me ted stalo s Nigerii. Zeme, ktera me nejvice naucila a ktera me dala nejvice lekci do zivota. Zivot tak drsny, ze jsem si myslela, ze me nikdy nebude chybet. A najednou pokladam mezi Aniccine veci darky pro nase zamestnance a citim, jak se na ne tesim. Citim, jak me chybi ty obycejne, usmevy vsech tech lidi tam. Citim, ze me chybi barevnost Afriky v podobe jejich nadhernych satu. Citim, ze me chybi nase ulice, nas byt, moje africke obrazy v obyvaku, vune cerstveho manga a ananasu, nasi psi Astro a Rino, vlny oceanu a salajici slunce.
Tentokrate uz tam neletim s naivni predstavou hladovych cernousku a prehodnych lidi, tentokrate uz vim, co me tam ceka a presto se tesim. Proc? Ja proste nevim, opravdu nevim. Ta zeme ma svuj charakter, tam poznate sami sebe a jaka sila je ve vas samotnych. Kdyz jsem si nedavno psala se svoji kamaradkou Hankou, ktera projela zapadni Afriku stopem a z Prahy se tak dostala az do Lagosu, a ktera je momentalne v jihovychodni Asii v Thajsku, zeptala jsem se ji co ji dalo vice, zda jihovychodni Asie nebo zapadni Afrika a ona odpovedela jednoznacne Afrika. Proc? Pro silu toho kontinentu, ktery se neda popsat se tam budeme vracet a vracet.

Takze za dva mesice TADY ;)

Lvi v ulicich a chystame a rosteme

2010-10-28T07:16:00.009+01:00

Vcera, kdyz jsem oblekala Anicku na prochazku, priritila se k nam cela nervozni Rogerova maminka a pry nikam nesmime. Pry v ulicich behaji LVI. "Lvi?" zacala jsem se smat. "A co by tu tak delali?" ptala jsem se ji s tim, ze lva jsem nevidela ani v jedine ubohe zoologicke zahrade, ktera v Libanonu je. A bylo me vysvetleno, ze pry si nejaky bohac z Miziary privezl lvy z Afriky na svou soukromou zahradu a vcera mu oba dva utekli a toulaji se nekde kolem Miziary. A jelikoz tady je mozne uplne ale uplne vsechno, ven jsme pro jistotu nesli ;)

Minuly tyden jsem si vsimla, ze moje filipinska znama pridala na facebook fotky vanocniho stromecku. A jelikoz me prislo divne videt vanocni stromecek v rijnu, nedalo me to a zeptala jsem se ji, jestli to jsou fotky z minuleho roku nebo se uz nejakym zpusobem pripravuje na Vanoce letosni. "V nasi filipinske kulture zacina zima uz 1. zari a proto uz v tento den zdobime Vanocni stromecek" odpovedela me a ja zjistila ze filipinske domacnosti zdobi tedy vanocni dekorace uz druhy mesic. A tak jsem poprve pocitila, ze letosni Vanoce se uz blizi a s nimi i nas odlet do Afriky. Vesla jsem tedy do Aniccineho pokoje, vytahla ze skrine muj kufr, ktery po dlouhe dobe cely jeden rok lezel na miste bez toho, aby byl vlacen na letistich a zacala jsem dovnitr skladat vsechno Aniccino obleceni, ktereho jsem nakoupila na rok dopredu. A ja ktera byla v dobach presunu do cizi zeme sbalena vzdy behem par minut a ke vsemu me stacil jeden jediny kufr, ted sedim, pisu a pocitam, co vse si jeste musime sebou vzit a do kolikati kufru se nam to vleze. A protoze nam Rogeruv bratranec, pro ktereho v Nigerii pracuje, navrhl, at si vsechny potrebne veci posleme radeji ted, protoze pres Vanoce vetsinou nebyva v letadlech zbytecneho mista, ceka nas prvni kufr na odlet do teplych kraju, kde lvi nebehaji po ulicich i kdyz tam by na to meli aspon trosicku narok ;)

A Anna Maria? Ta nam roste jako z vody. Z leziho a spiciho miminka, ktere poradne nevnimalo svet se stalo prvne miminko pozorovaci :

zanedlouho pote miminko smejici se

a momentalne jsme u miminka zvatlajiciho

Mlcim a jsem stastna

2010-10-19T02:00:00.002+01:00

Mam za sebou skoro rok v Libanonu. Mam za sebou desitky navstev, kdy se nicnedelajici, nudici se zeny v domacnosti bavi o vsem moznem a spise nemoznem v prostredi prosycenem drahymi parfemy, ladne usrkavajice kaficka z malickych salku s podsalky a decentne ukusujicich cerstvy croissant, davajicich si preveliky pozor, aby jim vetsi sousto nesmazalo rtenku od Diora. Nohy vkusne prehozene jedna pres druhou s boty na podpatcich co nejvetsich. Co na tom, ze takove boty nejsou pohodlne na denodenni noseni, ale nohy v nich preci vypadaji pekne. A znackova kabelka, ktera musi barevne ladit k tem botum. Mam za sebou nekolik vecirku, kdy lonska kolekce satu je uz davno zastarala a ta nejmodernejsi je v cene nekolika stovek dolaru. Do loken upravene dlouhe vlasy, nalepene rasy a nejsilnejsi vrstvy make-upu pod kterymi nenapadne zkoumate ci tvar to vubec je, aby jste si nedovolili nepozdravit nejdulezitejsi (nejbohatsi) lidi z vesnice. Letme polibeni na tvar, aby se nerozmazala ta spolecenska, barevna maska na tvari, prekontrolovani jestli vypadam lepe nez ta druha v tech nemoznych satech, odevzdani drahych darku v podobe zlata a muze zacit ukazkova – chtejici se ukazat? – hostina. Mam za sebou vyslechnutych nekolik rozhovoru o tom, kdo si koupil nejnovejsi model Mercedesa, ci deti studuji na nejprestiznejsi skole, kdo byl na nejluxusnejsi dovolene a kdo koho nepozdravil, protoze mu za pozdrav nestal.

A ja mlcim. Mlcim, protoze tenhle svet je tak vzdalen svetu memu. Mlcim, protoze nevim jaky je posledni model Mercedesu, mlcim protoze neznam barevnou skalu rtenek od Diora, mlcim, protoze nejezdim na luxusni dovolene, mlcim protoze nemam saty v hodnote stovek dolaru, mlcim protoze kdybych se zeptala na to co zajima me, mlceli by zase vsichni ostatni.

Mlcim a jsem stastna. Jsem stastna za me prvni vykourene cigaro, za opijeni se z broskvove vodky – dodnes ji nemuzu ani citit;), za sve prusery na skole, za pres 300 omluvenych hodin za skolou mym vlastnorucne vyrobenym lekarskym razitkem ;), jsem stastna za sve exlasky, a taky za to ze jsem se sebrala a odjela sama do zahranici poznavat svet, jsem stastna, ze za mnou nestali rodice a necpali me dolary do kapes, ale rekli me jestli chci penize, tak at si jdu vydelat. Mlcim a jsem stastna. Protoze, kdo by tady pochopil, jak jsem o vikendech pri skole pracovala v tiskarne a 8 hodin skladala papir do masin. Kdo by tady pochopil, ze jsem se v Nemecku a ve Spanelsku starala o cizi decka za smesne kapesne a moznost studovat cizi jazyk. Kdo by pochopil, ze nedavam Rogerovi na vyroci drahe manzetove knoflicky, ale napisu mu basen nebo si udelame piknik v horach a zkousime, kdo prekrici jeden druheho. Jsem stastna, ze jsem mela moznost se v zivote ztratit a znovu se nalezt, bez cizi pomoci, bez cizich penez a cizich rad a taky ze nas s Rogerem dal dohromady osud a ne rodina, a taky za to, ze me vira nebyla slepe vstepovana ve skolach, ale ze jsem si svou cestu k Bohu nasla sama. Jsem stastna za to, ze jsem kolikrat spadla v zivote na hubu a znovu se postavila na nohy a sla dal a dosla az sem, kde jsem ted. A taky za vse zle I dobre, protoze jenom tak jsem si mohla uvedomit, ze neni v zivote zleho a dobreho, ale jenom nas vnitrni pohled na svet, ktery veci cini zle I dobre.

A ted uz jdu spat, protoze zitra rano jsem pozvana na snidani. A bude se mluvit o posledni svatbe, ktera byla minuly vikend. A taky o tom kdo mel nejkrasnejsi saty, a nejskaredejsi saty a nejdrassi saty a a a a… A ja budu mlcet a budu stastna. Protoze az prijede Roger a pojedeme do hor, tak tentokrat ho urcite prekricim ;)

Svoboda cestovani

2010-10-13T15:31:00.014+01:00

Jeste si coby dite pamatuju doby, kdy v nasi male vesnicce hned za zeleznicni trati stal plot s ostnatym dratem. "Tam je Rakousko" rikavali jsme si tajemne a divali se do dalek na zelena pole. Tam nesmite, jako by nam rikal pohled na podel plotu prochazejici se vojaky se psy. A taky ze jsme tam nesmeli. V te dobe jsem byla jeste dost mala na to, abych vnimala politickou situaci, ale uz jsem byla dost velka na to, abych se ptala PROC tam nesmim, PROC jsou tam vojaci a PROC je tam sakra ten ostnaty drat. Kdyz jel tatka od prace poprve do Nemecka, toho vychodniho samozdrejme, - do zapadniho odjela jedna rodina z vesnice a nekolik roku se o nich potajmu mluvilo - merila nam mamka chodidla spilkou, aby nam dovezl boty, co se u nas sehnat nedali. Byli modre s bezovym textilem. Vsichni me je zavideli. Stejne jako ten miniaturni vysavac a detsky sici stroj, co me privezl. Tyhle veci byli preci z TOHO Nemecka. Z vychodniho. To zapadni lezelo za tim ostnatym dratem.

A do jakesi Francie se zase tehda posilali sneci. Ano ti sneci co jich byly plne lesy a po desti vzdy vylezali. A my jsme je chodili za par kacek za kilo sbirat s plechovou odmerkou v ruce. Snecek propadl vyrezanym koleckem - zustal zivy v lese, snecek nepropadl - snedl se ve Francii. "Paneboze jak tam muzou jist sneky. Ty hnusne, hnede, slizke sneky. Ti francouzi musi byt divni" rikali jsme si brazdici mokrou travu v gumacich a premyslejicich, co si za usetrene penize koupime. Doma se pak kybl se sneky prikryl sitkou, aby nevylezli ven a pritom mohli dychat. A druhy den se pak odvezli do obecni sberny, zkontrolovali se jestli tou plechovou odmerkou opravdu nepropadavaji, zvazili se a poslali se na jejich cestu posledni. Brzo pak koncili na talirich. Na talirich v te divne Francii, kde pojidaji slizke sneky. V te Francii za ostnatym dratem.

Kdyz za par let zvonily klice revoluci na Vaclavskem namesti, ty same zelene vojenske uniformy co hlidali hranice o neco pozdeji zacali rolovat ostnaty drat. A najednou jsme videli ty rakouska pole daleko jasneji, najednou nemeli mrizky ze ctverecku plotu. Najednou tam byl vetrolam tahnouci se az kamsi do dali, ktery jsme predtim nevideli, protoze nas pohled musel koncit na zeleznicnich kolejich, za nema uz bylo Zakazano. A najednou uz tam nebyl plot. A uz tam nebyli vojaci se psy. A uz tam nebyl ostnaty drat.

Mikulov se stal statnim prechodem. Prechodem do jineho sveta. Vsechno tam maji lepsi, krasne domy, obchody plne zbozi. Kofilu, Milenu a Kastany jsme vymenili za Milku. I ten nejobycejnejsi rakousky jogurt mel pry lepsi chut nez nas Termix nebo Lakrumak. Samozdrejme ze nemel. Ale lidem se to tehda tak zdalo. Tou chuti byla totiz svoboda. A dostali jsme cestovni pasy. A zachvatila nas cestovni horecka. Cesi se stali jednim s nejvice cestujicich narodu. Chteli jsme videt, poznat, navstivit a pochopit. Nemecko uz pro nas nebyli jen kvalitni boty a Francie pro nas uz nebyli jen sneci, zanechavajici za sebou stribrne vlakno slizu na kyblu ve kterem koncili.

Jsem rada, ze jsem tuhle dobu zazila coby dite. Nostalgie rady na banany, kdy nam babicka vzdy to jedine povolene kilo koupila a pak nas nenapadne posilala jeste jednou, co kdyby se prodavacky spletly a prodali nam jeste kilo navic toho exotickeho ovoce, ktere pro nas bylo symbolem vanoc. Nostalgie doby lampionovych pruvodu, kdy holcicky opatrovavaly krasny barevny lampion, aby nam neshorel a kluci naopak soutezili, komu ten papir chytne driv. Nostalgie prvomajovych pruvodu a modrych mavatek s obrazkem bile holubicky. Nostalgie Jiskricek a Pionyru s modrou uniformou a cervenym satkem. Co z toho, ze na tech srazich porad mluvili jacisi duleziti pani o jakemsi Leninovi, Sovetskem svazu a zlych kapitalistech. Co z toho, ze jsme misto skolnich vyletu do zahranici, jak je tomu dnes, chodili na vylet do kasaren. Podivat se jak to vypada uvnitr tanku bylo pro deti preci taky tak zajimave. A tech vlcaku co tam meli. Co z toho ze jsme nemohli za ostnaty drat, vzdyt chodici panenky, blikajici plastove samopaly, matriosky a obycejnou vodou vymalovavajicise omalovanky z Ruska meli pro deti sve kouzlo. A ten plastovy kuchar na baterky, co po zapnuti hazel porad dokola na panvicce smazicim se plastovym vajickem, ten byl preci lepsi nez boty z Nemecka. I kdyz urcite nebyl lepsi nez ten miniaturni vysavac a detsky sici stroj. Tohle byl nas detsky svet a nekde v pozadi byli ti duleziti mluvici pani.

Jsem rada, ze na tuhle dobu meho detstvi muzu vzpominat s takovou nostalgii, ale jsem jeste radsi, ze az jednou budu stara tak nebudu vzpominat na svuj zivot za ostnatym dratem. Protoze to uz bych nevzpominala na ty chodici panenky, lampiony, bile holubice nebo pionyrske sliby. To uz bych bohuzel vzpominala na ty dulezite pany mluvici o Leninovi, Sovetskem svazu a zlych kapitalistech. A na ty bych vzpominala velice nerada. Vzdycky jsem byla silna osobnost - nasi by to nazvali urcite jinak ;), vzdycky jsem si delala co jsem chtela. Rodice me neodporovali, kdyz jsem rekla ze jedu pracovat do Nemecka a pote do Spanelska. Oni me ani neodporovali, kdyz jsem rekla, ze si beru cizince a stehujeme se na Blizky vychod a taky mlceli, kdyz jsme se stehovali do Afriky. Oni totiz vedeli, ze si stejne udelam, co budu chtit ja. Oni mlceli a ja jsem ji za to nesmirne vdecna, protoze jsem poznala veci, ktere bych jinak nepoznala. Cestovani se tak stalo mou soucasti. Ale co bych delala, kdybych zila za ostnatym dratem? Dokazala bych mlcet ja? Dokazala bych se na nej porad divat jen z vesnickeho nadrazi? Nebo by me ovladla touha prekrocit tyhle hranice a podivat se co je v zemi Zakazane? Tezko rict a ja jsem dnes nesmirne stastna, ze tuhle otazku resit nemusim.

Je to par dnu co jsem vyzvedla Anicce jeji prvni pas. Ve dvou a pul mesicich muze moje dcera cestovat do zemi o kterych si generace nasich prarodicu a do jiste doby i rodicu mohli nechat jen zdat. Ano jedna zeme nam sice bude zakazana naporad. Tou zemi je Izrael. Nikdy se nepodivame do mist, kde se soustredi tri nejdulezitejsi nabozenstvi sveta. Libanon je bohuzel stale s Izraelem ve valce. Tam dole na jihu jsou vojaci, misto zelenych uniforem vsak maji modre prilby a hlidaji hranice, a ty hranice maji ostnaty drat. My jsme byli taky ve valce, ve Studene valce. Ale preci je tu jeden rozdil. Libanonci muzou vlastnit pas. Libanonci muzou cestovat. Muzou se svobodne rozhodnout kde chteji zit. A my dnes v CR uz taky. Jsme svobodni!! A treba se zase Anicka jednou docka toho, ze tihle vojaci v modrych prilbach budou jednou rolovat ostnaty drat mezi Izraelem a Libanonem. Kez by. Protoze jenom poznani toho zakazaneho vede k jeho pochopeni. Prala bych ji to. Prala bych to Blizkemu vychodu a prala bych to svetu. Byl ty to zase jeden malicky krucek k miru, tak jako pred 20 lety u nas.

Anna Maria a jeji pas

Kdy se vratime do Afriky?

2010-10-08T06:54:00.005+01:00

Roger bohuzel musel do Nigerie odletet kvuli praci drive nez bylo v planu, takze jsme nestihli vyridit spoustu veci a mezi tou byla i ceska narodnost pro Annu Marii. Na ambasadu se musime dostavit oba dva osobne, aby jsme podepsali, ze si neprejeme aby Anicka mela prijmeni s koncovkou –ova, (jako by o to Roger jako cizinec stal ;) takze kvuli tomuto jedinemu papiru musime cekat az se z Nigerie opet vrati. Nicmene jsme ji uz zaregistrovali v Libanonu, takze prozatim ma jen narodnost libanonskou, ke ktere se pozdeji prida take narodnost ceska. Tento tyden nas ceka vyrizeni pasu pro Anicku. V Libanonu vam dite bud zapisi do pasu vaseho nebo muzete diteti udelat pas vlastni. Jelikoz ja libanonsky pas prozatim nevlastnim a do meho ceskeho pasu me ji zapsat nemuzou, bude mit Anna Maria tento tyden svuj prvni cestovni doklad.

Taky jsme stale premysleli, kdy odletet za Rogerem do Nigerie. Puvodne jsme meli v planu letet co nejdrive, ale jeste tu mame nejake vyrizovani, tak nevime na jak dlouho se to vsechno protahne. Navic jeste musime Anicku pokrtit, bez krtin nas rodina do Afriky nepusti, ti kdo cetli muj prizpevek “Pro jistotu” pochopi ;) Dalsi veci je ockovani, ktere ted mala absolvuje. V Libanonu se neockuje TBC v porodnici, takze se muze zacit drive s hexavakcinou. Navic se zde ockuji i rotaviry, ktere jsou v CR nepovinne. Ockuje se podle francouzskeho ockovaciho kalendare, protoze Libanon byl drive francouzskou kolonii a dodnes je na Francii velice upnuty v mnoha smerech. Aniccino ockovani by melo koncit nekdy kolem Vanoc, takze jsme se rozhodli s Rogerem ze jeste chvilicku pockame, vyridime co je potrebne, udelame krtiny, ukoncime ockovani, oslavime prvni Vanoce v nasem byte a prvni Vanoce ve trech a do Nigerie se vsichni vratime az po Novem roku. Anicka uz tak bude alespon poradne vetsi a bude mit silnejsi imunitni system.

Na jednu stranu rok od sebe nebyl zrovna jednoduchy a uz by jsme chteli byt konecne spolu, ale na druhou stranu se snazime brat danou situaci pozitivne. Totiz kazda, I ta tezka situace, nas nekam posune. A proto jsem rada, ze jsem mela tu moznost stravit rok v Libanonu sama. Pronikla jsem daleko vice do arabstiny, jsem ji konecne schopna v rozhovorech porozumet, jsem schopna i jednoduche komunikace, i kdyz rikam muzum jako zenam a zenam jako muzum ;) Take jsme se hodne sblizili s celou Rogerovou rodinou a lidma z vesnice, protoze spoustu z nich jsem porad jeste neznala. A Roger tak ma mezitim v Nigerii cas na rozjeti noveho projektu, do ktereho se ted firma jeho bratrance pustila, a to je cisteni odpadnich vod.

A do vanoc to jeste takhle vydrzime ;)
foto z webkamery ;)

A budeme grilovat!

2010-09-28T21:03:00.005+01:00

“Chci letet do Ceska” napsal me uz po kolikate Roger na skype. A ja mu zase uz po nekolikate odepisovala, ze asi zapomel, ze se nam narodila Anicka a ze na Vanoce bude v Cesku mrznout a ja si tam netroufam letet s tak malym miminkem ze zeme, kde je podstatne tepleji a kde teplota pod nulou je vyjimkou. “Ale doma v baraku je preci teplo” snazil se me zvyklat. “Doma to jo, ale co ta cesta z letiste?” oponovala jsem mu. “Copak ty si nevzpominas, ze kdyz letime my z Libanonu na Vanoce do Ceska nez dojedeme z Prahy do Mikulova uz mas rymu?” smala jsem se mu. “No jo no, mas pravdu” uzaviral Roger konverzaci a jakoby behem dalsich par dni na nas rozhovor zapomel a me na skype opet zasvitilo “Chci letet do Ceska.”

Az kdyz jsem asi pred 14 dny zapla skype, nevyspana z nocniho krmeni, jednim okem smirujici polospici Anicku a druhym okem matne preletici zpravu na skype a zahlidla jsem posledni “do Ceska” neudrzela jsem se a napsala jsem mu “Nikam se neleti, na Vanoce budeme v Libanonu, v Cesku je zima a uz se me na to neptej.” “Neptej? ja se te na nic neptam, cti prece poradne JA LETIM DO CESKA!!!!” odepsal okamzite Roger. “TY letis do Ceska? Sam? A co tam budes delat?” nedala me zvedavost. “Budu tam o vikendu grilovat s vasima” zablikalo a ja si myslela, ze si dela srandu. “Tak dobrou chut” uzavrela jsem to ve stejnem tonu a odesla s Anickou na prochazku.

“Uz mam letenky” stalo v bilem okynku napsano, kdyz jsme se vratily. “Letenky? Jake letenky?” nechapala jsem. On to snad mysli vazne. Ale co by delal v Cesku, rikala jsem si, ponevadz me bylo jasne, ze o nejake dovolene nemuze byt ani rec, jelikoz se ted Roger teprve vratil z Libanonu. “No ty letenky do Ceska” objevilo se znovu. “Ty to myslis vazne? Ty opravdu letis do Ceska k nasim?” divila jsem se. “Vsak uz jsem ti to rano preci psal, ne? Musim na tyden do Mnichova na vystaviste, tak to vezmu pres Cesko. V patek letim z Nigerie v sobotu jsem ve Vidni a v nedeli odletam do Mnichova” chlubil se Roger. “Jezis a to se ti jako na ten jeden necely den vyplati? Vzdyt tam budes jen jedinou noc!” podivovala jsem se. “To vis ze vyplati. A budeme grilovat!!!”

A grilovalo se

a zatim co tatka griloval

Roger se fotil ;)
s neteri Lucinkou

s dedou v kroji, ktery se prave chystal na vystoupeni muzackeho souboru na mikulovskem vinobrani

a s babickou Anickou, po ktere ma nase mala jmeno

Pro jistotu

2010-09-25T20:39:00.001+01:00

“Koupila jsem Anne Marii nove nausnice” rika me Rogerova pribuzna, kdyz otevira kabelku a podava me malickou krabicku. “Jsou moc pekne, dekuju” usmivam se na ni a beru roztomile nausnicky velikosti spendlikove hlavicky do ruky. “Jsou modre” mrka na me “hned ji je pro jistotu nasad. ” porouci. “Ja ji je nasadim az bude trosku vetsi” odpovidam ji. “ Zatim ji necham ty co ma, prece jen je to ousko jeste malicke a ja mam strach ji je menit” vysvetluji ji. “Ne ne, hned ji je nasad. Jsou modre, proto jsem je preci koupila” neda se odbyt pribuzna a vytahuje Anicku z postylky, aby ji sundala nausnicky, ktere ji nastrelili uz v porodnici. “Modra je preci barva proti uhranuti, to vy tam u vas neznate? A jak branite mala miminka proti spatnym lidem? Copak oni se sami muzou branit? Vzdyt se jeste neumi modlit!” spusti na me pohorsene.

“Paneboze tuhle zenskou jsi vubec nemela zvat dal! Copak ty nevis, ze je znama tim, ze zila v Kuwaitu a tam se kamaradila s muslimama a ty ji naucili magii? Copak ty nevis, ze uhranula jedne pani syna a ta musela jit do mesity poprosit shejka o zruseni kletby?” mraci se na me jina znama, kdyz zaklapnou dvere za mistni pani, co vybirala penize pro charitu. “Videla malou?” pta se dal a utika smerem k postylce.”Pozehnala ji? Videlas jestli ji pozehnala?” chce vedet, zda pani udelala ve vzduchu krizek a pronesla slova Ismessalib (ve jmenu krize). “Ano pozehnala” odpovidam s usmevem a davam Anicce napit z lahve. “Teda te chutna” usmeje se , kdyz vidi jak Anicka hlta mlicko, ze malem ani nestaci dychat. “Jenom to prosimte nikomu nerikej, a pro jistotu ji nekrm pred lidma” radi me opet “a ne aby ses chlubila, ze po vcerejsim ockovani nemela zadnou reakci. Pekne vsem lidem rekni, jak plakala a mela horecku. Aby nezavideli a neuhranuli ji vis.”

“Prosimte a to takhle vsichni lide veri na uhranuti? Oni maji strach uplne ze vseho! Vzdyt to ani neni normalni ve 21. Stoleti.” vypravim Rogerovi tyhle pribehy. “Starsi generace na to veri, to vis ze jo. Vzdyt vsude po svete se mluvi o pozitivni a negativni energii, tak v Libanonu proste veri v dobro a zlo, v lasku a nenavist. Veri, ze zavistiva osoba svym pohledem muze dite, nebo kohokoliv uhranout, proto si lide treba na auta davaji pro jistotu turecky symbol modreho oka a nebo detske boticky” vysvetluje me Roger. “Ale to mas vsude po svete stejne, kazdy v neco veri, ale pro jistotu udela jeste neco navic, co kdyby totiz to byla pravda” dodava. “Myslis, ze vsichni?” ptam se.“Pamatujes na naseho kamarada Davida, ktery s nama pracoval ve Spanelsku? Pamatujes byl to zid a preci nam rikal, ze jak on tak I spousta jinych zidu se pro jistotu modli k Jezisi Kristu, totiz co kdyby byl Kristus opravdu poslednim prorokem a zide udelali chybu tim, ze ho ukrizovali. A vzpominas kdyz jsme byli v Annaye v klastere svateho Charbela kolik tam bylo muslimu? Protoze pry svaty Charbel delal zazraky i mezi libanonskyma muslimama chodi se tedy modlit k jeho rakvi a nevadi jim, ze je to krestansky svaty. A vsichni z nich si reknou pro jistotu” pripomina me Roger, jak jsem se nechapala, co na krestanskem poutnim miste delaji muslimove. No a nerikej, ze si nevzpominas na toho chlapka, co nas provazel v Lagosu v muzeu a porad vykladal, ze ty drevene vyrezavane sosky jsou povery z drivejsich casu, ze on na magii uz neveri, ze je poctivy krestan. A pamatujes jak vyvadel, kdyz jsem se jedne chtel dotknout? Ze se to nesmi, ze by se nam mohlo stat neco spatneho, at to pro jistotu nedelam, protoze ta soska je juju? No a v Libanonu zase starsi generace veri na uhranuti, vsude mas neco”dodava. “Vsude ne” opovrhuju mu. “Treba v Cesku vetsina lidi jsou ateisty, neveri na Jezise, neveri na Boha” chci Rogerovi vysvetlit situaci u nas, kdyz me skoci do reci “no neveri na Jezise a neveri na Boha, misto modliteb si zajdou za lecitelem a pro jistotu si prectou horoskop. Ze jo?” zasmeje se.

Nastrikala jsem tedy alkohol na vatu a vycistila ty dva modre kaminky velikosti spendlikove hlavicky, nasadila nausnicky Anicce do ousek a sedla si k pocitaci, abych zname poslala nase datumy narozeni, aby me mohla vypracovat numerologii. Proc? Pro jistou preci, ne?

Libanonsky chleba

2010-09-24T17:17:00.017+01:00

A kdyz uz jsme u nasi skrinky s chlebem, tak se pojdme podivat jaky chleba se v Libanonu vubec ji. Nejznamejsi je Chebiz abiot -Bily chleba. Trha se rukama a rukama se take ji. Vzdy si kousek utrhnete a pak s nim vytirate ruzne misky plnene humusem, labne (neco jako nas tvaroh), ale muzete s nim jist i grilovane maso, tradicni salat tabouleh nebo proste co vas napadne. Jidlo do nej prsty jakoby balite. Tenhle chleba nesmi chybet pri zadnem jidle. Je normalni, ze se podava i k obedu spolu s ruznymi predkrmy. Tento bily chleba se nedavno zacal vyrabet i ve zdravejsi forme tmaveho chleba.

Bily chleba cerstve upeceny

Take se do nej bali shawarma, nebo se z nej delaji vyborne sendwiche.

Dalsim typem chleba je Ka'ak. Jeho chut je spise sladci a na jeho povrchu jsou sezamova seminka. Nejzakladnejsi jsou 3 typy Ka'aku.

Silnejsi typ, ktery je mekky..

Nafouknuty typ, ktery je spise suchy a odlomuje se.

A velky typ Ka'aku, ve kterem muze byt zapeceny i syr, sunka nebo zaatar - specialni libanonske koreni.

Koupit ho muzete treba takhle na ulici ;)

Muj neojoblibenejsi je chleba Sajj

Tenky asi jako nase palacinky a je vyborny se zapecenym syrem a sunkou, zaatarem nebo labneh.

Saj se zaatarem

A Saj, ktery je ze vsech chlebu ten nejtensi, ale nejvetsi ;)

Dale existuji i jine druhy chlebu, spise specialni, delane na urcitych uzemich, ale tyhle uvedene jsou ty nejzakladnejsi, na ktere narazite vsude. A jelikoz byl drive Libanon francouzskou kolonii zachutnaly libanoncum i ruzne druhy baget, ktere koupite ve specializovanych pekarnach spolu s jinymi typy chlebu znamych v Evrope. Nejvice se ale dava prednost tradicnim chlebum.

A o koho zajima co to je tradicni koreni Zaatar : http://www.souk.cz/?p=23

* Veskere fotky jsou vygooglovane ;)

Mile, male prekvapeni

2010-09-22T21:34:00.005+01:00

"V cestine? A jeste jednou jak jsi to rikal? A jak se to pise?" slysela jsem otazky Rogerova bratra chrlici do telefonu. Nedalo me to a sla jsem se zeptat (i kdyz cizi hovory se nemaji poslouchat ;) co potrebuje vedet a koho se pta. "Nic a nikoho" usmal se a ja z neho nevypacila ani slovicko a pritom me bylo jasne, ze mluvil s Rogerem, ktery byl v Africe. A protoze jsem zenska zvedava, vyzvidala jsem dal na Rogerovi na co jeho bratr potrebuje vedet neco v cestine. Delal ze o nicem nevi. A ja uz Romea podezdrivala, ze si nasel pritelkyni z me zeme a chce ji mile prekvapit a na ty nejromantictejsi slovicka je mu trapne se ptat me.

A pak me Romeo prinesl nove sklo od kuchynskych dvirek, ktere nekdo omylem rozbil ( prisaham, ze ja to nebyla ;)

Prvni tydny doma z porodnice - fotoblog

2010-09-20T20:51:00.003+01:00

Plna lednicka Mghle, specialni desert, ktery se vari z drcene ryze a koreni pri narozeni miminka.

Roger se snazi zapojit ;)

Kazdy si chtel pochovat

Kdo si hraje nezlobi ;)

A zase chovani

Hrdy dedecek

Tati nechej me spat ;)

Konecne vsichni spolu ;)

Takhle to u nas vypadalo porad...

Pro nas to bylo vsechno hekticke a unavne a pro Annu Marii???? No prece k smichu!!!!!! ;)

Muj porod

2010-09-18T17:30:00.004+01:00

Kdyz si tak zpetne vybavuji svuj porod, tak musim rict, ze to byla rychlovka. Necekana rychlovka. Zbyvaly nam do konce terminu jeste skoro 3 tydny, kdyz me doktor stale tvrdil, ze Anna Maria se na svet jeste nechysta, ze vse vypada, ze spise budeme rodit v terminu ne-li dalsi den porod vyvolavat. O prenaseni muj doktor nechtel ani slyset, pry se to tu nedela kvuli zvysenemu riziku komplikaci. Jestlize tedy neporodite do terminu druhy den nastupujete do nemocnice a v ten den se vam take vase miminko narodi. Ja se tedy modlila, at se mala narodi necekane a drive, at jsem radsi zaskocena a prekvapena nez nervozni z bliziciho se terminu.

V patek 16. cervence se nam vratil Roger z Afriky a ja si silene oddychla, preci jen jsem chtela, aby byl hned od zacatku s nama. Jestli pujde k samotnemu porodu jsme nejak neresili, stejne jako jsem nemela zadny porodni plan, zadne specialni prani co chci a co nechci. Prislo me proste divne si neco planovat dopredu, kdyz nevim do ceho jdu a ja sama jako nevzdelanec v medicine ani nemuzu vedet, co je pro me dobre a co pro me dobre neni. Nechavala jsem tedy veskera rozhodnuti primo na mem lekari a pritomnem okamziku. V Libanonu vas totiz rodi, vas gynekolog, zadny cizi doktor, ktery ma prave smenu.

20. cervence jsme sli na kontrolu k memu gynekologovi a ten me upozornil, ze bych mela pocitat I s moznosti porodu cisarskym rezem, jelikoz ma panev na porod stale neni pripravena. Ale mame jeste skoro 3 tydny cas, upozornoval me. A ja, prestoze jsem netrpela absolutne zadnymi bolestivymi poslicky (diky bohu za to, jinak bych byla v porodnici pri kazdem zaboleni ;), a prestoze vsechno vypadalo, ze to ty 3 tydny jeste opravdu vydrzim, jsem nejak vnitrne citila, ze uz moc casu nemame. A me tuseni bylo spravne. Hned druhy den rano v 6 hodin me praskla plodova voda. Za pul hodiny jsme uz byli v nemocnici. Kontrakce po 2 minutach, otevrena na 2,5 cm. Sestricka se me ptala, zda budu chtit epidural, ze stahy uz jsou silne. Ten jsem prozatim odmitla s tim, ze absolutne zadnou bolest necitim. To jsme se s Rogerem jeste smali ;) V 9 hodin, kdyz zjistili, ze se neoteviram a dali me do kapacky oxytocin pro urychleni porodu, me smich sakra rychle presel ;) Kontrakce zacali po 20 sekundach a casteji. Epidural me kvuli uzke panvi doktor odmitl dat s tim, ze musim citit jak tlacim, ze by se mohlo stat, ze mala uvizne v porodnich cestach. V 11 hodin kdyz doktor videl, jak mam silne a pravidelne kontrakce a stejne se na otevreni nic nemeni, dohodli jsme se na cisarskem rezu. Na sale me pichli spinalni anestezii a ve 12 hodin, presne za 6 hodin od prasknuti plodove vody se mala narodila. Drive nez vam dite ukazou ho okamzite odnesou, aby ho pediatr zkontroloval a omyl. Pote vam je prinese ukazat zabalene v latce a ihned ho odvazi do pokoje, kde jsou ostatni novorozenci, kde je jeste asi 2 hodiny po porodu monitorovano. V momente, kdy vy jeste lezite na operacnim sale, u miminka uz cvakaji blesky fotaku rodiny, ktera vas prisla navstivit. V mistnosti, kde jsou novorozena miminka je totiz obrovske okno ve zdi a vy se tak muzete na sve miminko divat z chodby. A tak ve stejny cas, kdy ja na pooperacnim oddeleni cekala az po anestezii ucitim sve nozky, behaly jiz fotky Anicky po celem facebooku, aniz bych o tom vubec vedela ;)

A ano, ano s rodinou a navstevama to bylo presne tak, jak jsem tu drive psala, kdyz rodila Rogerova pribuzna. Nejen ze cela rodina –tedy ta vzdalenejsi- ceka doma na povel, ze je mimco na svete, aby mohli zacit chodit na navstevy, ale blizka rodina je s vama primo v porodnici. Takze na pripravnem pokoji, kde lezite s kontrakcemi a cekate az se otevrete s vama neni jen vas manzel, ale i maminka a sestra, ktere si nenechaji vymluvit, ze tam byt nemusi ;) Oni tam totiz byt musi, kdyz uz tam muze byt I jina rodicka a s ni cela jeji rodina hned na posteli vedle vas. Takze kdyz se svijite v kontrakcich ma nekolik lidi divadlo. Ze zacatku me to bylo jedno, protoze jak jsem psala me vubec nic nebolelo a pak az me to bolet zacalo, tak to uz me to bylo uuuuplne jedno ;) Jinak jsem to schvalne pocitala a za 2 dny co jsem stravila v nemocnici se tam vystridalo na navsteve asi 30 lidi.

V Libanonu se po prirozenem porodu odchazi z porodnice domu hned druhy den a po cisarskem rezu za 48 hodin, jestlize je tedy vsechno v poradku. Takze ja jsem ve stredu ve 12 porodila a v patek ve 12 hodin opoustela nemocnici. Musim rict, ze ty prvni dny doma byly pro me silene narocne a radsi bych 10x rodila. Totiz k tomu, ze jste teprve 2 dny po operaci a cisarsky rez neni mala operace, totiz k tomu, ze mate doma miminko o ktere se musite starat a pritom ho bolesti sotva vytahnete z postylky, totiz k tomu ze sotva chodite, zacne chodit na navstevy cela rodina. A co znamena rodina v Libanonu uz jsem tu nekolikrat zminovala. Jak zkloubit kojeni, prebalovani, koupani s nekolika lidmi sedicimi v obyvaku a cekajicimi az si budou moct pochovat miminko, dodnes nechapu. Dvere od bytu jsme ani nezavirali a klicek byl pro jistotu z druhe strany at nemusi cekat az jim nekdo otevre, ale at vejdou rovnou sami. Lidem kteri vas prijdou navstivit nabizite specialne pro tuhle prilezitost navrzene sladkosti, ktere si vyberete v obchode jehoz cokolada vam nejvice chutna, a design si navrhnete sami podle toho co vam obchod nabizi za moznosti. Pro tuhle prilezitost se take vari Mghle, coz je neco jako kase z drcene ryze s korenim posypana kokosem a ruznyma orechama.

Jedinou nevyhodu toho ze jdete z porodnice tak brzo domu je, ze za dva dny v porodnici, z toho prvni den kdy jsem se po spinalu nemohla hybat, vam nestihnou ukazat a vysvetlit skoro nic. Malou jsem ke kojeni dostala asi jen 3x a na noc si sestricky odvazely miminka k sobe, at se maminky muzou vyspat. Koupani vam jen ukazou a vyzkouset uz si to musite doma sama. Ve vsem se tu spoleha prave na tu rozvetvenou rodinu a jejich rady. Takze jak vam v nemocnici nic nevysvetlili a neukazali tak rodinne pritelkyne, teticky, kamaradky vas radama primo zaplavi ;) A tak si vyslechnete, ze kdyz snidate vajicka a po cely den jite arasidy, kesu, madle a ruzne druhy orechu budete mit dostatek mleka, a taky jestlize vase dite ma zloutenku musite ho oblekat do zlutych veci, ktere ji z neho vytahnou, odpadly pupecnik se da nejake misto venku, aby ho snedla mys a to vam zarucene zajisti, ze vase dite bude chytre, a proti uhranuti se na dupacky pripina krizek s necim modrym, treba koralkama. My se veskerych pover a jejich provedeni velice radi vzdali, jen aby se nereklo tak Aniccine ouska zdobi modre nausnicky..Co kdyby prece nahodou ??? ;))

Moje tehotentstvi

2010-09-12T08:55:00.005+01:00

O tehotenstvi jsem tu uz psala nekolikrat, ale presto bych se k tomu tematu jeste jednou chtela vratit. A to hlavne z toho duvodu, ze by nekoho mohlo zajimat, jak muze probihat pece o tehotnou a porod samotny v cizi zemi, v mem pripade v Libanonu.

Kdyz jsem otehotnela zili jsme v Nigerii, takze me prvni kontroly probihaly tam. Dostala jsem typ na jednu z nejlepsich klinik v Lagosu, kam chodi vetsina mych libanonskych kamaradek. Majitel kliniky nigerijsky doktor, ktery studoval v USA je k dispozici 24 hodin denne a po celou tuhle dobu je klinika i otevrena. Doktor je peclivy a ja byla velice spokojena. Musim rict, ze ja sama bych asi mela strach rodit v Nigerii, protoze nikdy nevite co se muze stat a zda je nemocnice vybavena na vetsi zakroky, ale videla jsem tam spoustu cizinek v pokrocilem stadiu tehotenstvi, ktere se tam rozhodly porodit sve dite. I moje znama, ktera zila dlouhou dobu v Lagose u tohoto pana doktora porodila sve tri deti a to cisarskym rezem, a I kdyz je ted zpet v Libanonu prohlasuje, ze kdyby byla opet tehotna poleti rodit do Nigerie na tuhle kliniku. Cena za vysetreni vsak byla jako vsechno ostatni v Nigerii vysoka. Kazdy mesic se plati registracni poplatek, coz je neco kolem 200$. V tehle cene mate veskere konzultace zdarma a za cely mesic tak muzete prijit kolikrat se vam zlibi, ale treba za ultrazvuk platite dalsich 50$. Kolik stoji samotny porod a porod cisarskym rezem, ktery je vsude drazsi, nedokazu absolutne odhadnout.

Na Vanoce jsme odleteli do Libanonu a ja jsem zacala navstevovat meho doktora tady, ktery studoval ve Francii, jako vetsina ostatnich libanonskych doktoru a dlouhou dobu tam take pracoval. Ordinace jsou tu daleko lepe vybavene nez na klinice v Nigerii. I cena je podstatne nizsi a to kolem 40 $ za vysetreni (i s ultrazvukem). Jelikoz jsem na zacatku tehotenstvi krvacela a bylo podezdreni opet na mimodelozni tehotenstvi, chodila jsem tedy na kontrolu kazdy tyden. Moje tehotenstvi tak bylo rizikove a prvni mesice jsem musela jen lezet. Doktor vam da na sebe telefoni cislo na mobil a vy mu muzete volat 24 hodin denne v akutnich pripadech. Po tretim mesici tehotenstvi, kdyz uz me krvaceni prestalo a ustaly i nevolnosti, jsem zacala chodit na kontrolu po mesici. Kazda konzultace spocivala v zakladnich otazkach, vazeni a ultrazvuku. Me samotne muj doktor nedelal ani Screening test ve 12 tydnu, ani Tripple test v 16 tydnu a ani test na cukrovku. Screening test, ktery je i v CR novy, se pry jeste v Libanonu nedela, Tripple test je pry matouci a neukazuje presne vysledky a cukrovku by muj doktor pry poznal i z jinych hodnot. Absolutne nedokazu odhadnout procento planovanych potratu v Libanonu a myslim si ze bude velice mizive, neznam totiz nikoho, kdo by na potrat sel i kdyz tady by se o tom urcite nemluvilo. Deti jsou tu vsak chtene, planovane a ocekavane celou rodinou. A v teto souvislosti me napadlo, ze se tu mozna nedelaji geneticke testy v takove mire jako v CR i z tohoto duvodu, deti jsou tu brany jako dar od Boha a tim padem se tu rodi i postizene deti. Lide si totiz mysli, ze kdyz vam Buh takove dite dal, vy nemate pravo se proti nemu postavit a diteti tak vzit zivot. Muzete tu tak videt mentalne postizene deti, ktere jsou v ustavech, ale vetsina z nich ma sve pevne misto v rodine. Hodne libanonek jsou vsak zenami v domacnosti, tak maji cas se o takto postizene dite postarat. Diky Bohu my pred takovym rozhodnutim stat nemuseli.

Kolem 27. tydne me poslal doktor na vysetreni do nemocnice, kde me byla zjistena anemie a pote az do konce tehotenstvi krome pravidelnych prohlidek uz jsem zadne vysetreni neabsolvovala. Asi od 32 tydne jsem zacala chodit na prohlidky kazdy tyden a tak to bylo az do 37 tydne, kdy jsem predcasne porodila.

Novinky jako 3D ultrazvuk nebo banka pupecnikove krve do Libanonu uz dorazili, ale v mem regionu je najdete jen sporadicky, ne kazdy doktor je totiz praktikuje a tim padem je taky nenabidne. 3D ultrazvuk me ani muj doktor nedoporucoval, ze je to zbytecne ozarovani miminka a pupecnikova krev se zatim nemuze v Libanonu darovat, ale muzete si ji nechat poslat uskladnit do banky do Anglie. Odebrani a odeslani do UK stoji kolem 3. 000 $.

Mela bych jeste zduraznit, ze vice nez doktorum se tu veri samotnemu Bohu, takze spousta tehotnych zen pravidelne chodi do kostela, kde se modli za sve jeste nenarozene dite. Na ochranu tehotenstvi se nosi na zapesti naramek s krizkem a panenkou Marii (ten se tu ostatne spolu s ruzencem na krku nosi normalne), nektere zeny si kolem bricha uvazuji posvecenou snurku nebo si bricho potiraji posvecenym olejem. Tehotna zena by take nemela nosit uple obleceni, aby na sebe nepoutala pozornost a nemohla byt tak uhranuta pohledy zavistivych a neprejicich lidi. I kdyz tyhle tradice zacinaji postupne mizet, modlitby k Bohu jsou a zatim i budou zachovany..

Splynuti dusi

2010-08-27T20:36:00.003+01:00

Hned ze zacatku musim rict, ze cele me tehotenstvi byl nadherny cas. Bohuzel jsem nemela moznost ho stravit s Rogerem, ale presto jsem si ho uzivala naplno. Po pocatecnich problemech a obavach, zda se nebude opakovat mimodelozni tehotenstvi jako pred 2 lety, po omdleni na Lagosskem vydychanem letisti, po nevolnostech a neustalem motani hlavy jsme preklenuli rizikove 3 mesice a miminku se darilo dobre. Na doporuceni doktora jsem zustala v Libanonu a do Nigerie se po Vanocich vratil uz jenom Roger. Odlouceni to bylo tezke, ale kdyz jsme vedeli, ze to delame pro nekoho na koho jsme tak dlouho cekali a ze nas na konci ceka nase vytouzene dite, tesili jsme se z kazdeho noveho dne, protoze kazdy novy den pro nas znamenal, ze nase miminko nabyva na sile a roste. A rostlo taky moje brisko. Prislo me krasne kupovat si veci, ktere memu brichu davaly vyniknout nove krivky, prislo me krasne ukazovat, ze ve me roste dite a prisla jsem si krasna sama o sobe. Materstvi je neuveritelny dar, vzdy jsem chtela dite, ale nikdy bych neverila, ze to budu az takhle prozivat. V 18. tydnu tehotenstvi jsem ji poprve ucitila pohnout se uvnitr me. Dotyk motylich kridel rikaji. Dotyk lasky. A jeji dotyky silily a kdyz nas Roger prijel na Velikonoce navstivit, jako by se chtela ukazat v cele sve sile a my poprve ucitili jemne kopani pres kuzi. A od te doby Rogerovi ruce cekajici na dalsi jemne kopnuti, hrali me bricho kazdou noc.

A byla nam definitivne potvrzena holcicka. Roger to vedel. Vedel to stejne tak dobre jako jeho otec, kteremu jeho zemrela matka Maria ve snu tyden pred tim nez jsem vedela, ze jsem tehotna rekla, ze mu z nebe posila darek. Vzpominani Rogera na svou milovanou babicku Marii nechalo zavzpominat me na me detstvi a mou babicku Annu, ktera vzdy pro nas mela plno sladkosti, v nedeli cerstve napecene buchty, ktera kazdy den v praci mela pro vsechny sve vnuky loudajici se ze skoly prichystanou korunu na zmrzlinu, ktera nam do ted strka par usetrenych penez, ktera bere Rogera jako sveho vnuka a vzdy kdyz priletime do CR ma pro neho nachystanou becherovku, babicka, ktera pro me nesmirne znamena. A vzniklo jmeno Anna Maria. Babicka Anna uvidi malou pristi rok v CR, babicka Maria ji hlida z nebicka.

Kdyz Roger po Velikonocich odjel zpet do Nigerie na styskani uz nebyl cas. Jezdili jsme po nakupech, shaneli dupacky, roztomile ponozky, plinky a spoustu jinych veci. Jemna kopnuti se zmenila v poradne prevalovani se. Zacala jsem spavat v polosede a kazde rano po probuzeni schvalne zustavala jeste hodinu v posteli s rukama na brise vychutnavajici si pohyby vlastniho ditete. Citila jsem ji, byli jsme si nezkutecne blizko a pritom jeste oddeleni stenou vlastni kuze. Vedela ze na ni cekame, ze ji milujeme a ze neni jen nejake miminko. Byla Annou Marii uz tehda v nasich rozhovorech. Proto jsme chteli vedet, co cekame. Nechteli jsme ji oslovovat jako ty nase mala, chteli jsme ji oslovovat jako jiz existujiciho cloveka, I kdyz malickeho, I kdyz jeste v brisku, ale jako osobnost.

A rostla a rostla. A najednou z par pouhym okem neviditelnych bunek, jsem v sobe nosila skoro tri kilovou holcicku. Dodnes to nechapu. Poceti je zazrak. Poceti je stav pozehnani. A Roger se opet vratil z Afriky. Tentokrat uz naposledy jen za mnou, od priste uz to bude a za nama, za svou rodinou.

“Na svet se jeste nechysta” tvrdil nam doktor v utery, skoro tri tydny pred terminem. Usmala jsem se, naklonila jsem se k Rogerovi a poseptala mu “Citim, ze o vikendu tu bude s nama.” Pohladil me po vlasech a rekl “Ja vim. Uz brzo ji budeme drzet v naruci.”

“Jedeme do porodnice” budim Rogera hned druhy den rano v sest hodin. “Anna Maria se rozhodla prijit k nam drive.” S neuveritelnou euforii nasedame do auta. Boze uz dnes, uz za chvili. Po tom dlouhem cekani se ji dnes budeme dotykat. Na koho se bude asi podobat? Ale vzdyt to je jedno ci bude mit fyzickou podobu, dulezite je, ze vznikla z nas. Kolikrat jsme citili, ze se milujeme tak, ze jsme jedna duse ve dvou telech, ze se milujeme tak, ze chceme aby nase duse splynuly v jednu, a Anna Maria je vysledkem nasi lasky. Ona jsou dve duse v jednom tele, my jsme v ni a ona je z nas.

“Tak tohle je vase DCERA” rekne me doktor v pritmi operacniho salu. “Jak se citite MAMINKO?” zepta se muj gynekolog. Dve nova slova, ktera jsem do ted nemohla pouzivat. Dve nova slova. DCERA A MAMINKA. Moje DCERA a ja jsem MAMINKA. Projede mnou neuveritelny pocit lasky. “Habibi albi” vzmuzu se na jedina slova v arabstine. Ja a Roger, ona je MY, ona je fyzickym dukazem nasi lasky, ona je LASKA.

Je nadherne byti ZENOU, MANZELKOU A MATKOU.