středa 29. října 2014

Patalie 7


Nase dite ma nejspise delsi vedeni pac ve skole zacalo rvat az ctvrty den, kdyz uz vetsina deti byla zcasti adaptovana. Zavidela jsem ostatnim rodicum ty jejich ubrecene deti, ktere ale i pres vsechno to vzlykani poslusne sedeli na miste a jen si tak vzorne kapesnickem utirali slzicky. Anicka totiz kdyz rve tak rve. Najednou ma sto nohou a rukou a vy je nedokazete rozlisit od sebe, protoze ty sebou ruzne mavaji, mrskaji se a kopou a jeji telo v jakesi kreci sebou neustale hazi. Kapesnicek jaksi nepotrebuje a to je v ten moment to posledni na co by take mela naladu. Ucitelka si ji tedy razne prebrala a my, protoze byl patek a Roger tu noc odletal zpet do Nigerie, jsme odjeli na posledni nakupy.
Roger se totiz v zachvatu jednoho ze svych amoku rozhodl, ze bude hubnout a ze bude zit zdraveji. Kdyz si totiz par dni predtim nameril tak vysoky tlak, ze se lekl, ze ho na miste klepne pepka odsunul prave nalite kafe a zavolal na me jestli bych mu mohla taky udelat ten muj bio caj o kterem do te chvile porad tvrdil, ze hnusne smrdi. Caje si pote nakoupil snad dve kila s tim, ze si ho vezme sebou do Nigerie. A kdyz logicky uvazil, ze po roce hrani golfu se tento sport stal sice jeho konickem cislo jedna, ale jaksi relaxacnim konickem, ze tim plizenim se po golfovem poli a odpalovanim micku se nijak moc nezhubne, rozhodl se, ze si ke svemu zivotnimu stylu prida sport jeste jeden. A svete div se, v Libanonu a v Nigerii, kde neudelate pet kroku bez auta je sportem i chozeni. Tak se Roger rozhodl, ze bude v Nigerii chodit. Ono se tam taky v tom horku moc behat neda, ze.
Zamirili jsme tedy do nejblizsi prodejny se sportovnim zbozim a Roger zacal vybirat tricka, kratasy a boty na jeho novy sport – chozeni. Kdyz si k tomu prihodil jeste par veci na golf a dvoje plavky a pritom plavat nebyl aspon dva roky obratila jsem oci v sloup. Ale kdyz jsem na te hromade veci uvidela i raketu na tenis odesla jsem cekat radeji do auta.
Anicce jsme ten vecer pak vysvetlovali, ze tatinek zase musi za praci do Afriky a ze my tam zatim s nim nepoletime, protoze tam kvuli jedne nemoci pozavirali skoly a ze pockame do Vanoc na tatinka tady. Jenze male dite tohle vsechno moc nechape a tak Anicka, chudera mala, chodila cely vecer za Rogerem a prosila ho at se do Afriky uz nevraci a at tady zustane s ni. Az kdyz jsem ji rekla, ze si teda zahrajeme na schovavanou, ze tatinek se nam poleti jakoze zatim do Afriky schovat a my mu tu zatim pripravime obrovske prekvapeni a udelame tady krasnou vanocni dekoraci odsouhlasila to s jednou podminkou, aby tatinek, kdyz uz tedy musi zpet, odletel v noci kdyz ona bude spat, aby ho nevidela a nemusela se s nim loucit a plakat.
Rano po probuzeni uz vedela, ze tatinek je nahore v oblacich v letadle miricim do Nigerie a utikala do skrine vytahovat vanocni ozdoby a dekorace a volala na me at vytahnu uz i ten vanoccni stromecek, protoze cim rychleji to vsechno nazdobime a prichystame, tim rychleji se ji tatinek z te Afriky vrati. A tak jsme si aspon na priborovy stul v jidelne nachystali dva Santy Clause, pac Vanoce tu opravdu budou coby dup.



Žádné komentáře: