úterý 28. října 2014

Patalie 6


Treti skolni den je pry pro nove zacky vzdy ten nejhorsi, rikavala me jedna indicka ucitelka v Nigerii v Toddler groupu, kde jsem drive na chvili jako dobrovolnice pracovala.  Prvni den jsou pry deti vzdy tak nejak v soku z toho vseho noveho, co se kolem nich deje, ze i prestoze nektere z nich breci, tak jeste nevedi, co je ceka. Druhy den sok jeste pretrvava, ale treti den si jiz plne uvedomuji, ze je tam ta jejich maminka nebo tatinek opravdu nechaji, ze tohle neni zadne piskoviste na hristi, a ze tady prestava vsechna sranda. Takze treti den je takova krizovka, kdy ty detske emoce jdou nejvice napovrch a az po tom tretim dni se ty deti pak uklidni.
Byl ctvrtek, treti den skoly a bylo to opravdu znat. Ta malicka, drobna, svetlovlasa holcicka vedle ktere se Anicka posadila prvni den nabirala na obratkach a vedle ni se z dechberouciho revu poblil chlapecek. Jeho tatinek okamzite zcervenal a nechal zavolat uklizecku. Do tridy se dovalila statna dama se skly na brylich jak popelniky a rvala na celou tridu, kdo ze ji to tam dela bordel. Tatinek se znovu zastydel a chlapecek se z ni poblil jeste jednou.
Za robusni uklizeckou do tridy pote vplula postarsi ucitelka se spoustou sesitu a ucebnic v rukouch a s vyrazem ve tvari jakoby mela ucit studenty na universite a ne nase male, ctyrlete deticky. Anicka se me chytla za nohu a ja se podivala zoufale na Rogera.
“Ani se nedivim, ze ji neni sympaticka. To je totiz takova jedna krava“ dal se do zajimaveho popisu ucitelky Roger. A pokracoval tim, jak ho ona uz za jeho mladych detskych let ucila vytvarnou vychovu a postavila pred ne misku, kterou meli podle predlohy namalovat. Roger vedel, ze kreslit neumi, ale ten den citil, ze se mu vyjimecne dari a naparoval se pychou, jak se mu jeho vytvor prevelice povedl. Ale jen do te doby, nez se nad nim sklonila tahle ucitelka a s nadavanim a hulakanim, ze tohle neni zadna kresba misky, ale poradna patlanina vykres roztrhala a dala mu pry za ukol misku namalovat znovu.
 “A ja tam pak sedel jak blbec, protoze jsem si myslel, ze jsem namaloval to nejlepsi, co jsem kdy umel a nic lepsiho uz nikdy nenamaluju. Tak jsem ji sel odevzdat prazdny papir a ona me od te doby davala jen ty nejhorsi znamky at jsem se snazil nebo ne. Ale jen do te doby nez si nabrnkla mojeho starsiho bratrance, ktery na rozdil ode me byl v kresleni machr, takze at jsem zase maloval, co jsem chtel, davala me jen ty nejlepsi znamky. Ale on se na ni brzo vykaslal a tak jsem sel zpet ke sve nejhorsi klasice” stezoval si me potichu Roger, aby to nikdo neslysel.

Treti skolni den byl i zaroven dnem mych narozenin. Kdyz nam nevysel Byblos vcera zajedeme si tam dnes, oznamil me Roger, jakmile jsme odjizdeli ze skolniho parkoviste. Jenze si doma zapomnel telefon a jelikoz on bez nej totiz nemuze ani pracovat a ani zit, tak jsme se rozhodli, ze se prvne vratime zpet do Miziary pro telefon a pak pojedem do Byblosu. Uz v Iaalu, muslimske vesnici pod Miziarou nam zdechlo auto necekane hned vedle mesity. Roger ale znovu nastartoval a jelo se dal.  Vyjeli jsme par serpentin nahoru do kopce, kde nase krasna vesnice lezi a v te nejblbejsi zatacce primo v prostred nam auto zdechlo podruhe. Roger tocil klicem a nic. Zustali jsme stat v te nejhorsi zatacce obsypane stromy ze vsech stran, ze nas auta jedouci z dole nebo z vrchu absolutne nemohla videt. Roger me rekl at radsi stojim na leve strane silnice na malem travnatem ostruvku, aby se me nic nestalo a zadne auto me nesrazilo a sam dirigoval dopravu. Cerveny trojuhelnik se v Libanonu jaksi v autech nevozi a jedine co v kufru Roger nasel byla cervena karimatka na jogu jeho brachy. Polozil ji tedy do prostred silnice z vrchu a sel korigovat dopravu z dola. Ja tam stala jak tele a snazila se pres sileny signal dovolat se Rogerovemu otci a bratrovi at nam dojedou pomoct. Prisaham, ze kdybych vedela, ze ten den budu za takovou hvezdu, tak si aspon umyju svoji mastnou hlavu. Takhle jsem alespon predstirala, ze jsem tak zaneprazdnena s tim telefonem, ktery jak naschval taky nefungoval, ze me pres tu mastnou, sklonenou hlavu do tvare nikdo nevidel. Takze protijedouci auta sice videla, ze mam boty na podpatku, rozkubane rifle podle posledni mody, halenku s pulkou odhalenych zad a k tomu vsemu kabelku jak ze zurnalu; do ted nechapu, proc jsem proboha z toho auta lezla i s tou kabelkou a k TOMU VSEMU mastnou hlavu, ale diky me zaneprazdnenosti s telefonem a sklonenou hlavou dikybohu nevedeli, komu ty mastne vlasy vubec patri ;)
Telefon me nefungoval ne proto, ze nebyl signal, ale protoze, jak jsem pozdeji zjistila, jsem cely kredit provolala den predtim za veledulezity hovor s kamaradkou a te pani, co me v telefonu porad dokola oficialni arabstinou opakovala ze nemam kredit jsem nerozumela a myslela si, ze me jen rika, ze je cislo nedostupne. Roger si tedy z plnych plic vzdychl a stopl jedno z jedoucich aut, poprosil o telefon, vytocil cislo sveho brachy a konecne se dovolal. Ten zavolal i automechanika, ktery se do te doby o to auto staral. Automechanik kdyz prijel rekl, ze na auto sahat nebude pac on vlastne neni automechanikem, ale na autach opravuje jen elektriku a auto se musi odtahnout k opravdovemu automechanikovi. Zajimave ze tohle nam dva roky nerekl a kazdy tyden chtel auto kontrolovat a neco na nem menit. A tak jsme misto jizdy do Byblosu volali odtahovaky a misto darku k narozeninam jsme vyplazli prachy na jeho opravu.
A odpoledne, kdyz jsme pak s jinym autem jeli pro Anicku a ptali se ji kterou ucitelku dnes mela, protoze na kazdy jazyk maji ucitelku jinou, rekla nam, ze ji dnes ucila TA KRAVA, co roztrhala tatinkovi ten vykres s tou krasnou miskou. Takze vsechno nejlepsi Moniko a hlavne pevne nervy!!! Jo a hlavu jsem si uz umyla!!!


Žádné komentáře: