sobota 25. října 2014

Patalie 4


“Strejdooo, strejdooo pockej!!!” volal na chodbe skoly na Rogera maly kloucek. Roger totiz kdyz me videl v Aniccine tride s cervenyma, zamlzenyma ocima prevratil sve oci v sloup a zastydel se za me tak hluboce, ze nam zdrhl cekat na chodbu.
“Strejdo mas mobil?” vyzvidal chlapecek.
“Mam” odpovedel mu Roger.
“Strejdo tak me ho prosimte okamzite pujc, ja zavolam tatinkovi at si pro me prijede, ja tady byt nechci, chci byt doma s maminkou a ne sedet tady ve skole” hrnul ze sebe prcek a kdyz videl, ze si pro neho jde ucitelka, aby ho odvedla zpet do tridy zacal utikat smerem k brane. Tam byl ale odchycen tim nasim uz zminovanym sexy mnichem reditelem a jak byl kloucek malicky chtel rediteli probehnout mezi nohama a utect ven. Ale nejak si neuvedomil, ze mnisi preci nosi mundury a kloucek se mu zamotal do te hnede suknice tak, ze oba dva malem spadli. Od te doby jsem videla reditele ve skole uz jen v cernych riflich.
Reditel s ucitelkou chlapecka spacifikovali, odvedli ho zpet do tridy a zacali nahanet na sva mista i zbytek po chodbach pobihajicich deti a ze trid pomalu vyhanet rodice.
“Ve dvanact hodin si ty sve ratolesti dojdete zase vyzvednout” oznamovala nam pani ucitelka a ja dala rychle Anicce pusu a slibila ji, ze kdyz bude hodna a nebude plakat koupime ji odpoledne po skole tu nejkrasnejsi hracku v mistnim hrackarstvi. Anicce se rozzarili ocicka a utikala si sednout na koberec mezi sve spoluzaky.
Roger sel pak po chodbe radsi krok prede mnou, co kdybych jakoze zase pry rvala dojetim. At se na me nemusi divat a hlavne at se za me nemusi opet stydet. A mel pravdu rvala jsem dojetim, on uz me totiz za ty roky zna ;)
Ve dvanact hodin pri vyzvedavani Anicky si me pak pani ucitelka odtahla do kouta. A jeje, vyjevili se me vsechny ty Anickou zmlacene deti ve skolce v Nigerii a zrazu jsem prestala jsem byt dojata ale napjata.
“Vite, my byli venku na prochazce a ona spadla na beton a rozbila si koleno. Tekla ji z toho hodne krev, tak jsem ji to osetrila a zalepila. Doufam, ze se nezlobite” vysvetlovala me sklesle a me spadl kus skaly ze srdce.
“Nezlobim se, proc bych se mela zlobit, takovych odrenych kolen jeste v zivote bude mit” odpovedela jsem ji s lehkosti v hlase a rozloucili jsme se.
 Spolu s Anickou jsme pak zamirili za jejiho neustaleho a duleziteho vysvetlovani jak spadla a jak ji to koleno pani ucitelka osetrovala do hrackarstvi.
“Anicko a plakala jsi, kdyz jsi spadla? vyzvidala jsem .
“Neplakala maminko, ja jsem bekala jak tur” odpovedela me krasne cesky a v hrackarstvi si okamzite vybrala pejska na voditku na baterky.
“Vzdyt uz jednoho takoveho doma mas. Vyber si prece neco jineho!” nabadala jsem ji.
“Mami neboj ti psi jsou preci hracky, ti nic nezerou!!!!!” odvetila me a ja si pred prodavacem prisla jako kdybych utirala minimalne sto psu hlady. Uz jsem tedy radsi nic nenamitala a Anicka si vitezoslavne odnesla sveho pejska k pokladne.
Doma jsme pak zjistili, ze ten novy pejsek na voditku nebude zrat ani baterky, pac zahadnym zpusobem jaksi nefunguje.



Žádné komentáře: