čtvrtek 23. října 2014

Nase libanonske patalie 2




Skola mela zacit 1.rijna, pac v Libanonu maji decka 3 mesice letnich prazdnin. Jako prekvapeni nam priletel Roger z Nigerie, aby za prve mohl byt prvni skolni den s Anickou spolu a za druhe, aby jsme mohli oslavit moje narozeniny, radsi neuvadim kolikate uz ;)) V utery 30. zari vecer jsem si s takovym sladkym pocitem vitezstvi, jako kdyz vezne pousti na svobodu, vsechno krasne predchystala. Aniccino obleceni, skolni tasku, svacinky a tesili jsme se s Rogerem, ze po dlouhe dobe budeme mit den jenom sami pro sebe, kdyz v tom me pipl mobil s sms od Ronzi. Skola zitra neni, zrovna hlasi v televizi ze ucitele stavkuji a do toho jsou patek a pondeli muslimske svatky a ted ctu na facebooku, ze zacatek vyucovani na Aniccine skole se posouva az na dalsi tyden. Smarjaaaa, chtelo se me rvat uz zoufalstvim po 3 mesicich “prazdnin”. Decka se potrebuji vzdelavat, decka potrebuji skolu, decka potrebuji odejit z domu do skoly a nechat matky v klidu si odpocinout!!!!! A ta skola by nam snad mela oznamit, ze zustava zitra zavrena, a to ne jen zitra, ale na dalsi cely tyden. Oni si to napisou jen na facebook a to zase beztak jen arabsky,  stezovala jsem si Rogerovi a odesla jsem spat nasrana, ale to jsem dopadla jeste o hodne lip nez ti zbyli rodice, co druhy den vezli sve ratolesti do skoly a zjistili, ze vlastne zadna skola neni.
A tak si Roger misto me uzival hlavne Anicky a ja tak mohla sedet s nohama na stole a pit muj milovany bio caj, o kterem Roger porad tvrdil, ze hnusne smrdi. Smrdi, smrdi jak to muzes pit, kdyz tak hnusne smrdi slysela jsem porad dokola, kdyz si varival to svoje silne libanonske kafe, avsak jen do te doby, nez mu vyskocil tlak tak vysoko, ze dostal strach, ze ho klepne pepka a on najednou ze dne na den od te doby prestal kafovat a pil se mnou jen ten hnusny smradlavy caj, ktery pry najednou uz tak nesmrdel, ale docela dobre chutnal.
Nasi muslimsti pratele oslavili svatek Salah, kdy podrezou, upecou a sni berana a z Nigerie se ozyvaly prvni zpravy o vymyceni eboly, jednim z duvodu, proc jsme se tam s Anickou nevratily a nechali ji zapsat do skoly v Libanonu. Do skoly, ktera uz mela davno zacit, ale porad jeste jaksi nezacala a mezitim v jine zemi uz skoro zazehnali epidemii.



1 komentář:

Georgie řekl(a)...

jé, to jsou příhody. Člověk, když má něco dlouho naplánováno, tak ho taková změna rozhodí. Ale pobavila jsi mě s Rogerem a tím čajem :) miluju čaje!! :)