pátek 30. března 2012

Pristrizeni kridelek

Kdyz jsem pred deseti lety odjizdela z Ceska, prala jsem si cestovat a zit kazdy rok v jine zemi nebo alespon na jinem miste. Naucit se tak novym jazykum, novym vecem, pochopit rozdilne mysleni lidi, jejich kultur a nabozenstvi. Sen se me splnil a tak jsem opravdu kazdy rok balila sve kufry, abych se presunula kdyz uz ne zrovna do nove zeme, tak alespon z mesta do mesta ci z bytu do bytu. Zvlastni na tom bylo, ze stehovani na nova mista prichazela vzdy prvni tri mesice v novem roce a vzdy necekane od zivota a nebyla mnou primo vyhledavana, ale byla me tak jaksi dana. Deset let ve viru zivota, usazovani se a opousteni postupne peti rozlicnych zemi, nove ziskanych pratel a naucenych jazyku me dalo neuveritelne poznani do zivota. Jenze kazda mince ma dve strany. Zivot na cestach je sice zivotem obohacujicim, ale take priznejme si to, zivotem tak trosku plochym. Ano clovek za rok ci dva dokaze pochopit situaci v dane zemi, dokaze se naucit jeji jazyk a aktivne ho pouzivat, seznami se s novymi lidmi, ale to kazdorocni stehovani mu nedovoli zapustit koreny hloubeji. Nedokazete pochopit plnohodnotne politickou, kulturni ani ekonomickou situaci z dlouhodobeho hlediska, protoze vy jste v te zemi prave ted. Jste jako decko, ktere se narodilo do noveho sveta. Cizinec, ktery prijede bez znalosti ceskeho jazyka do CR si nedokaze v novinach precist o tom, kdy, kde a koho zase Koci natocila nebo kolikrat byla Bartosova za posledni tyden opila ;) A mozna by ho tyhle trapne afery ani nezajimali, i kdyz i tohle vsechno vypovida o narode, ale takovy cizinec ani nedokaze citit to, co citime my, kdyz stojime na Karlove moste divajici se na Hradcany, nebo s posvatnou blazenosti vdechujeme vzduch uvnitr Narodniho divadla. A tak jste v tech novych zemich porad takovym cizincem a svym zpusobem se stavate i cizincem ve sve zemi vlastni, protoze se priznam i kdyz se po celych deset let snazim pravidelne sledovat denni ve sve zemi, spousta ceskych fimu a hercu, pisnicek a zpevaku, stejne tak politiku, ale i vystav, koncertu a divadelnich her me unika. A pak stejne zjistite, ze i kdyby jste projeli vsechny zeme sveta a v kazde chvili zili, nikdy vam to nebude stacit na plne pochopeni vsech souvislosti a nikdy nebudete vedet a rozumet uplne vsemu do detailu. A jestlize pochopite tohle, zjistite, ze je jedno, kde na zemi zijete, protoze ten denodenni zivot je vsude uplne stejny a cestovanim se vam meni jen kulisy a krajina a nejake ty socialni pozadavky dane zeme. A pak najednou zniceho nic presyceni zazitky, vztahy, prelety a recmi si tak nejak prejete, aby ten kolobeh stehovani uz skoncil…

A pak to prislo…. Prekulil se mesic brezen a my jsme stale na miste. Prvni rok naseho pobytu v Nigerii byl vystridan mym rocnim pobytem v Libanonu a dalsi rok byl opet v Nigerii. A ted jsme oslavili Vanoce a Novy rok a prislo jaro a my jsme porad tady. Ve stejnem meste, ve stejne ulici a ve stejnem dome nechystajice se tuto skutecnost nijak menit ( mimo ten dum, asi za dva roky se budeme stehovat do nove postaveneho firemniho bytu). Po dlouhych 10 letech je to prijemna zmena. Nova zmena. Najednou muzu sve kamaradce Emme rici, ze jeji letosni narozeninova party byla lepsi nez ta z minuleho roku, najednou muzu planovat do ktere skoly pujde Anna Maria a zapsat ji tak na cekaci listinu, muzeme si koupit auto, aby jsme s Anickou nezameskavaly nase oblibene setkavani matek s detmi s celeho sveta v materskem centru, najednou muzu kyvnout na nabidku stat se clenem komise tamtez a spolupodilet se na vedeni a organizaci, protoze uz nemusim vysvetlovat, ze tohle prijmout nemuzu, pac se budeme asi stejne brzo stehovat. Je me prijemne poznavat Lagos do vetsich detailu, je me prijemne rozsirovat si obzory prostrednictvim knih nigerijskych spisovatelu, ale je me take prijemne byt soucasti libanonske komunity, spanelsky mluvici komunity schazejici se neustale u me kamaradky, ale znat i spoustu jinych mezinarodnich a mistnich pratel a upevnovat si uz tak naucene jazyky. A tak se po puvodnim nadseni a naslednem tvrdem vystrizliveni zivota v Nigerii dostavila dalsi faze a to akceptovani a prizpusobeni se. A tak si tu zijeme takovy svuj maly svet ve svete, ktery nas bavi a ktery zatim nehodlame opustit a pokazde, kdyz jedeme s Anickou z lekci plavani pres Falomo bridge v Ikoyi a ja vidim pod nama zatoku ozarenou africkym sluncem, prosim toho nahore at nas tu jeste chvili necha. Ze by jsme si vytvorili hranice omezene Ceskem, Libanonem a Nigerii??? Ne, ne to nejsou hranice, tohle je jen prozatimni, dobrovolne pristrizeni kridelek ;)

5 komentářů:

nippa řekl(a)...

Nice Monika very nice clanok...;-))) .

Anonymní řekl(a)...

jj ;-) Bos.

Anonymní řekl(a)...

Mončo, jako vždycky úžasné!!!Lenka

Georgie řekl(a)...

krásně napsané. Já mám podobné sny. Sice bych mohla v určitých zemích strávit i víc, než rok, ale taky si přeju hodně cestovat a poznat moc míst. Ale máš naprostou pravdu, že člověk je v hodně ohledech všude cizinec a konečné usazení se, může znamenat něco lepšího. Jsem ráda, že se vám tam líbí :)

iva řekl(a)...

Moni, tohle je bez komentáře.. to si budu číst občas před spaním na hezké sny :)