sobota 22. prosince 2012

Toddler group

Po navratu z Libanonu do Nigerie zacala Anicka od zari navstevovat Toddler group, ktery je soucasti Playgroupu - Materskeho centra, kam jsme spolu 3x tydne chodily. Takze jsme mely kazdy den dopoledne o zabavu postarano. Nadale jsme navstevovaly Playgroup a zbyle dva dny tam Anicka zustavala na dve a pul hodiny sama. Toddler group je pro deti od dvou let a je takovym prechodem a pripravou na skolku. Ja jsem se ujala jeho administrativni a ekonomicke role, protoze uz jsem predtim v Playgroupu jako dobrovolnik pomahala a zaroven byla clenem predstavenstva. Anicka zvladla prechod od maminky do skolkovskeho systemu perfektne a tech par hodin tydne si krasne uzivala.



Prvni den


S nejlepsi kamaradkou Lucy


Ctenarsky krouzek :)
S asistentkou Mary
Aniccina trida
Posledni den s ucitelkami Gauri a Radhikou z Indie
Vanoce v Playgroupu
Spolecna vanocni fotka komise Playgroupu

čtvrtek 20. září 2012

Leto, leto me

Jelikoz me vzdy muj blog slouzil i jako takova nase historie toho, co jsme kdy delali a kde jsme kdy byli, a protoze jsem za cele leto nemela cas psat v rychlosti si to tady vsechno shrnu. 

Roger musel pracovne na veletrh do Mnichova, tak jsme si rekli, ze se svezeme s nim a zustaneme 14 dni v Cesku. Privitalo nas nadherne jaro a my zustali vetsinu casu u mojich rodicu na Morave a pred odletem jsme pak na dva dny navstivily i Prahu.





Potom jsme to vzali rovnou do Libanonu, kde jsem zustala s Anickou skoro dva mesice a Roger se vratil do Nigerie za praci. Anicka si tak uzila krasne prazdniny v obklopeni s detmi Rogerovych bratrancu a sestrenic.


Zucastnili se mistniho masrkarniho balu pro deti.


Cvachtali se u babicky na terase v bazenku .


Mimo bazen Anicka pak zkousela ruzne velice moderni kreace ;)



Navstivili jsme zase nepocitane detskych narozeninovych oslav.


A oslavili i Aniccine druhe narozeniny.



Ja jsem si pak dala darek nejvetsi a tim byl koncert zpevaka BB King ;))



Pak jsme se na 5 dni odjely zrekreovat s Rogerovou sestrou Ronzou do nadherneho Tureckeho Marmarisu.  











A nase prazdniny zavrsili posledni oslavou a to svatbou Rogerovi sestrenice Nadine.




A pak po nadhernem, rusnem a aktivnim lete jsme opet spokojene odleteli domu do Nigerie ;)

sobota 12. května 2012

Ceske jaro

‎6. kvetna 2002 v 9 hodin vecer jsem opoustela CR smerem Nemecko, 6. kvetna 2012 v 10 hodin vecer jsme odlitali z Lagosu paradoxne pres Nemecko do Ceska :))) A tak me desetilete putovani bylo odmeneno nadhernym ceskym jarem.....Zivot je opravdu krasnyyyy :))))

středa 11. dubna 2012

Nas zivot lagossky...

To, ze vam dite zmeni zivot od zakladu asi nemusim rikat.. Neni cas na vysedavani u pocitace, na cteni ani na blogovani...Nastal cas aktivniho zivota, toho nejkrasnejsiho, videneho pres rozzarene detske oci......
A k pravidelnejsimu psani se vratim nekdy pozdeji, az si vychutnam matersky cas plnymi dousky a misto mama, mama se bude ozyvat GO - jak na me nekdy Anicka krici, abych ji uz konecne dala pokoj ;))

A tak objevujeme dzungli v Lekki conservation centre...


A tamni zelvy...


Hrajeme si s kamaradama z ulice...


Sem tam si zajedeme na bazen...


Zucastnujeme se charitativnich akci poradanych libanonskym, maronitskym kostelem na Den matek


A zase jednou za rok zajdeme do kostela aspon na Kvetnou nedeli...


Dobre...Tak dvakrat... ;) I na Velikonocni nedeli...


V materskem centru oslavime Velikonoce poradnou oslavou s kamaradkama z libanonske komunity....


S jedinnym slovenskym kamaradem obarvime velikonocni vajicka....


Nebo si jen tak pohrajeme na nove vzniklem hristi v jedne mistni restauraci...




A hlavne..... Udrzujeme pevne Ceskoslovenske pratelstvi ;))

pátek 30. března 2012

Pristrizeni kridelek

Kdyz jsem pred deseti lety odjizdela z Ceska, prala jsem si cestovat a zit kazdy rok v jine zemi nebo alespon na jinem miste. Naucit se tak novym jazykum, novym vecem, pochopit rozdilne mysleni lidi, jejich kultur a nabozenstvi. Sen se me splnil a tak jsem opravdu kazdy rok balila sve kufry, abych se presunula kdyz uz ne zrovna do nove zeme, tak alespon z mesta do mesta ci z bytu do bytu. Zvlastni na tom bylo, ze stehovani na nova mista prichazela vzdy prvni tri mesice v novem roce a vzdy necekane od zivota a nebyla mnou primo vyhledavana, ale byla me tak jaksi dana. Deset let ve viru zivota, usazovani se a opousteni postupne peti rozlicnych zemi, nove ziskanych pratel a naucenych jazyku me dalo neuveritelne poznani do zivota. Jenze kazda mince ma dve strany. Zivot na cestach je sice zivotem obohacujicim, ale take priznejme si to, zivotem tak trosku plochym. Ano clovek za rok ci dva dokaze pochopit situaci v dane zemi, dokaze se naucit jeji jazyk a aktivne ho pouzivat, seznami se s novymi lidmi, ale to kazdorocni stehovani mu nedovoli zapustit koreny hloubeji. Nedokazete pochopit plnohodnotne politickou, kulturni ani ekonomickou situaci z dlouhodobeho hlediska, protoze vy jste v te zemi prave ted. Jste jako decko, ktere se narodilo do noveho sveta. Cizinec, ktery prijede bez znalosti ceskeho jazyka do CR si nedokaze v novinach precist o tom, kdy, kde a koho zase Koci natocila nebo kolikrat byla Bartosova za posledni tyden opila ;) A mozna by ho tyhle trapne afery ani nezajimali, i kdyz i tohle vsechno vypovida o narode, ale takovy cizinec ani nedokaze citit to, co citime my, kdyz stojime na Karlove moste divajici se na Hradcany, nebo s posvatnou blazenosti vdechujeme vzduch uvnitr Narodniho divadla. A tak jste v tech novych zemich porad takovym cizincem a svym zpusobem se stavate i cizincem ve sve zemi vlastni, protoze se priznam i kdyz se po celych deset let snazim pravidelne sledovat denni ve sve zemi, spousta ceskych fimu a hercu, pisnicek a zpevaku, stejne tak politiku, ale i vystav, koncertu a divadelnich her me unika. A pak stejne zjistite, ze i kdyby jste projeli vsechny zeme sveta a v kazde chvili zili, nikdy vam to nebude stacit na plne pochopeni vsech souvislosti a nikdy nebudete vedet a rozumet uplne vsemu do detailu. A jestlize pochopite tohle, zjistite, ze je jedno, kde na zemi zijete, protoze ten denodenni zivot je vsude uplne stejny a cestovanim se vam meni jen kulisy a krajina a nejake ty socialni pozadavky dane zeme. A pak najednou zniceho nic presyceni zazitky, vztahy, prelety a recmi si tak nejak prejete, aby ten kolobeh stehovani uz skoncil…

A pak to prislo…. Prekulil se mesic brezen a my jsme stale na miste. Prvni rok naseho pobytu v Nigerii byl vystridan mym rocnim pobytem v Libanonu a dalsi rok byl opet v Nigerii. A ted jsme oslavili Vanoce a Novy rok a prislo jaro a my jsme porad tady. Ve stejnem meste, ve stejne ulici a ve stejnem dome nechystajice se tuto skutecnost nijak menit ( mimo ten dum, asi za dva roky se budeme stehovat do nove postaveneho firemniho bytu). Po dlouhych 10 letech je to prijemna zmena. Nova zmena. Najednou muzu sve kamaradce Emme rici, ze jeji letosni narozeninova party byla lepsi nez ta z minuleho roku, najednou muzu planovat do ktere skoly pujde Anna Maria a zapsat ji tak na cekaci listinu, muzeme si koupit auto, aby jsme s Anickou nezameskavaly nase oblibene setkavani matek s detmi s celeho sveta v materskem centru, najednou muzu kyvnout na nabidku stat se clenem komise tamtez a spolupodilet se na vedeni a organizaci, protoze uz nemusim vysvetlovat, ze tohle prijmout nemuzu, pac se budeme asi stejne brzo stehovat. Je me prijemne poznavat Lagos do vetsich detailu, je me prijemne rozsirovat si obzory prostrednictvim knih nigerijskych spisovatelu, ale je me take prijemne byt soucasti libanonske komunity, spanelsky mluvici komunity schazejici se neustale u me kamaradky, ale znat i spoustu jinych mezinarodnich a mistnich pratel a upevnovat si uz tak naucene jazyky. A tak se po puvodnim nadseni a naslednem tvrdem vystrizliveni zivota v Nigerii dostavila dalsi faze a to akceptovani a prizpusobeni se. A tak si tu zijeme takovy svuj maly svet ve svete, ktery nas bavi a ktery zatim nehodlame opustit a pokazde, kdyz jedeme s Anickou z lekci plavani pres Falomo bridge v Ikoyi a ja vidim pod nama zatoku ozarenou africkym sluncem, prosim toho nahore at nas tu jeste chvili necha. Ze by jsme si vytvorili hranice omezene Ceskem, Libanonem a Nigerii??? Ne, ne to nejsou hranice, tohle je jen prozatimni, dobrovolne pristrizeni kridelek ;)

čtvrtek 9. února 2012

Na cestě po Libanonu

Udelejme si dnes maly vylet z Nigerie a pojdme se podivat do Libanonu, zeme odkud pochazi Roger a pul Anicky ;))

Na cestě po Libanonu

A kdo by se preci jen rozhodl, ze tam stravi letosni dovolenou tak ahlan va sahlan u nas v cervnu, v kvetnu jsme totiz v Cesku ;)

Marti Z. dekuji za zaslani odkazu na video ;)

středa 8. února 2012

Fool



Co potrebujeme: Fazole, malou cervenou palivou papriku (muze byt i nepaliva), cesnek, citronova stava, olivovy olej a sul

Fazoli namocime pres noc do vody, rano vodu slijeme, dolijeme novou a dame varit uplne do mekka. Po uvareni fazole pomackame (ne uplne), pridame rozmackanou cervenou papriku, utreny cesnek se soli, citronovou stavu vse podle chuti a do dulku nahoru nalijeme olivovy olej.


Jestli se vam nechce varit s fazoli, muze byt i z konzervy ;)

úterý 7. února 2012

Salat ze zelenych fazolovych lusku




Co potrebujeme:
Fazolove lusky, cesnek, cerveny vinny ocet, stavu z citronu, olivovy olej, sul


Lusky ocistime, umyjeme a dame varit. Kdyz uz jsou lusky skoro mekke osolime a po uvareni slijeme vodu a nechame vychladnout.

Zalivka: (na mnozstvi co je na obrazku) 2 strouzky cesneku-utreme, 1 polevkova lzice cerveneho vinneho octu, 1 polevkova lzice stavy z citronu a 2 polevkove lzice olivoveho oleje

úterý 31. ledna 2012

Vanoce

Jelikoz posledni dobou nezbyva na psani cas, postnu alespon fotoblog z Vanoc. Letos jsme nikam neodleteli a nas vanocni cas travili poprve tady v Nigerii.

Vyber vanocnich stromecku v supermarketech byl otresny. Predrazene metlicky, ktere se uz v obchodech vsemozne nahybali na vsechny mozne strany jen dokazovali, ze je na nich nekde zarucene vyryto made in China. Stejne tak i na kycovitych plastovych bankach. Ale coz neco jsme domu potrebovali a krivy vanocni stromek nedela preci atmosferu vanoc. Nerozbitnost vanocnich banek jsme posleze opevovali poprve, kdyz si Anicka myslela, ze vanocni banky jsou jeji nove balonky a pinkala si s nema o zem a po druhe, kdyz ty sve "kutululu" jednou rano nasla vsechny zavesene na stromku a chtela je sundat a stromek na ni spadl cely. A to se v prubehu Vanoc opakovalo jeste dvakrat ;)


Nenapadne za stromecek .....


....strhneme aspon maslicku ;))


Na Stedry den jsme pozvali vsechny nase bratrance a kamarady, co pres Vanoce zustali v Nigerii a neodleteli do Libanonu, rozbalili darky a spolecne povecereli. Anicka chodila udivene kolem stromecku a darku a porad opakovala "Co toto je", coz je jedina ceska fraze, kterou umi od sve starsi sestrenice Lucinky. Klidne vsak sedela a pomahala rozbalovat darky s hlasitym waaaaaaw ;)



Darecku dostala pozehnane a to i diky tomu, ze ji nektere poslal Jezisek letadlem od rodiny z Libanonu ;) A tak se hned vsechno muselo poradne vyzkouset...







Do autosedacky pro panenku se proste vlezu a hotovo!!!



A do kocarku pro panenku taky !!




Anicka a Rogeruv bratranec Charbel, ktery je ted nejnovejsim prichozim.



Vanoce jsme stravili predevsim na bazenu, v materskem centru, nebo Ocean View, coz je absolutne jedina cukrarna v Lagosu, ktera ma posezeni venku na zelenem travniku s par, na ceske pomery 'nic moc" prulezackami a houpackami, kde se ale schazime s nasima znamyma a jejich detmi. Venku svitilo slunicko, my se potili v trickach na raminka pod vysokyma palmama a ty nase typicke Vanoce nam pripominal asi jen ten krivy, cinsky stomecek ;) Ale presto jsme prozili nadherne dny hlavne diky tomu, ze Roger nemusel pracovat na plno a my si tak mohli uzit volny cas spolu...

Novy rok nam tu pak zacal trosku nestastne, kdyz se ze dne na den bez nejakeho predesleho informovani zvedla cena benzinu z 65 naira na 141 naira. Nasledujici stavka pak na vice nez tyden absolutne ochromila celou Nigerii. Prvni den jsme se jeste smali a vtipkovali, ze tohle prece dlouho trvat nemuze. Druhy den jsme si tipovali, ze ve stredu to ukonci. Ve stredu se v tech statech, kde byly v pondeli protesty nejsilnejsi uklidnili a vsechna sila se presunula do Lagosu, kde naopak vsechno zacalo nabirat obratky. Blokovani cest demonstrujicimi, zavrene banky, obchody, strileni na ulicich, nedostatek pravdivych zprav, to vse vedlo k naprostemu chaosu, kdy vetsina leteckych spolecnosti zrusila sve lety, a letiste se zaplnilo lidmi snazicimi se odtud co nejdrive dostat. Ve ctvrtek uz prichazely zpravy o ozbrojenych loupezich a rabovani a nektere firmy zacali posilat sve zamestnance domu. Patecni vsemi ocekavana schuzka parlamentu, prezidenta a delnicke strany, ktera protesty organizovala, nedopadla dobre i presto, ze predtim predseda delnicke strany s usmevem hlasil, ze na 99,9 procent se ten den uz domluvi a ze na schuzce vidi jen vysmate tvare. Stavka mela pokracovat, ale na sobotu a nedeli vyhlasili demonstrujici pauzu, a my jsme mohli konecne po tydnu vylezt z baraku ven a doplnit zasoby. To uz zacali byt nervozni i libanonci, kteri na takove situace jsou ze sve zeme zvykli a zacali posilat sve zeny a deti s egyptskyma aerolinkama domu. My, stale vahajici jsme si rekli, ze pondeli rozhodne. V pondeli byla do ulic nasazena armada, prezident s vladou se znovu setkali s predaky delnicke strany a stavka byla ukoncena s cenou benzinu na 97 naira. 65 naira nebo NIC, slogan se kterym vysla delnicka strana do ulic, tak popreli urcite tucnym balikem penez a obycejni lide, kteri nadavali, ze tohle divadlo bylo dohodnuto uz pred stavkou, nenadelali nic. O tuhle cenu pry vlade slo, protoze jim bylo jasne, ze jakekoliv zdrazeni povede k vlne protestu a kdyby cenu dali rovnou na sto naira museli by po stavce jit dolu aspon na 80 naira, tak nahodili okamzite 141 naira a slo se dolu na jejich vytycenou cenu. Spekulace? Kdovi...Cele to jednani, ale opravdu pripominalo typickou nigerijskou trznici, kde se kazdy snazi prekricet toho druheho a nejvice na nem vydelat, to znamena obrat ho.. Vyjednavajici delnicke strany, ktery se v televizi neumel ani vymacknout se branil, ze vlada neakceptovala jit zpet na 65 naira, ze tim padem je konec stavky a lidi maji jit druhy den do prace. Ostatni demonstrujici, kteri chteli ve stavce pokracovat okamzite zatknula armada, jejich obrovsky camp byl rozmontovan jeste pred oficialnim ukoncenim stavky a nigerijci nadavajici, ze tohle neni demokraticky stat ale diktatura, sli druhy den do prace, a zivot se vratil do normalnich koleji, jako by tu nikdy zadna stavka nebyla. A my diky Bohu nemuseli balit kufry nekam pryc, protoze i pres to vsechno, co nas tu stve a na co si stezujeme a nechapame, jsme tu radi a zatim se nam odtud nechce ;) Tak a zaciname nas dalsi novy rok v Nigerii ;))