středa 26. října 2011

Prazdniny v Cesku

“Rohlik, mas rohlik?” ptame se nasi mamky, ktera nas spolu s tatkou prijeli vyzvednout na letiste. “Mam, ale prece nebudes jist suchy rohlik? Dej si na to neco” odpovida nam a vytahuje z kabelky sacek. Zakusuju se po dvou letech do obycejneho ceskeho rohliku a vychutnavajic si kazde sousto jak decko cokoladu se rozhlizime z auta. Jestlize nam prelet z Nigerie do Libanonu pripadal jako neuveritelna zmena, tak potom rozdil mezi Nigerii a Ceskem je nepopsatelny. Upravene silnice, na prvni pohled viditelna cistota, desitky firem a obchodnich center s tisici a tisici vybornymi produkty. Po dvou letech stravenych na Blizkem vychode a v Africe jsem se ve sve zemi citila jako Alenka v risi divu. Mezi vyberem salamu, syru, rohliku, jogurtu, cukrovinek, presnidavek a nevim ceho vseho jsme se citili zmateni. Rohlik, apetito, salam a horcici jsme snidali kazdy den s pocitem nejlepsiho jidla na svete. V obchodech mezi regaly a v letacich na fotkach jsme se podivovali nad stovkami modelu nabytku, hracek, kol, jidla a nevim ceho vseho jeste. “Tady jsou veci, ktere ani nevim, ze vubec existuji” smal se Roger. Uvyknuti na minimalni vyber jak jidla tak ostatnich veci se nam Cesko znenadani jevilo jako raj, konzumni raj.

Pitna voda rovnou z vodovodniho kohoutku, spani bez moskytiery, krasne upravene domy jak zvenku tak zevnitr, knihovna, obycejne detske hriste, zametene silnice, Aniccino zdravotni pojisteni, ktere ji plati stat, jeji cestovni pas vyrizeny za minimalni poplatek v ciste kancelari bez prutahu a bez uplaceni me nechalo dmout se pychou. Clovek citi tak, jak podle ceho porovnava a ja porovnavala s horsim.

“Nostalgie” rikala jsem si, kdyz jsem se porad dokola prochazela po panelove ulici, vedouci do kravina na ktere jsme si jako decka ve stinu topolu hravali a kradli kukurici z poli a opekali si ji nad ohnistem ve vetrolame, kde jsme meli ve vykotlanem strome svoje hnizdo. “Nostalgie” rikala jsem si take, kdyz jsme kracejice vplouvali do zelene naruce briz lemujici ulice nasi vesnice. Ten samy pocit me prepadal take v knihovne, kde jsem se opet snad po dvaceti letech zaregistrovala a vypujcila si par knizek. Nebo take na hrbitove, prochazejic se mezi nahrobky hledajic tvare zname i nezname. Jak najednou cela dedina byla tak malicka, ze jsem ji dokazala za chvili obejit. Vzdyt prece od naseho baraku k bytovkam to byla na detskem kole takova streka a ted je to sotva par kroku. A tak jsem se snazila opet prosmejdit vsechny ulice a ulicky, vrazit si do pameti kazdicky barak, strom, lavicku a tvare lidi, protoze….Protoze kdovi, kdy se tady zase takhle budu prochazet.

A po cele dva mesice jsme na par malickych vyjimek nevytahli paty z vesnice. Mela jsem dost lagosskych nekolikahodinovych zacp, nebo libanonskych predvadejich se oslav. Nas zivot tady byl jen Anicka a cela ma rodina, kde vsichni jako vrabci bydlime na jednom konci ulice. Tety, strycove i babicka s dedou. Kazdy den nas navstevoval take muj bratr s manzelkou a dcerou Lucinkou, ktera se s Anickou vzdy tak bourlive vitaly, objimajici se a rechtajici se na cely dum, aby se za par minut mohly detsky postuchovat o par hracek. Pozdeji se Lucince narodila sestricka Terezka, kvuli ktere jsme si i letenky oddalili, aby jsme se ji dockali. A druhy braska, ktery kdyz me daval na me narozeniny 33 cervenych ruzi, zustala jsem stat jak oparena. A jeho pritelkyne Hanka, ktera vzdy nosila pro Anicku vsemozne dobroty, ktere ji posilala jeji mamka. A pak hlavne babicka ke ktere se jako prvni Anicka poprve na svych vratkych nozkach rozbehla pres pul obyvaku a deda, ktereho vitala s usmevem po kazdem prichodu z prace. A moji pratele, kteri me jezdili navstevovat a se kterymi jsme stravili hezky cas, ale taky ostatni ve vesnici, kteri se k nam chovali moc hezky. Vsichni tihle lide vytvorili nase prazdniny nejkrasnejsimi prazdninami pro nas vubec.

A tak jsem mozna z nostalgie, mozna z volani mych korenu zatouzila po tech skoro deseti letech zivota v zahranici, alespon na chvili, na rok nebo i vice, vratit se do sve rodne zeme a uzit si ji plnymi dousky. Ne kvuli tomu jidlu a vsemu tomu vyberu, ktery se tam nabizi, ale kvuli tomu, ze nezalezi kolikati zememi jsem prosla a co ve me zanechali, co vsechno jsem se tam naucila a prijmula za sve, ale protoze na dne sveho vlastniho ja jsem porad ceska jako poleno a moje rodna zeme i pres spoustu nedostatku, je me porad ze vsech tech zemi nejblizsi. Ale hlavne proto, ze prestizni mezinarodni skoly Lagosu ani ctyri reci, kterymi na Anicku mluvime ji nevynahradi blbnuti s dedou a babickou.

A tak mozna, nekdy, snad…..Kdovi???? Kez by, aspon zase na chvili…

14 komentářů:

eM řekl(a)...

Moni, jsem v zahraničí teprve desetinu času, co jsi ty, ale už teď vím, že to, jak si člověk začne vážit své rodné hroudy (a lidí v ní) roste přímo úměrně s tím, jak daleko se od ní nacházíš. Žití v zahraničí je opravdu zkušenost k nezaplacení, kterou si začínám právě uvědomovat.

Anonymní řekl(a)...

Rohliky, strouhanka, chleba, klobasy, korenova petrzel, ochucene mineralky, plnotucna horcice.... vozime a nechavame si vozit do Nizozemska.

Monika řekl(a)...

Je to tak Moni a i presto, ze se nam venku libi, ze jsme spokojeni..A za svobodna je to jeste jine jak s ditetem, ti strycove a tety a babicka s dedou...Ale i tady mame hezky zivot, to zase jo...
Anonymni Roger ted brblal, ze je to poprve co si misto vina a becherovky vezeme brumiky, pudinky a koreni ;))

Georgie řekl(a)...

krásně napsaný :) je to zajímavý, že člověk se vrací s různými pocity podle toho, s čím porovnává. Ale je pravda, že fakt, že sem patříme, si prostě jen tak neodpářeme :) super, že jste si dovolenou pořádně užili a doufám, že příště se sejdeme :)

Anonymní řekl(a)...

hezke. vy s rogerem mluvite na anicku fakt 4 jazyky? jak to delate? nebpo tim mas na mysli i vasi spolecnou rec a rec v zemi, kde bydlite? paja-ostrovanka

Monika řekl(a)...

Georgie mame priletet zase v kvetnu tak kez by...

Pajo ano spatne jsem to napsala, je tim myslena i rec zeme a nase spolecna rec. Nicmene nekdy nektere vety rikam dvojjazycne podle toho kdo s nama je, aby rozumeli i ostatni, prvne vzdy cesky a pak bud spanelsky, anglicky nebo arabsky.

Radunkaaa řekl(a)...

K tvému komentu - ty už umíš arabsky tak dobře?? :)) jsi fakt dobrá!

Květen to jistí! a běda nám, jestli ne! ;)

Líbí se mi, že to někdo porovnal takhle veřejně... já měla i z tý Albánie podobný pocity. Teda asfalty tam maj, obchody a výběr jídla taky...ale prodej 'možnosti zvážení se' na ulici, protože prostě pán je tak chudej, že nemá čím jiným vydělávat (a 25% obyvatel je tam nezaměstnanejch), to mě docela dostalo...člověka hned napadaj, na jaký luxus je zvyklej - a to nám to přitom jako luxus nepřijde, jiní zas vůbec splachovací záchod neznaj... Chtěla bych se někdy podívat do takové 'úplně jiné' země podívat, fakt že jo!

iva řekl(a)...

Moni moc hezky, uz jsem se tesila na novy clanek! Ja to mam podobne, "slovan jsem a slovan budu!" jak rikal Lakatos nebo kdo v obecne skole :)
verim tomu ze se do cech na par let vratime, ale zit tady natrvalo se mi zatim nechce.. coz je mozna tim ze jsme jakoby v "lepsim", myslim tim co se vyberu, hezkych domu a hlavne pohody tyka, i kdyz se to u nas lepsi a lepsi.. a taky si ted v cechach vychutnavam kazdy kousek ktery znam, nebo jen to ze potkam na ulici nekoho znameho :)

Katka řekl(a)...

Ahoj Moni,
krásně napsané :-)
málokdo si nedokáže představit jak chutná český chléb a rohlíky po návratu z Nigerie .-)
A ten komfort běžného českého života - jít si nakoupit co chceš a ne to co mají , jít na procházku ....,jet na výlet ....
díky za tvé články :-)

Monika řekl(a)...

Radu, co to je zvazeni se na ulici?? Jinak ja uz arabstinu posloucham skoro 5 let kazdy den, tak rozumim skoro vsechno a domluvim se jakz takz ;)) Ale libanonskou arabstinu, ne tu spisovnou, nebo jiny dialekt, tech je hodne a oni si nekdy ani mezi sebou nerozumi...

Ivi ja to pocitila az tady, nebo ted kdyz jsem byla doma a bylo me tam moc dobre..V Evrope jsem to tak nikdy necitila, protoze jsem si rikala, ze jsem od CR kousek, a navic za svobodna me to bylo jedno, mohla jsem jet domu, kdy se me zachtelo, ale s malou je to jinak..Ale to neni nejaka silena touha jit zpet, nam tu je dobre jen ta rodina chybi...

Ahoj Katko, zijes taky v Nigerii?? Jsem rada, ze me chapes, ze mame stejny pohled. A ja dekuji zase tobe za komentar ;)

Radunkaaa řekl(a)...

Psala jsem to u sebe na blogu s tou váhou - prostě si tam někteří vydělávaj tak, že seženou třeba i polorozbitou osobní váhu, stoupnou si s ní doprostřed ulice a prodávaj to jako službu, že se můžeš zvážit. Nevim kolik za to chtěj, asi to moc nebude...ale prostě se snažej přivydělat si všemožnými způsoby! :-O ;)

Katka řekl(a)...

Ahoj Moni ,
už skoro rok v Abuje .....až budeš mít cestu kolem tak se ozvi :-)

Monika řekl(a)...

Katy diky moooc ;)) A vy zase v Lagose, tady je to opravdova Afrika oproti Abuje, co jsem slysela ;) V Abuje zije Rogeruv bracha, pracuje tam pro jednu fabriku, co delaji nabytek..Gabka me uz o tobe taky rikala, hledala jsem te na fb, ale nemohla najit ;))

Katka řekl(a)...

Moni
Lagos je pro mne civilizace - obchody ,kavárny ,Spar a dokonce tam prý máte i KFC :-) Abuja to jsou jen úřady a staveniště , jinak nic :-)

na FB Katka Koťátková :-)