úterý 27. září 2011

Pred odletem .....

Tak jsem zase zpet. Sice jeste ne zpet v Nigerii, ale zpet tady na blogu. Uz pres dva mesice totiz prazdninujeme a tak na nejake psani zatim nebyl absolutne cas. Ale vezmeme to pekne po poradku...

Nigerijska viza nam nakonec za uplatky prodlouzili a my jsme byli radi, ze se nemusime ucastnit neprijemneho handrkovani na letisti.

Anicce jsme jeste stihli prodlouzit libanonsky pas, jehoz platnost byla rok, na dalsich pet let a cely tento proces trval na libanonske ambasade snad jen 10 minut, kdy vratny vybral penize a odnesl jeji pas, aby nas za pet minut odvedl k pani sekretarce, kde jsme podepsali dokument a odnesli si prodlouzeny pas, na kterem se bude dalsich pet let vyjimat fotka trimesicni Anicky ;)


Stihli jsme jeste oslavit Rogerovi narozeniny...


A taky Aniccine narozeniny, kdy svuj dort ozobavala v tradicnim nigerijskem kaftanku ;)


Nakoupili jsme spoustu suvenyru, ktere bohuzel museli zustat v Libanonu, kvuli omezenemu poctu kg v letadlech ceskych aerolinii a nasi vybavou na chladnejsi pocasi ;)




A pak na prelomu cervence a srpna, kdyz uz si vsechny nase kamaradky s detmi davno uzivaly prazdnin ve svych rodnych zemich, prisel take nas cas k odletu. Aby jsme se s Anickou nemuseli ucastnit ruznych prutahu a cekani na letisti, vyresila to za nas firma uplne nejlepe. Den pred odletem si prijela jedna pani jak pro zavazadla, tak pro pasy a druhy den rano jsme prisli na letiste, kdyz uz nase kufry putovali na pasu smer letadlo. Pani nas - bez nas, aniz by nas pracovnik za prepazkou vubec videl a identifikoval- odbavila a provedla VIP zonou a po 10 minutach ( i se zouvanim botu pred detektorem - nejaka novinka) jsme uz sedeli v odletove hale a tesili se na to, jak Anicka cely den nezamhourivsi oka, bude urcite v letadle alespon chvili spat...

Po pripoutani a vzletu to jeste vypadalo nadejne...


Za par minut ji vsak vzorne sezeni omrzelo, jelikoz v letadle je preci tolik veci na zkoumani. A tak se dalsich 7 hodin zmenilo pro nas ve zkousku na nervy.. Knourani, ze nemuze lozit po letadle vsude kam si umane. Rev, kdyz jsme ji zakazovali tahat za vlasy pana, co spal o sedadlo pred nama. Pan to nastesti bral s humorem, ale o to mene hyperaktivni Anicku chapala maminka sedici za nama, jejiz devitimesicni holcicka po celou dobu sedmi hodin vzorne sedela a ukusovala chleba, ktery zapijela mlekem. Kdyz se ji chtelo spat sama si povytahla polstarek a usnula a po vzbuzeni opet vzorne pokracovala v jidle. A tak podle sebe soudim tebe maminka hodne holcicky i pres nase ujistovani, ze Anicka prave dojedla vydatny obed uznala, ze nechce sedet, protoze ma hlad a zacala ji cpat ruzne dobroty. V momente kdy ale zjistila, ze nez jeji hodna holcicka sni jednu malou susenku letadlo uleti stovky kilomentru a do Anicky susenka zapadla behem sekundy a dozadovala se dalsich a dalsich a mezitim stejne stihla delat veci po svem, tedy nurat po celem letadle, jak my rikame na Morave, zanechala mila maminka krmeni nasi Anicky a nechala ji svemu osudu.. A tak Anicka nurala kde se dalo ;))))





4 komentáře:

Radunkaaa řekl(a)...

Haha, tak to vám vůbec nezávidím ten let!! To já vždycky proklínám ty cestující s dětmi, které neumí být chvilku zticha... :-P

Monika řekl(a)...

Radu ja drive taky ;))) Ted uz s nema soucitim ;))

L. řekl(a)...

diky za vzkaz na blogu, jo cestovani s batoletem to je radost...jeste mam v zive pameti....uffff

Monika řekl(a)...

L. nemas za co ;) Uz ted se hrozim zpatecni cesty z Frankfurtu do Lagosu pristi tyden ;))