pondělí 4. července 2011

V Africe nacerno aneb kdo to teda ma sakra tezsi

“Vase pasy” zazubi se zamestnanec cizinecke policie na lagosskem mezinarodnim letisti. Podavam mu muj cerveny a Rogeruv zeleny pas. Chlapik pomalicku listuje, zkouma kazdou stranku, kazde viza a kazde razitko. “Hm, hm Spanelsko, hm, hm Ceska republika, hm hm Emiraty, hm, hm oyibo ma penize co, hm hm oyibo ma residenci v poradku” zaklapne Rogeruv pas a vraci mu ho. “A co madam?” zazubi se znovu a s tou stejnou hlemyzdi rychlosti listuje mym pasem. “Aaa, aaa” udela pusou v Nigerii oblibeny zvuk, znacici neco objevneho, neco nepristupneho nebo prekvapiveho. “A to me teda rekni, co tu jako budes delat pul roku” klepe prstem na ma viza a culi se jako kdyby objevil Ameriku. “Zustanu tu s manzelem preci” odpovidam mu. “Aaa, aaa” kuli na me cerne oci a zacina psychicka bitva o to kdo ma silnejsi nervy. “Aaa, aaa s manzelem jo? Copak vam se nelibi nigerijske zeny?” otoci se na Rogera a snazi se protahovat cas stupidnima otazkama. “Kolik?” zeptame se na rovinu. Urednik odsune papiry ze stolu pod kteryma je schovana vyryta dira do stolu. Roger tam zasune stocenou bankovku a urednik vitezoslavne vezme razitko do ruky a na vedlejsi stranku platnych, nigerijskou ambasadou v Beirute vydanych a 500 dolaru stojicich viz, cvakne razitkem a dovnitr napise 2 mesice. Muzu tu zustat pouhe dva mesice, pak musim vycestovat a vratit se zpet.  “Dva mesice? Jak to ze dva mesice? Vzdyt mam viza na pul roku!” branim se. “Madam chcete projit s manzelem a nebo se sama vratit zpet do Beirutu?” zvedne vyhruzne prst a mavne na dalsiho v rade. “Taky z Libanonu? Aaa, aaa libanonci jsou velice stedri lide“ ozyva se za nami dalsi z jeho her, ktera povede k dnes uz nekolikatemu prostrcenemu balicku penez vyrezanou dirou ve stole.

Cekame na kufry, teda necekame, na co taky cekat dalsi hodinu nebo i daleko vic. Zavolate si nejakeho pikolika, kterych kolem vas postava nekolik, kdyz teda nehraje v rohu letiste v televizi fotbal a vsichni zamestnanci se nemackaji tam. Pikolikovi tak vrazite 1000 naira, 500 pro neho a 500 pro vykladace kufru z letadla. Ten utika k letadlu, rekne popis kufru a cislo a kufr mate do 15 minut na voziku, zatimco si ostatni jeste hoodne dlouho pockaji. Kdo nechce platit tak si pocka, to neplati jen na letisti, ale po cele Nigerii bohuzel. A dalsi kontrola a dalsi cekani na rulicku penez. “Co jsi me privezl k Vanocum z Oyibozeme?” ptaji se i mesic po Vanocich nebo rovnou na rovinu “Co pro me mas?” U poslednich dverich delicich zatuchle letiste stoji posledni chlapek aby zkontroloval vas pas a cislo vasich kufru. “Pas” usmeje se a vytoceny Roger odmitajici cekat dalsi stupidni otazky, protoze je jasne o co chlapkovi jde, mu vrazi do ruky 500 naira a rekne “ Tohle je muj pas.” Chlapik se uculi a rekne “Ty jses chytry clovek oyibo” a necha nas projit ven. Za 500 naira si tak nekdo muze nakrast kufru kolik chce. Venku pak za vama jdou k autu vsechna mozna i nemozna stvoreni co nechteji poctive pracovat a tahaji z vas penize. Jestlize nechcete problemy, platite. Beloch je preci bohaty. Nutno vsak rict, ze tyhle praktiky na letisti jsou mezi libanonci tak zname, ze nam firma pri kazdem cestovani dava asi 10. 000 naira na uplatky na letisti.

“Zase me zkratili viza” nadavam pak pokazde v aute. “Jak si to muzou dovolit? Vzdyt me to vydala ambasada, rikali, ze mam narok tu zustat pul roku, jestlize muj manzel ma pracovni povoleni  a vzdyt to mam i v pase napsane i cislo tve residence a pry to takhle libanonkam normalne delaji a staci to”  vztekam se zbytecne, protoze pri tehle korupci nema nikdo sanci s tim neco udelat. “Oni chteji prachy, protoze z tech co zaplatis na ambasade nic nemaji” rika me Roger. “Chovaji se jako by byli nejdulezitejsi zeme na svete a pritom by mohli byt radi, ze jim sem vubec jezdi turisti, kteri tu nechaji spoustu penez pri tech silenych cenach tady a jeste je okradaji. Ambasada dela problemy s vizama, musis mit milion papiru, kdyz sem chces jet a pak kdyz je za 500 dolaru dostanes jeste me je rozdeli po dvouch nebo trech mesicich. Copak si muzu dovolit kazdou chvili litat do Libanonu a zpet?” penim a za dva mesice misto toho abych odletela, firma plati dalsi penize za prodlouzeni mojich viz.

Ja vim, uz jsem o tomhle nekolikrat psala, protoze takhle presne to v nasem pripade probiha. Drz hubu a plat nebo te sem taky nemusim pustit, hraji s vami tuhle hru. A to oni opravdu muzou. O to vic jsem byla prekvapena naposledy, kdyz vsechno probihalo uplne ale uplne jinak. “Viza na rok dobre” bouchl chlapek razitkem a podal nam pasy. Na diru ve stole si samozdrejme ukazal, Roger zasunul prachy a sli jsme. Zadne cekani na kufry, ty uz byly na svem miste a cekaly na sve majitele. Letmo jsem prohledla pas a vidim jednicku, jako jeden rok, domnivala jsem se. Nevericne jsem kroutila hlavou, radovala se a pritom nechapala, ze to probehlo tak bez problemu. “Asi kvuli Anicce” rikal Roger “Asi nejsou vsichni stejni” branil je. A tim jsme na nas pas zapomeli az do vcerejska, kdyz jsem si tiskla letenky na prazdniny do Libanonu a Ceska a porad v nejake podezirave nejistote, kterou me tahle zeme uz naucila, ze by vsechno slo tak hladce, jsem ze zvedavosti do toho pasu nahledla. A ona je tam fakt jednicka, jenze hoooodne dole pod ni skoro neviditelnym pismem napsano MONTH. Takze ne rok, jak jsme si naivne mysleli, ale my dostali viza na jeden jediny mesic a od te doby jsme tu nacerno. V zivote by me totiz nenapadlo, ze viza vydane nigerijskou ambasadou na rok s poplatem 800 dolaru nam budou zkracena na mesic.  A zitra Roger pujde prodlouzit nas pobyt s tucnym uplatkem pro me i Anicku. Tahle se vydelavaji penize. Takze az me tu zase nekdo bude prosit o viza do Evropy a laterit jak je tezke se tam pro mistni dostat, jak jim to tam vsechno stezuji, odmitnu ho s tim, ze v jeho zemi to pro nas evropany neni vubec ale vubec lehci. A do te doby nez nam prodlouzi za stovky dolaru pobyt, tu s Anickou budeme belochy nacerno ;)

4 komentáře:

eM řekl(a)...

Mě osobně by mě, z téhle nespravedlnosti a těch podfuků kolem, mohl ďas vzít.

M.Amar řekl(a)...

Hezky napsano.... Kazda mince am dve strany, nejsme jenom "my" ti zli, tady v Evrope....

Radunkaaa řekl(a)...

To by mě z toho teda asi brzo kleplo, hlavně z té nespravedlnosti!

Btw, nechystáš se psát pokračování ze Španělska? Zmiňovala jsi i, že budeš psát o jakýchsi 'záhadách' co se vám staly.. ;-)

Monika řekl(a)...

Moni taky jsem se rozcilovala, Roger je uz zvykly a ja ted taky. Oni v tom libanonci umi chodit asi protoze oni jsou taky tak napul mezi Afrikou a Evropou ;))

M. Amar presne, jenze sem az tolik moc lidi jezdit nechce tak se to tak nevidi jako u nas. A v CR mas aspon pravidla, bude to takhle a takhle podle zakona, tady je to podle uradujiciho urednika kolikrat ;))

Radu ja uz to prechazim a nechavam na Rogerovi, stava se ze me takova ta o decko opecovavajici matka a on je ten kdo se stara o tyhle veci ;)) Radsi ;)) To pokracovani bych chtela dopsat a dotahnout to az do pritomnosti, me to hrozne bavilo to psat, a ty zahady, to byly spis takove zvlastni veci v Libanonu a Africe, ktere me hodne pomohly uvedomit si kdo jsem, ale urcite o tom napisu..