středa 13. července 2011

Najdza hvezdy v srdci - Iva Pekarkova


Muz, ktery ovlada slunce. Na svetlince v busi, daleko od vesnice, se mezi plantainovniky tyci osamely dum. Rodina, ktera si ho tu postavila, se uz pred lety odstehovala. Ted v nem bydli mistni - kluci se uculuji - a z housti se vynori seschly nahy deda. "Sorry," septa mi nas hlavni pruvodce, starsi bracha kluka, kteryho jsme zadali o doprovod. "Zapomeli jsme ti rict, ze nenosi kalhoty." 
   Snazim se byt cudna, ale neni proste mozne nespatrit obrovske brokos, ktere se mu bimbaji pod svrasklou zadnici.
  "Oblec si kalhoty," prosi ho pruvodci. "Je tady dama." On se skutecne oblece a potom stoji ve dverich te barabizny, rukou mava ze strany na stranu a posunuje po obloze modr. Mluvi jazykem,  kterymu ani Kenny poradne nerozumi -  je z kmene Urhobo a tuhle rec misi s jazykem benin a nejspis i se svym vlastnim jazykem, ktery si vymyslel docela sam.
   "Ovlada slunce," objasni nam kluci. "Kazdy rano mu poruci, aby vyslo, a kazdej vecer, aby zapadlo." Rikaji to trochu s usklebkem a trochu vazne. Nejsou si tak docela jisti, jestli je tenhle pan blazen. Nejsou si tak docela jisti, jestli skutecne slunce neovlada. Co kdyby mu jednou porucil, aby se zastavilo na obloze a prazilo nepretrzite po mnoho dnu, az by vsichni uschli zizni? Co kdyby mu jednou rano rekl, ze se tentokrat nemusi obtezovat - a zadny vychod slunce nebude? Kazdopadne jsou kluci na muze, ktery ovlada slunce, dost vlidni.
   Cim se tenhle pan zivi, to nikdo nevi, mozna si nasucho opeka plantainy, ktere mu tady vsude rostou, mozna je polyka za syrova. Ze by si rozdelal ohen, to tady jeste nikdo nikdy nevidel. Kdyby nebydlel tak daleko v busi, urcite by mu vesnicane tu a tam neco prinesli. Takhle mu nenosi nikdo nic, nikdo se sam do buse neodvazi. Zato tenhle pan ma pro strach udelano. V deset vecer, kdyz vsichni vesnicani sedi doma a vubec se jim nechce ven, pry tenhle chlapik beha po lese a z duchu, co tu litaj, si nic nedela. Nema ostatne co ztratit. Mel se ve sve risi stat obou - kralem, ale vladnout se mu nechtelo a saman z jeho vesnice se nastval. Navzdy mu zatemnil mozek, zije takhle uz buhvikolik let, nikdo ho nepamatuje jinak. Snad trochu krade na polich - ale i kdyby, nikdo se mu neodvazi postavit. Je mozna saman, mozna blazen. Kazdopadne je mistni rarita. 
   Odchazime a pan, co nechtel byt kralem, za nama cosi krici urhobsky a dal naviguje slunce po obloze.
   Za dve hodiny mu rekne, aby zapadlo.
   K dalsim atrakcim vesnice Ute patri dum, ve kterem se zitra bude konat svatba, farma, kde pestuji dva drave pary bez letek, a ostatne i dum nasich pruvodcu. Vyznacuje se kozou boxerkou, ktera se postavi kazdemu, kdo ji napadne, kdyby byl jakkoli velky, a tim nejobrovstejsim kohoutem na svete, zhruba velikosti pudla, ktery ma prave tak bojovou povahu.
   Dali jsme klukum celych pet se naira, prestoze si vubec o nic nerekli, a cestou z rudohnedeho blata jsme se probahnili zpet.
   A i kdyz tohle vsechno, co o tehle vesnici pisu, vam mozna vubec nepripadalo zajimavy, i kdyz jsme mozna navstivili jen uplne obycejnou "moderni"vesnici ( kde ani nebyly hlineny chatrce, ani tam netancili zmalovani valecnici v sukynkach z travy), tak me v tom okamziku pripadalo, ze se prede mnou na par hodin rozevrel docela novej, zaroven pratelskej a zaroven tajuplnej svet. Dalsi misto, kde bych chtela aspon par let zit.

Netradicni cestopis spisovatelky Ivy Pekarkove, tentokrat z nejlidnatejsi zeme Afriky, Nigerie.

Vyber si sve peklo
Clapek umre a prijde do pekla. Kdyz tam dorazi, zjisti, ze kazda zeme ma sve vlastni peklo. 
Nejdriv jde k brane nemeckeho pekla a pta se: " Co tu s vami delaji?"
"Nejdriv hodinu sedite v elektrickem kresle, pak hodinu lezite na lozi z hrebiku a potom prijde nemecky cert a cely den vas bicuje."
Chlapkovi se to vubec nelibi, a tak jde dal. Vyptava se v americkem pekle, britskem pekle, ruskem pekle, cinskem pekle, ale vsude dostane stejnou odpoved.
Konecne dorazi k nigerijskemu peklu. Pred nim stoji dlouha fronta hrisniku, snazicich se dostat dovnitr.
"Co tu s vami delaji?" pta se chlapek.
"Nejdriv hodinu sedite v elektrickem kresle, pak hodinu lezite na lozi z hrebiku a potom prijde nigerijsky cert a cely den vas bicuje."
"Ale to je uplne stejne jako ve vsech ostatnich peklech! Tak proc se vsichni chteji dostat prave sem?" divi se chlapek.
"Protoze tu vecne nejde proud, takze elektricke kreslo nefunguje. Hrebiky z loze uz davno nekdo ukradl a cert byval statni zamestnanec, takze sem dorazi, napise si prichod - a jde zase domu."


Žádné komentáře: