středa 6. července 2011

Cim ji uspat?

“Dej ji panadol, dej ji panadol, dej ji panadol” zni vzduchem jako mantra rada vsech moznych libanonskych teticek, kamaradek, znamych a neznamych, kteri nas nekolikrat denne pocti svou navstevou, jak je to v Libanonu zvykem. “Na co panadol?” ptam se nechapave. “Vsak ji nic neni, vzdyt je zdrava” kroutim hlavou a sklanim se nad dvoumesicni Anickou. “Na ty vetry prece, to ji ulevi a bude spat” radi me jedna z nich. “Panadol na vetry?” vykulim oci. “Joooo” zazni sborove. “Dvoumesicnimu miminku?” lapu po dechu. “Joooo” ozve se zase mistnosti.

“Dej ji panadol, ulevi se ji od te bolesti” radi me porad dokola, kdyz Anicka ve trech mesicich sem tam, jako vsechny ostatni miminka, zabreci. “Od jake bolesti zase?” ptam se uz vycerpane s pocitem spatne matky, ktera neni schopna vycitit, ze jeji dite necim trpi a naopak vsichni ostatni kolem vi presne co ji je. “Zuby lezou ji zuby” zni dalsi zhodnoceni zdravotniho stavu Aniccky, pri kterem do ni pry akutne musim nalit lzicku lepiveho sladkeho sirupu. “Zuby ve trech mesicich? Na ne ma snad jeste cas ne?”prohlizim Anicce dasna a ve zbytku me unavene mysli nadavam sama sobe, ze jsem preci jen mela jet rodit do Ceska do naseho klidu, kdy si kazdy dojde miminko prohlidnout a potichu zase odejde bez zbytecnych rad a otravnych pripominek a kdyz uz, tak neco tatkne podotkne a ne ze vam cela rozvrstvena rodina cely celicky den stoji za zady a kazdy vi vsechno uplne nejlepe, daleko lepe nez vy matka, ktera ma svuj matersky instinkt. “Jo jo zuby, protoze Anna Maria je inteligentni bude mit brzo zuby” zazni za mnou vestecka rada, ktera nejen predvida brzky prurez dolnich jednicek Anicky, ale take ve trech mesicich uz dokaze odhadnout jeji inteligenci a ja se nad tou odpovedi potichu dusim smichy.

Po priletu do Nigerie se me neuveritelne ulevilo. A prece jsem dobra matka pomyslela jsem si, kdyz to tu s ni zvladam sama, bez rodiny, bez babicek a kamaradek. Co potrebuji si vyctu v knizce, na internetu nebo se zeptam, ale nejsem bombardovana ze vsech stran dvacet let starymi, nevyzadanymi radami, jak a co mam delat. Ale spani se tu Anicce stejne o moc nezlepsilo. Uz od narozeni spi malo, nekdy ani nepotrebuje spat pres den a v noci stejne nemuze usnout. “Je to jeji charakter” rekla jsem uz nastvane kamaradce, kdyz me prisla navstivit a ja si jen tak posteskla, ze jsem v noci spala jen par hodin. ‘Ja pry byla taky takova” vysvetlovala jsem ji, co jsem vedela od mych rodicu. “Panadol, dej ji panadol” rypla me v mozku stara mantra pronesena kamaradkou. “Ulevi se ji a bude spat” pokracovala urcite dobre minena rada nevedoma toho, ze my v CR nejsme prasky az tak posedli a kdyz uz, tak radsi zkousime homeopatika. “Ne nedam. S vekem se ji to zlepsi a ted to musim vydrzet, to je jedine moje reseni” uzavrela jsem rec o Aniccine spacich nebo tedy spise nespacich manyrech.

“Co to je Baileys” pipla me vcera zprava na mobilu od te same kamaradky. “Alkohol” odepsala jsem ji v reakci na muj status na facebooku, na ktery jsem vypsala Aniccine prospane hodiny a se srandy dole pripsala “Mym resenim je : Baileys” Ten jsem si totiz ten den po nekolika letech koupila, protoze jsem na nej dostala chut a doma pomalicku ucucavala vedle Anicky v pozdnich hodinach skakajici po posteli, obdivujici kazdy knoflicek na mem tricku, kazdy obrazek v knizce, dirky na moskytiere a vse prozkoumavajici s takovym zajmem a aktivitou, ktere me jasne rikali, ze hodina jejiho spanku se jeste urcite neblizi. A tak jsem prechazela pipani mobilu a cetla uz snad po ste Jak se polamal mravenecek a Jak krtek ke kalhotkam prisel. Az pak za dlouho, kdyz se natrasani matrace pomalu a pomalu zmirnovalo az ustalo uplne a Anicka zacala pravidelne oddychovat ze spanku, vzala jsem si mobil, abych si precetla zmeskane zpravy. “Alkohol? Jses ty normalni? Ty ji davas alkohol? To je to tvoje reseni? Co na to Roger? Jak tak malemu decku muzes dat alkohol? Dej ji panadol, vzdy jsem ti to rikala dej ji panadol a bude spat.” Obratila jsem tedy do sebe sklenku ledem vychlazeneho vyborneho Baileys a pila a pila a pila, aby jsem usnula spankem nejtvrdsim a nezdalo se me o hnusnem detskem lepivem sirupu se jmenem Panadol.

9 komentářů:

Tereza řekl(a)...

Moc dobry! Tady je to uplne stejny, kazdy plny rad, jak s ditetem zachazet, co mu je treba sundat nebo zase naopak jak ho dooblect, hruza. Chapu, ze jsi rada, ze jsi od toho dal. Taky s prasky je to tu stejne, lide do sebe hazeji kde co a pripada jim to zrejme jako zdravi prospesne (prece, kdyz je to lek...)

Mimochodem, tak ja dam taky radu :). Na spani je dobra rutina, treba koupel, pohadka a spat, kazdy den ve stejnou dobu stejnym zpusobem. Nejde to hned, ale casem to pomaha, nebo tak nejak to alespon radime nasim maminkam s nespavymi miminky...

Manželka řekl(a)...

Já tě asi nepotěším, ale moje nespavé děti nespavými zůstaly až do školního věku (jak to bude dál, ještě nevím :) ). Ty starší odbouraly spaní přes den už v roce věku, usnou jen ve školce, kde působí síla kolektivu, a i to se muselo "lámat". Večerní usínání jsme posunuli z jedenácté hodiny na půl devátou za cenu toho, že vstáváme v půl páté ráno i o víkendech... atd. Koupel a rutina u nás taky nepomohla, vykoupané a pravidelně uložené děti byly schopné hrát si potmě ještě dvě hodiny po uložení, když já už jsem dávno spala :) . Jedině posunout hodinu vstávání... ale stejně se nevyspíš. Zato konečně pochopíš, proč v Česku dávají v televizi o víkendech kreslené pohádky od půl šesté ráno nebo tak nějak.

Monika řekl(a)...

Terezo diky, ale prave nam ta rutina taky nepomaha. V sedm ji okoupu, pak ji ctu, sice tomujeste nerozumi, ale smeje se a dela ksichtiky, a ona pak ozije, ze proste nemuze usnout a pritom byla uplne vysilena. Nebo zaspi na pul hodky a pak tu s ni sedim do dvanacti nebo jedne a rano stejne vstava mezi sestou a sedmou. Ted jsme meli i dva tydny, kdy jsme si pravidelne od tri od rana do sesti hrali v obyvaku, protoze proste byla absolutne vyspana a to usinala az treba kolem desate. Rikala jsem si, ze kdyz zacnu chodit do materskeho centra tak bude unavena, tak tam trikrat tydne dopoledne zajdeme a ona se nezastavi a z toho je tak hyper, ze nemuze usnout ani po obede a jeste vecer jde spat pozde. Usina tim stylem, ze jeste trepe nohou ve vzduchu :) A ty prasky to je kapitola sama o sobe a v Nigerii je to jeste horsi, to na vsechno antibiotika, ale zase kvuli tem infekcim tady to delaji pro jistotu..

Manzelko a ty to mas jeste vickrat jak ja ;) My taky nekdy zaspime drive nez mala. Dame ji mezi sebe a dam ji tam hracky a ona si hraje a hraje ani nevim v kolik usnula ;) A to s tim odbouranim spani pres den se nam taky prave deje, nevim jestli je to tim materskym centrem kam ted chodime, ze se vrati hyper a nemuze usnout nebo proste uz pres den spat nepotrebuje a kdyz uz tak jen asi dvacet minut. Ona teda od malicka mela reflux a kdyz usnula tak i treba hodinu po jidle i kdyz mela podlozenou postylku se zacala dusit a to tak, ze jsem ji musela nekolikrat obracet nohama nahoru jak to nemohla rozdychat, a tohle ji, i kdyz uz ne v takove mire, ale prece, trva do dnes, takze to ji mozna i rozrusovalo. Nemas s tim zkusenosti s detma? Kdyz byla malicka tak dat ji najist byla pro me hruza, kazdy hlt odkuckala. A taky si myslim, ze se ji to asi vekem moc neupravi, ja taky ozivam az vecer, cely den jsem absolutne unavena a v noc bych pak dokazala celou procist..

Georgie řekl(a)...

tyjo, tak to ti nezávidim. Nesnášim, když mi někdo furt hustí nějakou radu, kterou nechci použít, která se mi nezdá.
Já jsem taky nikdy zvlášť nespala po obědě, pamatuju si, že jako dvouletá, když jsem chodila chvíli do školky, tak jsem s tím měla problémy. A celý dětství jsem se v sobotu probouzela v 5-6h ráno, i když jsem šla třeba spát pozdě.
Časem se to zlepšilo a teď se probouzím mezi 8-9h. Abych spala až do 11h, tak to musím být vážně šíííleně unavená.
Takže jak to udělat, to ti neporadím.. ale asi to je normální :)) (tak si říkám a začínám se děsit, jaký budou moje děti :D )

Monika řekl(a)...

Jiri diky, ja si taky myslim, ze je to dano i temperamentem.Anicka neni z tech miminek, ktere posadis do kouta a za chvili je tam najdes, jak nektere vidivam v Materskem centru. Deti v jejim veku si tam mlati hodinu do kostek a maminka si vedle na matracce cte a Anicka obliza dokola ty tri propojene mistnosti a nezastavi se a ja jsu zpocena jako kdybych behala desetitisicovku ;)) No a doma si pak chce dal hrat, nebo spis lozit a objevovat, protoze hracky ji zatim vubec nezajimaji, a kdyz se budi tak se vstava s usmevem tak ji to asi staci..Ji ted nakoupim v CR pohadek na rano a bude ;))

Anonymní řekl(a)...

A když jsi Mony čekala Aničku,kdy jsi chodila spát?Ségra celé mateřství proležela a prospala a pročetla,puštěla si muziku.Když Martinku dovezla z porodnice od prvního dne spala celou noc,samo na kojení se na chvilku probrala.To nikdo nevěří.Spávala i po obědě a dnes dokáže prospat půl dne...:-)) Tak to zkus u druhého taky tak..:-) MŠ

Georgie řekl(a)...

jo, to je pravda, slyšela jsem, že děti mají režim ak, jako to bylo v těhotenství. Že pokud jde matka spát okolo půlnoci a vstává pozdě ráno, tak to tak to dítě taky má. Minimálně u mýho synovce to tak myslim je. Ale zase taky každý pravidlo má svoje výjimky. Nevím...

docela by mě zajímalo, jak to teda děláte s těmi jazyky. Myslím, že jsi tu jenom psala, jak se na ní chystáte mluvit, ale nepamatuju si, že by jsi psala, jak to teda teď chodí v realitě. Ty na ní mluvíš česky, s manželem španělsky, on svoji řečí a tu nagličtinu jste tam už nějak zapojili, nebo to bude časem? :)

Monika řekl(a)...

Jooo holky tak to je fakt, ze jsem chodila spavat kolem druhe v noci, ale zase jsem nevstavala uz v sest rano ;) Mala asi vytusila, ze ji tu pomlouvam, tak tento tyden je to lepsi ;)

Jiri o tech jazykach jeste napisu, to je kapitola sama o sobe ;)) Ale jedeme ctyri, ja cesky, Roger arabsky, pomocnice anglicky a my spolu spanelsky. Nejvice slysi pres den cestinu a anglictinu, arabsky malo, protoze Roger pracuje do noci, tak uvidime jaky gulas z toho vznikne ;))

L. řekl(a)...

chacha...jdu koupit do zasoby panadol :)))