pátek 10. června 2011

Vsechno je jinak IV

Roger ma novou praci

Firmy Rogeroveho bratrance se rozrustaji, pribyvaji novi zamestnanci a pribyva novych projektu. Do minuleho roku Roger pracoval na nekolika vecech, tim nejdulezitejsim bylo ucetnictvi vsem firmam, dale pokracoval hledanim produktu pro dovoz do hotelu a stavebnich firem (praci, kterou delal uz v Dubaji) a zacal rozjizdet novy projekt a tim je cisteni odpadnich vod. Nova prace mu zacala zabirat stale vice a vice casu a proto prenechal cast ucetnictvi novemu zamestnanci Parwinovi, indovi, ktery uz v Lagose nejakou dobu zil. Ne tak jeho kamarad, ktery vcera priletel z Indie aby Parwinovi pomahal a z Rogera tak konecne spadlo ucetnictvi cele a nova firma tak mohla prejit pod jeho kontrolu. Prestal tedy vysedavat v kancelari a cele dny travi venku. Zhani zakazky, jedna s majiteli, s inzenyry, s delniky, ale take napriklad s ministrem zivotniho prostredi, od ktereho firma dostala specialni cenu a naposledy treba i s Obou of Lagos, kralem Lagosu, u ktereho momentalne vyhrali konkurz a od pristiho tydne zacnou pracovat v kralovskem palaci. Byl s nim ale take natocen rozhovor pro mistni televizi o dulezitosti cistoty odpadni vody ve meste a dalsi rozhovor vysel i v lagosskem specializovanem magazinu. A Rogera nova prace nesmirne bavi, bodejd by take ne, kdyz se dostane na mista, kam by se s ucetnickou praci nikdy nepodival a navic ziska dobrou praxi jak v praci tak i do zivota.

V Lagosu neexistuje mistni kanalizace, stejne jako tu neexistuje mistni vodovod a spousta ostatnich, pro nas samozdrejmych, veci. Jdou tu jakesi prikopy po stranach silnice, ktere jsou zakryty betonovymi panely (ne vsechny a sem tam do nich treba i nekdo spadne) , tyhle prikopy by vsak meli slouzit na odvadeni destove vody, jenze hodne mistnich chytraku na ne potajmu napoji sve trubky na odvadeni odpadu ze zachodu, a tim samozdrejme dojde k tomu, ze bud v jednom pripade vsechny tyhle fekalie odhazi do mistni zatoky a pote do oceanu, a v druhem castejsim pripade, ze se prikop ucpe a vsechen tenhle “odpad” zustava ve meste. Firma pro kterou Roger pracuje tak instaluje cisticky odpanich vod, ze kterych se pak do prikopu odvadi jen cista, nezavadna voda. Cisticky tak pracuji na stejnem principu jako cisticky u nas v Evrope jen nejsou urceny pro cele mesto, protoze to v Lagosu zatim mozne neni, ale alespon pro mistni hotely, nemocnice a ostatni vetsi objekty, ale stejne tak i pro domy, jestlize si to majitel preje. Zajem o cisticky kupodivu je, a spise je to i tim, ze by mel vyjit nebo mozna uz vysel novy zakon narizujici vetsim objektum cisteni odpadove vody. Takze ti co nechteji platit kontrolujicim, zkorumpovanym urednikum vysoke a caste uplatky si cisticku vody radsi poridi.

A pro nas to znamena jedine. Vyresila se tak otazka jak to bude do budoucna a prozatim zustavame v Nigerii na dobu dlouhou neucitou.

úterý 7. června 2011

Nedelni cvachtani

Roger pracuje sest dni v tydnu od rana do noci, takze na Anicku mu bohuzel nezbyva tolik casu kolik by si pral. O to vice se ji to snazi vynahradit v nedeli. A jelikoz v Lagosu neni moc mist k vyziti, a pro deti uz vubec ne, stali jsme se alespon cleny jednoho hoteloveho resortu, kde travime ten pro nas jediny volny den v tydnu. A Roger Anicku z ruk nepusti a to doslova ;)

A plaveme ;)










Unavena po narocnem dnu ;)

sobota 4. června 2011

Oyibo baby jedeeee

“Oyibo baby jedeee” slysime kazde rano pri prochazce kolem nas. “Oyibo baby se vezeeee” volaji deti a utikaji se podivat na Annu Marii lebedici si v kocarku. Nevim co vyvolava vice zvedavosti, zda bile dite, nebo ten kocarek. Nejspis vsak oboje. Mozna tyhle deti, bydlici v drevenych chysich, postavenych vedle na mistni pomery velice drahych, cihlovych domu, kde jejich rodice pracuji jako posluhovaci, ridici nebo kuchari, vidi bile dite v kocarku poprve. Kocarek samozdrejme muzete v Lagosu koupit, narazila jsem na ne v nejznamejsim lagosskem obchodnim centru Shoprite, predrazene a zajite prachem, jak dlouho uz tam stoji. Na co totiz kocarek v Africe, ze jo, kdyz se s nim muzete prochazet akorat tak v tom obchodnaku, nebo na ulici v rezidencnim centru a to jeste musite uhybat jedoucim autum a blaznivym ridicum motorek. Navic mesicni plat napriklad pomocnic v domacnosti nedosahuje ani na desetinu ceny kocaru a pro pracujici nigerijky je stejne nejpohodlnejsi uvazat si dite na zada. Jak by se totiz dostali s kocarem do mistnich autobusu, ktere jsou spise jako nase dodavky, jen se vyhodi sedadla a daji se tam drevene lavice, aby se na ne veslo co nejvice lidi, nebo jak by asi takova africanka chodila s kocarem po ulici, kdyz tu nejsou chodniky a doprava je silena a silnice sama dira. Kocary tu vidivam spise u evropanek a prave jen v tom vyse zminovanem Shoprite nebo u libanonek, ktere na detskych party nechavaji sve deti v kocarku spat. K prochazkam jako v Cesku tu kocarky neslouzi. My ale mame diky Bohu tu vyhodu, ze bydlime v dobre casti Lagosu v residencni casti Lekki, kde je docela bezpecno a tak se kazde rano muzeme s Anickou vydavat na nase kazdodenni prochazky.

“Oyibo jak se ti dari?” smejou se deti, ktere nechodi do skoly a musi pomahat rodicum treba s prodejem jidla, a prosi zda by alespon mohli na chvili tlacit kocar. Ty odvaznejsi si sahnou na Aniccinu bilou kuzi, aby se presvedcili, ze Oyibo baby je opravdu zivy tvor a ne nejaky duch s pover, ty stydlivejsi se usmivaji a klopi oci, ale najdou se i takove, ktere vykuli oci a propuknou v srdceryvny plac vystraseni snad belochem. Ne tak ostatni zamestnanci predevsim hlidaci sousednich domu, kteri Anicku uz znaji. Sedici kazde rano, pred branami domu, cekajici na prochazejici zeny, ktere jim na svych hlavach prinesou nadoby se snidani a volajici “Anna Maria dobre rano! Anna Maria jak jsi se vyspala? Anna Maria chces kousek chleba kamaradko?” a tehotna prodavacka v mistnim stanku, neboli drevene boude prodavajici nejruznejsi susenky si prijde na Anicku sahnout a potajmu si preje, aby se ji narodilo taky zdrave dite, to prvni ji totiz zahadne po porodu zemrelo. Miluji tyhle ranni prochazky, plne vykriku, smichu a obycejne lidske radosti a mistni prodavacce ze srdce preji, at se ji brzo narodi opravdu zdrave dite a Anicka tak bude mit na ulici o jednoho Oyibo babies obdivovatele navic.







čtvrtek 2. června 2011

Pisek a pena - Chalil Dzibran




Jeste vcera jsem se domnival, ze jsem zlomkem zachvivajicim se bez jakehokoliv rytmu ve sfere zivota.
Nyni vim, ze tou sferou jsem ja, a ze cely zivot se rytmicky zachviva ve mne.

Kdyz procitli, rekli mi : "Co jsi ty a svet? Ty v nem zijes, ale jen jako zrnko pisku na nekonecnem pobrezi nekonecneho more."
A ja jsem jim ve snu odpovedel : "Ja jsem nekonecne more a vsechny svety jsou jen zrnky pisku na mem pobrezi."

Prava podoba druheho cloveka neni obsazena v tom, co vam o sobe prozrazuje, ale v tom, co vam nemuze prozradit.
Proto chcete-li mu porozumet, nevenujte ani tak pozornost tomu, co rika, jako spise tomu, co nerika.


Knizka vznikla zasluhou Dzibranovy pritelkyne Barbary Young, ktera svedomite zapisovala vse, co Dzibran vyslovil v rozhovorech s ni, prateli, kteri ho v atelieru navstevovali nebo pri jeho umelecke tvorbe. Kdyz mu navrhla publikaci knihy usmal se a pronesl, ze by to bylo jen trochu pisku a peny. Barbarin napad ho pak ale zaujal a tak ji sam zacal davat popsane utrzky. A tak roku 1926 vysla kniha Pisek a pena s podtitulkem Knizka aforismu.



Je tomu davno, co zil Clovek, ktery byl ukrizovan proto, ze velmi miloval a byl velmi milovan.
A je zvlastni, ze jsem ho vcera trikrat potkal.
Poprve zadal straznika, aby nezaviral do vezeni prostitutku;
podruhe pil vino s jednim vydedencen;
a potreti se utkal v chramu na pesti s poradatelem zapasu.

Jednou jsem mluvil s potokem o mori a potok si myslel, ze mam bujnou fantazii.
A jindy jsem zase mluvil s morem o potoku a more si myslelo, ze jsem zlehcujici pomlouvac.

Kdybychom nekladli takovy duraz na vahy a miry, stali bychom se stejnym uzasem pred svetluskou jako pred sluncem.

Jednou mi rekli : "Kdybys znal sam sebe, znal bys vsechny lidi. "
A ja jsem rekl: " Teprve az poznam vsechny lidi, budu znat sam sebe."

Ano, nirvana existuje,
Nirvana je, kdyz vyvadite ovecky na zelenou pastvu, kdyz ukladate dite ke spanku, a kdyz pisete posledni radku sve basne.

Vzdycky jednou za sto let se v jedne zahrade mezi horami v Libanonu setka Jezis z Nazareta s Jezisem krestanu. Dlouho tam spolu rozmlouvaji.
A kdyz Jezis Nazaretsky odchazi, vzdycky rika Jezisi krestanu : " Mily priteli, bojim se, ze my se spolu nikdy neshodneme."