pondělí 30. května 2011

Verite na zazraky?

Verite na zazraky? Libanonci ano. A nejenze na ne veri, oni zazraky zazivaji. Vira v Libanonu je stale tak silna, ze se kazdou chvili setkavate s lidmi, kteri vam tvrdi, ze ten a ten svaty jim vylecil tu a tu nemoc, nebo jim dal dite. Dukazem toho jsou vzdy davy lidi kazdou nedeli v ruznych klasterech, hlavne v tech, kde spocivaji ostatky libanonskych svatych. Ale do kostela se nechodi jen v nedeli. Nektere zeny, predevsim starsi generace, ktere jsou v domacnosti, navstevuji kostel treba kazdy den. Modli se za zdravi sve rodiny, za sve syny a dcery zijici v zahranici a za spoustu jinych prani a raduji se, kdyz jsou vyslyseny. Asi by jste nenasli domacnost, kde by nemeli obrazky svatych a krize po celem dome. A tak vam kazdy dava svecenou vodu, oleje a kadidlo privezene z klasteru nebo ruzence z poutnich mist. Na poutni mista nechodi libanonci jen v Libanonu, ale poradaji zajezdy i do zahranici. Santa Fatima v Portugalsku, Lourdes ve Francii nebo Medugorje v Bosne a Herzegovine patri mezi nejoblibenejsi. Libanonska delegace z Miziary, vesnice odkud Roger pochazi, nesmela chybet ani pri nedavnem blahoreceni byvaleho papeze Jana Pavla II.

Vira v Boha je tak silna, ze je i absolutni soucasti reci - arabstiny. Napriklad jestlize neco planujete a oznamite to ostatnim, odpovi vam vetsinou slovicky Nshallah, Hamdallah, Iza Allah Rod, ktere by se dali prelozit jako jestli Buh da a jsou to opravdu jedny z nejpouzivanejsich slov a to jak mezi krestany, tak i mezi muslimy, protoze jak uz jsem tu jednou psala arabske slovicko Allah neznamena v prekladu do cestiny nic jineho nez Buh. Zamerne jsem take napsala, ze libanonci veri v zazraky a ne libanonsti krestane, protoze napriklad nejznamejsi libanonsky svaty Charbel vykonal zazraky i na muslimech a jestlize se pojedete podivat na poutni mista v Libanonu, zarucene tam vzdy nektere muslimy potkate.

I napriklad Prazske jezulatko je v Libanonu snad znamejsi nez v Cesku. Kdyz jsme ho tetickam z Prahy privezli jako suvenyr, necekali jsme jak budou nadsene. Jedna z nich si pozvala pana farare, ten ji sosku posvetil a k Jeziskovi za par stovek z ruskeho obchodu se chodily modlit tetiny kamaradky. Modliteb pry totiz nikdy neni dost, a zazraky se deji kazdy den, rekla me teticka. A jeden takovy zazrak se pry prave stal.

Minuly vikend ze soboty na nedeli, kolem dvanacte hodiny v noci, poprve spatrili na nebi u poutniho mista Harissa obraz Panny Marie. Pocasi je momentalne spatne, obloha je zatahla, prsi a jsou bourky. Obraz je ale pry velice citelny. Na chvili vzdy zmizi a pote se opet objevi a jeste dnes tam byl, rekl me Rogeruv bratranec, ktery se na Harissu jel podivat. Videoprojekce, podvrh nebo odraz sochy Panny Marie z Harissy do mraku, rikaji jedni. Zazrak rikaji druzi. A uz druhym dnem se sjizdi verici na "zazrak" podivat.






sobota 28. května 2011

Zivot je skola

Mark je jednim z nasich nejmilejsich pribuznych. Uz od malicka se s nim zivot nemazlil a tak kdyz mu bylo ctrnact let musel zanechat studii a odejit pracovat za otcem do Nigerie, aby pomohl matce s vychovou dalsich dvou sourozencu. Otec se k rodine skoro vubec nehlasil, takze Mark prevzal odpovednost za celou svou rodinu. Zacal od tech fyzicky nejtezsich praci a velice se mu darilo. Mozna to bylo jeho pracovitosti a mozna taky snem stat se bohacem, za kterym si tvrde sel. Po par letech v Lagosu dostal praci v kancelari a po dalsich par letech si zalozil svou firmu. Spousta zbozi v te dobe byla stale nedostatkova a bohati lide si radi kupovali dobroty privezene ze zahranici, takze jeho obchod nadmiru prosperoval. Mark bohatl a zakladal dalsi a dalsi firmy v ostatnich zemich zapadni Afriky. Ve triceli letech se z nej stal milionar, ktery vlastnil firmy uz nejen v Africe, ale take v Jizni Americe, Spanelsku ale i ostatnich zemich sveta. Splnil se mu davny sen, byl bohaty, moc bohaty. Ted nejenze mohl zabezpecit svou matku a nadale pomahat svym bratrum, ted mohl pomahat cele rozvrstvene rodine, ba co i ostatnim lidem ve vesnici. Skupoval byty po celem svete, vlastnil nejnovejsi, nejrychlejsi a nejdrazsi auta, cestoval na mista o kterym by se ostatnim mohlo jen zdat, mel pratele mezi politiky a mezi popularnimi lidmi z celeho sveta, mel to, co si vzdy pral a mnohem, mnohem vic.

“Zivot je moje skola” rikaval, kdyz jsem se ho ptala, kde se naucil plynule mluvit anglicky, francouzsky a spanelsky. “Zivot je moje skola” rikaval, kdyz nam volal jeden tyden z Australie, druhy tyden z Ciny a treti tyden treba z Venezuely. “Zivot je moje skola” opakoval porad dokola, kdyz nam vypravel o setkani s Dalajlamou na jeho prednasce v Dharamsale, nebo o meditacich v ashramu Osha v Pune, a taky o tom jak si zrizuje spiritualni lazne ve Spanelsku. Materialni zivot ho tak nasytil, ze zatouzil po tom spiritualnim a tak se zacal setkavat s nejznamejsimi “mysliteli” a spisovateli dnesni doby. A vzdy, kdyz nas prisel navstivit, nam o tom vsem vypravel. Stihly, dobre obleceny, vzdy upraveny a zenami obletovany Mark se u nas uzazoval do kresla, aby nam hodiny a hodiny vypravel o tom, co se zrovna naucil a o tom, co je v zivote nejdulezitejsi. Mela jsem rada tyhle rozhovory, jeho zivot byl tak odlisny od zivota obycejnych lidi, jeho zivot byl jako nekolik zivotu ostatnich lidi, a presto nezavidenihodny. Casto nam vypravel o stesti, jake cesty k nemu vedou a jak ho nalezt a take o lasce, te nejvyssi, nejcistci, vseobjimajici lasce, ktera je absolutnim smyslem zivota a my citili, ze stesti a laska je prave to, co mu v zivote chybi. Jedno manzelstvi ztroskotalo a deti, ktere zustali daleko postradal. Druhe manzelstvi zalozene spise na vypocitavosti jeho manzelky, kterou kvuli jejimu dokonalemu divadlu o zajem jeho osobnosti, ctete penezum, nedokazal odhalit drive. Rozvadet se uz nechtel, mel s ni dalsi dite, ale stejne ho to neodradilo od setkavani s dalsimi zenami, osudovymi, jak rikaval.

A pak se mu jednoho dne nikdo nedovolal. Telefon zvonil nekolik dni az ho Mark vycerpany neustalym bombardovanim sms, co se s nim deje, vypnul uplne. Rezignoval na hledani stesti, na hledani lasky, ve kterou stale pevne veril, a taky rezignoval na neustale pujcovani penez lidem, kterym nebylo trapne prijit s prosikem o nove auto, protoze model, ktery jim Mark koupil pred dvema lety, uz neni IN, nebo lidem, kterym nebylo ani trosicku trapne zebrat penize na letenku prvni tridou, vzdyt prece chapes, jak ta ekonomicka trida je nechutne uzka, kam bych si asi tak natahl nohy, nebo lidem na nove saty a hostiny neuveritelnych rozmeru, aby se oni hostitele mohli pysnit, co dokazali, ale ze to bylo za cizi penize, to uz nikdo vedet nesmel. “Natahnes prst a urezou ti celou ruku. A kdyby jenom ruku, sezerou te za ziva celeho, ani chlup - dolar, po tobe nezbude” rekl nam, kdyz se dostal z nejhorsich depresi. Ztahl se ze spolecnosti, ale pohrouzil se jeste vice do sveho spiritualniho sveta. Cele dny meditoval, jedl zdrave, cvicil a dusevne se cistil. Kazda jeho navsteva byl rozhovor o nejakem novem smeru, ktery prave nalezl, kazdou jeho navstevou jsme se dozvidali o jmenech uznavanych ci mene znamych guru, kteri vas pry zarucene dovedou ke stesti a dobremu zivotu, rikaval nam, co o sobe rikaji oni. Kazdy jeho guru mel svuj pohled na svet, kazdy jeho guru mel svou vlastni cestu, kterou si velevazene prosazoval v dnesni “spinave” spolecnosti, a jen jeho cesta byla nasledovanihodna. Jezne tech guru bylo nekolik, a taky nekolik jejich cest. Ale ktera cesta je ta spravna, videli jsme, jak se honi Markovi hlavou. Ale copak nejaky guru muze vest vas zivot, kdyz vyrustal uplne za jinych podminek s uplne jinym ucelem tady na zemi, rikali jsme si my s Rogerem. Copak se da nasledovat urcita osoba a uplatnovat jeji zivot na nasem zivote? Copak nejsme jedinecni sami o sobe? Copak nejsme guru sami sobe? Copak nas zivot neni take prikladem? A tak cim vic se Mark snazil najit sve stesti v zivote, tim vic mel Roger o nej obavy. Az do nedavne doby.

“Jsem v Lagose. Dojedu vas dnes navstivit” volal pred par tydny Rogerovi. To odpoledne se na nas ve dverich usmal jemne zarostly a jeho par kilo navic mu moc sluselo. “Co se stalo? Kde je ta uzkostlive strezena hubena postava” zeptal se Roger se stipavou ironii v hlase, aby ho popichl. “Nalezl jsem novy zivotni smer” usmal se Mark. “Uz zase?” zakroutil hlavou Roger. “Jo uz zase, ale tentokrat je to definitivni. Sednete si neco vam reknu” opet se usmal a my jsme se pohodlne uvelebili do kresla, aby jsme mohli zase hodiny a hodiny poslouchat v cem nasel Mark sve zivotni stesti. “ No moc se tak neroztahujte nebudeme tady sedet dlouho, pujdeme ven, zivot se ma totiz prozivat a ne prokecat a promyslet” uzemnil nas. “A tva nova zivotni filozofie?” zeptala jsem se jej ja a cekala jsem uhlazene vypraveni o tom, kde zase byl a co zase slysel. “Ta je velice jednoducha” odpovedel me. “VYSRAL JSEM SE NA VSECHNO!” dodal hlasitym hlasem a zalikajicim se smichem. “Na vsechno, uplne na vsechno” chechtal se dal. “Na vsechny ty meditace, na jogu, na cviceni, na zivotospravu, na premysleni o zivote, smrti a o Bohu. Vysral jsem se na minulost, kterou stejne uz nezmenim a vysral jsem se na budoucnost, kterou stejne neovlivnim. A to je uplne ta nejjednodussi filozofie sveta, ktera opravdu funguje. Ziju pritomnosti vis. Problemu mam kvuli mezinarodni krizi nad hlavu, spousta mych firem zkrachovala, ale me je to jedno, co taky nadelam, tohle je zivot, dulezite ale je, ze jsem zdravy a ziju, tak budu delat vsechno proto, aby ten muj zivot mel nejaky smysl. V zivote musi byt rovnovaha ta jak se ztrati, tak ma clovek problem, a psychicke utrpeni je daleko horsi nez to fyzicke to me ver. Uz nedelam veci, protoze jsou zdrave nebo ze me nejak dusevne posunou, protoze to nekdo rika, ted delam veci protoze me bavi. Kdyz nebudu mit cas na cviceni jogy, jen protoze jsem pracoval, neznamena to, ze jsem dusevneji na nizsi urovni, na tu nizsi uroven se dostanu, jestlize si to budu sam o sobe myslet. A nezapomente myslenky, to je to co nas ovlivnuje, jestlize si budu myslet, ze kdyz nebudu jist zdrave tak budu nemocny, tak opravdu onemocnim. Clovek je svobodny a kazda nase cesta je uplne jina, zavisla jen a pouze na nas a ne na nekom, kdo nam kaze o sve ceste. Jak muze nejaky mnich zijici cele roky v klastere v celibatu kazat o sexu a manzelstvi a detech? Jak muze nekdo, komu otec predal prosperujici firmy kazat o tom jak dojit v zivote k bohatstvi? Nikdo nemuze kazat nic a kazdy si musi tu svoji cestu najit sam. Jen my jsme sami sobe prikladem a poucenim. Jen na nas zavisi nas zivot budouci, protoze jen ja jsem zodpovedny za svuj zivot. Vite jen, co me trvalo naucit se odrict pomoct vsem tem prizivnikum, co na me viseli, kdyz kazdy guru hlasa pomahejte? Ale jak mas poznat, kdo tu pomoc opravdu potrebuje a kdo ne? Nene zavrit se jen do spirituality a meditovat kazdy den je jako bys o zivote cetl, ale nezil ho. Dotykas se veskerych tech vyssich veci, ale nemuzes si je opravdu ohmatat. Copak tim, ze si sednu pod stromem v Indii nakrmim svoji rodinu? A ze nedosahnu nirvany? Pro me je nirvanou to, ze se rano vzbudim do krasneho dne, nebo kdyz slysim smich ditete. Zit je hrozne jednoduche a my pritom hledame stesti na nejruznejsich krizovatkach. Zivot dava neco za neco, zivot ma vzdy dve strany, zivot je vzdy padesat na padesat ale zalezi na tobe, kam se priklonis. Byt milionarem neni v zivote zadna vyhoda, nezaruci ti nic, naopak ti sebere vsechny cesty ke snum, ktere chces uskutecnit, protoze mas najednou tolik penez, ze vse si muzes splnit ted hned. A pak si plnis sny, a hledas se a hledas, az se v tom hledani uplne ztratis jako vetsina tech guru, co hlasaji, ze uz objevili veskerou pravdu zivota a pritom nevi, ze opet stoji na samem zacatku cesty, protoze ve svem kralostvi je kazdy chytrakem, ale dat takoveho znalce zivota do jine zeme, do jine spolecnosti a kultury zjistil by, ze neobjevil nic a ze je opet na zacatku. Zivot je totiz neuveritelna a nevycerpatelna skola informaci a to je to, co jej dela krasnym, to je to proc je krasne zit” zamyslel se.

A vcera vecer kdyz se Roger vratil z baru, kde byl s Markem me rekl, ze mu tahle filozofie zatim vydrzela a ze je to poprve v zivote, co jej vidi opravdu stastnym.

Prekvapeni v okne ;)

Tak tohoto lizarda jsem nasla predevcirem v okne koupelny. Okno bylo otevrene z venku a on si tam visel na sitce na komary, na DERAVE sitce. Dnes uz tam nebyl a ja doufam, ze vylezl ven a ne dovnitr, ale stejne jsem cely den naslapovala jako baletka ;)

sobota 7. května 2011

Zahada perovek a kulichu vyresena ;)

Neni to davno, co jsme s Gabinou resily to, proc v Nigerii, kde je kazdy den horko k nevydrzeni, si uvazuji matky na zada deti teplou dekou larisou a na hlavu jim nasadi kulicha. Smaly jsme se jim, tukaly si na celo a nedovedly jsme si absolutne predstavit, ze v tom 35C horku by jsme si na sebe oblekly neco jineho nez letni saty.

Deti s kulichama nas tak zaujaly, ze jsme o tom verejne plkaly na facebooku a Gabina o tom napsala clanek na blog. Chtely jsme za kazdou cenu prijit na to proc. Proc ta tlusta deka a proc ten kulich na hlave. Nicmene to nejsou jen deti, kdo takhle v Lagosu chodi navleceny. Deti se nemaji jak branit, protoze je to matka, kdo rozhoduje o jejich odevu, ale oni takhle obleceni chodi i nekteri mistni obyvatele. Takze zatim co vy cerveny, rozehraty, zpoceny a ulepeny Oyibo sedite v aute a lapate po chladnem vzduchu z klimatizacky, venku se prozene sem ta nejaky muz v perovce a kulichu. Zeny jsem tedy takhle navlecene jeste nevidela.

“Treba jsou ty deti nemocne” napsala me jedna kamaradka uvahu jejiho nigerijskeho muze a ja ztlumila klimatizacku, protoze se me zdalo, ze je nastavena nejak silne. Vecer jsem ji pak nastavila na minimum a na druhy den, kdyz mela Anicka porad studene ruce, jsem ji vypnula uplne. “Ta klimatizacka nejak blbne” hlasila jsem Rogerovi a sla si prevlect saty za tricko s rukavem a rifle. “Proboha snad ti neni takova zima?” smal se me Roger vecer u televize, kdyz jsem si natahovala ponozky a prikryla nas dekou. “No praveze je. Asi budu nemocna” odpovedela jsem mu.

“V Cesku snezi!” napsala me pak jedna kamaradka na skype “Moni napis me kolik tam mate stupnu, at se zahreju aspon pri tom pomysleni” chtela vedet. A ackoli nemame nikde teplomery, jala jsem se hledat na internetu, kolik ze je tu dnes presne stupnu. “Lagos 21C” zablikalo me na obrazovce. “21 stupnu” napsala jsem ji “to se nam nejak ochladilo” dodala jsem. “Ze ochladilo, co ja bych za to dala, kdyby tu bylo 21C” odepsala me kamaradka. “No jo, ale tady byva porad pres petatricet” odepsala jsem ji a oko me padlo na me rukavy na tricku, rifle a ponozky. A pak me to doslo, ty kulichy, larisy a perovky! Klimatizace neblbne ani nebudu nemocna, me je proste zima. Paneboze me je zima v Africe!! Ale bodejd by ne, vzdyt vite co to je 15ti stupnovy rozdil????!!!!!

pátek 6. května 2011

Kdo si koho bral kvuli vizum?

“Kam ze to musis? Na ceskou ambasadu? Pro viza?” zeptal se jednou prekvapene jeden nas kamarad. “A ty jeste nemas cesky pas? Vzdyt uz jste manzele” kroutil hlavou.

“Ne nemam” odpovedel Roger.

“Ani ceskou residenci?” vykulil oci kamarad.

“Ne, ani tu.”

“A to si porad musis zadat o viza?”

“Jo, ale plati me po cely rok” vyvetluje Roger.

“No ale obcanstvi je obcanstvi. Vis ty, co by ostatni za to dali mit manzelku evropanku? Tisice dolaru plati za fingovana manzelstvi, aby se dostali do Evropy a ty si porad jenom zadas o viza. No ale na druhou stranu aspon jde videt, ze jste se brali z lasky. Nikdo vas nemuze z niceho podezirat” prohodi uznale Sayed smerem ke me.

“No z lasky jsme se sice brali, ale kvuli pobytu prece jenom taky” zasmeji se.

“Roger si te bral kvuli pobytu ? To jako aby jste v budoucnu zili TAM?” divi se zase Sayed

“Ne on me, ale ja jeho preci a to aby jsme ted mohli zit TADY” rekla jsem mu tehda v Dubaji.

čtvrtek 5. května 2011

Falafel



Na falafel existuje hned nekolik receptu. Napriklad v Egypte se dela pul na pul z cizrny a fazole jmenem Fava, nekdo muze pridat i zelenou petrzelovou nat a nebo koriandr. Me chutna falafel jen z cizrny, protoze me prijde, ze tak lepe vynikne jeji chut. A nepridavam ani nejak moc koreni. Recept, ktery mam od sve tchynky, je tedy velice jednoduchy.

Co potrebujeme:

pul kila cizrny ( namocime pres noc, ale NEVARIME), 4 cibule, asi 2 hlavicky cesneku, sul, kmin a cerny pepr, vse podle chuti

Dame do mixeru a rozmixujeme na hrubsi kasi. Potrebujeme silny kuchynsky mixer nebo je mozno vse rozemlit i na masovem strojku. Ze vznikle kase pak tvarujeme zplostele kulicky, libanonci na to maji specialni tvarovatko a smazime v rostlinem oleji (musi byt cele ponorene).

středa 4. května 2011

Hummus bi tahini



Co potrebujeme :

2 a pul hrnku uvarene cizrny ( cizrnu pres noc namocime, rano slijeme vodu, dolijeme vodu novou a uvarime do mekka), 4 strouzky cesneku, 1 cajova lzicka soli, 3 polevkove lzice tahini, pul hrnku citronove stavy

Vse dame do mixeru a pridame vodu z uvarene cizrny ( ne moc aby to nebylo ridke) a rozmixujeme na hladkou, hustejsi kasi.
Servirujeme do misky, udelame do humusu ryhu dokola a do te nalijeme olivovy olej. Hummus se ji tradicne s libanonskym bilym nebo tmavym chlebem.

Kvetna nedele

Do kostela na bohosluzbu sice nejdeme jak je rok dlouhy (do kostela chodim, kdyz je prazdny) , ale ten kdo ma deti na Kvetnou nedeli proste musi. Kvetna nedele ma vyznam v Libanonu hlavne kvuli detem. Tem se koupi nove, vetsinou bile saticky (musi byt nove) a jde se na predvadenou. V Lagosu maji libanonci svuj maronitsky kostel, ktery mimochodem postavil nas soused z Miziary, a kdyz tchyne poslala Anicce satecky uz s dvoumesicnim predstihem sli jsme pro klid v rodine taky ;)






Ale z toho co delala Anna Maria celou dobu v kostele by libanonska babicka asi nadsena nebyla. Anicce se totiz zalibil uplne cizi kluk sedici za nama a tak ho celou dobu v kostele osahavala ;))