čtvrtek 2. června 2011

Pisek a pena - Chalil Dzibran




Jeste vcera jsem se domnival, ze jsem zlomkem zachvivajicim se bez jakehokoliv rytmu ve sfere zivota.
Nyni vim, ze tou sferou jsem ja, a ze cely zivot se rytmicky zachviva ve mne.

Kdyz procitli, rekli mi : "Co jsi ty a svet? Ty v nem zijes, ale jen jako zrnko pisku na nekonecnem pobrezi nekonecneho more."
A ja jsem jim ve snu odpovedel : "Ja jsem nekonecne more a vsechny svety jsou jen zrnky pisku na mem pobrezi."

Prava podoba druheho cloveka neni obsazena v tom, co vam o sobe prozrazuje, ale v tom, co vam nemuze prozradit.
Proto chcete-li mu porozumet, nevenujte ani tak pozornost tomu, co rika, jako spise tomu, co nerika.


Knizka vznikla zasluhou Dzibranovy pritelkyne Barbary Young, ktera svedomite zapisovala vse, co Dzibran vyslovil v rozhovorech s ni, prateli, kteri ho v atelieru navstevovali nebo pri jeho umelecke tvorbe. Kdyz mu navrhla publikaci knihy usmal se a pronesl, ze by to bylo jen trochu pisku a peny. Barbarin napad ho pak ale zaujal a tak ji sam zacal davat popsane utrzky. A tak roku 1926 vysla kniha Pisek a pena s podtitulkem Knizka aforismu.



Je tomu davno, co zil Clovek, ktery byl ukrizovan proto, ze velmi miloval a byl velmi milovan.
A je zvlastni, ze jsem ho vcera trikrat potkal.
Poprve zadal straznika, aby nezaviral do vezeni prostitutku;
podruhe pil vino s jednim vydedencen;
a potreti se utkal v chramu na pesti s poradatelem zapasu.

Jednou jsem mluvil s potokem o mori a potok si myslel, ze mam bujnou fantazii.
A jindy jsem zase mluvil s morem o potoku a more si myslelo, ze jsem zlehcujici pomlouvac.

Kdybychom nekladli takovy duraz na vahy a miry, stali bychom se stejnym uzasem pred svetluskou jako pred sluncem.

Jednou mi rekli : "Kdybys znal sam sebe, znal bys vsechny lidi. "
A ja jsem rekl: " Teprve az poznam vsechny lidi, budu znat sam sebe."

Ano, nirvana existuje,
Nirvana je, kdyz vyvadite ovecky na zelenou pastvu, kdyz ukladate dite ke spanku, a kdyz pisete posledni radku sve basne.

Vzdycky jednou za sto let se v jedne zahrade mezi horami v Libanonu setka Jezis z Nazareta s Jezisem krestanu. Dlouho tam spolu rozmlouvaji.
A kdyz Jezis Nazaretsky odchazi, vzdycky rika Jezisi krestanu : " Mily priteli, bojim se, ze my se spolu nikdy neshodneme."

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

náááádhera............. pokud víš kdo ti to píše,víc víš jak já.:-)

Monika řekl(a)...

MS to bylo jasneeee ;))