neděle 13. února 2011

Sofiin svet - Jostein Gaarder



Kdyz Sofie otevirala branku, nakoukla do schranky. Zpravidla tam nachazela ruzne reklamni letaky a velke uredni obalky pro matku. Sofie tu hromadu vzdy polozila v kuchyni na stul a sla se nahoru do sveho pokoje ucit.
Otci obcas prisel nejaky dopis z banky, ale on stejne nebyl zadny normalni otec. Soffin otec byl kapitan na velkem naftovem tankeru a vetsinu roku travil mimo domov. Kdyz nekdy pobyl par tydnu doma, chodil v pantoflich po dome a snazil se Sofii a mame zprijemnovat zivot. Ale kdyz vyjel na more, hodne se jim vzdalil.
Dnes lezel ve schrance jenom jeden dopis - a byl pro Sofii. Na obalce stalo "Sofie Amundsenova, Jetelova 3". To bylo vsechno, odesilatel zadny. Dokonce ani znamka.
Jakmile za sebou Sofie zavrela vratka, obalku otevrela. Jedine, co v ni nasla, byl listek, stejne velky jako obalka. Bylo na nem napsano: KDO JSI?


Norský učitel J. Gaarder kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slaví mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch; vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 se stala nejprodávanější knihou na světě. Sofiin svět je zároveň krásná literatura i přemítání o záhadě vesmíru a o Bohu, ušlechtilá zábava i návod k tomu, jak se orientovat v životě. Po knize sáhnou středoškoláci, ale i jejich rodiče a učitelé a vůbec všichni, kteří se chtějí něco dozvědět o duchovních pramenech naší civilizace, nebo prostě rádi čtou. Chytře komponovaný román: 3000 let zachycených na 400 stranách - jednoduše, ale nikoliv triviálně. Sofiin svět je pozoruhodná kniha zájem o ni mezi čtenáři nepolevuje.


Mila Sofie, lide maji ruzne zaliby. Nekdo sbira stare mince nebo znamky, nekdo ma nejradeji rucni prace, jiny travi vetsinu volneho casu nejakym sportem.
Hodne lidi s oblibou cte. Ale je velky rozdil v tom, co cteme. Nekdo cte jenom noviny nebo komiksy, nekdo cte rad romany, zatimco jiny dava prednost treba kniham o astronomii, o zviratech nebo o technickych vynalezech.
Jestlize se zajimam o kone nebo o drahe kameny, nemohu cekat, ze se o ne budou zajimat i ostatni. Jestlize napjate sleduji vsechny sportovni prenosy v televizi, musim chapat, ze ostatnim se sport muze zdat nudny.
Je ale neco, co by melo zajimat nas vsechny? Existuje neco, co se tyka vsech lidi, nezavisle na tom, kdo jsou nebo v ktere casti sveta ziji? Ano, mila Sofie, takove otazky, ktere by mely zajimat nas vsechny, existuji. A prave o nich bude pojednavat tento kurs.
Co je nejdulezitejsi v zivote? Pokud se zeptame nekoho, kdo zije na hranici hladu, jeho odpoved bude znit : jidlo. Pokud stejnou otazku polozime nekomu, kdo mrzne, odpovi : teplo. A pokud se zeptame cloveka, ktery se citi osamely a opusteny, jiste odpovi, ze pratelstvi a lidska spolecnost.
Pokud jsou vsechny tyto potreby ukojeny, zbyva jeste neco, co lide potrebuji? Filosofove se domnivaji, ze ano. Domnivaji se, ze clovek nemuze byt ziv jen chlebem. Vsichni lide samozdrejme potrebuji jidlo. Vsichni potrebuji i lasku a peci. Ale vsichni lide potrebuji jeste neco. Najit odpoved na tu otazku, kdo jsme a proc zijeme.
Zajimat se o to, proc zijeme, tedy neni zadny nahodily konicek jako treba sbirani znamek. Kdo se o takove veci zajima, zajima se o neco, o cem lide diskutuji od te doby, co ziji na teto planete. Proc vznikl vesmir, zemekoule a zivot, je tema vaznejsi a dulezitejsi nez to, kdo na minule olympiade vyhral nejvice zlatych medaili.
Nejlepsi zpusob, jak se k filosofii priblizit, je polozit si nekolik zakladnich otazek : Jak vznikl svet? Je za vsim, co se deje, nejaka vule nebo hlubsi smysl? Je zivot po smrti? Jak nas vubec takove otazky napadly? A predevsim a hlavne : jak mame zit?
Stejne otazky si lide kladli ve vsech dobach. Nezname kulturu, ktera by se nezabyvala tim, kdo jsou lide a jak vznikl svet.
Dalsi filosoficke otazky, ktere bychom si mohli polozit, v podstate uz ani nejsou. Ty nejdulezitejsi jsme prave vyslovili. Historie nam vsak predklada na kazdou z nich spoustu ruznych odpovedi. Je tedy mnohem jednodussi si filosoficke otazky klast nez na ne odpovidat.
I dnes si kazdy z nas musi na tyto otazky najit vlastni odpovedi. V zadne encyklopedii na svete nenajdeme, zda Buh existuje nebo zda je zivot po smrti. Encyklopedie nam neda odpoved ani na to, jak bychom meli zit. Ale precist si, jak jini lide pred nami odpovidali na tyto otazky, nam muze pomoci pri utvareni vlastniho pohledu na svet.
Hon filosofu na pravdu se da prirovnat treba k detektivce. Nekdo je toho nazoru, ze vrahem je zahradnik, jiny zase, ze kuchar nebo komornik. Kriminalni zahadu nakonec policie jednoho dne vyresi. Protoze kazda zahada prece jen nakonec reseni ma.
Prestoze odpovedet na nekterou otazku je nesnadne, muzeme rici, ze je na ni jedina - a pouze jedina - spravna odpoved. Budto nejaky zpusob zivota po smrti je, anebo neni.
O vyreseni mnoha odvekych hadanek se postupne postarala veda. Kdysi byla velka zahada,jak vypada odvracena strana Mesice. Tu nebylo samozdrejme mozne vyresit ucenou disputaci a dopoved byla ponechana nasi fantazii. Ale dnes uz presne vime, jak odvracena strana Mesice vypada, a nikdo si nemuze myslet, ze na Mesici bydli nejaky muz nebo ze Mesic je vlastne kolo syra.
Jeden staroveky recky filosof, ktery zil pred vice nez dvema tisici lety, se domnival, ze filosofie vznikla jako dusledek lidske zvedavosti. Prohlasoval, ze cloveku pripada zvlastni, ze existuje, a tak se filosoficke otazky vynoruji samy.
Jako kdyz se divame na vystoupeni kouzelnika. Nemuzeme pochopit, jak se to, co sledujeme, mohlo stat, a tak se proste zeptame : "Jak dokazal kouzelnik promenit ty barevne satky v ziveho kralika?"
Mnoho lidi ma pocit, ze svet je stejne nepochopitelny jako kouzelnicky trik, kdy kouzelnik z klobouku, ktery byl jeste pred chvilickou prazdny, vytahne kralika.
Pokud jde o kralika, je nam jasne, ze kouzelnik nas nejak napalil. A radi bychom odhalili, jakym zpusobem to dokazal. Kdyz ale mluvime o svete, je to trochu jine. Vime, ze svet enni podvod ani trik, protoze po nem kracime a jsme jeho soucasti. Ve skutecnosti jsme vlastne mozna tim bilym kralikem vytazenym z cylindru my. Rozdil mezi nami a kralikem je jen ten, ze kralik nema z toho, ze je soucasti kouzla, zadny pozitek. S nami je to jine. Vime, ze se s nami deje neco uzasneho, a radi bychom odhalili, jak to vsechno navzajem souvisi.
P.S. Jeste k tomu kralikovi. Mozna to bude lepsi prirovnat ho k celemu svetu. My, kteri tu zijeme, jsme droboucka stvoreni zalezla hluboku v kralici srsti. Filosofove se vsak snazi vysplhat na nektery z kralicich chloupku, aby se mohli kouzelnikovi podivat primo do oci.
Docetla jsi az sem, Sofie? Pokracovani priste.

Žádné komentáře: