čtvrtek 27. ledna 2011

Zabydleni a aklimatizovani

Silvestrovskou noc jsem prospala zamerne. Jednak z duvodu, ze me nebavi vynucene slaveni a za druhe jsem si chtela usetrit energii na druhy den. Na Novy rok 1. ledna v 9 hodin vecer jsme totiz zamirili na letiste v Beirutu. Tentokrate uz vsichni tri. Anicka si vypila sve vecerni mleko a pohodlne usazena v autosedacce celou cestu prospala. Let z Beirutu do Lagosu byl letem primym a nocnim, takze kolem jedne jsme nastoupili do letadla a kolem 7 jsme z neho uz na jinem kontinente vystoupili. Mala probrecela jen dobu vzletu a pristavani, jinak cely let spala a to chvili na me a chvili na Rogerovi, protoze nam letecka spolecnost nedala postylku a jeste nas posadila na dve sedadla k oknu, kdyz na nekterych prostrednich peti sedadlech sedeli treba dva lidi, kteri si samozdrejme misto kvuli pohodlnosti vymenit nechteli.

“Vy s tim miminkem pojdte si dopredu” vola na nas pan v uniforme a uvolnuje nam misto. Roger popadne zavazadla, ja kocarek s Anickou a prodirame se mezi ostatnimi spolucestujicimi. “Ahoj holcicko, jak se mas? Kde je tvuj pas a pas tvych rodicu?” usmiva se urednik na malou a my mu podavame nase cestovni doklady. “Tak at se ti v Nigerii libi” pohladi malou po ruce a vraci nam orazitkovane pasy. Podivam se nechapave na Rogera a ten bez mrknuti oka strka chlapkovi petset naira, ktere si samozdrejme vyptal jako vanocni darek. “On to orazitkoval? Mame viza na rok?” nestacim se divit, protoze vzdy kdyz jsem prijela preskrtali moje pulrocni viza na tri mesice. Odchazime k pasum, kde uz obihaji zavazadla a do 10 minut opoustime lagoske letiste. Tohle se nam jeste nikdy nestalo, vzdy jsme tu stravili nejmene dve hodiny. S detmi je tu vsechno jinak. Deti tu miluji.

“Stastny Novy rok” vita nas sofer pred letistni halou a hrne se k Anicce. Ta aniz by tusila, kde se po probuzeni ocitla rozdava usmevy na vsechny strany. Doma pak usina a my vybalujeme. Druhy den zaciname kaslat. “Harmatan je tento rok hodne silny” rikaji nam vsichni. Harmatan je obdobi, kdy ze Sahary vane jemny pisek a nad Lagosem je tudiz seda vrstva prachu. Dalsi den uz nepovolili pristat letadlu z Libanonu a muselo na jinem letisti cekat, az se situace zlepsi. A Anicka se treti den dusi kaslem, odmita jist a kdyz vecer zvraci a hori teplotou, nakladame ji v noci do auta a jedeme do nejblizsi nemocnice. Diky Bohu za to, ze gynekologicka klinika, kam jsem chodila jako tehotna ma i detske lekare, kteri jsou 24 hodin na pohotovosti. Dostavame antimalarika, pry to muze byt malarie, antibiotika, pry to muze byt infekce, vitamin C, sirup proti kasli a paralen na srazeni teploty. Odmitame test krve s tim, ze pockame do druheho dne, protoze na malarii se nam to zatim nezda.Po porade s nasim doktorem v Libanonu davame jen paralen a sirup proti kasli. Tri noci nespime a konecne se mala budi bez horecek. “Adaptace na tropicke klima” rika me kamaradka, pry to tak maji pokazde obe jeji dcery, kdyz prileti z Libanonu.

Dalsi tyden, kdyz uz je Anna Maria zdrava, zaciname kazde rano chodit na prochazky, sice jen pred barak na ulic, kvuli bezpecnosti nikam dal, ale i tak si to uzivame. Anicku uz zna kazdy hlidac. Setkavame se take s Dankou, moji slovenskou kamaradkou, ktera ma chlapecka jen o mesic starsiho nez je Anna Maria, Gabinou, ceskou, ktera bydli v Benin City a do Lagosu priletela na dvoutydenni prazdniny, ale hlavne si uzivame rodinneho zivota s Rogerem. Je krasne pozorovat vztah otce a dcery. To kdyz se Anna Maria v noci probudi, prevali se na brisko a pozoruje tatku, nebo kdyz se smeje jakmile ho vidi ve dverich po prichodu z prace.

Takze prvni pocity jsou veskrze pozitivni. Lagos se neuveritelne zmenil za ten rok, co jsem tu nebyla. Pribylo novych budov, hotelu, obchodu. Postavili se nove silnice a resorty. Roger a firma ve ktere pracuje rozjeli nove projekty a zmenili se take zamestnanci u nas doma, ale o tom az priste.

Tak nam drzte palce, at se nam tu libi!

čtvrtek 20. ledna 2011

Krtiny Anny Marie v Libanonu - fotoblog

Jeste nez jsme odleteli z Libanonu pokrtili jsme Annu Marii. Sice s Rogerem mame viru svoji, ale pro krest jsme se rozhodli z nekolika duvodu. Za prve, v krestanskych rodinach v Libanonu a v rodine Rogerove neprichazelo v uvahu, ze by mala nebyla pokrtena. Krest se bere jako pozehnani a taky ochrana ditete. Pribuzni nechteli ani slyset, ze by jsme jeli do Nigerie pred krtem, pry by se Anicce mohlo neco stat. Za druhe jsme nechteli, aby Anna Maria cely zivot poslouchala, ze je ateista, tak jako my s Rogerem musime poslouchat, ze nejsme oddani v kostele. Nam je to jedno, ale dite by se tak mohlo citit odstrkovane i od ostatnich deti ve tride, protoze jak v Libanonu tak v Nigerii na anglickych skolach se vyucuje nabozenstvi a to formuje podstatnou cast zivota. A tak jsme se rozhodli pro klid v rodine a ve vesnici tim, ze to vezmeme z hlediska tradice a Anicku pokrtime. Otazku nabozenstvi, Boha a opravdove viry ji tak muzeme v zivote vysvetlit sami. A pak si stejne najde cestu svoji.


U maronitske cirkve v Libanonu ma dite dva kmotry. Jeden by mel byt z otcove strany a druhy z matcine. Jeden muz a druhy zena. Jelikoz ma rodina nebyla pritomna, vybrali jsme si jako kmotra Rogeroveho bratra Romea a za kmotru tetu, ktera krtila uz Rogera. Libila se nam totiz ta idea, ze Roger a Anna Maria budou mit stejnou kmotru. Kmotra pak koupi saty pro dite a v den krtu ji je spolu s kmotrem prijedou obleci.

















Po samotnem krtu se rozdaji vsem pritomnym svicky ( samy jsme si je s Rogerovou sestrou vyrobily), ktere se zapali a s nema se chodi dokolo kostela a zpiva se..
















Suvenyry pro hosty


A doma u dortu, kde se tak s Annou Marii vyfotili postupne vsichni




A priste uz konecne o tom jak se nam dari v Africe.

pátek 14. ledna 2011

Libanon z ptaci perspektivy

Dnes me prisel email s fotkama Libanonu z ptaci perspektivy. Libanon je opravdu krasna zeme, a tak by byla skoda se o ne nepodelit. Bohuzel tento tyden padla vlada a situace vypada napjate a tak nezbyva jen pevne doufat, ze se vse urovna a zvitezi mir jako jde citit z tehle fotek.














Nase Vanoce v Libanonu

O tom jak probihaji Vanoce v Libanonu jsem tu psala uz minuly rok. Nebudu se tedy opakovat a dodam jen nejake fotky z Vanoc tech letosnich.


V Libanonu rozdava darecky pekne po americky Santa Claus. Nektere obchody, kde si zakoupite darky pro deti, vam nabidnou zdarma i doruceni darku az do domu. Navic, jak uz jsem psala, v Libanonu je rodinou mysleno siroke pribuzenstvo, takze darecky nam Santa Claus nosil od vsech teticek a i od manzelovych sestrenic a bratrancu. A stejne tak my jsme obdarovavali jejich deti. Anicce se tedy sesla obrovska hromada darku a diky Bohu, ze maji teticky alespon trosku soudnosti a darky byli opravdu prakticke.

Roger s Anickou, ktery se ji po 5 mesicich chybeni, nemohl nabazit.


Rozdavani darku


Po hostine se rozkrajel typicky vanocni dort


Anicka s Martou z Ethiopie, ktera me pomahala po celou dobu co jsme byly bez tatky


Chlapi si stihli na terase udelat party ve stylu "Sopranos" ;)))


Pak doslo i na tanec


Spolecna fotka nasi mladsi generace


A Santa Claus toho na konci dne uz mel plne zuby a usnul ;)

pátek 7. ledna 2011

Zpet v Africe

Zitra to uz bude tyden, co jsem znovu po roce vystoupila z letadla na cernem kontinente a ve svych rukach jsem si nesla usmivajici se duvod toho, proc jsem tu rok nebyla. Anicka cestu letadlem zvladla perfektne a po drsnejsim aklimatizovani to vypada, ze konecne uz bude vsechno dobre a bude se nam tu libit. Stastni, ze jsme zase dohromady, stastni, ze muzeme spolu rano vstavat a v noci zase ulehat, stastni, ze jsme jako rodina kompletni.

Ale vezmeme to pekne po poradku.

22. prosince konecne po vsech moznych leteckou spolecnosti manipulovanych letech, nam priletel Roger z Lagosu. Den pred nim priletel jeho bratr Romeo, ktery ted pracuje v Abuji a Anicka k nemu nechtela vubec jit. Kdyz si ji ode me bral, brecela jako o zavod. Pocitala jsem tedy s tim, ze druhy den se bude s Rogerem opakovat to same. Deti ale asi maji nejaky instinkt a sve rodice si poznaji. Sotva Roger vystoupil z auta a vzal si Anicku k sobe, ta jako by nechybel 5 mesicu ale jenom 5 minut, polozila si hlavu na jeho rameno a Roger ji ten den uz nepustil.



24. prosince jsme oslavili Vanoce


27. prosince pokrtili Anicku


28. prosince vyzvedli pasy s vizama do Nigerie

29. prosince jsme jeli na ambasadu CR do Beirutu, kde me velice prijemne prekvapil nas cesky konzul. Jelikoz jsem musela vyplnit spoustu papiru, a nevedela bych poradne co vyplnit mam a co nemam, navrhl me pan konzul, ze vsechny papiry vyplni za nas a my je za 2 hodiny dojedeme jenom podepsat. Tak se tedy stalo a zadost o ceske obcanstvi pro Anicku uz by ted mela byt v Ceske republice. Domluvili jsme se tady na tom, ze az bude rodny list hotovy uschovaji me ho na ambasade az do leta, kdy priletime do Libanonu, pote me okamzite zapisi Annu Marii do pasu a muzeme letet na dovolenou do Ceska ;))

31. prosince jsme prospali Silvestrovskou noc

a konecne 1. ledna jsme odjeli na letiste, aby jsme 2. ledna dorazili do naseho domecku v Lekki.