čtvrtek 18. listopadu 2010

Leto, leto filozoficke

“Nepremyslel jsi nekdy kolik svetu je v tomhle svete?” ptam se Rogera, kdyz sedime vecer v baru na plazi. “Vzdy kdyz jsme u more me napadaji takovehle otazky, a v noci obzvlast. Pohledem na hvezdnou oblohu a more tak citim nicotu naseho byti, desitky civilizaci, ktere pomalicku vznikali, pak stali na samem vrcholu a zase zanikali, vsichni tihle vladcove, nabozensti vudci, ale I obycejni lide, kazdy si zije svuj vlastni zivot, svuj vlastni svet. A nekdy I vice svetu najednou. Jeden svet je ten kazdodennich povinosti a ten druhy se odehrava v nasi mysli, svet vysneho zivota. Dalsim svetem je vesmir sam o sobe, nase telo se vsemi organy, kazda bunka, molekula a atom si ziji ve svem vlastnim svete. Svet tak krehky a pritom v tak dokonale symbioze. Vedle naseho zivota se tu tak odehravaji zivoty miliardy jinych veci, vzdyt treba i obycejny stul ma svuj vlastni svet. Svet vzniku a zaniku, svet teplych veceri. Co znamenal svet pro lidi pred nama, kteri nevedeli to, co vime my ted, a co bude znamenat pro ty, kteri prijdou za stovky let po nas? Kde to vsechno zacina a kde to vsechno konci? A existuje vubec nejaky zacatek a konec? A kdo za tim vsim stoji?” kladu Rogerovi otazky, ktere me vyvstanou na mysli.

A tak vikend co vikend sedavame v tomhle baru na plazi, usazeni na proutenych sedatkach s nohama zaborenyma do pisku na Zemi, ktera jako plocha deska pluje na hladine ocenu a pri pohledu na hvezdy pribite na obloze hreby, s nama ke stolu postupne usedaji recti prirodni filozofove -predsokratici, aby nam vysvetlili z jake pralatky se sklada svet a jak se takhle pralatka premenuje nebo nepremenuje v neco jineho. Sokrates nas zavede do Athen, kde rozmlouva s lidmi a nuti je k pouzivani rozumu, aby vsichni jako on zjistili ze vi, ze nic nevi. A kdyz se pak my napijeme vyborneho cerveneho spanelskeho vina, Sokrates vypije svuj pohar smrti. Soud se Sokratem nam pak v Obrane popise jeho zak Platon, stejne tak nam v Ustave vysvetli, jak si predstavuje idealni stat a nakonec nas zavede do sveho sveta smyslu a sveta idei, ktery hned popre nas dalsi host, Platonuv zak Aristoteles. Ten nam objasni svuj nazor na Latku a Formu a take na vztahy pricinnosti v prirode. Logicky s nim pak roztridime vsechny veci v prirode do ruznych skupin a podskupin nezivych a zivych risi zivocichu, rostlin a mineralu. Etikou nas pak nasmeruje k zivotu zlatou stredni cestou. Neshodneme se s nim vsak v nazoru na zeny, kdy nam odhodlane tvrdi, ze zena je neuplny muz a ze je jen pasivni a prijimajici, kdezto muz aktivni a davajici a v momente, kdy nam zacne tvrdit, ze otroci jsou samozdrejmou nutnosti a soucasti kazdeho hospodarstvi jsme radi, ze Aristoteles opousti nas stul a my se tak s nim se slovy “svet je stary” muzeme rozloucit. Najednou zacina u naseho stolu chaos. Prichazi helenisticti filozofove kynikove a ukazuji nam kolik je na svete veci co nepotrebujeme, po nich stoikove s jejich stoickym klidem, epikurejci touzici po nejvyssi slasti a zijici pro tuto chvili a po nich novoplatonci, kteri nas nauci svemu mystickemu splynuti s Jednim – Bohem.

A my jsme tak zabrani do diskutovani o anticke filozofii, ze si nevsimneme, ze k nam po mori prichazi Jezis. “Miluj blizniho sveho jako sebe sameho” rekne nam a vodu ve dzbanu, ktery stoji na stole, promeni ve vino. Kdyz pak odchazi odpousti nam vsechny nase hrichy a my v pisku vedle dvou bosych nohou spatrime ryhu krize, ktery si sebou vlece smerem k Golgote. Pavel se zastavi jen na chvili, aby nam ve spechu zvestoval, ze Jesis vstal z mrtvych, a rychle pospicha sirit krestanstvi do vsech koutu sveta.

Louci se s nami i stredoveky svaty Augustin, ktery vlozil svet idei do Boha. Propojil tak uceni Platonovo s krestanstvim a tim take spojil recky a zidovsky zpusob mysleni stejne tak jako Tomas Akvinsky takhle pokrestanstil Aristotela, kdyz na nejvyssi misto stupnice usporadani prirody dosadi andely a nad ne Boha.

“Necitis tu neco spaleneho?” ptame se zvedave jeden druheho. “To je moje hranice na ktere me upalila cirkev za kacirske myslenky” odpovida nam Giordano Bruno. Galileo Galilei, Mikulas Kopernik a Johannes Kepler si sebou prinesou dalekohled, aby nam ukazali pohyby planet ve vesmiru. A kdyz Galileo Galilei zakrici “A prece se toci!” leknu se tak, ze me z ruky vypadne jablko, ktere jsem se prave chystala snist a Isaac Newton nam tak vysvetli gravitacni zakony. “Vedeni je moc” povzbudi nas Francis Bacon v dalsim nasem vzdelavani se a Martin Luther nam venuje na rozloucenou svuj nemecky preklad Bible.

Racionaliste Descartes, Spinoza a Leibniz se u naseho stolu hadaji s empiristy Lockem, Humem a Berkeleyem o tom, zda je mozne prave poznani diky rozumu nebo smyslum. Sam Imanuel Kant zkritizuje nas cisty rozum, prakticky rozum a soudnost a Hegel nam zase objasni to, ze prava potreba filosofie nemiri patrne k nicemu jinemu, nez se naucit zit a vtahne nas tak do vysvetlovani jedne jedine skutecnosti – panteismu, az mame pocit, ze prestavame byti sami sebou a vse splyva v jeden jediny velky celek a az Kierkegaard nas opet vrati k sobe samym svym individualismem.

Pote prichazi postarsi vousaty chlapik a podava nam svuj vytisk knihy.“Karl Marx” zasepta Roger. “Evropou prochazi strasidlo - strasidlo komunismu” zacteme se do uvodu Komunistickeho manifestu. A kdyz se blizime ke konci knihy, Marx se zvedne od stolu a pri odchodu zavola “Proletari vsech zemi spojte se!”

“Co je to za lod” ptam se a oba dva ze zadivame do dalky na more. “Beagle” precte Roger napis na pridi. “To se Darwin vypravil na svou cestu po mori zmapovat jizni cip Ameriky a pri tehle ceste zavital na Galapagy, kde pozoroval druhy penkav” dozvidame se v naucnem slovniku, ktery si pro tyhle chvile bereme vzdy sebou.

“Uz by jsme meli jit domu, zacina me byt zima” otacim se na Rogera. “Vzdyt jsme tu take s nasimy hosty stravili cele leto” odpovida me. “A stejne mam pocit, ze je jeste tolik veci, co by jsme se meli naucit a pochopit” rikam mu. “Ale to uz muzeme z tepla naseho bytu” pomaha me vstat ze zeme. Loucime se tedy s nasim poslednim hostem Nietzchem, ktery uz se nam na konci sveho zivota snazil namluvit, ze on je ten spasitel, a utikame domu.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moni já už ti to komentovala soukromě, ale je to neskutečný co jsi přečetla, zkoušela pochopit a hlavně co si pamatuješ. Smekám!

L. řekl(a)...

super clanek.....chapu ze zrovna u more to cloveka napada...a mori je to jedno a bude tam porad, stejny...