středa 10. listopadu 2010

A do prace

“Pujdes me vyprovodit?” pta se me Roger rano, kdyz se chysta na autobus do prace. “Jasne ze pujdu, chodim preci kazdy den. Do te doby nez si najdu nejakou praci, te aspon kazde rano budu doprovazet a kazdy vecer na te same zastavce zase vyhlizet” odpovidam mu. “Klidne si ted udelej par tydnu volno, a po praci se podivas potom” navrhuje me. “Take pak zacne sezona a to se nejake misto urcite najde” doufam. “Me je jedno, kde budu pro zacatek pracovat. Klidne nekde v baru, nebo uklizet, nebo zase u deti. Hlavne ze budu mit nejakou praci. A po necem lepsim se muzu podivat casem” dodavam.

Kdyz pak prichazim domu poustim se do psani zivotopisu. Premyslim o tom kde bych mohla pracovat v Cesku, kdyby jsme tam ted s Rogerem bydleli. Umim nemecky a spanelsky a mam dobrou praxi z predchoziho povolani, kdy jsem pracovala pro nemeckou firmu zabyvajici se dispecinkem. Ale tady ve Spanelsku, co tady muzu delat? Cizinci bez dobre znalosti jazyka tu ziskavaji jen podradne prace, stejne jako vsude jinde. A to je prave ta nase obet, chceme cestovat a poznavat svet, ale nekde nam proste musi byt ubrano. Nikdo na nas v cizine neceka s otevrenou naruci, ba naopak. Prosadit se v rodne zemi je daleko snazsi nez se prosadit v zahranici. Ale momentalne citim, ze me to takhle vyhovuje, byt bezejmeny nikdo, musici se postarat jen sam o sebe. Zacit uplne od nuly jako male dite neumici ani mluvit. Zatim me tenhle zpusob zivota fascinuje. Pri kazdem zacatku poznavam co ve me je, kam az dosahnou me sily a ma samostatnost a tak prostrednictvim okolniho sveta poznavam sama sebe.

“Pujdeme si nekam sednou? Mam chut na vino” pta se me Roger, kdyz se zase vecer setkavame na autobusove zastavce. “Na vino? A kam chces jit?” ptam se ho. “Treba do toho baru kousek od nasi ulice. Mam pro tebe novinku” zamrka na me nadsene. Kdyz vejdeme do baru, objedname si piti a neco na jidlo zepta se me, jestli bych teda chtela do prace nastoupit hned ted, nebo jestli si chci vzit par tydnu volna, jak me navrhoval rano.” “Kdybych neco mela, pujdu hned, uz jsem preci jen chvili doma a samotnou me to nebavi. Nudim se kdyz jses v praci” odpovidam mu. “A co bys rekla tomu, ze me kazde rano nebudes vyprovazet na autobus, ale do toho autubusu nastoupis se mnou a pak zase vecer se mnou vystoupis?” zepta se me zvedave. “Jak to jako myslis” nechapave zvednu oboci. “No ze bys preci pracovala u nas ve firme” zasmeje se. “Sef vi, ze jsi prijela z Barcelony a ptal se me dnes jestli uz mas praci. A kdyz jsem rekl, ze ne, tak navrhl, ze muzes holkam pomahat v administraci. Co ty na to?” “To myslis vazne?”zasnu. “Ale vzdyt neumim anglicky, co tam budu delat? A moje spanelstina preci taky neni na nejake administrativni vyrizovani” pochybuji jestli si tohle Roger vubec uvedomil. “Neboj holky v administraci mluvi spanelsky, jsou z Jizni Ameriky, takze s nema se domluvis a s tim zbytkem, to je preci super vyzva ne? Kde by ses nejrychleji naucila anglicky nez s anglickyma spolupracovnikama. A navic spanelstinu muzes cvicit s rodilyma mluvcima” povzbuzuje me. “Mas pravdu” prisvedcuji a rozhoduji se, ze to vezmu. Nemam co ztratit. Prace v administraci je porad lepsi nez nekde uklizet nebo pracovat u deti. A k tomu se muzu vratit kdykoliv, kdyby me to v te firme neslo. Ale me to pujde, musi, rikam si. Mam moznost naucit se novy jazyk, a s anglictinou se pak uz domluvim vsude. Roger mezitim telefonuje sefovi a ten mu rika, at prijdu uz druhy den.

Takze od zitrka mam novou praci, daleko lepsi nez jsem mohla vubec doufat, rikam si vecer doma, kdyz trham a vyhazuji nachystane zivotopisy. A dalsi den uz to toho autobusu nastupujeme spolu.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jeee, konecne jsem se dockala. Moc rada si ctu o vasich zacatcich a zazitcich ve Spanelsku. Tesim se na pokracovani.
Moni jak dlouho budes V Nigerii s malou doma, chystas se hned do prace ci jak?? Mala je cely tatinek..
Roh

Monika Saadeh řekl(a)...

Roh to jsem rada, ze se ti ten pribeh libi, budu se snazit dat kazdy tyden aspon jednu kapitolu. S tou praci jeste nevim, zatim si to doma s malou uzivam. Trvalou praci na 8 hodin denne tam zatim hledat nebudu, nechci Anicku nechavat s nejakou chuvou nebo uz ji tak brzo davat do jeslicek, ale kdyz bych chtela, mohla bych pracovat pro firmu i treba na polovicni uvazek. Vyhodou toho je, ze bych pracovala z domu, stejne tak jako Roger. Mame kancelar vedle predsine ;)