sobota 3. července 2010

Nas prvni spolecny byt

“Je tu ale jeden podstatny problem” podiva se na me zkoumave pracovnice realitni kancelare. “Problem? A v cem?” zeptam se ji. “Na tvuj pas ti ten byt nikdo nepronajme, protoze momentalne nikde nepracujes, tutiz nemas pracovni smlouvu a tvuj pritel zatim nema vyrizena pracovni viza. Takze tady o nejakem podnajmu nemuze byt ani rec. My jako realitka jsme za ty klienty pak zodpovedni a reknu ti uprimne, ze s cizincema tu mame jen problemy. To minule nejaka Ruska…” pusti se do vypraveni pani z realitky a ja si tise beru ze stolu svuj pas a vychazim ze dveri. Chapu ji, ze zivot cizince je nestabilni, ze muzou nastat problemy s platbou, ze muzou nastat problemy celkove, ale nezajima me, co nekde delala nejaka Ruska. Vytahnu z kabelky papir na kterem mam seznam realitnich kancelari v Alicante a tlustou carou preskrnu dalsi z nich. V jedne se jim nelibilo ze jsem z Vychodni Evropy, ze divky z tama prijimaji v bytech klienty k jistym ucelum, v druhe kdyz uz vse vypadalo nadejne zase po zjisteni narodnosti Rogera rekli, ze at se nezlobim, ale ze uprednostnuji evropany nad araby a v ostatnich to bylo vzdy neco, bud jeste nemam praci a nebo Roger jeste nema vyrizena pracovni viza. Pekny start rikam si, kdyz vidim, ze uz me na papiru moc tech realitek nezustava. Ale s tim jsme museli pocitat, takze nezbyva nic jineho nez sebrat sily a jit o realitku dal.

“Nasla jsi neco?” pta se me Roger vecer, kdyz se vrati z prace. “Ne nenasla” odpovidam mu a vysvetluji veskere problemy, ktere dnes opet branily tomu aby jsme si mohli pronajmout svuj byt.”A tak je to porad dokola, cely tyden jezdim do mesta, obesla jsem uz tolik realitek a kazdy se vymlouva na neco jineho. Bez pracovniho povoleni nemame sanci, navic chteji posledni vyplatni listek. Dokud nebudeme mit vsechny tyhle veci v poradku nikdo nam nic nepronajme”styskam si. “Tak to nech tak. Zitra si odpocin a nikam nejezdi. Ja se zeptam v praci jestli o necem nevi” utesuje me.

“Ta pani na tebe ceka v kancelari, tak si vem taxika, at jses tam co nejdrive. Ona vi o nasi situaci a ze by se to dalo nejak udelat a pry ma k dispozici asi 3 byty, co by odpovidaly tomu co chceme” vola me druhy den Roger z prace. Okamzite vytacim cislo na taxisluzbu, oblecu se a vybiham cekat pred budovu.

Pani z realitky je moc ochotna a tak se hned vypravime podivat se na ty tri byty. Majitelka bytu na Plaza de los Toros zato, ze by v jejim byte bydleli cizinci, chce zaplatit najemne dopredu na cely rok. Kroutim hlavou s tim, ze kde by jsme na to vzali a odchazime. Dalsi byt je primo v centru Alicante a nijak zvlast me nezaujme. Je v prvnim patre nad nocnim barem, z venkovniho schodiste se vchazi primo do obyvaku, ktery je spojen s kuchyni. Kuchyni se mini jedna skrinka, drez na umyvani nadoby a maly plynovy varic. V obyvaku je jen jedno okno, uzky maly balkonek, ktery by mel dodat svetlo celemu bytu, protoze dalsi dva zadni pokoje jsou jen tmave pokoje bez oken. Nicmene mlademu majiteli nevadi, ze jsme cizinci, ani ze jeste nemame vsechny dokumenty, jen po nas chce dvojite najemne a deposit ve vysi najemneho. Uz tak najemne neni zrovna nejnizsi a ja dobre vim, ze za stejnou cenu by jsme mohli mit byt daleko lepsi, ale stejne tak dobre vim ze v tuto chvili nemame na vyber, ze musime brat to co je, ale presto bych chtela videt jeste ten treti byt. Kdyz vsak volame majiteli bytu, ze by jsme se na nej prisli podivat, rika ze zajemce uz nasel, tudiz byt uz je obsazeny. Takze je rozhodnuto. Tenhle maly, tmavy byt nad barem ve starem centru Alicante, hned za stenou kostela San Nicolas se stane nasim prvnim spolecnym bytem. A co z toho, ze byt je to spise horsi nez lepsi? Co z toho, ze za jeho cenu by jsme mohli mit neco lepsiho? Dulezite preci je, ze jsme v nasi situaci vubec neco nasli, dulezite je ze uz se nemusime o byty delit se spoustou dalsich cizich lidi, dulezite je, ze mame svuj prvni spolecny byt.

1 komentář:

Michaela řekl(a)...

Moni, opět krásně napsáno.
A jde mi to do rány ;) však víš.
Míša