čtvrtek 24. června 2010

Zasnuby u Sagrady

“Prosimte jeste prevlec Juana do svatecniho a muzes jit” rika me Dolores. “A opravdu si jses jista, ze nechces zustat s nama na veceri?” pta se me. “Ne dekuji, prijde otec deti a tvoji rodice, tak si to uzijte jako rodina” vymlouvam se a doufam, ze uz nebude nic potrebovat a ja uz budu moct odejit.

“Feliz Navidad” volam a zaviram za sebou. Prejedu ocima po zdi, kde na me blika, ze vytah je v prizemi a specham tak rychle, ze ani nemam naladu na nej cekat. Takhle jsem vzdy utikala za Rogerem do Kebabji zavzpominam a beru schody po trech a malem porazim pana domaciho, ktery I dnes na stedry vecer ma potrebu zametat vstupni halu. Kdyz rozrazim vchodove dvere, dychne me do tvare chlad, skoro ho necitim, me totiz dnes nemuze byt zima, me totiz neco hreje v kapse, me totiz v kapse hreje krabicka se zasnubnimi prstynky.

Roger uz na me ceka na Plaze Macia. Usmiva se a oba vime proc. “Mas je?” mrka na me. “Mam” odpovidam a znovu uz po nekolikate saham do kapsy, abych se presvedcila, ze tam opravdu jsou. “Pujdeme pesky, mame cas a tak aspon nasajeme trochu vanocni atmosfery Barcelony” navrhuje a chytne me za ruku. Barcelona je vylidnena, sem tam posledni opozdilci zamykaji svuj obchod a spechaji domu, aby byli v tento den se svou rodinou. Cela Diagonal po ktere jdeme je krasne vanocne vyzdobena a kdyz nakukujeme do oken vidime rozsvicene vanocni stromecky. Tohle jsou nase prvni Vanoce a I kdyz nemame svuj vyhraty byt, svuj vanocni stromecek a slavnostne prostreny stul, a misto toho se trepeme venku chladem, vanocnim stromeckem jsou nam vsechny ozdobene stomky v Barcelone a svatecnim jidlem to, co si neseme sebou v igelitce, je nam krasne.

Jak majestatni je dnes Sagrada Familia. Dole nadherne odena do milionu malych svetylek a jeji veze se tam nahore aspon v naznaku dotykaji tech svetel nejvetsich. Z otevreneho okna k nam zazni tony vanocnich pisni z prave probihajici mse. Sedame si na nasi vybranou lavicku a ja vytahuji z kabatu krabicku s prstynky a polozim ji mezi nas. Oba dva ji napjate sledujeme jako by to byla svatost nejvetsi. Roger ji bere do rukou, otevira a vytahuje z polstarku prstynek pro me. Chce neco rict, ale pak se zarazi a podiva se na me. Ted beru do svych rukou krabicku ja a vytahuju prstynek pro Rogera. Tresou se me ruce, ale vim ze zimou to urcite neni. Rozhlidnu se kolem sebe a nad sebe. Boze kolik tech hvezd dneska sviti. Jsou to ty same co nam svitili nad hlavou, kdyz jsme si vyznavali prvni dny lasku po nocich na plazi? Jsou to ty same, ktere jsme pozorovali vleze z terasy na Plaze Real? Jsou to ty same, ktere nam svitili na cestu, kdyz jsme se z kazde schuzky do nekonecna doprovazeli? Urcite jsou to ty same! A ty jedine jsou nam svedky, zadne jine nepotrebujeme!

Podivam se zpet na Rogera a vidim, jak me uprene hledi do tvare. Nadychne se aby neco rekl a kdyz otevira pusu, prilozim svuj prst na jeho usta. “Nekaz to prosim reci” zaseptam. Nastavime ruce a vymenime si tak potichu prstynky a pak dlouho sedime beze slov na tehle kamenne lavicce ve stinu Sagrady Familie. “Miluji te” prolomi ticho Roger cestinou a polibi me studenymi rty na celo. “Bhebak ktiir” odpovidam mu v arabstine, jakoby spanelstina v tuhle chvili ztratila svuj vyznam.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Prave jsem se vratila z vanocni Barcelony! Jako bych tam byla s vami. Skvele! Krasne!
Gabina

Anonymní řekl(a)...

A ja jsem si zaplakala.. jdu spolknout ten knedlík v krku, uff. Jak psala Gabina - nadherně jsi to popsala!

Monika Saadeh řekl(a)...

Holky diky ;) Me se ted tak krasne vzpomina a ty hormony do toho ;)

KOPRETINA řekl(a)...

nádherná romantika, na to se opravdu nedá zapomenout.

Anonymní řekl(a)...

Krásné. A jakýpak zásnubní prsten jsi dostala? Určitě musí být překrásný.