středa 2. června 2010

Vybirej prstynky

“Odtud to jede” volam v nedeli na Rogera, ktery si nadrazi Sans kupuje listek na vlak “tady je napsano Alicante” ukazuji mu a schazime dolu po schodkach k vlaku. “Budes me tu chybet” rikam mu. “Ty me taky, ale je to jen tyden, v sobotu jsem tady” odpovida me. “A Kebabji ted bude bez tebe prazdne, a nase snidane a na terase a v Pans&Company” divam se posmutnele. “Ja vim, ale vzpomen si o cem jsme mluvili minule v noci na terase. Nemame co ztratit, musime postoupit o krucek vis a clovek musi neco obetovat, aby neco mohl ziskat” utesuje me Roger. “Ziskame volne soboty odpoledne a nedele, predtim jsme je travili u tebe v praci” raduji se. “No vidis, lepsi uhel pohledu” zasmeje se Roger, vezme kufr a jdeme uz k pristavenemu vagonu. Polibeni na rozloucenou a Roger mizi ve vnitr kupe. Posledni zamavani za sklem a vlak se rozjizdi. Alicante blika na ceduli prede mnou. Jak asi vypada tohle mesto 400 km od Barcelony dolu po plazi? Jak casto sem Roger ted bude moci jezdit? Jak dlouho nam bude trvat nez si aspon na zacatek neco nasetrime a budeme moci bydlet spolu? Nevim, ale je to dobry risk. Nic jineho nam ani nezbyvalo a riskovat se nekdy v zivote proste musi.

“Tak to jsem rada, ze se ti tam libi” odpovidam Rogerovi do telefonu druhy den. “Nemame co ztratit a ty to vis” rika me. “Delaji marketing a prodej, sice budu porad na telefonu, ale to je taky dobra zkusenost. A plat bude ze zacatku jen 100Euro za tyden plus ubytovani a pak zalezi podle prodeje. Pocitam tak za 2 mesice se sem muzes prestehovat. Zatim budu za tebou jezdit do Barcelony kazdy vikend nebo ty za mnou do Alicante. Sice je to o hodne mensi mesto a spise typicke turisticke kvuli plazim v lete, ale hezky tu je uvidis. Uz byl cas nekam postoupit poznat a naucit se neco jineho. Ta firma me vyridi I pracovni viza, takze vsechny nase problemy se zacinaji pomalu resit” rika me s nadsenim Roger. “To je dobre, vsichni nejak zacinaji a nase situace cizincu v cizine neni jednoducha, musime brat co je, takze diky bohu za kazdou prilezitost” odpovidam. “Ano brat co je a riskovat. Ale taky muzeme mit I prani, co myslis?” zepta se me Roger. “Prani? Ty ma clovek snad porad ne? Cely zivot mame nejaka prani” nechapu proc ted mluvi o pranich. “A vzpominas si, co bylo nasim pranim, kdyz si najdu jinou praci?” vyzvida. “Aha uz me to dochazi” smeji se. “Tak vybirej prstynky! 24. Prosince budeme spolu pul roku, to je hezke datum na zasnoubeni nemyslis?” navrhuje. “Myslim, presne na Vanoce” zasnim se. “A prstynky vybereme spolu, az prijedes na vikend” planuju. Jak je krasne mit prani a jit si za nemi.“My se totiz zasnoubime, my se totiz vezmeme” opakujeme jeden po druhem.

1 komentář:

Martina řekl(a)...

Jéééé, to je romantika po ránu:)