úterý 8. června 2010

Proc zrovna Santorini

Bylo to v prosinci roku 2006, kdy nas sef v praci v Alicante chtel od brezna nasledujiciho roku, presunout svoji firmu do Altey, a pozadoval po nas, aby jsme se tam s Rogerem odstehovali. “Tak co mu mam rict? Kdy myslis, ze se tam presuneme?” ptal se me Roger. “Nevim. Ja nejak citim, ze tam naopak vubec nepujdeme” odpovedela jsem mu a dodnes nechapu, jak jsem si tehda byla tak jista, ze proste rokem 2007 se neco zmeni. Asi za 2 tydny volal Rogerovi jeho bratranec, ktery vlastni nekolik firem predevsim v Kolumbii a Nigerii, ze by s nim chtel o necem osobne mluvit, a ze za par dni nas vyzvedne v Alicante a pojedeme s nim oslavit Vanoce do Madridu spolu s jeho rodinou. Presto jsme nazdobili nas prvni koupeny vanocni stromecek, vyzdobili nas byt, sbalili se a odjeli s bratrankem do hlavniho mesta Spanelska.

“Chce aby jsme sli pracovat k nemu do firmy, jeste nam da vedet kam by to bylo, ale rozhoduje se mezi Nigerii a Dubaji. Co ty na to?” ptal se me hned pote Roger. “Ty vis, ze uz jsme dlouho zvazovali, ze kdyby se naskytlo neco mimo Spanelsko tak pujdeme. Takze jestli je to dobra prace, neni co resit” odpovedela jsem a tajne doufala, ze se budu moct podivat do nove zeme bud do Perskeho zalivu nebo do Afriky.

“A ted uz se opravdu musime vzit, ale co nejrychleji, protoze do Dubaje nemuzeme jet neoddani” hlasil me Roger po dalsim
telefonatu s bratrancem a me tak doslo, ze rozhodovani tak vyhrali Emiraty. Sedla jsem si k internetu a hledala nejrychlejsi moznosti, jak se behem 4 mesicu vzit. Zvazovali jsme veskere moznosti, aby na nasi svatbe mohla byt I nase rodina. V Libanonu nejsou civilni snatky, snatek byl mozny jen v kostele a ja potrebovala jak papiry z matriky tak papiry z kostela, cimz by se vsechno tak silene protahlo, ze nebylo mozne to v limitu stihnout. Svatba v Cesku nebyla mozna zase z duvodu vyrizovani viz pro celou Rogerovu rodinu a z duvodu nutnosti vyrizovani nekterych veci osobne. Nemohli jsme si ani dovolit vzit si dovolenou na 4 mesice a odjet si do Ceska, aby jsme to vsechno poresili. Udelame tedy svatbu ve Spanelsku a pozveme obe dve rodiny sem, napadlo nas. “My uz mame cely rok 2007 obsazeny” hlasila me pani z obecniho uradu v Alicante na zacatku ledna. Az pozdeji jsem se dozvedela, ze v Alicante se vzdy kazdy rok vyhlasil jeden jedinny den a v ten se zajemci o svatbu museli prijit zaregistrovat, ze se v nasledujicim roce chteji oddat. Pry chodili uz kolem 2 hodiny ranni se spacakama aby si chytli termin, nebot se mohlo stat, ze na ne nezbyl volny den a svatba by se tak musela posunout na nasledujici rok, pokud si tedy chytnou misto. “Takze to nebudeme komplikovat nejakym vyrizovanim viz nebo svatbou jen s jednou rodinou, aby se druha necitila odstrcena a vezmeme se nekde sami” rozhodli jsme se a cas nam slapal na paty.

Zasedla jsem opet k internetu a hledala svatebni destinace po celem svete. Vyhraval Mauritius a Seychely, ale kdyz jsem narazila na Santorini a videla fotky tohoto malickeho ostruvku, bylo vybrano. Sehnali jsme si svatebni agenturu primo na Santorini a kontaktovali jsme kazdy svoji ambasadu ve Spanelsku, pres ne jsme vyridili a obdrzeli potrebne dokumenty, Roger jako neevropan mel vse do mesice hotove, ja jako evropanka, kdy by melo jit vse daleko rychleji jsem cekala a cekala az jsme museli mesic predem rychle letet do Ceska a vyrizovani mojich papiru si uspisit osobnim jednanim. Jeste 14 dni pred svatbou jsme nevedeli jestli nas den D vubec bude a nasi urednici se vystridaji na ruznych dovolenych, nemocenskych nebo nevim cim vsim moznym a potrebne papiry me prehodnoti, orazitkuji, podepisi, zavoskuji, zasneruji, coz vse je silene dulezite. Nakonec vse dobre dopadlo a my tak odleteli na krasny otrov Santorini do Recka, kde jsme stravili tydenni dovolenou spojenou se svatbou.

Roger se okamzite do Recka zamiloval, jelikoz v taxiku na nej nemluvili anglicky, ale recky a pry nechapali ze neni Rek, ale cizinec. Na jejich otazky odkud jsme se nerozplyvali nad vsudeznamou Prahou, ale velebili do nebes krasu Libanonu. A kdyz jsme odletali z toho malickeho ostruvku uz svoji, rekl me Roger pochvalne “Dobre jsi vybrala, bylo tu krasne.”













1 komentář:

Martina řekl(a)...

To museli být nervy, jestli to stihnete. Ale vyšlo to a na krásném místě!