pondělí 14. června 2010

Barrio nebo ghetto?

“Holky nevite o nejakem levnem pronajmu pokoje?” ptam se v tydnu ostatnich au pair v parku. Schazime se tu skoro kazdy den s detma po skole a vetsinou uz se vsechny zname. Vedle nas co bydlime primo s rodinou je tu I spousta holek z Jizni Ameriky, ktere si pronajimaji byty o nez se vzdy s nekym deli a tak doufam, ze by nektera mohla vedet a poradit. “Ja mam volny pokoj” ozve se mala kolombianka. “Jo? A kde to je?” vyptavam se. “V Badalone, na konecne metra” odpovida Jenny a vysvetluje me presne adresu. Badalona uz je mimo centrum, ale to me nevadi a Jenny ctvrt ve ktere bydli vychvaluje do nebes, jak je tam levno a hlavne cisto. Domlouvame se tedy na cene sto padesati eur za mesic a ja hned volam Rogerovi abych mu radostne oznamila, ze jsem rychle a hlavne levne sehnala novy pokoj a ze o vikendu az prijede se budeme stehovat.

“Badalona? A kde to je?” pta se me v sobotu Roger, kdyz balime jeho veci z bytu na Plaza Real. “No uz trosku mimo centrum, ale to preci nevadi ne? Je tam dobry spoj metra” vysvetluji mu. Naposledy se podivame z terasy na Barcelonu, predavame klice a loucime se s klukama, kteri tu take bydleli. Mlady student z Baskicka a Ivan z Galicie, ktery se znal se vsema bezdomovcema z Barcelony, lakal si do bytu mlade holky s tim, ze je profesionalni fotograf, kradl nam drobne penize, vyjedl vzdy celou lednicku, kdyz jsme nakoupili, a tvrdil ze je pirat.

Kdyz sedime v metru, a blizime se cilove stanici, vsimame si, ze do metra nastupuje cim dal tim vic muzu a cim dal tim mene zen, krome zebravych rumunek se spicimi detmi v satku. “Co to je vubec za ctvrt ta Badalona?” pta se me Roger. “Ja nevim, ale Jenny rikala, ze je tam bezpecno a cisto” namitam. “Hmmm, bezpecno a cisto” rika Roger, kdyz vychazime z metra a vidime postavat hloucky mladiku u rvoucich kazetaku, skupiny zebravych rumunek, pakistanske obchody, ve kterych nakupuji prevazne muzi, jihoamericke delniky sedici na prahu domu a popijejicich alkohol. Radsi nic nerikame a pridavame do kroku a vchazime do budovy kde bydli Jenny. V prvnim patre jsou dvere otevrene dokoran a tak zdravime par lidi, kteri odtud vychazi. Nekolik kozenych sedacek, obrovska uzka televize zavesena na stene ze ktere vyrvava hudba a spoustu zlatem ovesenych lidi, kteri tancuji. “Jeste ze je to jen na par vikendu, a jeste ze se budes stehovat brzo do Alicante” hrozi se Roger.

Jennin byt je ale cisty a utulne zarizeny. Seznamujeme se s jejim pritelem z Peru, polskym studentem prav a drobnou pani z Uruguaye. Ani nemame naladu vyskladavat veci do skrine a do policek, nechame kufry a tasky na zemi a hned mirime zpet k metru, aby jsme odjeli do centra, kde se prochazime jak dlouho muzeme jen aby jsme se nemuseli hned vratit zpet. Pri zpatecni ceste metrem dva podnapili kluci vrazi do Rogera a nenapadne mu sahnou do kapsy. Kdyz vidi, ze nasli jen zpatecni jizdenku do Alicante vraci se k nemu zpet a jizdenku mu vraci a jeste zebraji o nejake penize. U vchodu metra stoji dve policejni auta a po ceste domu, nam nespocet divnych tipku nabizi drogy a bezpocet lehkych dev nabizi samo sebe a jako by ani nevnimali moji pritomnost. Jdeme skoro klusem a kdyz vchazime do domu, kde party z prvniho patra jeste nezkoncila a odemykame dvere od bytu slysime jak se Jenny hada se svym pritelem. Okamzite zapadneme do pokoje, povlecu ciste periny a zavrtame se bez reci do postele. “V tydnu si promluv s Dolores, at si najde nekoho jineho, ze skoncis driv. Tady prece nemuzeme bydlet ani pres vikendy. Ja te tu nenecham, tohle neni normalni ctvrt, tohle je ghetto” rika me Roger po chvili. A ja jen kyvam na souhlas. “ Po Vanocich, hned po Vanocich se prestehuju do Alicante” slibuji mu.

1 komentář:

Michaela řekl(a)...

Tak mě jde husí kůže po těle. wow.. no to muselo být šílené :(