čtvrtek 6. května 2010

Teprve az poznas cizi zemi, uvedomis si jak krasna je zeme tvoje materska

“Nechci tady zit a nezustanu tady ani nahodou. Vsechno me tu stve a nic se me tu nelibi” stezovala jsem si porad dokola na muj zivot v Ceske republice, kratce po mych dvacatych narozeninach. “A ty si myslis, ze jinde je to jine? Vsude je neco” odpovidala me moje mamka. “A jestli se ti tady nelibi, tak jed pryc, kdo te tady drzi? Bez se podivat, jak se zije jinde, ze se vsude musi vydelat penize a ze nikde nelitaji peceni holuby do huby” uzavirala vzdy nasi konverzaci. “A taky, ze pojedu!” odpovidala jsem ji vzdy vzdorovite, vzpominaje na to, co me vypravel kamarad, jak se mu zije v Americe a dalsi kamaradka, jak perfektni zivot je v Anglii.

“Nemecko je preci taky zapad ne? A jen se znalosti nemciny, toho na vyber moc nemam” rozhodla jsem se a s velkymi sny o lepsim zivote jsem nastupovala do autobusu, ktery me mel na druhy den vyhodit tam, kde se zije o mnoho lepe. Waaw krasne upravene domky s nemeckou preciznosti, mile prodavacky v obchodech, daleko vetsi platy nez u nas. Valila jsem oci na vsechno, co jsem videla. Prvni problem nastal, ze jsem poradne nerozumela nemcine, nareci bylo uplne jine. Prihlasila jsem se tedy do kurzu a pozdeji s vetsim porozumenim jak reci tak i zivotu tam, jsem porovnavala. On totiz clovek porad porovnava, to co ma v sobe za celou dobu zazite s tim novym. A najednou jsem slysela hlasy, ktere si stezovaly na politiku a ekonomii v Nemecku, a pristehovalce z Turecka, a jak je drahe najemne, a jak uz nic neni co byvalo, a ty hlasy me prisly k nerozeznani od tech, co jsem slysela od ruznych lidi v Cesku. Na druhou stranu me hrala pycha, kdyz jsem v knihovne rodiny, kde jsem pracovala nasla svazky Capka, Kafky nebo Kundery, kdyz v televizi vysilali dokument o maliri Adolfu Bornovi, nebo kdyz me moje kamaradky na kurzu nemciny rekly, ze Praha je nejkrasnejsi mesto na svete. Zacala jsem si I vice vsimat rozdilu v recich. Rec napovi o narodu hodne, je v ni svym zpusobem zakodovano i mysleni lidi. Slovicka, ktera maji jiny rod, nebo napriklad existuji nebo neexistuji v reci nasi. Kdyz jsem se loucila po roku se svoji hostitelskou rodinou, dal me jejich dedecek obrovsky nemecky slovnik, kde bylo jeho vlastnim pismem napsano :Teprve az poznas cizi rec, uvedomis si, jak krasna je rec tvoje materska. V te dobe me jeste nedoslo, ze stejne motto by se dalo pouzit I ve vyrazu o vlastni zemi. Nemeckem jsem byla nadsena, bydlela jsem v hostitelske rodine tutiz jsem nemela problem s placenim najemneho ani s jidlem a muj plat stacil na nakup obleceni, kulturni akce a jine veci a jeste 4x do roka zajet do Ceska na dovolenou, takze me domov nejak nechybel, tutiz nebyla nejaka potreba nad tim nejak moc premyslet. Presto jsem porovnavala dve zeme, dva sousedni staty, dva evropske staty i pres urcitou odlisnost velice si podobne.

Spanelsko ac take evropsky stat, uz byl podstatne od CR a Nemecka jiny. Jista uvolnenost ve vzdelani me prisla az flegmaticnosti. Otazky typu “Odkud jses? Z Ceska? Myslis Ceskoslovensko, ne?” byly jeste v poradku v porovnani s otazkami mojich pozdejsich anglickych kolegu “A Cesko je v Evrope? A mluvite tam spanelsky, kdyz mluvis s Rogerem spanelstinou? A sezenes tam CD Franka Sinatry?” A ja zacala byt svym zpusobem hrda na nasi vzdelanost. Kdyz uz po treti za dva mesice ukradli v Barcelone Rogerovi mobil doslo me, ze se nekrade jen u nas. Kdyz jsem zacala pracovat a prestehovala jsem se z bytu rodiny, kde jsem pracovala do spolecneho bytu s Rogerem poznala jsem, ze na zapade se musi setrit stejne jako na vychode. A ze I to nase vecne omylane zdravotnictvi je u nas v lepsim stavu o skolstvi podle me ani nemluve. A nase prehnane predstavy po revoluci, ze na zapade je to vsechno uplne jinak, vsechno uplne lepsi, vzaly v mem pripade za sve. Vsude je totiz chleba o dvou kurkach.

V Dubaji jsem se stala hrdou zenou, ktera nemusi prosit manzela za povoleni k vycestovani, povoleni k tomu mit internet nebo ridicsky prukaz. Byla jsem hrda, ze tohle vsechno nase zeme dovoluje a spoustu jinych veci pro zeny u nas uz absolutne prirozenych. V dubajske pousti jsem si uvedomila krasu ceske prirody, krasu ctyr rocnich obdobi, krasu deste, snehu, rozkvetlych kytek a prirozeneho razu mesta. Pri cteni dubajskych novin me bila do oci ceska skromnost, svoboda slova a svoboda voleb v politice.

V Libanonu jsem si uvedomila svobodu pohybu v Cesku. Vecne “Tam nejezdite, tam se vcera strilelo. Okamzite se vratte z cesty do Beirutu, prave hlasili v televizi, ze tam vybuchla bomba. Baalbeck neni bezpecny, je tam sidlo Hizbalahu a nikdy nevis, kdy tam bude Izrael bombardovat” me lezly na nervy stejne jako vecne kontroly vojaku na kazdych par kilometrech a kontrola aut, jestli nemame bombu, pred kazdym vetsim obchodnakem. Taky jsem si uvedomila, ze se v Cesku dokazeme pohadat kvuli odlisnym nazorum na politiku a nabozenstvi, ale ne se postrilet. Potesilo me naopak, kdyz jsem v kazde domacnosti nasla neco ze skla Bohemia, ze jsem si do kuchyne nakoupila veskere pomucky znacky Tescoma, ze Rogerova teta se kazdy den modli k Prazskemu jezulatkovi a druha teta miluje Karlovy Vary, kam casto jezdi do lazni.

A Nigerie? Ta me toho ukazala nejvice. Jak jsem byla v Cesku rada, ze si muzu uvarit polevku z vody z vodovodu, a stejne tak si s ni vyplachnout usta po cisteni zubu. Jak moje bile kalhoty zustavaji bile a nebarvi se v pracce do cervena barvou africke hliny. Jak nemusime 2x denne utirat prach, jako kdyz je v Nigerii harmatan. Ze nebydlim za zdi, a nikdo me neokraje, nebo neukradne me samotnou jen kvuli tomu, ze jsem bila. Ze nemusim kazdy den strikat pokoje proti komarum a na noc stahovat nad posteli moskytieru, aby jsme od komaru nedostali malarii. A zacala me tady silene chybet ceska kultura, film divadlo, knihy, pisnicky. Jak jsem byla nadsena, kdyz jsme si s Rogerem udelali k veceri obycejny chleba ve vajicku, nebo otevreli privezene Horalky a Tatranky.

Krasu me vlastni zeme me ukazal taky manzel. Jeho nadsenim jezdit na kole v polich a pozorovat lesni zvirata, obdivovanim pro me obycejneho ovoce a zeleniny rostouciho na zahrade mych rodicu. Vychvalovanim si ceskeho jidla, piva a vina. A treba taky tim, ze kdyz jsem si po mesici stravenem v Cesku u rodicu prohlizela fotky, ktere Roger nafotil a tech bylo pres 2 tisice, me na otazku “Proc jsi proboha tohle vsechno fotil, kazde dvere v Praze, pole, louky a reky u nas na Morave, kola ve stojanech?” odpovedel “Kdyz v Cesku je tak krasne, ze ja nevedel, co fotit driv”

Dnes me prisel email od kamaradky ve kterem mimo jine stalo “Jak ja to tu nenavidim, jak ja bych chtela pryc! Vsechno me tu stve, cele hnusne Cesko!” Pousmala jsem se a vzpomela si sama na sebe, ze stejnou vetu jsem pronasela pred nekolika lety take. Dnes bych rekla, ze vsude je stejne, vsude je neco dobreho a spatneho a zalezi jen na nas, jak a s cim porovnavame a jestli dokazeme videt veci objektivne. “Jed pryc” napsala jsem ji “ odjed z toho hnusneho Ceska, kde te nic nebavi, vsak te tam nikdo nedrzi a jed, co nejdale! Jed uz kvuli tomu abys videla jak se zije jinde, abys videla ze vsude je neco a nikde neni lip nebo hur, abys videla, ze vsude je nejaka politika, nejaka ekonomicka situace, nejaky rasismus, neco lepsiho nez u nas a neco horsiho. A zustan v kazde zemi aspon rok, po pul roce totiz padaji naivni predstavy vyctene z knizek, po pul roce dokazes neco hodnotit, ale musis mit otevrene oci!"

A dolu pod email jsem pripsala pozmenenou frazi, kterou me tehda napsal do nemeckeho slovniku nemecky dedecek. “Teprve az poznas cizi zemi , uvedomis si, jak krasna je zeme tvoje materska.”

14 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

:) nadhera !
verna ctenarka Hanka

Anonymní řekl(a)...

Mony,krásně napsané,opravdu.Mě stačí,když jsem někde déle,že se těším na to své doma.Že když ráda někam vyjedu,o to víc se těším domů,je to zvláštní,ale je to tak.Pak je nám domov vzácnější,každý pohled po pokoji jiný,všímáš si maličkostí,které jsi nechala minout bez povšimnutí.Proto,když ty jsi venku tak dlouho dovedu si představit,jak se tvé pohledy,názory,pocity na tvoji rodnou zem,tvůj domov markantně změnily.Proto,i když necestuji jak bych chtěla,vnímám a užívám si té krásy,opíjím se vůní jara i bez těch návratů z dalekých cest.:-)) Mirka

Anonymní řekl(a)...

Já zase došla k tomu, že když člověk na nejakou dobu vycestuje (studovala jsem v Anglii), získá větší nadhled nad věcma, kt. opustil. Takže stejné poznání, souhlas, cestování nakonec muze domov ukázat v jiném světle a naučit se vážit svých kořenů atd. Myslím, že Češi to dost potřebujou, naše národní hrdost je menší, než třeba Němců, díky vývoji atd. Bosorka

Michaela řekl(a)...

Moni,
Krásně napsané jako VŽDY! :)
A je vidět že Roger má ČR vážně rád :) těch 2000 fotek muselo být nádherných.

Bude to znít trapně.. ale já si tu u toho dojatě zaslzela... ;)

Míša

Anonymní řekl(a)...

Monco, moc pekne!!!!!!! Gabina

Monika Saadeh řekl(a)...

Hani dekuji!!
Miri presne tak, pak si vsimas uplne jinych veci a hlavne malickosti, ktere jsi treba predtim nevidela. Jsem si vzpomela, jak jsme jezdili s nasima na dovolenou do jiznich cech a kdyz jsme se vraceli domu a videli jsme z dalky Palavu, kriceli jsme ze uz jsme doma ;) A ta Palava byla v ten moment tak KRASNA ;))
Bosorko v tom mas naprostou pravdu, tak jsem to taky myslela. Proste vsude je neco..A s tou hrdosti taky soulas. Nevim jestli je to jeste nas pozustatek z komunismu, ze lidi se vseho tak vice boji a taky to ze ocekavali po revoluci neco nemozneho a ted si stezuji, ze to neni, tak jak chteli..Nemec ma stejne problemy jako Cech ale umi je nest hrde a nestezovat si tak..U nas toho stezovani je nekdy az moc a hazeni viny na druhe ;)
Jee Misko dekuji ;) Roger Ceskem zije. Porad se pta, kdy tam zase poletime, kdy si koupime byt v Praze a kdy se tam odstehujeme, a ze uz se chce poradne naucit cesky ;))

Manželka řekl(a)...

Mooc hezké! :-)
Wolofové říkají: pták, který nelétá, neví, kde je obilí dobré.

Já mám s každou cizí zemí, na kterou si trochu zvyknu, problém ten, že v ní mi chybí něco, co mám doma, a doma mi pak chybí něco, co bylo tam... Neřešitelný problém! :)

Monika Saadeh řekl(a)...

Manzelko krasne a vystizn prislovi.. A s temi zememi to mam taky tak, proste vsude me chybi neco z tech jinych ;)

Martina řekl(a)...

Hezky napsané a něco na tom bude. A když je člověk v nějakých krušnějších podmínkách, tak ocení to, co má doma, co může a nemůže. Na druhou stranu když vyjedeme byť jen do Německa, vracíme se "naštvaní" z porovnání těch služeb u nás a u nich. Od restaurací přes nabídku v obchodech, stav silnic až po čistotu. Tohle se u nás moc nemění. Za barákem máme les, kde jsem dneska potkala obrovskou papírovou krabici (kontejner na papír je odtamtud cca 200 m), opravený chodník se tady za dva roky propadne, v restaraucích se často tváří, že jim děláme službu, když tam jdeme, v obchodech jsou kolekce z roku raz dva a mnohem dražší než za hranicemi. To mne štve.

Cheorchia řekl(a)...

Ano,jed co nejdal,at poznas,ze nikde nic zadara nedostanes:)).
I kdyz muj muz si zivot v USA moc pochvaloval.Kazde misto ma pro a proti :)).

Monika Saadeh řekl(a)...

Marti v te cistote v porovnani s Nemeckem s tebou sohlasim. A je daleko vic veci, co by jsme se mohli od nemcu naucit..
Cheo tak jsem to taky myslela, ze vsude je neco. Ja si taky pochvaluji kazdou zemi, kde jsem zila, ale kazda zeme ma sva negativa i pozitiva, myslim tim, kdyz se to vezme od vrchu dolu, pres politiku, az po obycejny zivot lidi. Nemuzu rict, ze Cesko je nejlepsi, to v zadnem pripade, jen si ho ted vic s tim nadhledem vazim ale samozdrejme je tam plno veci, co me desne stvou...

Anonymní řekl(a)...

Moni, svatá pravda.. i když já v CR žít nechci, to přiznávám - kvůli službám, čerstvé zelenině a ovoci, čistotě; české závisti.. v neposlední řadě i vzdělání, zdaleka není na západě kvalitnější, ale bohužel uznávanější.
Nicméně.. když jsem se vrátila z USA nebo německa, vždycky mi připadá že to tady nějak výrazněji voní, že je i to léto u nás tak krásně chladivé, české rybníky, hory..a vím že se budu vždycky ráda vracet.
A taky vím, že je všude chleba o dvou kůrkách a nikde není ideální země. Krásný článek!

a jinak ten můj už umí dobře česky (začal se učit k úžasu svých krajanů hned jak se přistěhoval) a CR má rád strašně moc :)))

i.

L. řekl(a)...

moc pekne napsane...mam to podobne..ale jak uz jste psaly vyse, kdyby tak slo si z kazdeho mista vzit to nejlepsi a nejak to dat dohromady ...:)

Anonymní řekl(a)...

cool