pátek 14. května 2010

Realita

“Zapomela jsem ti rict, ze tento tyden odjizdime na prazdniny do Calafel” rika me Dolores nasledujici tyden. “Do Calafel? A na jak dlouho?” ptam se ji. “Na mesic a pul, cely zbytek prazdnin. Zustanes tam s detma a ja budu vetsinou kvuli praci prespavat v Barcelone” odpovida me. “Mesic a pul?” vyhrknu. “Cely mesic a pul budeme v Calafel? Ale vikendy budu mit volno ne?” ptam se ji. “No uvidime, jeste mame jet na tyden do Andory, uz tam mame zamluvene ubytovani, takze ti popravde nemuzu dat volno ani na ty 2 tydny, na ktere mas narok. Ja bych to s detma sama nestihala” krci rameny. “Nestihala?” nadavam sama pro sebe. “A ja to sama s detmi mam stihat? Uz tak mam malo casu pro sebe. S Rogerem se pres tyden skoro nevidime. Od rana do noci jsem s detma a jedine volno co mam je v sobotu vecer a v nedeli. A ted mesic a pul mimo Barcelonu? A jeste uvidime jestli budu mit volne vikendy? Takova preci nebyla domluva. Mam pracovat jen 6 hodin denne a ne 24 hodin denne za ty penize co mam. A moje dovolena, na kterou jsem se tesila a ktera me byla slibena taky nic?” vre to vsechno uvnitr mne.

“Tak ji rekni, ze jsme spolu” radi me Roger v telefonu.”Treba to pochopi a budes mit vic volna. Nemuzes preci celou dobu zustat s detma sama. Aspon tu nedeli bys mela mit volno. Rekni ji, ze tu nekoho mas” radi me Roger. “Ne nemusi to vedet” oponuju mu. “Je to moje soukroma vec a navic urcite by me kvuli tomu vic volna nedala. Kdybych uz umela aspon poradne spanelsky, tak bych si nasla jinou praci, ale takhle nemuzu delat nic. Snad to tak bude jen pres ty prazdniny a pak uvidime, co se da delat. Ja ji chapu, je to rozvedena matka s dvema detma, ale zase domluva byla uplne jina” stojim si presto za svym.”Odjizdime za 3 dny, ani nevim jestli budu mit cas, zastavit se za tebou do Kebabji.” “Nevadi, to vydrzime. Co je mesic a pul oproti cele vecnosti, co pak budeme spolu” chlacholi me Roger. “Rozeslal jsem uz nejake zivotopisy a pujdu se zeptat do ruznych firem po praci” planuje. “Zeptat a kdy? Vzdyt taky nemas cas, delas 10 hodin denne.” “Pujdu ve ctvrtek, to mam prece volno a zrovna mam prijit podivat se na jeden volny pokoj, at se muzeme odstehovat od Osamy. Zacina nam delat vic a vic problemu. Vcera po nas chtel 50 Euro navic za najem nebo se mame okamzite vystehovat. A zamknul mistnost s prackou. Nechapu o co mu jde. A vis co? Zkusim zavolat jeste ted kvuli tomu pokoji, ze bych se tam stavil dnes vecer po praci” navrhuje Roger.”Tak dobre, hodne stesti a ja jdu balit decka, at jsme prichystani na dovolenou” koncim rozhovor.

“My nakonec do toho Calafel jedeme uz zitra rano” pisu Rogerovi sms. “A ja se zitra rano stehuju do noveho pokoje, sice jenom na mesic nez se vrati studenti, ale aspon neco. A je u Catedral del Mar, kousek od more, bude se ti tam libit” pipne me zpet sms od Rogera. “Tak aspon nejaka dobra zprava a ty pracovni prazdniny musim proste vydrzet" rikam si a skladam sve veci do cestovni kabele.

2 komentáře:

Martina řekl(a)...

Jo, jo, chlebíček au-pair je tvrdý:)

Monika Saadeh řekl(a)...

Jo Marti tak tak ;)