čtvrtek 13. května 2010

Noc v pristavu

“Ja te varoval, ze to tu jako dva cizinci nebudeme mit lehke” rika me Roger, kdyz se po krasnem nocnim koncerte v Santes Creus, kam jsme jeli s Martinou a Sergim, ktery tam hral na basu, prochazime nocni Barcelonou. “Ja vim, ze jsi to rikal. Ale proc to zminujes prave ted, kdyz jsme prozili tak krasny vecer?” ptam se ho. “Protoze Osama nam vcera zakazal, aby u nas na byte prespaval kdokoliv cizi. Vcera v noci vyhodil Marianovu pritelkyni, ze jestli neodejde, tak zavola policii.” “No tak tam nepujdeme. Nebudeme se nekoho prosit” skacu mu do reci. “Ne nepujdeme, dnes pujdes spat domu a ja tento tyden najdu jiny podnajem” planuje Roger. “Spat domu?” zeptam se ho tazave. “Ani nahodou!” smeji se. “Cely tyden se na tebe tesim, a ted si chci uzit kazdou minutu, kterou jsme spolu a ty reknes spat domu.” “A co chces teda delat? Vzdyt vis, ze nemame penize na hotel ani na nic jineho” vysvetluje me. “No tak proste spat nebudeme no, ale ja domu nepujdu. Barcelonu ve dne uz zname, co kdyby jsme ji poznali i v noci? Ve tme je mesto preci uplne jine jako ve dne, kazda ulicka vypada jinak, ma sve nocni kouzlo. Pojdme se projit ke katedrale, uvidis jak tam bude krasne” navrhuji a zamirime na plazu Real, odkud se chceme dostat ulickama ke katedrale. “Divej na ty terasy tam nahore” ukazuje me Roger. “Dovedes si predstavit bydlet tam? Nebe s hvezdama nad tebou a Barcelona pod tebou” zasni se. “Ano ty jsou krasne, musi z tama byt nadherny vyhled” prisvedcuji mu. “Ale urcite tam bydli jen bohati, nic pro nas.” “No to jo, nic pro nas” opakuje Roger a nasleduje me do tmave ulicky, do ktere ho tahnu, pri hledani zkratky ke katedrale.

“Neboli te uz nohy? A neni ti zima?” zepta se starostlive asi po 2 hodinach chuze. “Jses si jista, ze nechces jit spat domu? Me to je opravdu hrozne lito, ze tu musime chodit v noci po meste, jak bezdomovci, nemit ani kam hlavu slozit” omlouva se. “Tak si mysli, ze mame kam jit, ale nechceme” zasmeji se a zamirim k lavickam v pristavu. “Nepremyslej nad tim, ze nemame kam jit, ale mysli si, ze chceme zustat ve meste. Poznat Barcelonu ve vsech smerech. Vis ja miluji noc” rikam mu, kdyz si sedame na lavicku a polozim hlavu do jeho klina a on me hladi ve vlasech. ”V noci je vse absolutne jine nez ve dne. Tiche a tajemne. Jako by zeme v tu dobu byla vice propojena s nebem. Jako by zemske bylo i nadpozemske zaroven. Jako by neexistovaly autobusy, sum denni ulice, shon, stress a nervozita velkomesta. Jako by v te tichosti byl mir po celem svete a v dusich vsech lidi. Myslim si, ze veskera velka dila, knihy, obrazy, vynalezy musely vzniknout v noci, kdy jakoby se sny slastne oddychujicich lidi odrazely do nasi fantazie. Jako by clovek byl vice sam sebou a vice si uvedomoval sve vlastni byti, svuj dech a zazrak zivota. Jako by clovek byl blize k bohu.”

“Blize k bohu se citim ja, kdyz te citim ve svych rukach, kdyz citim, ze existujes, ze s tebou mluvim, ze zijes. Blize k bohu jsem se citil, kdyz jsem se rozhodl zustat v Barcelone. Citil jsem jako by to nekdo chtel, jako by se to tak melo stat, jako by tam nahore byl napsan nas osud uz kdysi drive a my ho ted jen znovu prozivali. Jen me mrzi, ze ti nemuzu dat veskery komfort, ktery bych chtel, ze musime sedet v noci na lavicce v pristavu, misto aby jsme mohli spat v normalnim pokoji” povzdechne si zase Roger. “Jednou budeme spat v normalnim pokoji a na tuhle noc na lavicce krasne vzpominat. Uvidis” odpovidam mu uz z polospanku.

Vzbudi me zare do mych oci. Pomalu je oteviram a vidim, ze za stozary lodi uz vykukuje slunicko. “Ja jsem usnula? Proc jsi me nevzbudil?” podivam se na Rogera, ktery me stale hladi po vlasech. “Proc bych te budil, kdyz jsi byla unavena? Jeste mame cas. V Kebabji mam byt na devatou. Zatim se pujdeme nekam nasnidat, co rikas?” navrhuje a vstava. “Ne pockej jeste chvili” vytahuju z batohu neco na piti a par musli tycinek “tohle je to nejkrasnejsi rano v mem zivote, chci si ho uzit!” ukusuju z musli tycinky a divam se na lode houpajici se na mori. "Jeste pet minut. Chci videt jak se noc premeni v den." zadonim. "A pak muzeme jit zpet do reality."

3 komentáře:

Martina řekl(a)...

Slzím. Krásný!

Petra řekl(a)...

Přála bych si, aby něco podobného zažili všichni lidé na světě. :)

nippa řekl(a)...

dlhsie som u teba nebola lebo tu bola mamka a s babetkom uz nie je cas na citanie a nie to este na pisanie asi si zbadala ze osm v poslednom case nepisala nic na mojom blogu...no len som chcela ze toto je velmi pekny clanok a ako si hovorila ze jeden den budete na tu noc spominat tak akurat spominas...aj si to velmi pekne opisala...