pondělí 26. dubna 2010

Podle nosa poznas kosa aneb kdo tu ma teda maly nos?

Po nasem pristehovani se do Libanonu jsem videla, ze mistni lide jsou hlavne tmavsi pleti a cernych vlasu, ale najdou se i blondaci s modryma ocima a dokonce i rezavych vlasu a pihovate tvare. Vsichni tihle lide na me mluvili automaticky cizi reci. Rikala jsem si, ze je to asi mojim neustalym udivenym vyrazem v obliceji. Proste, kdyz vidite kazdy den neco uplne jineho, nez jste zvykli, dostane vase tvar zvlastni udiveny vyraz. Cemuz urcite taky prizpivalo moje neustale vyptavani se Rogera: “A to je tu jako normalni? A proc? A na co? A kvuli cemu?”

Pozdeji jsem si zvykla. Nic uz me nepripadalo vyjimecne, ani ty kontroly vojaku na silnicich, ani obrovske billboardy politiku jine v kazde vesnici, ani spousta ostatnich veci. Moje tvar tak ziskala prirozenejsi vyraz, ale lide na me stale mluvili cizim jazykem, ne tedy arabstinou. Marne jsem si lamala hlavu jak velky je rozdil mezi mnou a Rogerovym bratrancem, ktereho bych klidne podle jeho blondatych vlasu a modrych oci pokladala za Cecha a stejne tak spoustu jemu podobne vypadajicich libanoncu a libanonek. Asi je to tim ze neovladam dostatecne arabstinu, rikala jsem si a zacala jsem vsechny zdravit libanonskym pozdravem Marhaba. Odpovedi vsak bylo Hello, how are you? A kolikrat se k tomu pridala i otazka A odkud jses?

Minuly tyden me to tedy nedalo a zeptala jsem se Rogerove sestry Ronzy, jak ti lide vedi, ze jsem cizinka. Vzdyt je tu tolik prirozenych blondynek, holek se svetlou kuzi a modryma a zelenyma ocima. Jaky je tedy rozdil mezi mnou a nimi, kdyz ja zadny nevidela? Jak lide rozeznaji, ze ja jsem cizinka a ony libanonky? Ronza se na me podivala a rekla “To je jednoduche, preci podle nosu.” “Podle nosu?” vyhrkla jsem na ni. “Ano podle nosu, mas ho takovy maly a uzky, proste evropsky” vysvetlovala me Ronza dale. “Maly a uzky” smala jsem se v duchu “maly a uzky” znelo me libe v usich a pritom jsem si vzpomela, jak se me decka ze zakladky smali nejenom kvuli mym drive silene krivym zubum, ale i kvuli memu spicatemu nosu a jak na me jednou jedna ciganka v restauraci po upozorneni, zda by mohli byt vice zticha a nekricet na celou mistnost, ze i my jsme si tam prisli popovidat, zarvala “Drz hubu ty pinochio.” A taky se me okamzite vybavilo to, jak jsem se smala braskovi, kdyz jsem prijela ze Spanelska a 2 roky jsem ho nevidela, ze mu k tem dlouhym vlasum narostl taky dlouhy nos, jestli ho doma krmi frnakovnikem a ten me okamzite odpovedel “ Segrula ty mas co kecat, podivej se do zrcadla.” A ted me nekdo rekne, ze ja mam maly a uzky nos, pry evropsky.

A tak jsem zacala okamzite premyslet , jak tedy Roger myslel svoji casto opakovanou frazi “Mam rad tvuj nos”, kterou opakoval hlavne vecer ve svitu lampicky vrhajici sve svetlo na mou tvar nebo obrys meho oblice na stenu loznice? Mela jsem za to, ze vidi muj nos stejne velky a spicaty jako ja. Vybavila jsem si taky, ze kdyz jsem byla v Libanonu v nemocnici a videla jsem tam, ze kazda druha zena-pacientka, ma “neco” s nosem. “Plasticka operace” hlasil vzdy Roger “proto jsou si tak libanonky podobne, kdyz ma kazda stejny nos jako Nancy Ajram” smal se vzdy. A az ted me doslo, ze on mozna vidi taky muj nos UZKY A MALY proste EVROPSKY.

Vcera jsem se tedy chodila cely den divat na sebe do zrcadla a najedou me ten muj nos prisel docela normalni dokonce MALY bych i rekla. A dnes jsem si dodala odvahy a dulezite oznamila Rogerovi, ze uz chapu, proc chodi libanonky na operaci s nosem. “Protoze ho maji VELKY” zduraznila jsem hluboce posledni slovo. A taky jsem mu rekla, ze uz vim, podle ceho tu mistni poznaji, ze jsem cizinka. “Podle nosu” rekla jsem hrde “protoze ho mam MALY” zduraznila jsem zase posledni slovo a zamrkala na Rogera. Na druhe strane pocitace se zavlnila kamera a najednou jsem videla Rogera rozmazane a ve stejnou dobu uslysela sileny smich. “Ty ze mas maly nos?” smal se tak, ze uz jsem ani nebyla schopna rozeznat jeho poskakujici tvar ve skype. “No to teda nemas! A jak jsi na to vubec prisla?” zalykal se smichem. “Nemam? A proc me teda rikas, ze mas rad muj nos?” nedalo me to nezeptat se. “Protoze ho mas DLOUHY A SPICATY” znela Rogerova odpoved. “Ja v Evrope videl nosu a ten tvuj tedy neni uzky a maly” smal se dal. A ja si v ten moment silene prala, aby NIKDY, ale NIKDY v Evrope nebyl ;)

3 komentáře:

Tereza řekl(a)...

:-DDDDDD, no to jsem se nasmala! Moc dobry!

Jednou mi jedna studentka na otazku, proc se uci cesky rekla, ze proto, ze tatinek byl Cech. Vyjadrila jsem nad tim udiv a ona mi rika: no jasne, podivej na muj nos, mam ho jako vsichni Cesi. Jako ty, takova bambulka! :-) V Chile ale evidentne bambulka projde, ptaji se me, odkud jsem, az kdyz neco reknu.

Anonymní řekl(a)...

Hm, zajímavé, co se člověk venku dozví, i o sobě. Bosorka

Petra řekl(a)...

Ani vlastně nevím, jaký máš nos...musela jsem se kuknout zpětně na fotky. :D No Roger Tě zná dobře a opravdu je to asi tím tvarem, oni Libanonci mají ruzně velké nosy ale mají jiný tvar (teda soudím jed podle fotek). No mně se zase lidi vždycky smáli, že mám moc malý nos, že to vypadá, jako bych neměla žádný. :D