sobota 17. dubna 2010

Kde domov muj?

Dnes jsem si cetla u Gabiny na blogu, ze nemuze odletet z Ceska kvuli sopecnemu mraku, a ze chce uz byt zpet DOMA. Tim doma, mysli Nigerii a Benin City, kde bydli. Je krasne, jak Gabina, Ceska, zijici dlouhou dobu v USA se adaptovala na kulturu a zemi sveho muze a poklada ji za svuj domov a pritom sama neztraci ze sveho cesstvi. A o to je to hezci, ze Gabina v Nigerii zije, a vi, jak to tam opravdu chodi, tudiz nema vysnene, naivni predstavy, ktere ji navykladal jeji manzel ve chvilkach stesku po sve vlastni zemi. Takove predstavy jsou totiz vetsinou vzdy zkreslene a na hony vzdalene realite. Sama totiz vim, jak si v zachvatech nostalgie umim vysnit svou vlastni zemi. A sama totiz vim, jak MOC se musi evropanka prizpusobit zivotu v Africe.

Gabina napsala, ze chce DOMU a pridala fotky Lagosu a ja uvidela pro me zname stavby, restaurace, obchodnaky a uvedomila si, ze ve ctvrti Lekki o ktere Gabina pise, ted na jedne ulici, v jednom domecku sedi v kancelari muj manzel, v obyvaku beha nas pejsek, ve skrini na chodbe mam polovinu svych veci, ktere bych ted sice stejne neoblekla a v loznici jsou deky urcite povlecene do biloruzoveho povleceni. A zastesklo se me po tom vsem tak moc, ze jsem chtela dolu do komentare napsat : Ja chci taky…. Jenze v tom jsem se zarazila. Kam chci? Domu? Je Nigerie mym domovem? Co je vlastne mym domovem, zeptala jsem se sama sebe a vybavila si svuj pokojicek s nacancanyma zavesama s volanama, perfektne sladenyma s oranzovou barvou zdi s bilym valeckem. Pokojicek, ktery jsem dostala v nasem novem rodinem dome, kdyz jsem mela jit do prvni tridy. Asi v 16 letech jsem vymenila vonave zavesy za strohost internatu stredni skoly. Pote jsem mela domov nekde, odkud jsem po 6 letech strasne rada odchazela a to skoro uprkem a nejlepe, co nejdale. Na rok se mym domovem stalo Nemecko, s krasne drevem sladenym nabytkem a uzasnym vyhledem na dvur do lesu a luk na pasouci se kravy a hnizdici capy. Dalsi rok jsem se mackala v miniaturni mistnosti v Barcelone, kde kdyz se roztahla postel uz nesly otevrit dvere. Nasledovalo Alicante, rok spise v podprumernem byte, protoze kdo cizincum bez pracovniho povoleni pronajme neco lepsiho a rok diky nove ziskanemu povoleni uz v nadhernem byte mimo centrum. Od cervna 2007 na pul roku v Rogerovem pokoji v byte jeho rodicu v Libanonu, a zacatek planu na nas spolecny byt, ktery jsme od nich dostali ve stejne budove, jen o dve patra nize. Rok v Dubaji a nasem zeleno hnedem obyvaku a cerno-bilo-cervene loznici vse zakoupene v oblibene Ikey a vecne piskem z pouste zavatem balkonu. Rok v Nigerii v Lagosu s po stenach behajicimi lizardy, na noc stahlou moskytierou a nasim prvnim psem. Tento rok opet Libanon, a uz konecne dokoncovani naseho bytu. Momentalne zijeme mezi tremi zememi. Ceskem s moji rodinou, Libanonem s Rogerovou rodinou a Nigerii s nasi praci tam. Tak kde je nas domov? Kde se citime byt doma? A kde se JA citim byt doma?

Minuly tyden, kdyz nam pan doktor na prohlidce rekl, ze nase mala uz muze v brisku slyset zvuky, hlasy a muziku, zacal ji poustet Roger Camarona, nejslavnejsiho zpevaka spanelskeho flamenca, bez jehoz muziky by Roger neprezil mesic. Jednou rukou polozenou na mem brise citil kopance male do rytmu Oleee a druhou rukou popijel libanonske kafe. “Jednou te vezmeme do Spanelska a ukazu ti kazde misto, ktere jsme s mamkou navstivili” otocil se smerem k memu vzdouvajicimu se brisku. “Spanelsko je krasna zeme, s krasnou kulturou a hudbou, tam byl totiz driv nas domov” rikal male spanelsky. Vecer jsme rozkrajeli mango, to nejlepsi mango, ktere sezenete jen v Africe, a ktere odtud pro me taky dovezl, Roger si zakouril vodni dymku a podivali jsme se v televizi na ceske Pelisky s anglickyma titulkama. “Kde bys chtel zit v budoucnu, kdybys mel moc penez a mohl jsis vybrat?” zeptala jsem se ho. “V Cesku” odpovel okamzite. “Chtel bych mit maly domek se zahradou jako tvuj tatka, chtel bych jezdit na kole po cyklostezkach a pozorovat kraliky a srnky honici se v polich. Chtel bych se koupat v lete v rybnikach a v naucit se lyzovat a bruslit v zime” zasnil se Roger dal. “A ty? Kde bys chtela zit v budoucnu?” zepta se zase me. “Ja? Ja asi v Libanonu” odpovidam mu. “Vyhovuje me zdejsi klima, ze jsou tu hory a more blizko sebe, ze je tu hodne cizincu a mluvi se tu nekolika recma, a ze do Prahy to mame 4 hodiny letadlem naprimo a taky protoze, kdyz se odnekud vracime a v letadle reknou, ze za kratko budeme pristavat v Beirute, pri vysloveni toho jmena me zahreje u srdce a do oci vstoupi slzy a nevim proc, ze to ani tak v Praze necitim” odpovidam mu. “No ja nevim jestli bych dokazal zit v Libanonu na delsi dobu, hodne veci me tu dusi, proto jsem taky odesel” odporuje Roger. “Vidis a ja mela to same v Cesku” zasmeju se. “No tak je mozna dobre, ze zijeme v Nigerii” dodava Roger. “A ono je to vlastne jedno. Nase zeme mame zakorenene uz v sobe v nasem chovani, vnimani kultury a historie a spolecnosti a co se naucime jinde je jen jedno velke plus, rozsireni obzoru. Sice nam to cestovani a presunovani hodne vzalo, ale na druhou stranu nam taky hodne dalo. Je to jako by jsme v kazde zemi zapustili koreny a vzali si z ni nejkrasnejsi kvety, ktere si poneseme cely zivot sebou. A zalezi jen na nas jestli toho budeme umet vyuzit nebo to zahodime, ale ty kvety uz v nas zustanou."

O tyden pozdeji, kdyz chystam Rogerovi kufr do Nigerie rekne me, ze by s nama zustal radsi tady doma, aby jsme si i to tehotenstvi mohli uzit spolu. Na druhy den, kdyz prileti do Lagosu, vola me, ze uz je doma a za dva dny me pise na skype, jestli mam v planu az se mala narodi ukazat ji doma v Cesku. Do toho volam s tatkou a ten se me pta, kde je momentalne Roger a ja mu odpovidam, ze uz doma. “Doma kde? V Libanonu?” pta se. “Ne doma v Nigerii” odpovidam. “No vy to mate jakesi domotane” smeje se me otec. “No jo no mame, my tech domovu mame totiz jaksi vic” opacim mu. Takze ano Gabi, ja chci taky domu do Afriky, ale jeste si chvilicku pockam tady doma a mozna jeste stihneme zajet domu do Ceska ;)

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Krásný :) a nádherně napsaný .. Jinak já teď asi budu mít doma v Bangkoku nějakou dobu :) Hanka

Petra řekl(a)...

Hezky napsáno!! :)

Martina řekl(a)...

A pak bude doma zase tam, kde bude Roger a vaše malá holčička:) Mimochodem už se moc těším na další pokračovaní vypravování o vašich začátcích s Rogerem ve Španělsku a jak to bylo dál!

Anonymní řekl(a)...

Monco, to jsi moc krasne napsala, mluvis mi z duse! A uz se moc tesim az se vsichni potkame doma, at uz v Lagosu nebo v Cesku nebo v Mizziare, proste doma!
Gabina

miriam řekl(a)...

ahoj :-) neznáme se, ale občas si čtu váš blog a musím uznat, že tím vyprávěním vašeho seznamování s rogerem jsi mě dokonale zmátla... :-) ale už jsem v obraze a moc se těším na další vyprávění a modlím se za vás i vaši holčičku:-)

nippa řekl(a)...

Monika domov je tam kde ste vsetci spolu, je jedno ci v Libanone, Nigerii alebo v Cechach. Tak to urcite bude citit aj vase dietatko. My zijeme v UK, domov pre nas je Nigeria a Slovensko ale domov pre nase dieta je tu, maly domcek na okraji Londyna. Nic ine nepozna, tu je kde sa narodila, vyrasta a tu je kde sme my s nou a vsetci stastny.

Monika Saadeh řekl(a)...

Hani uzij si Bangkok, doufam, ze z tama taky budes psat blog jako z Afriky ;)
Peti diky
Marti musim se do toho zase pustit, je na case ;)
Gabi pro nas bude doma vsude a na vas se jenom tesim ;)
Miriam ja vim je to vsechno dopletene ;) Ja vlastne puvodne to seznameni ani psat nechtela, ale ted uz to snad taky dopisu, at v tom neni zase az takovy chaos ;) A dekuji mooc ;)
Marci stesti - to je to co dela spokojeny domov, a je jedno kde jsi ;)

Cheorchia řekl(a)...

Doma je tam,kde je dite a mama s tatou :).Myslim,ze tahle veta vystihuje vsechno.Me bylo jedno,jestli jsme byli s Tomem pul roku v nehezkem byte,nez se koupil hezky.Ale byla jsem tam doma :).

flammerole řekl(a)...

Jo, tak tenhle clanek by se mel povinne pretiskovat a asi by si ho meli precist vsichni, co nechapou, jak muzu mit doma v Grenoblu a jaktoze si umim predstavit mit doma v Cotonou... a ze mam prese vsechno porad doma i v Praze...