úterý 16. března 2010

A zustavam ve Spanelsku..

“Jak nejde zmenit datum na letence a jak to ze mi nemuzete vratit penize?” rozciluje se Roger v cestovni kancelari. “Vzdyt jste me tvrdila, ze zadna prestupni viza nepotrebuji!” “No vite ja jsem tady nova a me to potvrdili i na centrale, ale vy jste zodpovedny sam za svoji letenku i viza a ne cestovni kancelar, takze jste si mel jeste zavolat na aglickou ambasadu. Ted je ta letenka propadla, musite si koupit novou” brani se pani, co nam letenky prodavala.”Vite co, ja se tu s vama nebudu dohadovat, zavolam si primo k letecke spolecnosti a k vam na centralu a uvidime, co se da delat a zitra se stavim a dojedname to” odpovida ji znechucene Roger a odchazime. “Pojd pujdeme si nekam sednout na kafe a zitra to vyresime” navrhuje me.

Druhy den, kdyz se schazime na Plaza Catalunya, ptam se ho jestli pujdeme rovnou do cestovky. “Ja tam zajdu sam odpoledne, ted ti chci neco rict” odpovida me. “Tak si pojd sednout” navrhuju mu a chci jit smerem k lavickam. “Ne ja ti to chci rict tady, uprostred te hvezdy, kde jsme se porad schazeli” stahne me zpet k sobe. “Ja jsem vcera celou noc premyslel nad tim, jak jsme se potkali a co jsme spolu za cely ten mesic prozili a taky nad tim, co se stalo s tim letadlem a ted ty letenky. A myslis si, ze je to normalni?” zepta se me. “Ne neni to normalni, ja to taky tak nikdy necitila a to s tim letadlem nechapu, vzdyt jsme se te pani na ty viza ptali” odpovidam mu. “No a tak ja ti chci jenom rict, ze jsem se vcera v noci rozhodl, ze ja do te Dubaje nepoletim a zustanu tady ve Spanelsku” rekne rozhodne a me se podlomi kolena. “Jak jako nepoletis?” A co kdyz si to rozmyslis?” ptam se ho. “Nerozmyslim, ja uz jsem si to zaridil. Od zitrka nastupuju zpet do Kebabji do te doby, nez si najdu neco lepsiho. Proste si myslim, ze mam zustat tady i kdyz ten zacatek bude tezky, ale ja verim, ze to zvladneme. Jses na to pripravena?” zepta se tazave. Stojim jako oparena a neverim svym vlastnim usim. “Ja, ja jsem tak stastna” obejmu ho celou svou silou.”Vim, ze to bude tezke, ze ti za chvili konci viza, ze v Kebabji nemuzes pracovat naporad, ale my to zvladneme to jsem si jista. My se prece vezmeme” rikam mu a smeju se. Mam pocit, ze bych dokazala obejmout svet, zivot neni lehky, ale kdyz jsou na to dva, a kdyz chteji, tak to prece musi jit. “Ja to vedel, ze jsi blazniva, vis ty vubec co nas ceka?” smeje se. “Me je to jedno, co nas ceka. Tys jednou rekl, ze jestli nekdo neco chce, tak to dokaze a my to dokazem” odpovidam mu. “Dobre to jsem rad, ze to tak beres, ale priprav se na to,ze zivot s cizincem v cizine neni zadny med, budeme mit spoustu problemu, jak s vizama tak s praci. Jenom chci abys to vsechno vedela a taky chci abys vedela, ze jsem rad, ze jsem se rozhodl zustat ve Spanelsku. Myslim, ze to tak ma byt, ze mame byt spolu uz ted a taky si myslim, ze je to nejaka sila, vetsi nez my sami, co nas drzi pri sobe. Mozna je to nas osud, co myslis?” “Urcite je to nas osud, osud byt spolu” odpovidam mu a se mnou se smeje cely svet…

1 komentář:

Cheorchia řekl(a)...

Tohle nepotrebuje komentar :)