neděle 7. března 2010

Nejlepsi kafe na svete

“Monika” prijde za mnou rano Dolores “dnes mam odpoledni, tak jenom odved Terezu do skoly a ja zustanu dopoledne s Juanem a pak se zase potkame v jednu pred skolou” rika me. ”Jo a jeste abych nezapomela, ve ctvrtek je statni svatek, my pojedeme k babicce, tak si vem den volna” dodava. Tak to se me zrovna hodi, ted muzu jit na to slibene kafe a ve ctvrtek se jeste uvidi, raduju se.

Loucime se s Terezou pred skolou a ja pokracuji ulicemi dolu. Jeste dve budovy a budu tam. Prekvapuje me, jak jsem dnes klidna. Jak se tam tesim. Roger vychazi pred restauraci a rozhlizi se. Kdyz me uvidi jde me naproti. “Ahoj” zdravime se uz jako stari znami. Otevira me dvere a vchazime dovnitr. Sedam si na misto k baru, a Roger uz me podava z druhe strany baru cokoladovy croisant a pripravuje kafe. “Vy tu prodavate i croisanty?” ptam se ho, protoze je nikde nevidim. “Ne neprodavame, koupil jsem ti ho po ceste do prace, prece to kafe nebudes pit samotne, ne?” smeje se. “A vis, ze je ve ctvrtek svatek?” pta se. “Jo, jo vim” odpovidam. “Tak to mas volno ne?” vyptava se dal. “Ano mam” pritakavam. “A ja taky, kazdy ctvrtek mam volno, ale vikendy mam zase pracovni. Tak nekam pujdeme ne? V takovem horku nevim, jestli se da jet nekam na vylet. Ale muzeme jit na plaz”planuje. “Proc ne” rikam mu. “A to kafe je fakt moc dobre” chvalim. “Jsem ti rikal, ze tu delame to nejlepsi kafe na svete” usmiva se. “Misa me volala, ze uz ma letenku, odleta 11. cervence” rikam mu. “To je tak za 3 tydny co? pta se. “Jo. Jo za 3 tydny. A co ty? Uz vis datum odletu?” zajimam se. “Ne jeste ne. Dnes me firma poslala veskere papiry, tak to musim vyplnit a poslat. A ver me, ze se me tam moc nechce” odpovida. “Tak proc tam letis? Proc nezustanes v Barcelone, kdyz to tu mas rad?” chci vedet. “Jo mam to tu moc rad, ale s praci je to bohuzel jinak. Libanon je porad bran za treti svet, proto nemame na vyber. Pro nas je tezke najit si v Evrope praci, ktera by odpovidala nasemu vzdelani. A ted kdyz jsou otevrene hranice do vychodni Evropy je tu pracovni trh zahlcen. A pro lidi z Evropy je snadnejsi vyridit pracovni viza, nez pro nas ze tretich zemi. A taky vis v Libanonu neni lehka situace, vyplaty mizerne, zadny duchod pro rodice, zadna nemocenska, socialka, proste nic. Prestanes pracovat a nemas z ceho zit. A pritom si vsechno musis platit, nemocnici, skolu proste vsechno a levne u nas taky neni. A moje rodina zaplatila hodne penez za me vzdelani jak v Libanonu, tak tady v Barcelone a ja jsem zodpovedny zase za sve rodice do budoucna, takze nemuzu bohuzel sedet v Evrope a brat podradne prace a cekat, ze me nekdy nekdo da odpovidajici praci. Ta prace v Dubaji, co tam mam je u profesionalni firmy s dobrym platem, takze musim brat co je” vysvetluje me svoji situaci. “Hm, tak to te chapu takove problemy my v Evrope nemame, ztratis praci a stat ti da aspon nejake minimum a nemocenske teda mame taky. A rodice ve stari maji svuj duchod” odpovidam mu. “Takze ti rozumim, proc musis odjet” dodavam. “No jo musim, ale kdybych nemusel zustal bych taky” podiva se na me a nase oci se zase stretnou. Polije me horko a rychle se napiju kafe.

“No dobry” odpovidam Martine do telefonu. “Jsem ti rikala, ze je hodny” ozve se z druheho konce. “Jo, to se me taky zda, libi se me, jak mysli na rodice a chce se o ne postarat, libi se me, jak me pripravuje jidlo a taky to, ze se umi rozhodnout, ze nenechava vsechno na me, a libi se me celkove. No jo Marti, ale k cemu je me to vsechno dobre, kdyz stejne odjizdi?”postesknu si. “Moni, tak na to nemysli” chlacholi me Martina ”mesic je dlouha doba, nikdy nevis, co se stane, a jestli jste si souzeni, tak spolu zustanete. Byla by to skoda, vzdat to hned na zacatku, kdyz si rozumite. Vsak uvidis, nech tomu volny prubeh a co se ma stat, to se stane. Jo a jeste abych nezapomela, co to Port bou o vikendu? Plati? Pojedes s nama?” pta se. “Jo to pojedu, stejne rikal, ze o vikendu pracuje.”

23:50 divam se na mobil kolik je hodin. Za chvilku konci smenu. Vim, ze zavola. Za deset minut uz zvoni telefon, zase si nevzal metro, tak vykladame celou dobu, nez dojde domu. Omlouva se, ze se zitra neuvidime, ze si musi vyridit ty viza do Dubaje. Ale ve ctvrtek se jde na plaz, pripomina. Tyhle nase nocni hovory se stanou nasim malym ritualem. Vypinam mobil a pisu sms “A to kafe, to bylo opravdu nejlepsi kafe na svete.”

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

a jak to je vlastne dlouho? Jinak zase chvalim a strasne se tesim na pokracovan..

Šiška řekl(a)...

hehe, ted jsem si vzpomnela (kdyz uz jsme u toho kafe), jak jsme s Liborem uvarili Rogerovi klasickeho turka a on si chudak myslel, ze ho chceme otravit ;-)

Monika Saadeh řekl(a)...

Anonyme dekuji moc. Byl to cerven 2004, tento rok uz to bude 6 let ;))
Sisko to kafe si pamatuju a pak se me ptal co to tu pijeme ;)))

flamme řekl(a)...

To je tak hrozne napinavy... i kdyz uz zhruba zname konec, lol

Anonymní řekl(a)...

Tak piš..... těším se na pokračování,i když vím jak to dopadne.:-))))) MS

Monika Saadeh řekl(a)...

Flamme ja jsem si rikala, ze jsem to mohla psat anonymne, jenze kdyz jsem zacala psat blog, tak by me ani ve snu nenapadlo, ze zacnu psat tohle ;)))
Miri ty vis navic skoro vsechno ;)