neděle 14. března 2010

Co bude zitra a pozitri? Co bude za rok? Kdovi…

“Mejte se tu moc hezky a drzte se vy dva” louci se s nama Misa v nedeli na letisti. Posledni zamavani a Misa vychazi schody a zaviraji se za ni prosklene dvere. Tak pristi tyden ty, rikaji me oci, kdyz se podivam na Rogera. Nemluv o tom odpovida me stejnym pohledem. “Kam chces jit?” zepta se me. “Ted je me to jedno, ale vecer chci jit k mori, naposledy s tebou k mori” odpovidam mu.

“A znas tuhle?” ptam se Rogera, kdyz listuji v utle knizce Maly princ. Pootocim se, aby na listy dopadla zare poulicnich lamp a zacnu cist o setkani maleho prince a lisky. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá“docitam kapitolu a zaklapnu knizku. “Chtela bych ti neco rict. Chtela bych ti rict, ze kdyby me pred tremi mesici nekdo rekl, ze tu neco takoveho proziji, tak se mu vysmeji. Chtela bych ti rict, ze nejsem naivni a moc dobre vim, jak to vsechno mezi nama muze dopadnout. Nemusis dostat viza do Evropy, ja nemusim dostat viza do Dubaje, a behem te doby, co se neuvidime se jeden druhemu vzdalime i kdyz treba ted citime opak i kdyz, treba ted mluvime o svatbe a detech. Zivot je daleko slozitejsi, nez nejake sny a idealy a proto vim, ze se muze stat cokoliv a my uz se nikdy nemusime potkat. Presto vsechno bych chtela, abys vedel, ze ten mesic, co spolu budeme, byl pro me jeden z nejkrasnejsich mesicu v zivote. Zivot nam muze prichystat cokoliv, ale nejdulezitejsi je, ze jsme to takhle citili, ze jsme to takhle chteli a ze to bylo oboustrane. Za ten cas, ktery jsi me venoval, tak za ten cas ti nesmirne dekuji.” Roger se nahne a zacne neco cmarat do pisku.”Vis co to je?” zepta se. Divam se na jakysi obrazek a nic me nenapada. “No to teda nevim” smeju se. “Vypada to jako klobouk” rikam mu. “No vidis, uz jses blizko” odpovida. “Ja uz vim, ja uz vim, co to je, smeju se a volam na neho, to neni klobouk to je slon, to je slon v hadovi z prvni kapitoly Maleho prince” volam stastna, ze jsem uhodla obrazek. “Presne” potvrzuje Roger “a prave proto jsem s tebou, vidis veci, ktere jini lide nevidi, zustan takova prosimte.”

Kdyz prichazim domu vytahnu z batohu knizku Maleho prince a do ni vpisu „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.” Zabalim ji do papiru a nachystam na vikend, ze ji dam Rogerovi jako vzpominku sebou do Dubaje. Uz jenom tyden, rikam si posledni tyden.

“Mam pro tebe spatnou zpravu” volam mu ve ctvrtek vecer. ”Dolores ted se mnou mluvila, ze v sobotu ma neco na cely vikend a odjizdi mimo Barcelonu a ja musim zustat doma s detma. Odveze nas v sobotu rano do Calafell a vratime se az v nedeli odpoledne” vysvetluji mu. “Ne nejde to nijak prehodit a nejde to udelat nijak jinak, ja vim, ze jsi chtel slavit narozeniny v sobotu, ale na to letiste bych s tebou stejne nesla. Takze zitra naposledy. Sejdeme se na Plaza Espani, chci ti neco ukazat.”

“Pojd jeste trosku” tahnu v patek Rogera nahoru do schodu na domluvenem miste.”Jeste kousek, jeste par schodu. Tady uz je to dobre, muzeme si sednout” navrhuju mu. Kdyz si sedame jsme tak vysoko na schodech, ze mame celou Barcelonu pred sebou. “No neni to nadhera, no rekni?” ptam se ho. “A pockej, to jeste neni vsechno. Pockej, az se za chvili setmi.” Asi po pul hodine se ozvou tony hudby. “Divej se na tu kasnu tam dole” ukazuju dolu. Z kasny zacne tryskat voda a hudba zazni hlasiteji. Voda se zacne zbarvovat do ruznych tonu. “Neni lepsiho mista, kde by ses mohl rozloucit s Barcelonou” rikam mu a Roger me misto odpovedi pevneji obejme. Neni potreba neco rikat, vse podstatne uz bylo receno, nekdy je lepsi mlcet. Jsem silna, dnes jsem silna, at se stane cokoliv byl to krasny mesic, opakuji si porad dokola, ale az zazni prvni tony Mercuryho pisne Barcelona vyhrnou me slzy. Proboha jenom at me nevidi, ze placu, at me nevidi.

“Neco pro tebe mam” rikam mu pred dvermi naseho domu, kdyz se loucime. “Ja pro tebe taky, ale rozbal to az doma” odpovida me. Posledni silne obeti, posledni polibeni, posledni pohlazeni. Co bude zitra a pozitri? Co bude za rok? Kdovi…”

Jen zaviram dvere od budovy, trham obal od darku. Kosile ta vinova kosile, co mel poprve v Ovecce a Bible, jeho osobni Bible, ve ktere jsem vzdy obdivovala arabske pismo…Boze, jenom ty vis jak tohle dopadne….

Žádné komentáře: