středa 3. března 2010

Cerna panna Maria

“Podle legendy v roce 880, jedno sobotni odpoledne, spatrili pastyri, jak z jedne jeskyne vyzaruje svetlo a uslyseli nadhernou hudbu. V jeskyni pak nalezli drevenou sosku Cerne panny Marie, ktera vsak zahadnym zpusobem byla tak tezka, ze s ni nemohli pohnout, proto se rozhodli postavit ji chram primo ve skalach. A tu Cernou pannu Marii chci prave videt” vypravi nam Misa tichym hlasem, kdyz stoupame do kopce nahoru podle zdi benediktynskeho klastera na hore Monserrat. Prochazime nadvori kostela a sedame do drevenych lavic.“Tak to je ona. Cerna panna Maria” ukazuje me a Martine Misa cernou vyrezavanou sosku, odenou v zlaty sat, sedici a na kline drzici maleho Jezise Krista. Ac jsem nikdy nebyla vychovavana v duchu krestanskych tradic, ani zadneho jineho nabozenstvi, v kostele na me vzdy padne respekt. Pomodlime se tedy kazda svym zpusobem a jdeme se podivat na sosku z blizka. Vystoupame schody, ktere k ni vedou a vystojime radu. “Holky prejte si neco” dlouba do nas Misa zezadu. ”Prat si neco, ale co? Co bych si tak prala” premyslim rychle. “Asi aby se muj zivot konecne zmenil, aby nebyl tak chaoticky, abych citila, ze mam pro co zit” rikam si v duchu a pokladam sve prsty na ruku Panny Marie. Odchazime z kostela a vydavame se na prochazku kolem klastera a Montserratu a Misa uz planuje vylety na posledni 2 mesice, co ji zbyvaji.

A tak po dobu dalsiho mesice v tydnu plnim sve pracovni povinnosti a tesim se na vikendy, ktere travime s holkama v sobotu typicky v Ovecce a v nedeli podnikame ruzne vylety. Prozkoumavame Barcelonu, obdivujeme poulicni umelce na Ramble, navstevujeme Gaudiho stavby a Gaudiho park, vyslapneme si na celodenni vylet na Tibidabo, horu ze ktere jde Barcelona videt jako na dlani, toulame se po plazi, jeden vikend travime i u Martinineho pritele Sergiho v Port Bou a Misin cas k odjezdu se zacina pomalu blizit. “Musim si vydelat jeste nejake penize” zacina Misa jednu nedeli. “Vsechno jsem tu utratila za vylety. Ale mam super napad, nakoupila jsem si ramecky na fotky a polepim je ruznyma kaminkama a muslickama a prodam je na Ramble, co vy na to holky? Pomuzete me s tim prodejem?” pta se me a Martiny. “Jasne, ze ti pomuzeme” kyvame obe dve souhlasne.”Tak pristi sobotu vecer a v nedeli na Ramble” domlouvame se. ”Ale v tu nedeli pujdeme prvne na plaz a az pak navecer prodavat, aby jsme nebyly moc napadne, kdyz na to nemame povoleni” dodava Misa. “Na to musi byt povoleni?” ptame se vystrasene s Martinou. “Jo jo musi, jakoze jsme to nikde neukradly, ale holky klid, kdo by nas chytil, znate spanelskou policii, budou nekde zalezli, nikdy jsem je tam na Ramble jeste nevidela kontrolovat, takze v pohode” presvedcuje nas Misa. “Tak jo pujdeme, a kdyz neco, tak prece muzeme utect ne?” smejeme se. “No jasne, ale verte me nic nebude, nic se nestane a ja si tak aspon vydelam nejake penize, co se me pak hodi doma” mne si ruce pri vizi vydelku.”Tak nezapomente pristi vikend. Jeste si zavolame a domluvime se, tak zatim se mejte a hezky tyden” loucime se.

Doma se zavrtavam do duchen a premyslim, jak me Misa bude chybet az odjede. Prozily jsme spolu krasny cas. Jeste, ze tu zustava Martina i kdyz ta casto travi vikendy se Sergim, ale urcite si najdeme volno aspon v tydnu. A vikendy zase budu travit s rodinou nebo sama, co se da delat, rikam si a ukladam se ke spanku.

A snad se nade mnou Cerna panna Maria smilovala, kdyz jsem se k ni v horach Montserratu modlila, aby muj zivot usporadala. Pristi nedeli dostane muj zivot novy smer. Nejenze nebudu sama travit vikendy, ale uz nebudu sama travit zadny den meho budouciho zivota. Do meho zivota totiz nekdo vstoupi. Do meho zivota vstoupi srdcovy kral.

3 komentáře:

Petra řekl(a)...

A kolik si Misa vydelala za ty ramecky? :)

Monika Saadeh řekl(a)...

Peti odpovim v dalsim clanku ;)

nippa řekl(a)...

uz sa tesim na pokracovanie...