neděle 21. února 2010

Zlomena kridla - Chalil Dzibran




Kdyz mi laska poprve svymi kouzelnymi paprsky otevrela oci a
dotkla se svymi ohnivymi prsty me duse, bylo mi osmnact. Salma
Karame byla prvni zena, jejiz krasa probudila meho ducha. Uvedla
me do raje vznesenych citu, kde plynou dny jako sny a noci jsou
jako doba svatebni.
Krasa Salmy Karame mne naucila uctivat Krasno. Jeji naklonnost mi
dala vytusit tajemstvi lasky. Ona to byla, kdo mi zpival prvni
verse z poezie praveho zivota.
Ktery mladik si nevzpomina na svou prvni milenku, ktera ho
vyburcovala z bezstarostnosti mladi svym puvabem, jehoz jemnost
zranuje a jehoz kouzlo po sobe zanechava rany.
Kdo z nas si touzebne nevzpomina na onu pozoruhodnou hodinu,
ktera - promyslime-li to radne - otrasla celou nasi bytosti a
zmenila ji. Rozsirilo se nam srdce, nabylo citlivosti a otevrelo
se blazivym dojmum, i pres vsechnu jejich horkost. Pro ne
akceptujeme slzy, nesplnena prani i bezesne noci.
Kazdemu mladikovi se v jaru jeho zivota necekane objevi nejaka
Salma, ktera propujci jeho samote poezii, naplni jeho neutesene,
kalne dny svou duvernou pritomnosti a melodiemi jeho neme noci.
V te dobe jsem nerozhodne kolisal mezi naseptavanim prirody a
dojmy z knih a ruznych spisu, kdyz tu ke mne Salminymi rty
promluvila laska. Tehdy byl muj zivot pusty, prazdny a studeny,
podobny Adamovu spanku v raji - az jsem uvidel Salmu, ktera se
prede mnou vztycila jako sloup. Salma Karame byla Evou tohoto
srdce, jež je plne divu a tajemstvi. Ucila mne chapat smysl
zivota, ktery postavila jako zrcadlo pred veskery klam a mam.
Prvni Eva vyhnala Adama z raje svou vuli a jeho povolnosti. Salma
mne naproti tomu uvedla do Edenu ciste lasky svou jemnosti a moji
ochotou. Nezustal jsem vsak usetren osudu prvniho cloveka, a
ohnivy mec, jenz vyhnal Adama z raje, se podoba meci, jehoz
blystive ostri mi nahanelo strach. Proti me vuli mne vyhnal
z raje jeste drive, nez jsem prekrocil nejake prikazani a okusil
plod dobreho a zleho.

Kniha dava nahlednout do duse mladeho Dzibrana, prozivajiciho nejstastnejsi obdobi sveho zivota a nejvetsi zklamani. Jsou melancholickym zamyslenim nad hrou lasky a neznalosti, pravdy a lzi, dobra a zla.

Pristiho dne Salmu oblekli do jejich bilych svatebnich satu a
vystavili ji v rakvi, jejiz vnitrni steny byly vylozene sametem.
Diteti byly rubasem jeho hedvabne plenky a rakvickou naruc matky.
Jeho hrobem mu byla jeji hrud.
Na jednech marach je oba donesli k hrobu. Smutecni pruvod sel
pomalu za nimi, rytmem srdce tech, kdo umiraji. V pohrebnim
pruvodu jsem byl i ja, avsak nikdo mne neznal a nikdo nevedel
o mem vztahu k Salme.
Kdyz prisel pruvod na hrbitov, zvedl se biskup Boulos Galib a
zacal s pohrebnimi obrady. Okolo stojici knezi s nim zpivali a na
jejich ponurych tvarich byl zavoj nevedomosti a prazdnoty. Kdyz
spustili rakev do hrobky, kdosi ze smutecnich hosti zaseptal: "To
je poprve, co vidim, ze jsou v jedne rakvi pohrbivani dva mrtvi!"
Druhy pravil: "Vypada to, jako by si pro ni jeji dite prislo a
vysvobodilo ji z tyranstvi jejiho muze!"
A opet dalsi prohodil: "Podivejte se na tvar Mansoura Beye!
Sklenenyma ocima hledi do prazdna. Neni na nem videt, ze by
v jediny den ztratil zenu i dite!"
A opet jiny pravil: "Brzy ho jeho stryc, biskup, znovu ozeni se
zenou jeste bohatsi a robustnejsi, nez byla tahle!"
Zatimco hrobari zakryvali hrobku, knezi dale zpivali sve zalmy.
Pak sli smutecni hoste, jeden po druhem, k biskupovi a jeho
synovci, aby jim vyslovili soustrast. Zustal jsem sam,
nepozorovan. Nikdo mne v mem zalu netesil. Jako by Salma se svym
ditetem nebyli lide, kteri mi na tomto svete stali nejblize.
Konecne smutecni hoste opustili hrbitov. Stal zde uz jen hrobar s
lopatou v ruce u noveho hrobu. Priblizil jsem se k nemu a zeptal
jsem se ho: "Vis jeste, kde je hrob pana Farese Karame?" Chvili
na mne hledel, pak ukazal na Salmin hrob a pravil: "Je to tyz
hrob. Pohrbil jsem jeho dceru s ditetem a zemi prikryl vsechny
tri."
Odpovedel jsem mu: "A do tehoz hrobu jsi vlozil i me srdce, dobry
muzi. Jak silne paze mas!"
Když hrobar zmizel za cyprisi, prestal jsem se ovladat. Vrhl jsem
se na Salmin hrob a horce jsem plakal.

Žádné komentáře: