úterý 2. února 2010

Vsichni stejni

“Bez prosimte na dvur a zavolej Viktora” rika me asi 3 dny po priletu do Nigerie Roger. Vylezam ze dveri a volam na 5 clenou skupinku na dvore “Viktore, pojd sem” snazici se nedivat na nikoho z nich, ale tak nejak na vsechny, protoze se na me usmiva pet absolutne stejnych tvari. “No tak, co je Viktore?” snazim se predstirat, ze si pamatuji ktery z nich je Viktor a zvysuju hlas v domeni, ze me kluci neslysi. Ti se zubi a rechtaji se dal “Madam Viktor tu neni, jel do mesta” “Aha, tak mu vyridte, ze az prijede zpet, tak at za mnou prijde” rudnu a rychle zaviram dvere. Za pul hodiny se objevi cerna kudrnata hlava ve dverich “Viktore to je dobre, ze jsi prisel, manzel te potrebuje bez za nim” “Madam ja nejsem Viktor, ja jsem preci vas kuchar” smeje se mladik.

“Ne ne, ten obraz je drahy, kdyz das slevu tak si ho koupim” rikam prodavaci, ktery me tvrdi, ze obraz maloval on sam. Chvili se dohadujeme, prodavac me vysvetluje techniku se kterou obraz maloval a kterou stejne nechapu, kolik casu spotreboval, kolik barev, kolik stetcu a nevim ceho jeste. Jenze ja dobre vim, ze kdybych byla mistni, tak me ho proda za polovinu a tak se hadam dal. Z dali nas pozoruje dalsi muz opreny o stenu, pote prichazi a pta se “A jakou slevu chcete madam?” a ja v domeni, ze je to majitel onoho obchudku s obrazy zacnu prosazovat svoji cenu . “Tak co plati?”naleham na nej. “Madam ja nevim, ja jsem preci vas ridic, ja jsem Vam chtel jen pomoci usmlouvat cenu”

“Jimmy mas jit do kancelare”mluvim na jednu z divek sedicich venku na lavicce. “Ja nejsem Jimmy madam, ale Edith” “Uff a kde je Jimmy?” ptam se.”No prece tady” a ukazuje na vedle sedici kamaradku.

Ne netrpim demenci ani alzhaimrem (pevne v to doufam;), jak by si nekdo mohl myslet. Ja mela uplne jiny problem po priletu do Afriky. Me totiz vsichni prisli uplne, ale UPLNE stejni. Nevim jestli i africani maji ten problem s nama Oyibo, ale asi ano. Na kluky jsem postupem casu vyzrala, ale s holkama menici si kazdy tyden svoji paruku na hlave mam tedy problem doted, tak jim radsi z baraku na dvur volam na mobil ;)

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Kdyz jsem byla parkrat s Tomem v jeho praci,zase jsem se divila,jak muze poznat Japonce.Me pulka firmy pripadala jak "kloni" :)))
Cheorchia

akfilipek řekl(a)...

Ha,ha,ha....S tím mobilem je to dobrý nápad.Asi jako tady Vietnamci,také jsou všichni naprosto stejní...

nippa řekl(a)...

Funny clanok ;-)))))Ja mam ten isty problem,ludi ktorych som nestretla viac krat(ale niekedy ani to nepomaha) si tiez neviem zapamatat. Tvare, mena vsetko sa mi pletie. Vacsinou som sa tvarila ze si pamatam ked mi pripomenu kedy a kde ale par krat som ma prichytili ze si vobec nepamatam kto su a to bolo horsie...tak teraz sa vzdy ospravedlnim a priznam ze si nepamatam kde sme sa stretli. A aj u nich je to to iste, sme pre nich vsetci rovnaky, rozdiel je len vo farbe vlasov...neviem ci je na tom nieco zle ked si clovek nepamata tvar alebo meno k nej ale je lepsie sa priznat nez potom ist do konverzacie kde rozpravaju o tom kde sme sa stretli a ja vobec neviem co povedat....

Monika Saadeh řekl(a)...

Cheo u tech Japoncu si to nedovedu vubec predstavit, oni nosi jeste k tomu vsichni obleky co??? ;))
Ali presne, urcite kazdou narodnost vidime jinak, ale me to prave nidky nedoslo az v te Nigerii ;))
Marci jojo taky vzdy radsi rovnou reknu ze si toho dotycneho nepamatuji, ale hur by se to vysvetlovalo nekoho s kym jsem vcera pul hodiny mluvila ;)) Ja si je pamatuju, ale fakt ty tvare me prisly uplne stejne ;))) vsichni chlapy nakratko ostrihani ;) tak jsem se je naucila rozeznavat podle obleceni ;))