středa 10. února 2010

Svaty Maroun a Maronite

Vcera byl v Libanonu statni svatek, deti byli doma ze skoly a v televizi se vysilaly bohosluzby. 9. unor je svatkem svateho Marouna. A kdo to byl vubec svaty Maroun a proc je v Libanonu tak uctivany?

Svaty Maroun




Svaty Maroun take znamy jako sv. Maron byl v 5. stoleti syrskym krestanskym mnichem, ktereho po jeho smrti nasledovalo nabozenske hnuti, ktere se stalo zname jako Maronite. Cirkev, ktera vyrostla z tohoto hnuti je maronitska cirkev. Sv. Maroun byl znamy pro svou misijni praci, uzdraveni, zazraky a uceni o klasterni oddanosti k Bohu. Byl to knez, ktery se pozdeji stal poustevnikem. Jeho svatost a zazraky prilakaly mnoho nasledovniku a upoutaly pozornost v cele risi.

Maronitská cíkev

Maronitská katolická církev (مارونية) je katolickou církví v jednotě s Římem, původem z Libanonu.

Maronité byli na konci 4. století skupinou učedníků, shromážděnou okolo svatého Marona, který spolu s nimi založil mezi Antiochií a Aleppem klášter. Komunita těchto učedníků dodržovala vlastní tradice, až byla součástí antiošského patriarchátu. V 2. polovině 5. století se maronité postavili na stranu nauky Chalkedonského koncilu. V 8. století se maronitští mniši přestěhovali do libanonských hor, kde nadále žili v relativní izolaci. V tomto období se začali rozvíjet jako církev a jejich hlavou začal být biskup, který přijal titul patriarchy Antiochie a celého Východu.

Ve 12. století, když byl založen v Antiochii založen latinský patriarchát, udržovali maronité kontakt s latinskou církví. V roce 1182 ratifikovali formálně maronité svou jednotu s římským biskupem. Faktem však zůstává, že společenství s Římem nebylo v podstatě nikdy přerušeno. Začátkem úzkých vztahů s Apoštolským stolcem byla návštěva patriarchy Jeremjáše II. Al Amšití (1199–1230) v Římě na 4. lateránském koncilu. Tehdy také začala postupná latinizace maronitského ritu.

V 16. století obsadili Libanon Turci, a začala dlouhá staletí osmanské nadvlády. V 19. století začaly západní mocnosti poskytovat maronitům žijícím uvnitř osmanské říše ochranu, zvláště při masakrech v roce 1860 v Libanonu a v Damašku. Maronitský patriarcha sídlí od roku 1790 v libanonském městě Bšarre. V Libanonu dnes existuje deset maronitských diecézí s přibližně 850 farnostmi a šesti dalšími maronitskými jurisdikcemi na Blízkém Východě. V Římě též od roku 1584 existuje maronitská kolej.

Maronitská liturgie je západosyrského původu, ale doznala vlivu východosyrských a latinských tradic. Eucharistická liturgie je převážně variací syrské liturgie svatého Jakuba. Liturgie, původně sloužená v syrštině, se od 7. století (tj. od příchodu Arabů) slouží většinou v arabštině, používají se však i slova z aramejštiny.

U kněží a duchovních není vyžadován celibát, mniši však musí zůstat svobodní. Přesný počet Maronitů nebyl doposud stanoven, ovšem nejčastější odhady jsou něco kolem 3 000 000 osob. V samotném Libanonu dnes žije okolo 850 000 Maronitů a tvoří tak přibližně 25 % všech obyvatel Libanonu (ze zákona musí být prezident Libanonu Maronita). Mnoho Maronitů dnes žije v Jižní Americe, Kanadě, USA, Evropě a Austrálii, kde si založili vlastní farnosti, popřípadě začali vyznávat katolictví spolu s místní většinovou populací. Malá komunita Maronitů se rovněž nachází na Kypru, kam se dostali pravděpodobně během křižáckých výprav.

info Wikipedia

Žádné komentáře: