neděle 7. února 2010

Proc v te Africe vubec jsme

Proc jsme v Nigerii, kdyz pisu jak je to tam nebezpecne? Co nas tam drzi, kdyz tam nemame rodice? Odpovedi je Prace. V Libanonu zije asi 3 miliony libanoncu a dalsich 15 milionu jich zije v zahranici. Libanon je krasna zeme, ma hory, more, nadhernou prirodu, kulturu, historii a spoustu jinych veci, ale nema poradny pracovni trh. A prace, kterou si tam muzete najit je mizerne placena. V Libanonu se rika a asi na tom neco pravdy bude, ze s diplomem z university dostavate automaticky letenku do zahranici. Tak kazda, absolutne kazda rodina, ma nekoho v zahranici. Nigerie, Australie, Brazilie, Kanada, Dubai a spousta jinych zemi jsou pracovnim mistem pro mnoho libanoncu. Vetsina lidi z nasi vesnice v Libanonu pracuje prave v Nigerii. Mame v Lagosu celou rodinu, bezpocet bratrancu a sestrenic a kamaradu, ktere ja jsem za pul roku stravene v Libanonu nikdy nepoznala, ale zato jsem se s nema seznamila az v Lagosu. Nekteri berou Nigerii jen jako pracovni prilezitost a veri, ze az si nasetri penize, tak se vrati zpet do Libanonu. Hodne z nich ale Nigerii miluje a po navratu domu netouzi. Tak, kdyz kamarad, zijici 10 let v Africe, byl poslan za praci do Dubaje, nedokazal se s praci tam smirit a jedine co chtel, vratit se zpet na Cerny kontinent. Tak manzelka od Rogeroveho bratrance, kdyz po 15 letech zivota v Lagosu balila kufry a vracela se zit do Libanonu, kvuli detem, aby mohli jit na universitu tam, brecela kazdy den, ze chce zustat v Lagosu. Tak me kamaradka vypravela, ze kdyz jela z Beirutu na sever do Miziary a zrovna Izrael zacal bombardovat Libanon a ona z auta videla padajici bomby a snazila se tomu ujet, rozhodla se odejit za bratrama do Nigerie. Tak spousta libanoncu mluvi nigerijskymi jazyky hausa, yoruba a igbo. Tak tu ted v Miziare potkavam jednoho libanonce, co zil cely zivot v Nigerii a jedine obleceni, ktere nosi, je typicke muzske nigerijske obleceni. Tak tu mame ve vesnici Nigerian Avenue a tak sem prijela minuly rok nigerijska delegace z ambasady a celou vesnici vlaly nigerijske vlajky, a tak spousta libanoncu Libanon miluje, ale bez Afriky uz zit nedokaze a nechce .

Dalsi veci v Libanonu je to, ze nejstarsi syn prebira pozdeji funkci rodiny a mel by se o rodinu postarat. Nevim jestli to je tak po celem uzemi, ale u Rogera v rodine ta tradice plati. Proto je mit syna tak dulezite. Dcery se vdaji a odejdou a kdo zabezpeci rodice a mladsi sourozence, kdyz tady neexistuje duchod ani zadne socialni davky od statu? A Roger je prvorozeny. Tak my jsme sice mohli zustat zit v Evrope, ale naklady na ziti tam jsou obrovske a usetrenych penez malo. Kdo si muze v Evrope dovolit uzivit sebe, svoje deti a pozdeji i sve rodice? A Libanon taky neni nejlevnejsi zemi. Na druhou stranu tu funguje rodina jinak nez u nas. Tady me prijde, ze vsichni drzi vice pri sobe a navzajem si pomahaji. Kdyz nemas penize, ten kdo z rodiny ma, ti rad na vecnou oplatku pujci. Kazdy dobry skutek se ti vrati, jednou treba zase budes potrebovat ty nebo tvoje deti. Deti neposilaji sve rodice do domova duchodcu, ale staraji se o ne do poslednich dnu. University v Libanonu jsou drahe a starsi sourozenci se snazi platit pro sve mladsi bratry a sestry. Proto jsme nemohli zustat ve Spanelsku, takze kdyz prisla nabidka odejit a jit pracovat s Rogerovym bratrancem, ktery podnika v Africe, praci jsme bez rozmysleni prijali. I kdyz jsme skoncili na rok v Dubaji, predtim nez jsme se presunuli do Nigerie. Afrika se rozviji neuveritelnym tempem, mam pocit ze ani Evropa se nerozviji tak rychle. Pry behem sedmi let se zmenil Lagos k nepoznani tvrdila me manzelka Rogeroveho bratrance. Vsude se stavi, buduje a na prvni pohled nemate ani pocit, ze by mezinarodni krize Nigerii vubec postihla. A tak ten kdo muze, se stehuje do Afriky. A tak jsme tam skoncili i my..

“Afriya, Afriya, Afriya” znelo cele Vanoce v Libanonu od tech, co prileteli navstivit sve pribuzne a zname. “Afriya? Afriya helwe” (krasna Afrika) vykrikne z celeho srdce Rogerova teta a zacne me vypravet, jaka byla Nigerie pred 30 lety, kdyz tam jeste zila.

2 komentáře:

Martina řekl(a)...

Rozumím tomu správně, že když je Roger prvorozený, tak se nakonec někdy budete muset vrátit žít do Libanonu? A nebo může tu roli prvorozeného vykonávat i ze zahraničí, pokud by se vám zalíbilo v Nigérii či někde jinde? A plánuješ, že během těhotenství pojedeš do Čech? Jak často vlastně lítáš domů?

Monika Saadeh řekl(a)...

Marti ono jde spis jako o podporu rodicu ve stari a to posilanim nejakych penez, protoze duchod tu neni, takze to jde i ze zahranici.. Pak taky zalezi na rodine, kde ziji sourozenci atd. Ale v Nigerii by jsme asi cely zivot zit nechteli, chteli by jsme zit bud v Cesku nebo Libanonu, proste bliz rodicum, aby deti meli pocit rodiny..
Jinak porad zvazuji ten porod v Cesku, je to jednodussi s papirovanim, ale to se jeste musim poradit s doktorem. A do Ceska litame asi kazdeho pul roku. Takze casto ;))