středa 17. února 2010

Louceni

“Do Barcelony? A jses si jista, ze chces jenom jednosmernou? Zpatecni te vyjde levneji. A proc vubec neletis letadlem? To mas za stejnou cenu a jses tam za dve hodiny, autobusem se budes trmacet cely den a noc” vysvetluje me pani v cestovni kancelari. “No ja preci jenom zustanu u toho autobusu, me ta dlouha jizda vubec nevadi” rikam ji s intonaci v hlase, ze radsi bych jela na konec sveta autobusem, nez na minutu sedla do letadla.” A ano jednosmernou” vzdyt ja ani nevim, kdy se vratim, uvedomuji si. “Tak tady to mas” podava me jizdenku “a stastnou cestu.”

“Mami?” pipnu. “Co?” otaci se mamka. “Ale nic, co varis?” zamlouvam co jsem chtela rict. “Rostenku” odpovida a otoci se zpet ke sporaku. “Mami?” zkousim po druhe. “No co je?” podiva se na me zkoumave. “Tak me to Spanelsko vyslo” vyhrnu rychle ze sebe. “Jedu tam za 3 tydny, do Barcelony.” Jeji tvar zkameni. “Ja jsem to tusila, ze to tak dopadne. To je z toho inzeratu co? Proboha jenom to nerikej tatkovi, ze jsem to nasla ja, ten me zabije. Tebe se tam neco stane a ja si to budu vycitat cely zivot.” “Ale nestane, co by se me tam melo stat, to se me muze stat i tady, prosimte” chlacholim ji. “Ja to nechtela, mela jsem ty noviny roztrhat a vyhodit” rika a otaci se ke sporaku, aby zakryla slzy v ocich.

Sakra uz bych mu to mela taky rict, uz je na case, rikam si a souram se do garaze. Tatka tam neco opravuje a boucha kladivem, kdyz vidi, ze prichazim prestava. “Tati” zacinam se stejnou intonaci jako pred tydnem na mamku. “No co je?” vyptava se. “Musim s tebou mluvit” zacinam na rovinu. “Nasla jsem si praci ve Spanelsku a za 2 tydny odjizdim” dodavam. “No vis” zacina posmutnele “ja uz posledni dobou pozoroval, ze tu nejsi stastna, ze ti neco chybi” odpovida. “Ja se vlastne divil, ze jsi se z toho Nemecka vubec vratila, myslel jsem, ze tam zustanes. Vis, co ja ti vlastne k tomu muzu rict? Ja budu stastny, kdyz ty budes stastna a je jedno, kde budes i kdyz me budes silene chybet” otaci se ke me a pohladi me po vlasech. Z oci se me vali slzy jako hrachy.

Do nosu me uhodi vune sterilniho prostredi nemocnice. Kde ze to jsou lide po mrtvicce? Na neurologii? A kolikatka to byl pokoj? Snazim si zpetne vybavit, co me rikali na vratnici. Tak tady to je. Oteviram siroke dvere do nemocnicniho pokoje a svetlo z protejsiho okna me bodne do oci. “Ahoj babi” prichazim k jedne posteli. “Tak co, jak ti je?” vyptavam se.“No ahoj Moni, no dobre, dobre, krasne se tu o nas staraju” prisvedcuje babicka. “Jenom s ruku a nohu nemozu hybat, ale smakuje me porad stejne” zasmeje se. “No tak to je dulezite.” odpovidam ji. “Pani tak to je moja nejstarsi vnucka” zacne mluvit k pani co lezi na vedlejsim luzku. “Ona je jak ja, porad by nekde rajzovala. Ted dojela z Nemecka, rok tam byla predstavte si u Germanu. A ted, ted uz zase kamsi jede. Kam ze to jedes Moni?” podiva se zpet na me. “Do Spanelska” rikam ji “ale nemusis to tady tak rozvadet, pani to urcite ani nezajima.” “Ale zajima, co by ju to nezajimalo, ze pani?” neda se zastavit babicka. “No tak vidite do teho Spanelska tam jede. Takovu dalku az kamsi pryc. A ze se ti tam chce Moni. Ze neostanes radsi doma” domlouva me.”A kde ze to Spanelsko vubec je?” otoci se na me. “Kousek” usmivam se a upravuji ji polstar. “Kousek, neni to zase az tak daleko. A na Vanoce dojedu. Na Vanoce se uvidime” slibuji ji.

A ve skutecnosti me to trvalo dva roky, nez jsme se zase vsichni objali…..

5 komentářů:

Martina řekl(a)...

Loučení je hrozná věc. Fakt ho nesnáším. Nejradši bych vždycky zdrhla. Už se těším na pokračování.

akfilipek řekl(a)...

máš perfektního tatku :-)

Monika Saadeh řekl(a)...

Marti ja taky..Ted to delame tak ze rikama, vsak se zitra jeste uvidime i kdyz to neni pravda a je to jednodussi, nejak poprani stastne cesty je jedno kdyz stejne vis, ze ti to cela rodina preje..
Ali mam ;) I celou rodinu :)

M.Amar řekl(a)...

Já vždycky když jsem někam jela, byla jsem hrozná hrdinka:-) A pak jsem řvala ve vlaku, kde mě nikdo neviděl:-)

Monika Saadeh řekl(a)...

M.Amar ja jsu placka odjakziva i kdyz si taky hraju na hrdinku ;) A v autobusu jsem jeste taky dorvavala ;)