neděle 14. února 2010

Inzerat

“Divej tady hledaji nemecky mluvici au-pair do Spanelska” rika me mamka a zvedne oci od inzeratu v mistnim tisku. “Kam? Do Spanelska? Ukaz”ptam se a naklanim se k novinam. “Neukazu, ty tam pak pojedes” odtahuje se. “Ukaz a dej me ty noviny” rikam ji. “Nedam” odporuje a kdyz vidi, ze vstavam abych ji je vzala, zmacka je do kulicky a drzi v pestich. “Nedam a nedam, sotva jsi se vratila z Nemecka, ja uz nechci abys nekam jezdila. Me to ujelo, kdyz jsem to cetla, nemela jsem to vubec rikat” lamentuje. Vytrhavam ji noviny z ruky a smejeme se jak male holky. “Dej me ty noviny a neroztrhej je, ja se chci jen podivat, co je tam napsane” rikam ji a konecne se zmocnim zmuchlaneho kusu papiru. Rovnam pomackane noviny a oteviram na stranku, kde jsou inzeraty. “Hledame nemecky mluvici au-pair do Spanelska, znalost spanelstiny neni nutna, telefon xx” stoji tam. Vytrhavam si inzerat a schovavam do kapsy. Mamka sedi v kresle a smutne me sleduje “ Nemela jsem ti to rikat, ja uz nechci abys nekam jezdila” opakuje porad dokola ”kdyz jsi byla pres rok v Nemecku, tak jsi nam chybela, byla to dlouha doba, a ted bys chtela jet az kamsi do Spanelska, takovou dalku.” “Prosimte vzdyt to treba nevyjde” uklidnuji ji a pritom sama v hloubi duse doufam, ze snad ano.

“Kamiony mas objednane? A bedny, ty velke drevene co maji jit na ty sici stroje do Ciny mas na sklade?” vyptava se v pondeli v praci sef. “Ano mam vsechno” prisvedcuji. “A papiry pro ridice?” podiva se na me zkoumave a posune si bryle na nose. “Vsechno je nachystane, kamiony prijedou kolem 7 vecer, v Nemecku budou zitra, a s kancelari tam jsem uz mluvila, o zbytek prevozu do Hambrugu a nalozeni na lod se uz postaraji oni” ujistuji sefa a doufam, ze se nebude dal vyptat a odejde a ja si tak v klidu budu moci zavolat na tu nabidku prace do Spanelska.

Vytahuji pomackany inzerat z kabelky a nervozne mackam cisla na telefonu. Par zapipnuti a “Hola, digame” ozve se ve spanelstine. “Dobry den, u telefonu Monika, volam kvuli tomu inzeratu na au-pair” spustim nemecky. “Ahoj Moniko” oslovi me hruby, ale prijemny zensky hlas a vysvetluje me podminky prace. “Jeste jedna vec tu je, potrebovala bych te tu, co nejdrive, mam tu jednu Cesku, ale ta odjizdi. Rekneme tak za mesic?” pta se pani na druhe strane Evropy. Souhlasim, v praci uz se to nejak zaridi, rikam si a domlouvame se, ze zbytek detailu si vyridime pres email. “Tak s tebou pocitam , Barcelona je krasne mesto, bude se ti tu libit, mej se moc hezky a za mesic ahoj tady”

Barcelona, Barcelona zni me v usich a sedam si na zidli, abych si to vsechno srovnala v hlave. “Zase pojedes do ciziny, vidim tu more a rodinu, budes pracovat pro nejakou rodinu a bydlet hned u more.” slysim hlas ciganky. More a rodina. Barcelona! Za mesic! Uz za mesic!

5 komentářů:

Venouch řekl(a)...

Mony, hergot, žes to spisovateský střevo nevytáhla už na střední!
Čtivé - super - 1+ :)

Monika Saadeh řekl(a)...

Vasi diky moc, teda az se cervenam ;)) Ta stredni to byla kapitola sama o sobe ;) ale zase bez toho bych nebyla tam kde jsem ted a neuvedomila by jsem si to vsechno ;))

akfilipek řekl(a)...

Mončo,fakt máš v sobě nějaké spisovatelské nadání:-),už se těším na pokračování....

Bosorka řekl(a)...

Nadání měla i ta cikánka:-)

Monika Saadeh řekl(a)...

Ali diky ;))
Bosorko to me mela teda, a poradne ;))