úterý 23. února 2010

Barcelona

Jsem na miste, jsem u more, projede me hlavou, kdyz ridic oznamuje, ze za 10 minut budeme na autobusovem nadrazi Sans. Tak v tomhle mela ciganka pravdu, kdovi jestli se vyplni i ten zbytek, co me vestila. More a srdcovy kral. Pry to bude cizinec a pry tu uz na me ceka, zasmeju se. Vztah, to je to posledni co ted chci. Po vsech tech nevydarenych laskach, trapenich, cekani na neco, co se stejne nikdy nestane, po vsech tech nesplnenych slibech, mam nejake lasky akorat tak dost.To byl taky jeden z duvodu, proc sedim v tomhle autobuse.

“Ahoj, jaka byla cesta?” pta se me Lenka, ceska au-pair, kdyz vystupuju z autobusu. “Ahoj ja jsem Dolores” usmiva se na me vysoka sneda spanelka, jejiz podobu uz znam z fotek. “Ukaz pomuzu ti s batohem” navrhuje Lenka. Nasedame do auta a jedeme smerem k domovu. Vykukuju z okynka auta, ve Spanelsku me vita slunicko, prset prestalo uz nekde ve Francii. Snad to bude dobre znameni.

“Tohle je tvuj pokojik” otevira dvere Lenka do malicke mistnosti. Vsechno je tu v byte malicke, obyvak, kuchyn i pokoje. V Nemecku jsme meli obrovskou vilu, ale v Nemecku jsme bydleli na kraji mesta mezi lesy a loukama a tady jsme ve stredu mesta. “Otec s rodinou nezije, tak se budes s Dolores stridat hlavne v hlidani deti” vysvetluje me Lenka a dodava spoustu jinych veci. “Ja odjizdim za 3 dny, tak je cas ti vsechno ukazat. A jeste nez odjedu, dam ti kontakt na 2 cesky, co tu ziji, Michaela je ze stejne vesnice jako ja a Martina z Kromerize” navrhuje me a ja prikyvuju a jsem rada, ze tu aspon nebudu tak sama.

Tak tohle je Barcelona, mesto u more, mesto, kde stravim dalsi rok sveho zivota, rikam si sama pro sebe dalsi dny, kdyz se s Lenkou prochazime po Diagonale, kdyz me zavede do knihovny, kdyz vyprovazime starsi Terezu do skoly, kdyz si hrajeme s Juanem v parku, kdyz me ukazuje, kde je pro deti plavani, kostel a hudebka. “Libi se ti Barcelona?” pta se Lenka. “Nic moc” rikam uprimne. “Jako kazde druhe evropske mesto, zatim jsem nevidela neco specialniho, neco historickeho, neco vyjimecneho“ odpovidam a uprimne dodavam, ze jsem cekala neco vic. “A kde je more?” vyzvidam . “More? Tam dole” mavne Lenka rukou ve smeru, kde by se melo nachazet more.”Neboj jeste si ho s holkama uzijes. V Barcelone jsou krasne plaze” dodava. “A ze se ti nelibi Barcelona? Pockej, co budes rikat za rok, az si tu prozijes svuj pribeh” smeje se Lenka. “Budes ji milovat, budes se chtit porad vracet.”

Osud je uz napsan, muj pribeh zacne za dva mesice.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Moni, z toho by mohla vzniknout samostatná knížka :)) Krásný a hlavně úplně živý! Nás tam vidím, jak sedíme na snídani u Pans and company a kecáme, chjooo, jak mě se stýská, Barcelona mi zlomila srdce tak trochu :))
Martina

akfilipek řekl(a)...

Mončo,já když jsem se seznámila s přítelem,tak jsem o žádném vztahu nechtěla ani slyšet.Přesně jsem si říkala,to je to poslední co bych teď chtěla.:-)

Anonymní řekl(a)...

nemůžu se dočkat pokračování :) rychle rychle prosííím!

M.Amar řekl(a)...

Jo jo, pěkný, musím se přiznat, že spousta blogů, který jsem kdysi četla ráda mě přestala bavit, ale sem se ráda vracím a taky se těším na pokračování:-))

Martina řekl(a)...

Souhlasím s prvním komentářem o knížce - zajímavé zážitky, cizina, romantika - knížku, knížku!!!

Monika Saadeh řekl(a)...

Martinky ;) o knizce jsem teda neuvazovala, uvidime jak me to pujde dopsat ;) Nicmene moooc dekuju!!!
Ali presne to je jako by ten nahore rekl, pockej ja ti ukazu kdo tu bude mit posledni slovo, jestli ty a nebo ja a schvalne ti supne nekoho do cesty s kym pak zustanes..
M.Amar dekuji toho si vazim !!!