pátek 8. ledna 2010

Slzy a usmev - Chalil Dzibran



Nevymenil bych usmev srdce za nesmirne bohatstvi; ani bych nenalezl uspokojeni, kdyby se me slzy, vytryskle ze zmuceneho ja, zmenily v klid. Vroucne si preji, aby cely muj pozemsky zivot byl vzdy provazen slzami a usmevem.
Slzami, jez ocistuji srdce a odhaluji mi tajemstvi zivota a jeho zahadu; usmevem, ktery mne priblizuje se ztrapenymi, usmevem, jenz je vyrazem radosti ze samotneho byti.
Tisickrat radeji zemru stestim, nez abych zil zbytecne a v beznadeji.
Mym touzebnym pranim je neukojitelny hlad po lasce a krase; nyni vim, ze ti, jiz vlastni jen bohatstvi, jsou chudaci, avsak memu duchu lahodi vzdechy milencu vice nez hudba lyry.
S prichodem noci se kvetina zavira a usina laskou, a za usvitu otvira rty polibkum slunce, ktere chvilemi zastre padici mrak; ten muze prijit, ale musi odejit.
Zivot kvetin je nadeje a naplneni a mir; slzy a usmev.
Voda se ztraci a stoupa vzhuru, az se promeni v mraky, ktere se sbiraji nad kopci a udolimi; a kdyz se setka s vankem, pada dolu na pole a spojuje se s potuckem, jenz se zpevem miri k mori.
Zivot mraku je zivotem louceni a zivotem sjednoceni; slzy a usmev.
Tak se tez duch oddeluje od tela i vstupuje do hmotneho sveta, plyne jako mraky nad udolimi smutku a horami stesti, az se setka s vankem smrti a vrati se na svuj pocatek, do nekonecneho oceanu lasky a krasy, jimz je Buh.

Libanonsky malir a spisovatel Chalil Dzibran (1883-1931) proslul predevsim svou basnickou prozou Prorok. Vybor z jeho rane poezie a kratke prozy Slzy a usmev (Tears and Laughter) vysel prvne roku 1947. Jadro tvori puvodne arabsky psane texty, ktere mlady Dzibran vydal v roce 1914 pod podobnym nazvem. Roku 1949 vysel soubor Slzy a usmev v rozsirene podobe, pribyla mimo jine zaverecna a za sveho casu vlivna povidka Svatebni loze, v niz se socialnekriticke tema spaji s oslavou milenecke lasky a svobody. Dzibran nebyl jen mystickym pevcem, oslavujicim lasku a prirodu. Stejne ostre sledoval i spolecenskou a politickou situaci ve sve domovine a svymi texty se vedome angazoval pro reformni procesy ve sve vlasti. Tento dvoji ton se v jeho dile sleva v jedinecny souzvuk, ktery objima svet v jeho plnosti: od osamelych, vznesenych, krajin ducha az po kazdodenni zivot s lidmi. Nebot, jak Dzibran jasne vidi, jedno nelze od druheho oddelit.

STVORENI

Oddelil Buh od sebe ducha a vytvoril z neho Krasu. Seslal na ni veskere pozehnani puvabu a laskavosti. Dal ji pohar stesti a pravil: "Nepij z tohoto poharu, dokud nezapomenes na minulost i budoucnost, nebot stesti je pouhy okamzik." A rovnez ji dal pohar zarmutku a pravil: "Pij z tohoto poharu a porozumis vyznamu prchavych okamziku zivotnich radosti, nebot zarmutku je vzdy velka hojnost."
A Buh ji obdaril laskou, ktera ji ma navzdy opustit, jakmile ji jednou unikne povzdech svetskeho uspokojeni, a libeznosti, ktera zmizi, jakmile si poprve uvedomi, ze ji nekdo lichoti.
A dal ji take nebeskou moudrost, aby ji vedla po stezce spravedlnosti, a do hloubi srdce ji zasadil zrak, ktery vidi neviditelne, a stvoril v ni naklonost a dobrotu vuci vsemu. Odel ji rouchem nadeje utkanym andely z nebeske duhy. A misto plaste ji zahalil stinem zmatku, ktery je usvitem zivota a svetla.
Potom Buh vzal spalujici ohen z pece hnevu, zhavy vitr z pouste nevedomosti, ostry pisek z pobrezi sobectvi a hrubou hlinu udusanou patami veku, to vse smisil a vytvoril cloveka. A dal mu slepou silu, ktera besni a privadi ho k silenstvi, ktere se uklidni jedine uspokojenim touhy, a vdechl mu zivot, ktery je prizrakem smrti.
A tu se Buh rozesmal i zaplakal. Pocitil k cloveku nevyslovnou lasku i soucit a vzal ho pod svou ochranu.

Žádné komentáře: