neděle 17. ledna 2010

Oyibo VIP

Jak uz jsem psala muj manzel neni nigerijec, proto je pro nas tezsi dostat se do opravdoveho nigerijskeho denni. Je pro nas slozitejsi porozumet nekterym aspektum zivota, protoze nam je nema kdo kulturne a historicky vysvetlit. O to vice si vazime, kdyz muzeme poznat neco ciste nigerijskeho, at uz je to jidlo nebo zvyky.

Proto jsme byli nesmirne radi, kdyz nas Danka pozvala do kostela, ktery patri ke skole, kde pracuje. City of David je jednim z nejvetsich a nejdulezitejsich kostelu v Lagose. Byli Velikonoce a do kostela byl pozvan jeden z nejznamejsich nigerijskych pastoru zijicich v USA. Nikdy predtim jsme v zadnem africkem kostele nebyli, ale vedeli jsme, ze africane misto ticheho modleni se pri bohosluzbach, tancuji a zpivaji, tak jsme se tesili na to, ze budeme mit moznost videt neco noveho a pozvani jsme samozdrejme neodmitli.

Uz cesta ke kostelu naznacovala, ze jde o dulezitou akci. Na hlavnich silnicich kolem kostela byly zacpy a parkovalo se kde se da. V preplnenem kostele jsme sotva mohli najit mistecko, ale pro oyibo se najde vzdycky ;) Usadili jsme se a v tom zaznel uzasny hlas pastora, zpivajici modlitbu. Na zdi na bile platno se promitali texty, aby lide mohli opakovat a zpivat s nim. Postupne jsme vstavali, zpivali, tleskali rukama, sedali si a poslouchali, sem tam prisla nejaka tanecni skupina zatancovala a zazpivala, a zase nanovo stoupnout si, modlit se, zpivat, tleskat, skupina, tleskat, zpivat, modlit se….. A my dva oyibove jsme po hodine sedeli totalne vyrizeni na zidli a divali se na tu masu lidi houpajici se v jednom rytmu, nekteri lezici na zemi v extazi, jakou uzasnou energii to vladnou. 4 ! hodiny modlit se, tancovat a zpivat v takovem tempu, a na druhy den jit do prace. Neuveritelny, nadherny zazitek, nekdy me az behal mraz po zadech, ale musim rict, ze 4 hodiny byli na nas moc a tak dodatecne dekujeme Dancinemu manzelovi, ze se nad nama po 2 a pul hodine smiloval, kdyz videl jak bezvladne sedime na zidli a unavenim se nam zpev uz meni v hluk a odvezl nas domu ;)

Oyibo v kostele samozdrejme zpusobili rozruch, ne ze by tihle lide nikdy bileho cloveka nevideli, setkavaji se s nimi na ulicich a v kancelarich kazdy den, ale bohuzel spousta africanu hledi k belochum s prehnanou uctou. A tak kdyz hlavni fotograf zmercil, ze jsou v kostele belosi, uz byl u nas, a po celou dobu fotil a natacel ;) To same, kdyz jsme se meli obejmout, lidi z rad pred nama za nama, napravo, nalevo, chodili, aby se mohli obejmout i s oyibo, a kdyz uz nebyl cas k obejmuti, tak aspon dotknout se nas ;) Kdyz poradatelka uvidela, ze odchazime predcasne utikala za nama skoro az na parkoviste, aby nas poprosila o vyplneni listecku kvuli informacim, a jeste dlouho pote nas pani po Dance zvala na ruzne akce poradane timhle kostelem ;)

Asi za 14 dni me prijela Danka navstivit a v ruce nesla obrovsky casopis, a me bylo hned jasne, ktera bije ;) “Nase skola vydava casopis a je tam i zaznam z bohosluzby a vase fotky” hlasila me a smala se. Ano, oteviram a divim se, ze nam fotograf venoval na dvoustrance fotky dokonce dve. Obracim na dalsi stranku a tam je fotka prezidenta Obamy a rozhovor s nim. Chvilkovy pocit dulezitosti, chvilkovy pocit VIP ;) Jsme preci v jednom casopise s Obamou ;)

Modlime se..


Tleskame...


I came for healing Lord
Your healing I’ll receive
You said You will heal me Lord
And that’s what I believe



Trosku tance..


Citite to???


Vsimnete si jeho uzasneho stinu!



My v casopise, najdete nas? ;)

5 komentářů:

barca řekl(a)...

Ahoj Moniko,
tak to je fakt uplna bomba :-))
Tento blog uz mam precteny snad trikrat, je to strasne zajimave, vzdycky se tesim na dalsi prispevek o tom jak se zije jinde a jinym a hlavne v Nigerii, zemi u nas tak malo zname..
moc vam fandim, budu se tesit na cteni dalsich zajimavosti.

Srdecne zdravi
Bara Janulikova

Ps: snad bude bude nekdy moznost si povykladat dele, doufam ze to moje nadseni neni nejak vlezle, prece jenom se zname velmi vzdalene :-))

tady posilam linky na blog kamarada, co zije v Cine, taky strasne zajimave:

http://hlasiseshenyang.bloguje.cz/

Monika Saadeh řekl(a)...

Barco dekuji moc za pochvalu a za blog na kamarada, urcite si prectu. A jasne, ze nejsi vlezla jsme preci skoro rodina ;) Jinak jsem premyslela ti poslat dotaznik na to tema Kam nas osud zaval, kdys mela zajem pisni ;)

akfilipek řekl(a)...

Mončo

muselo to být zajímavé! Viděla jsem kdysi film,nevím jak se jmenoval ale byl o černošské rodině a jejím životě.Byla tam právě scéna z kostela,kde zpívali takové ty černošské chorály.Hrozně se mi to líbilo,bylo to bez hudby,jen zpěv.Nepamatuju si už obsah toho filmu,jen zběžně ale tu scénu z toho kostela ano.

Monika Saadeh řekl(a)...

Ali opravdu moc hezke, je to proste neco jineho jak u nas, ale oni maji jiny charakter jsou zivejsi, my fakt po te hodine sedeli vyrizeni ;))

barca řekl(a)...

Dotaznik ti urcite rada vyplnim :-))
cyankaly@gmail.com