sobota 30. ledna 2010

Mit domov na planete Zemi

Kdyz jsem si vcera pod tihou tehotenskych hormonu zacala uvedomovat, ze komediantsky zpusob zivota mozna vyhovoval nam, ale s malym miminkem uz to bude jine, zeptala jsem se Rogera, jestli premyslel nad tim, kde se v budoucnu usadime, ze by mozna preci jen ten nas zivot bez hranic nejake ty hranice dostal mel, aspon co se tyka hranic urciteho statu. “Co si o tom myslis?” nalehala jsem. “Nebylo uz toho stehovani dost? Od roku 2004 jsme stale na cestach, kazdy rok se pravidelne presunujeme z mista na misto, a kdyby to ted bylo jen z mesta do mesta, ale my se stehujeme ze zeme do zeme, a z kontinentu na kontinent. Myslis, ze to bude pro nase dite dobre?” ptala jsem se dal. “Kde bude mit svuj domov? Neztrati sam sebe v tom svete kultur, reci a nazoru?”

Roger se zamyslel a rekl me: “Vis, kdyz jsem byl maly bydleli jsme v Kuwaite, nas tatka zatouzil dat nam domov a vratili jsme se zpet do Libanonu. V 85 doznivala v Libanonu obcanska valka, ve vesnici byl klid i dole ve Zgharte, ale dal uz jsme nemohli. Vsude byly problemy, nekde se strilelo, nikdo nevedel, co se muze stat. Nekolikrat jsme nemohli ani do skoly. Do mesta Tripoli jsem jel poprve, kdyz me bylo 15 roku a to je od nas tak 30 km, a do Beirutu az kdyz jsem byl dospely. A jako maly jsem si rikal, proc se to vsechno deje, proc musim kazdy den poslouchat v televizi, kde zase byla bomba a kolik umrelo lidi. A kvuli cemu? Nabozenstvi? Politice? A proto jsem rad, ze nase dite bude mit moznost zit jak v Africe, tak na Blizkem vychode tak i v Evrope a nasat do sebe vsechny tyhle zeme, se svou kulturou a nazory. Nebude delat rozdily jestli je nekdo cerny nebo bily, krestan nebo muslim, bohaty nebo chudy. A jestli se me tohle povede je to to nejvic, co muzu dat svemu diteti do zivota, protoze my vsichni jsme stejni, jsme lide. A domov? Jeho domovem bude preci planeta Zeme."

A ja jsem se odpoledne sla projit po vesnici. Svitilo slunicko. Krasne ozarovalo jak zasnezene vrcholky hor za mnou, tak trpytici se vlny more prede mnou. A tam nekde v dali za morem je Afrika rikala jsem si, se vsemi svymi barvami a rozzarenymi tvaremi. A na druhe strane zase Evropa se svou kulturou a galeriemi. A ja jsem nekde uprosted toho vseho, na Blizkem vychode, a konecne je v Libanonu mir. No reknete neni to krasne mit domov na planete Zemi?

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nadherna myslenka a Moni musim rici, ze jsi dokonala spisovatelka! Moc pekne napsano!

Peta Frolich

spoon řekl(a)...

je, je to krasne.
Kolikrat jsem uvazovala stejne kdyz manzel nadhazoval myslenku na usazenise v Nigerii a ja ho zas lakala do cech. A ono je to nakonec jedno. Home is where your heart is.

Martina řekl(a)...

A domov bude tam, kde bude spokojená máma a táta:)
Ty jo, já teda v poslední době když jsem nakouknu, hned bych tahala kapesník...A to je šestinedělí dávno za mnou:)

Monika Saadeh řekl(a)...

Peto diky, pisou ze me hormony ;)))
Spoon presne, i kdybych ho vychovala v Libanonu bude v nem kus Cecha a zase naopak. A co je to dnes jedna kultura?? Dulezite je vytvorit diteti pevne zazemi a to mu muze dat jen matka a otec, zadna zeme ti tohle neda.A stastni muzeme byt v podstate vsude, zalezi jen na nas jestli chceme byt stastni..
Marti tak dnes jsem ti hodila Muzeum v Lagosu, zase pro zmenu ;)))