pátek 29. ledna 2010

Me sny a touhy

Nikdy jsem nebyla holcickou, co by touzila po novych barbinach, sponkach do vlasu a vsech tech holcicich prkotinach. Mym darkem na prvni Vanoce nebyla panenka, ale auto, velka plastova Tatra se sklapeci strechou a ja si tak mohla s kamaradem dosytosti vyhrat na pisku. A tak, kdyz jsem zacala rust neprala jsem si vozit kocarek s jinyma holcickama, a sislat na umelohmotnou panu lezici v nem “Tytyty, ty nam zase vyvadis” kdyz pana ani nemukla. Misto toho jsem litala v hajicku za barakem hrala si s ostanima detma z naseho konce na vojaky a indiany, staveli jsme stale se potapejici vor, opekali kradene klasky z pole, a chodili do naseho “bunkru” a vubec nam nevadily vecne spinave ruce od hazeni hroudama po nepriteli a vecne odrena kolena. Pozdeji ve skole jsem zasla nad kupou sesitu, ktere mely me spoluzacky pro sve panenky hrajici si doma na skolu, a ve kterych stalo ze panenka Maruska Novakova dostala z diktatu za 4 a panenka Petruska Hrbelcova z vlastivedy za 5, protoze nevedela, kde je hlavni mesto Praha, a taky jsem nevericne kroutila hlavou nad rvouci kamaradkou mlatici klackem do stolu, aby se hadrovy panak Pavel Novak, okamzite prestal honit po tride nebo bude po skole, pac panak by se nehonil ani kdyby mohl, jelikoz jeho prava noha vysela na dvou nitich.

Ale i ja mela svuj svet. Zakladala jsem s jinyma kamaradkama partu, staveli jsme si klubovnu z nakradenych drevenych lati v zahrade za nasim a ja jim vypravela, ze vzadu za tim lesikem v hajicku existuje nadherna louka, kde ziji vsechna zvirata sveta a jenom ja vim, kde ta louka je, protoze jenom ja vim to kouzelne zaklinadlo, ktere me tam dovede, a mozna je tam jednou vezmu ;) Uceni ve skole me slo sice dobre, ale stejne jsem se vzdy tesila na stredu, kdy se otevre mistni knihovna a ja si budu moct napujcovat plno knizek a ty pak doma cist a norit se do jinych svetu, jinych pribehu, jinych zivotu. A tak, z nadhernych pribehu napsanych na obycejnem bilem papire jsem si zacala planovat svuj zivot. Zacaly me sny a touhy.

Uz jako nactileta jsem mela zcela jasnou predstavu, jaky ma byt muj manzel. Vzpominam si na hodinu obcanske vychovy v 7 tride, kdy jsme meli vstat a popsat, sveho budouciho manzela. A zatimco ostatni holky popisovaly cerne vlasy, blondate vlasy, hubeny, svalnaty, inteligentni, bohaty a nevim jeste jake pozadavky si kladly, ja si stoupla a rekla “Chci aby byl hodny”. “No dobre “odpovedel tehda pan ucitel “ hodny, to je sice hezke, ale jake by mel mit vlastnosti nebo konicky?” “Nevim to je jedno” vyhrkla jsem “proste musi byt hodny”. Co taky s bohatym, krasnym, svalnatym a zlym, ze jo?

Stredni skolu jsem byla rada, ze jsem jakz takz prolezla. Zila jsem si ve svem svete, ktery se navic moc hodnym nazvat nedal. Proc se taky ucit kolik zrn je na klasu kukurice a kolik selat porodi prasnice, kdyz me cekala kazdy vikend lepsi zabava. Proc pocitat nekonecne priklady v ucetnictvi, ktere stejne nikdy nevypocital ani nas pan profesor, kdyz ja chtela vedet jak funguje svet. Proc pocitat sloupky do vinohradu, kdyz jsem chtela vedet, kdo jsem. A pritom jsem ani nepostrehla, jak jsem v tom hledani sama sebe ztratila.

A nasla jsem se zase az po maturite, na strankach knizek. Australie, Afrika, Indie, Jizni Amerika…. a zacala jsem zase snit a touzit. “Kdyz neco opravdu chces, cely Vesmir se spoji, abys to mohl uskutecnit.” znela me porad dokola v usich fraze z knizky Alchymista. Zatouzila jsem byt Alchymistou a vypravila se do sveta, jen misto ovecek jsem hlidala deti. Chci mluvit spanelsky a arabsky, byl muj dalsi sen po prijezdu z Nemecka. Za pul roku jsem si balila veci a odjizdela do Barcelony. Za dalsi 2 mesice jsem potkala sveho vysneneho muze, ze je to pan Hodny, jsem poznala, hned jak jsem ho uvidela ve dverich. “Ja ho znam, jestli ne z tohoto zivota, tak z tech minulych, cele veky jsme spolu zili” kricela moje duse. “Odkud jses? ” zeptala jsem se ho a zahledela se do tmavych oci, ve kterych jsem spatrila cely svuj zivot. Minuly, pritomny i ten budouci. “ Z Libanonu” odpovedel. “Waaaw Blizky vychod, Arabie, Fenicane, Byblos, Beirut a Chalil Dzibran” uzasla jsem." Ty vis,kdo byl Dzibran?" zeptal se me prekvapene, a z naseho dalsiho rozhovoru nas vytrhavaly jen tony svatebni pisne, zpivane pro nas mojima dvema kamaradkama. A od tohoto dne se zacala pocitat delka naseho vztahu.

“Chtela bych poznat bliz arabskou kulturu a chtela bych jet do Afriky” rekla jsem panovi Hodnemu, jednoho dne. “Proc do Afriky?” “Nevim, neco me tam laka, jako by to mel byt dalsi usek naseho zivota” “Tak si to moc prej, vis jak to je, kdyz si neco opravdu prejes, cely Vesmir se spoji, abys to mohl uskutecnit.” Vzala jsem si list papiru a a polepila z casopisu vystrihanyma fotkama pouste, arabskych artefaktu a obrazku z Afriky a snila a touzila.

“Mame novou praci” hlasi me pan Hodny. “Novou praci? A kam?" ptam se. Do Dubaje. Poznas arabsky svet”. A po ceste do Dubaje se zastavujeme v Recku, aby jsme si konecne rekli sve vytouzene "ANO". Po roce bydleni v Emiratech prisel pan Hodny s tou samou zpravou o nove praci. “Kam to bude tentokrat?” vyzvidam. “ Do Afriky. Tvoje sny se plni, tentokrat poznas africky zpusob zivota.” Tecou me slzy po tvari. Osud? Zazrak? Sila snu a touhy po uskutecneni? Nevim... a postavim se na jednu z nejvyssich hor v horach nad Miziarou a rvu z plnych plic do vetru, do krajiny do Vesmiru "Chci ti dat dite" A dech se me zastavi a oci zaplni slzy, kdyz slysim v ordinaci doktora tlukot srdicka meho vlastniho ditete.

A zaciname novou etapu naseho zivota, zaciname znovu snit a touzit...

11 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

:)) nekde mam nahrany tenhle ZVUK me dcerky,kdyz jsem byla tehotna :)).
At se sny splni Moniko,moc vam to preji :))
Cheorchia

Anonymní řekl(a)...

jupiii, mam radost... :) vidim, ze prohlidka dopadla dle ocekavani :)) Siska

nippa řekl(a)...

Pekne si to napisala, ja som mala take zasnene obdobie na mojom blogu...je krasne snivat a tesit sa z niecoho co nie je ale na isto coskoro bude a zivot sa zmeni navzdy ..... este raz gratulujem.

akfilipek řekl(a)...

krásné,krásné,krásné....

Jitule řekl(a)...

Moni, tak tohle je uplne nadherny clanek.....
:)

Anonymní řekl(a)...

moc blahopreju! a kde jste ted? paja-ostrovanka

Venouch řekl(a)...

Blahopřeju k děťátku Moni!!

A k tomu hledání... pár informací najdeš třeba tady...
http://venouchnews.blogspot.com/

Monika Saadeh řekl(a)...

Holky dekuju moc ;)
Pajo museli jsme se prave rozdelit takze manzel zpet v Nigerii a ja zustala v Libanonu, tady je to preci jen pro tehotnou takove bezpecnejsi ;)

Monika Saadeh řekl(a)...

Vasi diky! No konecne jsem se dockala tveho blogu ;) Hned si ho ukladam, super zajimave veci, budu ti posilat tipy, co me zajima a o cem chci vedet vice ;))

Martina řekl(a)...

Já to tušila!!! Mám úplně slzy v očích. Strašně moc gratuluju!!!

Monika Saadeh řekl(a)...

Marti dekuji, ja si myslela, ze to budes tusit jak jsi se ptala minule ;) At se Vam s malou taky moc dari!!