sobota 23. ledna 2010

Jsem lepsi, stokrat lepsi

“Jsi lepsi, stokrat lepsi” napsal me Roger po priletu do Lagosu na skype. “Lepsi? Ja? A v cem? A lepsi nez kdo?” zajimalo me. “Lepsi nez Ishaya, nemas vubec strach z letani” “Ja ze nemam strach z letadla??” odepisuji mu a chechtam se pri vzpomince jak jsem se do Spanelska vzdy radsi trepotala 36 hodin autobusem, nez abych 2 hodiny letela; jak jsem se tyden pred mym prvnim letem zivila jakymisi prirodnimi prasky na uklidneni; jak jsem, kdyz jsme leteli poprve z Alicante do Madridu a po pul hodine zasvitilo svetylko signalizujici “Pripoutejte se”, zmatkovala “ A je to taky, kurna turbulence, neco se deje, spadneme, umreme” a Roger jen suse prohodil “ Prosimte uklidni se jsme v Madridu a pristavame”; jak jsem z Madridu do Vidne porad pozorovala divneho chlapka sediciho pres ulicku rikala si “Proboha proc porad cumi do te bundy, co tam ma schovane “ a kopala do spiciho Rogera, abych mu rekla, ze jsem prave odhalila teroristu; jak jsem pri kazdem dalsim letu intenzivne hledela kazde letusce do tvare, abych odhadla jestli je v pohode nebo jestli se neco deje; jak kdyz jsem mela letet z Ceska na svou vlastni svatbu do Recka a Roger, ktery byl v te dobe v Libanonu si pro me musel priletet do Vidne, pritom jsme se mohli potkat v Atenach, jinak ja bych sama neodletela a tim padem bych si ho nevzala ;) ; a jak jsem pozdeji byla vdecna vynalezcum prasku Panadol Night svirajiciho pevne v propocenych rukach, jednim okem sledujici hodinky, jestli uz je presne ta pulhodina, pred odletem, kdy si ho mam vzit; a jak jsem si jednoho dne rekla, kaslu na strach, co se ma stat, to se stane a letani zacala snaset podstatne lepe, dokonce i bez prasku, ale porad ne na jednicku a porad jeste ne sama ;)

“Jo jsi lepsi, stokrat lepsi, co stokrat tisickrat, milionkrat” dosla nova zprava od Rogera. Tos nezazila, to ja jsem v zivote nezazil, to nezazil snad NIKDO” komentoval Roger pocinani sveho pritele. To ze Ishaya ma panicky strach z letani jsem vedela, kdyz priletel z Lagosu do Libanonu hned nas prisel navstivit a cely se trepal a vypravel jakou meli silnou turbolenci a jak se cele letadlo hlasite modlilo.Jiny kamarad, letici s nim ve stejnem letadle, nam o par dnu pozdeji rekl, ze se letadlo zatrepalo jen parkrat a jediny kdo se hlasite modlil byl prave Ishaya;)

Ishaya se zarekl, ze jestli nebude hezke pocasi do Nigerie zpet neodleti. Letenku mel na nedeli a Rogerova byla na stredu. Cely tyden bylo nadherne pocasi, v sobotu vola Ishaya Rogerovi “Zitra neletim, presunul jsem si to na stredu, poletim s tebou ” V pondeli nas Ishaya se svou pritelkyni dosli navstivit, sedeli jsme na terase venku 25C, slunicko svitilo, jasno bylo, ze slo videt az daleko na more a Ishaya si povzdechl “Uz jsem tam mohl byt a mohl jsem to mit za sebou” V utery spadla teplota z 25C na 15C a zacal foukat vitr a Ishaya volal Rogerovi jestli ten zitrejsi let plati ;) V noci z uterka na stredu nas ze spani budila bourka, hromy, blesky, venku prutrz mracen a tak to trvalo cely den. Sraz byl u nas v 10 hodin vecer, protoze na letiste je mel vest stryc, co bydli v byte nad nama. Ishaya, kdyz se se mnou loucil podavaje me svou upocenou tresouci se ruku, hlasil “Jsem v pohode, dal jsem si ten nejsilnejsi prasek na uklideni budu spat jak mimino” “Dobre kluci mejte se tam, stastny let a Good luck”

“Fakt jo? A co delal?” odesilam zpravu a vyzvidam na Rogerovi. “No prvne uz za Miziarou upozornoval, ze mu neni dobre, ze mozna bude potrebovat po ceste zastavit. Sice jsme nezastavovali, mozna hlavne kvuli tomu, ze se stryc celou dobu vymlouval, ze neni kde, ze na hlavni ceste nemuze jen tak zastavit, ale prvni co bylo kdyz jsme dojeli na letiste Ishaya vystrelil z auta nechal me tam kufry a utikal na zachod. Kdyz jsem ho nasel trepal se a ze at zavolam strycovi at to otoci a vrati se pro nej, ze on nikam neleti, pak si dal dalsi silny prasek na uklidneni a spani. Jak naschval melo letadlo 3 hodiny zpozdeni kvuli pocasi, tak sedel na lavicce a trepal se, ze nemuze dychat, ze omdli, ze neodleti at dojede stryc zpet, ze to letadlo v tom pocasi spadne a on v nem sedet nechce. To uz se me chtelo spat a on do me zduchal at nespim, ze se mnou letel, aby jsme si vykladali. Kdyz pristavili letadlo musel jsem ho pridrzovat, aby tam vubec vlezl, poslal me k okynku a stahl roletu, sedl si zapnul pas a pry bude spat. Ja jsem byl do 10 minut tvrdy jak jsem byl unaveny, vsak me znas jak hned v letadle zaspim, a Ishaya me celou dobu budil, ze to letadlo chrci, ze mu urcite odesel motor, ze letuska nekam utikala, protoze se urcite neco deje, ze spadnem a nevim co jeste. Vis, ale ja jsem byl tak unaveny, ze jsem tech 6 a pul hodinu letu skoro cele prospal a kdyz jsem se vzbudil pri pristavani v Lagosu Ishaya se mnou nemluvil. A nemluvil se mnou ani kdyz jsme vychazeli z letadla ani kdyz jsme cekali na kufry, ani kdyz jsme nasedali do auta. Az v aute se na me podival a hulakal “Do prdele jak jsi mohl chrapat, vis jak me bylo? A jak to ze jsem nezaspal ja? Vzdyt jsem si dal 2 silne prasky na spani, ja ti prisaham, ja uz nikam neletim, ja tu ted v te Nigerii zustanu, ja uz z tadyma neodletim a kdyz me chce nekdo z rodiny videt at si sem doleti.”

“A vis co?” pokracuje ve psani Roger “Za dva dny dosel za mnou na kafe a rika pry ten let nebyl az tak hrozny, co? Pry diky Bohu, ze jeste nebyla turbulence, ze to nevi co by teda delal, a kdy letim zpatky do Libanonu, ze by zase letel se mnou” “No jo chudak, kdyz ma takovy strach” odepisuji. “No to ne, ja uz s nim nikam neletim, ja uz budu litat jenom s tebou, ty jsi lepsi, stokrat lepsi, ty nemas vubec strach, vis ja jsem vlastne hrdy na to jakou mam silnou zenskou”

No reknete, neni to na skodu nekdy nechat manzela samotneho, co? ;))))

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Kdyz jsme leteli s Tomem do Praize,za mnou se ozval hlasek asi 10 leteho chlapecka,jak rika sve mamince :"Ted pridal plyn,to ja delam na pocitaci,kdyz mi pada letadlo" .
Ihned jsem si vyzadala vodku na uklidneni :)))Cheorchia

Tereza řekl(a)...

:-))). Slavny psychoterapeut Ellis pry jednou takhle lecil jednoho takoveho pacienta, co se silene bal letani, a pacient se furt bal a furt mu vykladal, jak je to letani strasne nebezpecne. Ellis uz nevedel, co ma delat, tak najednou behem seance zalezl pod stul. Pacient na nej nechapave ziral, co dela. "Padaji letadla!", zajecel Ellis z podstolu.

Pry to pomohlo...

Monika Saadeh řekl(a)...

Cheo vodku bych vypila celou ;)))
Terezo tak to je dobra metoda ;))

www.cestovatelka.estranky.cz řekl(a)...

Tak jsem se sem rychle musela podívat, protože jsem právě četla, že spadlo letadlo, které letělo z Libanonu. Letělo sice do Addis Abeby, ale stejně ve mě hrklo. Ale vidím, že Roger už je zpátky v Lagosu i s vtipnými zážitky během letu. To je dobře:)

Monika Saadeh řekl(a)...

Marti diky moc, s tim letadlem je to hrozne uplne me mrazi, kdyz jsi vzpomenu jak jsem tento clanek psala a smala se sama sobe a navic, kdyz si vzpomenu, ze Roger letel uplne ve stejnem pocasi. No diky Bohu je tam, kde ma byt ;)

Anonymní řekl(a)...

Moni, to jsem ráda že nejsem sama kdo má s létáním problém. Snažím se to brát taky "fatálně", ale učím se to postupně. Nicméně mě tvůj příběh nakopl tím, že to jde "přelítat" nebo jak to napsat.. prostě lítat, lítat.. a bude to lepší.
Jak říká můj táta - bezpečnější je už je jenom jízda výtahem! :)

Monika Saadeh řekl(a)...

Anonyme-skoda, ze jsi se nepodepsala ;)- jelikoz mam hroznou zkusenost se zaseknutym vytahem ve Spanelsku v dobe siesty a 5 lidi v uzkem vytahu, kde se nedalo ani pohnout jsme hodinu cekali nez siesta zkonci a nekdo nas dojde vysvobodit beru vsema deseti to letadlo ;)))

chicadelaesperanza řekl(a)...

Anonyme, souhlasim s tebou. Kdyz jsem letela poprve (navic jsem letela sama, do zeme, kde jsem nikdy v zivote nebyla a za lidmi, kteri jsou sice hodni, ale do te doby jsem se nevideli), taky jsem se silene bala. Ale silene moc! Kdyz sedite poprve v letadle, nevite, jake to je, navic sami, ani vedle vas zadny spolucestujici a navic nemuzete koukat z okynka, je to dost nanic. Ted jsem tu objevila zapisky z dojmu z mojeho prvniho letu. Ted se asi vsichni mega nasmejete a budete si o me myslet, ze sem ale uplne blba a pitoma, ale...


"...Najednou letadlo začalo dělat divné pohyby. Nelíbilo se mně to ani trochu, ale furt sem se tak jako utišovala, dýchala zhluboka a docela to šlo...až do chvíle, kdy teda letadýlko udělalo aji divný zvuk. To už sem se nějak upe mega vyděsila, otočila sem se do chodbičky a uplně automaticky, ani newim jak, ze mně vyšlo automaticky ve španělštině: ?Qué pasa? ?Está bien lo que hace el avión? (Co se děje? Je OK to, co dělá to letadlo?) No a vedle přes uličku seděl nějaký Španěl. A upe nechápu! Místo tho, aby si zaťukal na čelo a řekl si, že co je to za divnou holku, která přehání, tak mi normálně upe klidným hlasem řekl: Sí sí, está bien. El avión está bajando. (Ano ano, je to ok. Letadlo klesá.) Děcka, jááá sem mu byla tak mega mega vděčná. Pak jsem se ho teda eště zeptala, ptž se mi to zdálo dlouho: Cuánto tiempo queda para el aterrizaje? (Kolik času zbývá do přistání?) – njn ty hodinky. :D A on zase uplně v klidu: Unos diez minutillos. (Asi deset minutek.) Těch deset minutek se neskutečně táhlo, až najednou letadlo klesalo upe mega rychle a pak křachlo o zem. To už sem znala z minulého roku. Ale když zase udělalo šílený neočekávaný hluk, zase mě to dost vyděsilo. Chudák ten pán. :D No když sem se na něj s poděšeným výrazem v obličeji otočila s otázkou Qué pasa? ?Qué pasa? (Co se děje? Co se děje?) On mi upe v klidu vysvětlil: Nada, tranquila, el avión está frenando. (Nic, v klidu, letadlo brzdí). No fuf...už sem byla ráda, že sme doletěli ptž už mě to tam mega nebavilo a navíc teda start a přistání nicmoc. Pak už letadlo jen chvíli jelo po runwayi, mezitím nás přivítali ve Španělsku a popřáli nám příjemný pobyt..."


Pak jsem letela asi petkrat a ted posesty a uz me to nevadi, uz mi je aji celkem jedno, ze se budu do Ceska vracet zase sama. Teda alespon z hhlediska letani me to bude jedno... po spanelsku se mi bude hrozne moc styskat.