pátek 11. prosince 2009

Radovat se z kazdeho dne

Kdyz jsem se tu minule rozepsala s troskou nadsazky a ironie o nasich pomocnicich a o tom, jak nam nekteri kradli v domacnosti, nutilo me to k zamysleni, zda se tohle deje v Nigerii vice nez jinde a proc. Diskutovali jsme o tom s Rogerem a dosli jsme k nazoru, ze za prve, kdyz jsme sem prileteli, spousta veci byla pro nas jina, a my na ne nebyli absolutne pripraveni, a za druhe, kdovi jak by jsme premysleli my, byt na miste techto lidi.

Muzete totiz videt tisice dokumentu o Africe, ale pokud ji nezazijete na vlastni kuzi, tak ji nikdy nepochopite. Afrika ma milion tvari, je to jako by jsme vzali paletu barev a cela ta barevna skala, ktera je mezi bilou a cernou se nam rozlila na tento kontinent. Ale nebudu tu psat o Africe jako celkove, to je jako porovnavat v Evrope Rusko se Spanelskem, kazda zeme je jina a svym zpusobem jedinecna. Ne nadarmo se tady rika, ze je Afrika, pak je Nigerie a pak jeste Lagos.

A Nigerie je zemi neuveritelnych kontrastu. Lide, kteri studovali v zahranici, maji vilu v nejlepsi ctvrti v Lagosu, byt v Londyne, moderni auto a dobrou praci a lide, kteri nemaji zhola nic a ziji od vyplaty k vyplate. Nigerie je zeme, ktera stoji na jednom z poslednich mist v zebricku korupce. Uplatky tady bere naprosto kazdy a jeste si o ne i reknou. A Lagos? Lagos je jako dzungle, 15 milionu obyvatel od tech nejbohatsich po ty nejchudsi a kazdy se snazi urvat si z tohohle velkomesta co nejvetsi dil sam pro sebe, a to at uz legalnim nebo nelegalnim zpusobem. I v dzungli prece prezivaji jen ti nejsilnejsi. Myslim, ze jsme sem sice nejeli az tak s uplne naivnima predstavama, ze tu vsude najdeme cernousky s vypouklym briskem od hladu, nebo polonahe divochy tancici v rytmu samanskych bubinku, ale preci jen spoustu veci jsme tu necekali. Necekali jsme, ze clovek se tu musi prat jako lev o hole preziti, protoze co znamena jeden lidsky zivot v takove mase lidi, necekali jsme ze beloch je tu bran jako chodici penezenka, necekali jsme, ze nas na krizovatkach bude zastavovat policie, nekdy jen kvuli nasi barve kuze, aby nam na aute nasla kdejakou kravinu, jen aby jsme poradne zaplatili, necekali jsme, ze tu uvidime tolik ruzne zdeformovanych, postizenych lidi,necekali jsme, ze tu lide umiraji na, pro nas, banalni nemoci, necekali jsme, ze nekdy v nasem zivote budeme muset odmitnout prosbu o pomoc, nektere byt pravdive,protoze zitra by tech zadosti prislo million a stejne by nebylo v nasich silach vsem vyhovet, a necekali jsme dalsi a dalsi spoustu veci. Byli jsme zvykli na nas evropsky pristup k zivotu a proste jsme prehlidli, ze Afrika neni Evropa a nikdy ji byt nemuze. objevili jsme zivot ve sve syrove a surove podstate. Tady se narozeni, smrt a zivot celkove bere jinak nez u nas. A tohle vsechno jsme museli postupem casu pochopit i my, aby jsme se v tom zmatku naucili zit. Museli jsme se potopit az na samotne dno a ztratit se v tom viru zivota, aby jsme se mohli znovu vynorit a pochopit podstatu hole existence cloveka a jeho touhy o preziti.

A naucili jsme se radovat se z kazdeho noveho dne..











4 komentáře:

nippa řekl(a)...

pekny clanok...taky pravdivy

Monika Saadeh řekl(a)...

dekuji marci

Mirka řekl(a)...

Mony,ta fotka s deštníkem je fenomenální.;-)

Monika Saadeh řekl(a)...

Me se taky moc libi jen me mrzi, ze je takova spinava a to svetlo kolem nej, je to focene pres okynko v aute :)