pondělí 7. prosince 2009

Most pres navzdy - Richard Bach




Někdy máme pocit, že už nezbyl ani jediný drak. Ani jeden odvážný rytíř, ani jedna víla, která by se ladně míhala tajuplnými lesy a okouzlovala srny a motýly svým úsměvem. Někdy máme dojem, že naše doba už nemá žádné překážky, že je bez dobrodružství. Osud je pro nás cesta za horizont, planoucí stíny, které se přehnaly kolem a dávno pominuly. Jak je příjemné se mýlit. Princezny, rytíři, kouzla a draci, záhady a dobrodružství.... nejenže jsou i tady a teď, jsou vším, co kdy na zemi existovalo! V našem století samozřejmě změnili oděv. Draci dnes například nosí vládní obleky. Démoni společnosti skřípají zuby, vrhají se na nás, když náhodou zvedneme oči od země, a vyzývají nás, abychom se dali doprava na rozcestích, kde nás učili zatáčet doleva. Zdání se stalo natolik skutečným, že princezny a rytíři mohou být skryti jeden před druhým, ukryti sami před sebou samými.

Ve snech nás však Mistři reality navštěvují stále, aby nás povzbudili a řekli nám, že jsme štít proti drakům ještě neztratili, že námi teď proniká oblouk modravého napětí, abychom mohli změnit náš svět tak, jak chceme. Intuice nám do uší šeptá pravdu: "Nejsme prach, jsme zázrak! Jsme mostem přes navždy. Kleneme se nad mořem, pro potěšení se vrháme do dobrodružství, pro zábavu prožíváme záhady, volíme prohry, triumfy,výzvy a všemožné výhody, zkoušíme to znovu a znovu, učíme se lásce a lásce a lásce....


Poetický román o hloubce a složitosti vztahu mezi mužem a ženou.
Významný americký spisovatel a pilot rozebírá ve své téměř autobiografické próze seznámení a počínající náklonnost k herečce Leslie, své pozdější manželce. Na složitosti a rozdílnosti dvou silných osobností autor ukazuje na potřebu hledání vzájemné tolerance a touhy po lásce, neboť láska, je-li opravdová, nemusí znamenat ztrátu volnosti, nýbrž naplnění lidského života, ubíjeného všedností. Poetické pasáže a filozofické úvahy, pro autora charakteristické, neubírají dílu na čtivosti, naopak ho přibližují těm čtenářům, kteří dávají přednost kvalitě před povrchností.


Jeli jsme k mým rodičům na kraj města, na místo, kde jsem žil od doby, kdy jsem byl ještě dítě, až do dne, kdy jsem utekl, abych mohl létat. Zpomalil jsem, zaparkoval auto na příjezdové cestě, která byla důvěrně známá všem mým tehdejším já z dob, kam až sahala moje paměť.
Nad hlavou tentýž zelený mrak eukalyptu; tady tentýž trávník, který jsem tady sekal a snažil se, aby byl co nejnižší. A tady garáž s plochou střechou, kam jsem umístil svůj první vlastnoručně vyrobený dalekohled směřující k měsíci, břečťan na zdi kolem zahrady, tatáž bílá dřevěná branka s dírkami pro psa, který už byl dávno mrtev.
"Ti budou překvapení!" Leslie vztáhla ruku a její prsty se dotkly branky.
V té chvíli jsem ztuhl, čas se zastavil. Její ruka na dřevě, třpytící se nový prstýnek, pohled na něj mi proletěl myslí a za jediný okamžik vyřízl třicet let.
To dítě to vědělo! To dítě, jímž jsem byl, stálo u branky a vědělo, že žena, pro kterou se narodil, aby ji miloval, tu jednou stane. V kratičkém záblesku jsem ho viděl, jak stojí ve tmě hluboké minulosti, stojí tam s otevřenou pusou a zírá na Leslie, která ve slunečním světle celá září. To dítě to vědělo!
Má žena otevřela branku a běžela obejmout mého otce a mou nevlastní matku.
Chlapec zprůsvitněl a postupně mizel, oči vytřeštěné, pusa pořád otevřená, a byl pryč.Nezapomeň! křikl jsem nezvučně přes celá desetiletí. Nikdy na tuto chvíli nezapomeň!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tahle knížka mileží u hlavy a pořád pohled na ni mě potěší.Když jsem ji četla poprvé a dopis co byl psán na konci knížky mě natolik uchvátil,že jsem se rozbrečela.Bylo v něm tolik síly a lásky,že jsem oněměla a nechápala,jak dokáže autor vyjádřit vztah,protkat obyčejná slova v celek tak okouzlující.Úžásný zážitek co?Mirka

Monika Saadeh řekl(a)...

Dopis jsem sem Miri chtela puvodne dat jako uryvek z knizky, ale je dlouhy. Jinak knizku uz jsem cetla nekolikrat. Vyrovnany, krasny, pokorny vztah ve kterem si nemusi nikdo na nic hrat, a tva laska je opetovana ve stejnem meritku jako je ta tvoje davana, to je darem shury ;)