úterý 1. prosince 2009

Navsteva z Benin City

“Ahoooj ja jsem malinka holcicka od Gabiny, jak se mas?” zaznelo trosku lamanou, ale perfektni cestinou v telefonu. Volala me Gabcina starsi slecna. Ctvrtek a patek byl muslimsky svatek a v Nigerii pracovni volno, tak Gabka toho chtela vyuzit a priletet s holkama do Lagosu na prodlouzeny vikend za svoji kamaradkou. Domluvily jsme se, ze se za kazdou cenu musime konecne sejit.

“Tak jo, ve ctvrtek az pojedes z letiste, o pul pate v kavarne v Shoprite. Uz se tesim, tak pa” Domluva jednoducha, ale realita je tu bohuzel vzdy jina. Letadlo z Benin City do Lagosu melo odletat o pul druhe, ve tri me Gabka volala, ze jeste nepriletelo letadlo z Lagosu. Ve ctyri me dosla sms: Tak uz konecne sedime. V pet hodin, kdy uz jsme meli sedet u kaficka v kavarne, dalsi sms: Pristali jsme.

“Tak kde jses? Cekame na tebe u nas s Dankou, az budes kousek od Victoria Island zavolej a my dojedeme do Shoprite” Za deset minut zvoni telefon “ Moni menime lokalitu u Shoprite jsou pry zacpy sejdeme se v Kaktusu, tady u letiste to zatim vypada dobre.” Za pul hodiny dalsi telefon “Na moste je to ucpane, tak to objizdime kudy se da a jedeme krokem, ty jo ja vubec nevim, jestli to stihneme, asi pojedeme rovnou ke kamosce a uvidime se az v nedeli.” To uz je pul sedme. Danka to vzdava, rozhodne se jet domu, aby nedojela pozde. Sotva Danka odjede Gabka vola: “Tak kde jses? My uz jsme v Kaktusu, proste se to najednou uvolnilo a my to rychle projeli. Sedame s Rogerem do auta a padime do Kaktusu.

“Monco ja to popletla, ja nejsem ta malinkata holcicka ja jsem ta velka holcicka” hlasi me Gabcina starsi slecna, hned po prichodu. Jsem prekvapena, jak hezky a plynule mluvi cesky. Na to ze zila predevsim v USA a Nigerii se umi ke vsemu vyjadrit a vse rozumi, bez toho aby premyslela, jak se co rekne.

Mladsi slecna se jenom usmiva, jeste neumi mluvit a mam taky pocit, ze se neumi ani vztekat a ani plakat. Po narocnem cestovani je vysmata a spokojene si ji svuj puding.

No a Gabka? Presne jak jsem ocekavala. Sympaticka, pohodova, ukecana. Skoda jen, ze jsme nemely vice casu. Ceka je jeste kus cesty, proto brzy vyrazi a my se domlouvame jeste na nedeli.

V nedeli uz je to vsechno snadnejsi, kolem 11 jsou vsichni v kostele nebo spi a silnice jsou volne. Schazime se u nas na hodinku a pul, dokonce prijede i Danka s manzelem, sice uz se holky pozdravi jen u brany, ale aspon se videly. Gabka s holkama jedou na letiste a my pak pokracujeme v ceskoslovenske konverzaci s Dankou az do vecera.

A te cestiny bylo za ten den tolik, ze nam ani nedoslo, ze misto zimy je venku pres 30 C a misto naparadenych stromecku, vysoke a stihle palmy.





5 komentářů:

nippauk řekl(a)...

aj ja cheeeeeem....

Monika Saadeh řekl(a)...

marci pristi rok ne? ;)

nippa řekl(a)...

hadam hej...uz sa tesim..

Jitule řekl(a)...

Aaahh, krasny clanecek! Jako bych tam byla s vami ;)
Kez by to takhle slo casteji...myslim ta setkani...

Monika Saadeh řekl(a)...

Dekuji Jiti, fakt skoda, ze se nemuzeme setkavat casteji..myslis, ze se sem pristi rok dostanete??