pondělí 16. listopadu 2009

Na zacatek

Dlouho jsem premyslela o tom zda psat ci nepsat a nakonec jsem se do toho preci jen dala. Chtela bych priblizit neco z naseho zivota, cestovani, postrehu a myslenek vsem mojim znamym i neznamym, ktere by to neco malo mohlo zajimat. Vzdy kdyz priletime na navstevu do CR jsem tak stastna, ze po dlouhe dobe zase muzu videt svoji rodinu, ze me vetsinou nevyjde cas, abych se setkala se vsemi temi lidicky, ktere bych videt chtela. A i kdyz uz se sejdeme je to vetsinou tak casove omezene, ze stejne nestihneme probrat vse, co bychom chteli. A prave proto jsem se rozhodla psat a zalozit tento blog a dat prostor svym nazorum a myslenkam.

A proc nazev Zivotem bez hranic?

Protoze citim, ze nas zivot proste zadne hranice nema. Ze jsme jako ptaci v prostoru, kam si usmyslime tam letime, co udelat chceme udelame a cemu chceme verit verime. Je jen na nas samotnych, kam az si sve hranice stanovime. Kdysi jsem mela spoustu predsudku proti cizincum, jinym kulturam a nabozenstvim. To jsem jeste nevedela, ze se pozdeji za cizince sama provdam a zivot me posune z Evropy na Blizky vychod a pozdeji do Afriky. Tri absolutne kulturne rozdilnych zemi, abych pochopila, ze podstata zivota je vsude uplne stejna.

I nas osobni rust s manzelem je bez hranic. Seznamili jsme se a zili jsme ve Spanelsku, vzali se v Recku, zili v Emiratech, Libanonu, a momentalne jsme v Africe. Vsechny tyhle zeme do nas vryly svoji kulturu, svoje nabozenstvi a presvedceni; a nase hranice uvedomeni si sveta a zivota se rozplynuly. Nevim jak dlouho zustaneme tady v Nigerii, nevim kdy nam zivot naznaci, ze je cas sbalit si nase dva kufry a posunout se smerem dal, neresim to, nas zivot je preci zivotem bez hranic.

Žádné komentáře: