úterý 17. listopadu 2009

Jak jsme se do Afriky dostali

Po stredni skole, kdyz jsem si zacala utridovat myslenky, jak chci zit a kym chci ve svem zivote byt, jsem se dostala v knihovne k casopisu Koktejl. Hltala jsem na jeho strankach reportaze z cizich zemi, obdivovala jsem vsechny ty lidi, kteri se sebrali a jen tak s batohem se rozjeli do sveta. Muj zivot dostal novy rozmer a ja chtela cestovat. Chtela jsem navstivit kazdickou zemi a poznat ji, ale nejvice me zacala lakat Afrika. Afrika se stala mym snem. Mozna pro svou jedinecnou prirodu, mozna pro svou “necivilizovanost” a mozna pro sve neuveritelne rude zapadajici slunce.

Proto, kdyz jsme asi pred 3 lety zvazovali odejit ze Spanelska a Nigerie spolu s Kuwaitem a Emiraty se stala jednou z moznosti, pro kterou jsme se mohli rozhodnout, nebyla jsem proti. Nakonec vsak nase firma rozhodla za nas a my odleteli pracovat do Emiratu do Dubaje. Ne vsak na dlouho. Za rok prisla nabidka znovu a tentokrat jsme balili kufry a nase letenky ukazovali jasny cil Lagos, Nigerie.

Nevedela jsem co mam cekat. Na jednu stranu jsem byla rada, ze letim do Afriky, ze se muj sen splnil. Na druhou stranu me kazdy varoval o vrazdach, unosech a kradezich, ktera jsou v Nigerii na denim poradku. Pravdou vsak zustava, ze Nigerie neni bezpecna zeme a clovek se tu musi naucit zit.

Prvni pocity po priletu byly vselijake. Vsude pobihalo plno lidi, auta a autobusy troubili jak o zivot, hodinove zacpy na ulicich, rozbite silnice, vsude prach a spina, ale presto vsechno jsem byla stastna, ze jsem tady. Lagos je jednim z nejlidnatejsich mest sveta, ma asi kolem 15 milionu obyvatel a tak neni divu, ze vsude prevlada sileny chaos. Nemuzu rict, ze bych mela sok z prostredi, kde jsem se ocitla, protoze pred odletem jsem si hledala ruzne informace o Nigerii a Lagosu a prohlizela spoustu fotek, ale presto, prestehovani z Emiratu, jedne z nejbohatsich zemi sveta do Nigerie jistym sokem je. Prislo me, jako by jsme cestovali v case a z budoucnosti, kterou Dubai se svou moderni architekturou predstavuje, se ocitli v davne minulosti, kdy se lide snazili prezit, jak se da a kde se da. Nicmene jsem moc rada, ze jsem mela moznost poznat pozlatko Dubaje, jako ted tady mam moznost poznat zivot daleko jiny.


Žádné komentáře: